Uvaří mi mozek 5G nebo dítě?
Jeho retardovanost O2: Vědět o kvalitě služeb poskytované O2, tak byt vybírám podle dostupnosti připojení k internetu od jiných poskytovatelů, ne podle výtahu, výměry nebo snad lokality. V době, kdy má třetina republiky home office, třetina propadá alkoholismu při online výuce a poslední třetina při kombinaci obojího přechází na tvrdé drogy a v obchoďácích vypnuli wi-fi, aby si puberťáci sjížděli youtubka influencerů doma, by člověk čekal, že operátoři budou pracovat na zkvalitnění internetových služeb. O2 zvolilo jinou taktiku a zřejmě se snaží co nejvíc lidí od internetu odstřihnout.
Na začátku října mě kontaktovali, jestli nechci vyzkoušet o třicet mega rychlejší a kilo dražší internet přes 5G, při čemž ke mně pošlou technika, který zjistí, jestli to jde, a v případě, že to u mě nepůjde, nebudu nic platit a zůstane mi původní internet. Pokud ano, technik rovnou zapojí nový internet a poplatek bude součástí příštího vyúčtování. Technik přišel, společensky jsme pokonverzovali o tom, že stejně jako výrobci oken si najímají OSVČ montážníky, operátoři si najímají OSVČ techniky, takže kvalita často záleží na tom, jak velkého retarda k vám pošlou (jak se ukáže dále, buď jsem vychytala toho většího retarda, nebo chyba nastala dál v řetězci), zjistil, že tady není dostatečné pokrytí, a odešel. Za dva dny mi O2 poslali vyúčtování za nový 5G internet a poplatek za instalaci. Zde zřejmě došlo k fatálnímu zaváhání z mé strany, kdy jsem chvíli čekala, jestli se O2 samo neopraví jako tenkrát, když mi poslali fakturu na nižší částku, než jsem měla platit. No, neopravilo. S panem Richardem ze Slovenska jsme si na help lince ve čtvrtek vysvětlili omyl a vyúčtování tímto reklamovali. Na závěr se mi pan Richard pokusil vnutit přestup k telefonnímu tarifu od O2, které již několik let odmítám lží, že mám telefon hrazený zaměstnavatelem. V pátek odpoledne přestal jít internet a na modemu nešťastně blikala červená dioda „internet“. Na help lince mi robot po diagnostice sdělil, že vše je v pořádku a mám to zkusit vypnout a zapnout, což jsem v tu dobu udělala už asi třikrát. V noci z pátku na sobotu při krmení Sucháče jsem se pokusila nahlásit poruchu online. Když jsem zjistila, že v účtu je vedený pouze 5G internet, který nemám, začalo mi docházet, co se zřejmě stalo. V sobotu dopoledne mi na O2 chatu guru Zdeněk potvrdil, že mi skutečně odpojili původní internet v domnění, že mám přece 5G, a to den poté, co jsem jim řekla, že ho nemám. A co jde na dálku odpojit, nejde na dálku zase připojit, takže nejrychlejší možnost bude si jako by znovu zažádat o nový původní internet s návštěvou technika a že se pokusí o co nejdřívější termín. Vzápětí mi přišel mail a sms, že si mám rezervovat termín buď ve všední den na helplince nebo na chatu. Jako naivní gymnaziální prvačka po maturitním večírku, kam se dostala omylem, jsem čekala, jestli se mi ještě ozve guru Zdeněk s tím dřívějším termínem, a v neděli dopoledne jsem napsala slečně Barboře na chatu, která mi nabídla návštěvu technika v pátek 30.10. Jelikož v průběhu naší konverzace dostal Sucháč hlad, bohužel jsem jí na dotaz, zda pro mě může ještě něco udělat, nestihla odepsat dřív, než mě ta mrcha se slovy „asi vás potřebují někde jinde“ odpojila, že si u mě může udělat pro kolegy poznámku, že až u nich budu něco reklamovat příště, ať mi nenabízí telefonní tarif, protože jestli jim to jde stejně jako internet, budu se za chvíli s okolím dorozumívat kouřovými signály.
