Konec impostora

Kdy jsem byla, když jsem tu nebyla.

Někdy je fajn si připomenout, kam až člověk dokáže uběhnout v krysím závodu.

Postřižiny III

Mezigenerační trauma

Agresivní introvert

Máme tady nějakého extroverta?

Do prdele a ještě dál

Od seniorního profesionála s desetiletou praxí.

Small talk II

Introvert vrací úder 

Tak jsme došly

Nazdar, babi

URGENTNÍ – NEODPOJOVAT!

Jak vznikají legendy o úplně blbých ženských.

Winky

Z deníku uklízečky

Slohová práce na téma „Úklid mé kanceláře“

V práci držím rekord v počtu stěhování, a to nejen z bytu do bytu, ale i z kanceláře do kanceláře. Za osm let jsem si notebook s příslušenstvím přesouvala celkem šestkrát a jediná místnost, ve které jsem ještě neseděla, je kancelář výkonné ředitelky a jednatele. Nicméně s tím, jak expandujeme a fyzicky vytlačujeme naši sesterskou firmu, moje nynější stěhování míří do bývalé kanceláře jednatelovy manželky, takže posun tu je.

Vánoce jsou pro děcka

Vývoj vztahu k celeru

Jizerská osmička

Cesty Páně a Českých drah jsou nevyzpytatelné

On the edge

Jak bylo z několika mých komentářů pod předposledním příspěvkem, ve kterých jsem předstírala, že chci poradit a nejsem už rozhodnutá, zřejmé, rozpočtově odpovědná jsem nebyla (však to jsem byla posledních pět let a na tu starou koupelnu už jsem si zvykla), zkonzultovala jsem letový řád Ryanair a svůj menstruační kalendář a opět se s letenkami do Málagy a zpět na den shodovaly. Ale za dvacet pět euro se neptáš (své menstruace).

Teplákovka

Dokud jsem neměla dítě, podzim mě vlastně nijak zvlášť netýkal. Teprve se Sucháčem jsem pochopila, že podzim kromě jiných svých negativních vlastností a změny času přináší také soply a soply přináší snížení životní úrovně v podobě OČR, protože taková bílá nudle znamená pro průměrnou učitelku v MŠ riziko zhruba někde na úrovni lepry. Ale to je jiný, dlouhý příběh, který zde přítomným rodičům nemusím vykládat. Takže k podzimu mám nyní vztah asi jako každá matka. Podzimní splín mi mimo nedostatku světla nebo excesivního množství deště způsobuje spíš excesivní hlen, cena Nasivinu a pohled na listopadovou výplatní pásku.

Každá bouřka a gastroenteritida jednou skončí

Třeba v den odletu

Bloggeři v ofsajdu

Většinou o našich výletech a trecích moc nepíšu, protože se na nich nic zajímavého obvykle neděje.

Volební kalkulačka

Tesat do dřeva.

Na duši vrásky

V rodině máme mladistvý gen. Který naprosto náhodně skáče napříč generacemi v obou rodinách. Mojí mámě bylo vloni šedesát, ale maximum, které byste jí hádali, je padesát. Když byl Sucháč batole, v herně si mysleli, že je jeho matka (pro všechny hejtry geriatrických matek, co jim na sockách píšou, že ve školce si je budou plést s babičkami). Po mojí tetě, která je ale sestrou mého otce, ne mojí matky, chtěli ve třiceti občanku, když šla na film 18+. Že jí za čtyři roky bude osmdesát byste poznali podle chůze, ale ne podle obličeje. Tenhle nezasloužený gen přeskočil i na mě.

RegioJet is the new České dráhy

Prázdninová trikolóra, která je přehlídkou zklamání a povzdechů nad tím, jak se nám ten pokrok zastavil.

Hugo a lechtající voda

Když jsem čekala Suchý únor, měla jsem za to, že se bude jmenovat Hugo. Protože ještě předtím, než byl i jenom shluk buněk, jsme o něm jako o Hugovi mluvili i s jeho otcem. Fakt mě nemohlo napadnout, že to jeho otec nemyslí vážně, a že na svou upřímnou odpověď, že jméno pro kluka už přece dávno máme, dostanu kázání, co jsem to za matku ještě dřív, než jsem ho v pěti dnech přestala kojit, dala mu ochutnat hranolky (to teda až asi o dva roky později) a prozradila, že Mikuláš neexistuje. Ustoupila jsem s tím, že já jsem si vybrala příjmení, tak Chlapec si může vybrat jméno, takže Sucháč není Hugo.

Mezikus II

F08