URGENTNÍ – NEODPOJOVAT!

Jak vznikají legendy o úplně blbých ženských.

Každý z nás zná minimálně jednu vtipnou historku o úplně blbé ženské v autoservisu, na help lince nebo policejní stanici. A smějeme se jí. Moje oblíbená třeba je, jak manželku Přídeho kolegy zastavila při jízdě autem policie, protože neměla rozsvíceno. Když ji chtěla pokutovat, manželka se rozčílila: „Ten můj se může těšit, až přijedu domů – debil mi do auta ty světla nenainstaloval!“

Taky jsem se smála. Po nedělním zážitku budu u příští podobné historky svůj smích trochu revidovat, protože mám teorii, jak vzniká taková úplně blbá ženská z historek.

Mám jedno guilty pleasure. Je to nízké až primitivní a rozhodně bych se místo toho měla třeba doučit statistiku nebo se naučit zašívat Sucháčovy plyšáky tak, aby to po mně nemuseli jeho otec nebo Příde předělávat, ale nedávno jsem pochopila vážený průměr a Stitchova mnou zastitchovaná ruka náhodou vydržela skoro čtrnáct dní, takže to nechám na jindy a uvolňovat se dál budu tímto způsobem: chodím na facebook pod feministicky laděné články nebo celkově na články stejnou měrou oblíbené u feministek i šovinistů a dělám si tam legraci z komentujících mužů.

Nejsem vyloženě zlá a nevybírám si exempláře, co v diskuzi o podílu mužů na péči o děti napíší, že nemůžou čtyřleté dítě vodit do školky, aby jejich žena mohla vzít tu práci ode šesti od rána, protože oni přece neumí kojit, a k doktorovi s děckem taky nemůžou, páč nevědí, kde má očkovák, a přitom nepoužijí žádnou interpunkci, ale za oběť si vyberu třeba někoho, kdo pod článkem o tom, že se od žen pořád očekává, že mužům budou poskytovat zázemí a péči, akorát že ženy to ne úplně vždycky baví, napíše, že tento model je přece v pořádku a výhodný pro všechny, protože muž ženám zase nabízí jídlo, bezpečí a teplo. Bohužel mi neodpověděl na mou otázku, jestli tím myslí, že nakoupí, zamkne za sebou a zapne termostat.

Větší část života a to i dětného jsem strávila jako singl, popřípadě ve vztahu, kdy jeho mužská polovina nebyla zcela funkční. Takže většinu věcí včetně těch, které měl u nás doma na starosti tatínek, jsem se naučila udělat sama, popřípadě je outsourcovat. Nechci zabrušovat do dělení prací na ženské a mužské, ale abych to shrnula, fakt jsem se nepotřebovala vdávat, aby za mě muž vyřešil rekonstrukci bytu, ucpaný odpad nebo přezutí auta, neuměla jsem sice nikdy přivrtat poličku ani vyměnit baterii u umyvadla, ale nebylo to nic, co by na zavolání nevyřešil nějaký můj kamarád bez toho, abych se s ním musela vyspat, popřípadě placený hodinový manžel (aniž bych se s ním musela vyspat).

Takže do těchto diskuzí na téma, co „bych dělala, kdybych neměla chlapa, co mi prošťouchne trubky“ (true story a fakt myslel ucpaný odpad a nebyla to metafora), mám celkem slušně nabito. Příchod Přídeho mi samozřejmě v tomto ohledu spoustu věcí usnadnil – od toho, že si nemusím z pátého patra nosit stoličku, abych mohla poslat odečet elektřiny, protože nedosáhnu na horní zámek skříňky s elektroměry, přes obroušený a nalakovaný trám v kuchyni a protiplísňovou výmalbu po ochotu vzít si na Sucháče OČR. Výčet není konečný a do palby ho přidávám ráda a s dovětkem, že navzdory tomu, že už dělá všechno tohle, nemyslí si můj manžel, že ho to musí nutně diskvalifikovat z vynášení odpadků a luxování. Ale… abych férově odpověděla na otázku, co bych dělala, kdybych neměla chlapa, tak –  to, co předtím: život by šel dál, jen s plísní a nenalakovaným trámem a s taháním stoličky na odemčení dvířek s elektroměry, abych nahlásila spotřebu na komoditu, jejíž cenu už druhým rokem sunu do takových nížin, že Příde vloni prohlásil, že za chvilku bude Innogy za odběr plynu a elektřiny platit nám, a hle, uplynul rok a je to taky – za to, že jsem u nich za nižší nabídku, než mi dal ČEZ, zůstala, mi pošlou dva tisíce, a s plynem jsme se dostali na cenu před rokem 2022. (Nicméně, abych i tady byla fér a dostála tomu, že všechno užitečné, co ženy umí, vymysleli muži, tak ano, tohle mě zase naučil švagr.)