Chvíli jsem zvažovala Chlapcův návrh, abych jim toto šla sdělit na pobočku O2 do Šantovky, která je momentálně v rekonstrukci a frontu lidí obsluhuje u kiosku na chodbě slečna s rouškou pod nosem, což jsem zavrhla s tím, že se hodlám promořit při něčem zábavnějším.
V pondělí mi od O2 přišel e-mail s oznámením, že evidují můj požadavek zrušit O2 TV.
Největší mateřské lži: Matce hovna jejího vlastního dítěte nesmrdí a pláč jí nevadí a na nedostatek spánku si zvykneš. Respektive mně ta hovna fakt nesmrdí, nicméně… Zvládla jsem obědvat u videa endoskopie jícnu s prorostlým stentem, nevadí mi pohled na biopsii prostaty, momentálně překládám článek plný fotek diabetických nohou a vředů (které díky O2 stahuju přes svůj hot spot) a v prváku na výšce mi spolubydlící pustili fekální porno s jeptiškou a já pak zvládla sníst chleba s paštikou, ale použití rektální rourky přenechávám Chlapci. Na tohle prostě nemám.
Co se týče pláče vlastního dítěte, tak je to v podstatě jediný pláč, který mi vadí, neboť je to taky ten jediný pláč, který musím řešit. Příroda věděla, co dělá, když mi nadělila dítě, které prakticky nebrečí, protože když už brečí, dostane mě to do vrtule během třiceti vteřin, protože když je pět ráno a před hodinou jsem ho nakrmila a přebalila a řve, i když si ho vezmu do postele, tak co je sakra ten důvod? A priori tedy není problém pláč samotný, ale fakt, že prostě nevím proč. A navíc chci spát. Jestli si na něco nezvyknu a zvykat si na to nechci (jak jsem řekla při dotazu na druhé dítě – což je adept na další Trikolóru), je to absence nepřerušovaného spánku. Nevyspalá jsem nefungovala nikdy: neuměla jsem jít z pařby rovnou do školy, jednou jsem si na Silvestra šla od devíti do jedenácti lehnout, abych vydržela přes půlnoc, a v dospělosti si dělali srandu, že z hospody chodím zásadně tak, abych ve 23:14 nejpozději byla v posteli. I proto mi zřejmě příroda nadělila dítě, které mě nedohnalo ke spánkové deprivaci, měl maximálně několik blbých nocí, které jsou pro spoustu ostatních dětí standardem. Podle mě je blbost, že si na to někdo zvykl, je to jenom o tom, že při dlouhodobém nedostatku spánku přestává fungovat mozek, proto jsou matky malých dětí považovány vypatlané, jenom si to neuvědomují a myslí si, že si zvykly a bijí se v (obvykle kojící) prsa, že už dva roky nespaly dýl než hodinu a půl v kuse (ty bych obzvlášť chtěla potkat v autě). Ze včerejška na dnešek jsem se přesvědčila, že taková hexavakcína mi přes noc sežere čtvrtinu mozkové kapacity.
Patentky: Jedna věc je, že lidi, co mě neznají, díky mé konstituci často tipují, že jsem třeba dělala balet. Druhá věc je ta, že jsem ráda, že se i střízlivá trefím do dveří a nevezmu futra. Tolik asi ke koordinaci mých pohybů. S jemnou motorikou jsem na tom obdobně. A tak jistě, že většina dětského oblečení je na patentky. Patří to mezi věci, u kterých si uvědomíte, jak moc vás sraly, až když jsou pryč. Jako když mě přestěhovali z kanceláře od Denise, který nahlas a pořád jedl a trávil. Nebo jako když jsme přešli z Nutrilonu na Bebu, po které sice Suchej únor blije úplně stejně, ale aspoň tak zatraceně nelepí jako Nutrilon, který bychom mohli Sucháčovi nechat do školky, až budeme muset shánět lepidlo Herkules.