Příde mi ovšem nabil novým argumentem - mít muže se totiž ukazuje být v některých ohledech kontraproduktivní. Kromě toho, že dokud jsem neměla chlapa, nikdy se mi nestalo, že by mi na palubní desce auta, o kterém mi předtím řekl, že ho mám pustit z hlavy, svítilo „servis - 423 dní“, tak v týdnu mi zavolali z T-Mobilu, aby mi sdělili, že můj modem se stal zastaralou technologií a nabízí mi výměnu zdarma a od 30 Mb vyšší rychlost na rok za stejnou cenu. Ve smlouvě jsem si přečetla, že od převzetí modemu a podpisu smlouvy u kurýra mi do pěti dní odpojí původní internet.

V neděli jsem modem vybalila z krabice a genderově stereotypně ho podala Přídemu, ať ho jde nasinstalovat, a pustila jsem se do přípravy oběda. „No a neřekla ti náhodou ta slečna z T-Mobilu, co si do toho modemu asi tak máš strčit, když máš internet na telefonní kabel a ten sem dát nejde?“ Něco mi to neblaze připomnělo.

Na prstech jsme si spočítali, kdy nám asi tak odpojí stávající službu, když jsem smlouvu podepsala ve čtvrtek. Chvíli jsem v gmailu marně hledala ikonku pro označení zprávy vykřičníkem, pak jsem místo toho do předmětu zprávy napsala „URGENTNÍ – NEODPOJOVAT!“ a slečně z T-Mobilu napsala, že děkuju za krásný nový modem, na který se můžu akorát tak dívat, protože do něj nemám co zapojit. Vzhledem k tomu, že se nacházíme uprostřed období zvýšeného výskytu home officů, nakonec jsme s Přídem usoudili, že pětidenní lhůta vyprší pravděpodobně v pondělí 00:01 a nebudeme riskovat, že co šlo na dálku odpojit, půjde pak s návštěvou technika připojit za měsíc, a rozhodli jsme se, že zatímco já v Šantovce navštívím T-Mobile, abych si vyžádala nerušení služby, Příde navštíví O2, aby mu řekli, jestli pro něj mají jinou nabídku než tu na svém webu, která mu tvrdí, že v baráku máme optiku.

Sázeli jsme se, odkud se pičování začne ozývat dřív. V duchu jsem si představovala scénář jak z Innogy: „Takže nejde? Jenom bych ráda podotkla, že můj manžel sedí naproti v O2 a nechává si předložit nabídky!“ K tomu ovšem nedošlo.

„Jsem teď zmatený,“ sdělil mi pracovník T-Mobilu poté, co jsem mu popsala svůj problém. „Máte tenhle modem? Takový válec?“ zeptal se mě a jako debilovi mi ho ukázal vygooglený na internetu. „Ano.“

„Ale ten jen zapojíte do zásuvky. Nemusíte tam žádný další kabel připojovat. Jen se tam dá ta sim karta a pak si to jako by chytá ten internet ze vzduchu. Omlouvám se, že vám to kolegové neřekli.“ Pomlčela jsem o tom, že řekli, ale že jsem se spoléhala na to, že Příde bude vědět. Vzpomněla jsem si i na to, jak na mikrovlnku pokládám z balíku simku a říkám to ledabyle Přídemu a spoléhám se na to, že si s tím poradí.

Jestli by se mi bez Přídeho nestalo to samé? Nestalo! Kdybych to totiž musela instalovat sama, přečetla bych si návod!