Přiznejme si, že z knoflíků, které se snažím v polospánku zapnout, nebo zipů pravidelně skřípajících Sucháčova stehna bych byla stejně frustrovaná jako z patentů. Ale proč jsou ty patentky i na kočáru?! Připínají se na boudičku, připíná se s nimi spodní košík (který jednou týdně musím sundat, umýt a nasadit, protože jak tak koukám kolem sebe, evidentně existují dva druhy matek: matky s čistým kočárkem a matky, které se musí brodit mokřady na Poděbrady i po třítýdenním dešti), při čemž spodní košík jich má čtrnáct, které musím obepnout kolem konstrukce kočárku na napnutou látku, což je pro mě podobný výkon, jako bych žila ve středověku a musela vyšít svou podobenku. Prostě by mě neprovdali.
Na závěr jsem se rozhodla pro trochu pozitivity v koronavirové době, něco jako když se místo počtu nakažených a mrtvých hlásí počet volných lůžek a ventilátorů.
Změna času. Je to ta dobrá změna času, přestože to trochu kazí fakt, že ráno je dřív světlo, protože se mi Sucháč hůř přesvědčuje, když mu v sedm ráno tvrdím, že je ještě noc a musí spát.
Sucháč si tu noc dal svoji první osmičku. Ne že by to od té doby zopakoval. A ráno šly hodiny na mé troubě po půl roce zase správně. Nadšená z toho budu asi do chvíle, kdy k nim poprvé přičtu hodinu.
A na úplný závěr doják. Balů a Suchej únor. Když jsme domů přinesli spícího Sucháče, Balů nepochopil, že je živej, dokud se nepohnul. Trochu se ho bojí doteď. Když začně Sucháč brečet, popřípadě dostane jeden ze svých řídkých hysteráků, obvykle proto, že blije mlíko nosem, Balů zdrhá. Včera Suchej únor po očkování probrečel odpoledne a večer. Nešlo ho ani na chvíli pustit z náruče. Když jsem myla flašky, Balů přišel ke košíku se řvoucím Sucháčem, opřel se o něj předními tlapkami a mňoukal a díval se na mě s výrazem „Ale ono ho to bolí, dělej s tím něco.“
No, anebo to bylo „brečí ti to, sprav to“, vyberte si podle toho, jestli se díváte na počet nakažených nebo počet volných ventilátorů.
Tak ta anabáze s O2, to je pecka, ale zas luxusně vypointovaná, to se musí nechat :-)
OdpovědětVymazatO dětech, raději mlčím, páč pocit, že i v pubertě umí spolehlivě vyčíhnout chvilku, kdy by se mi hodil spánek nebo klid a posledních pár dní mě to samotnou začíná děsit :-)
Jj, ten pláč novorozenců, kdy člověk neví proč to vlastně je, co se děje... to mě taky dost deptalo. Až se to naučí děti aspoň trošku vyjádřit, to je fakt úleva.
Hm, v prostředním odstavci mi vypadlo sloveso "mám" :-) Asi pozůstatek retardace z probdělých nocí s potomky :-)
OdpovědětVymazatPředem se omlouvám za komentář o hovně. Doporučuji zhodnotit téma "stolice vlastního dítěte nesmrdí" ještě jednou, až zavedeš masové příkrmy. Pamatuju si, že jsme si s Emem mockrát dávali kámen-nůžky-papír, kdo tu hrůzu přebalí a že se udály i takové hrůzy, kdy se mi regulérně navalovalo, byť z vlastního děcka:) A gratuluji k osmihodinovce! Přece jen - možná je ten Sucháč tak ukázněnej, že nebude smrdět ani po příkrmech!
OdpovědětVymazatZas jednou jsem přišel druhej, což mne tentokrát velmi mrzí, protože o hovně vím mnohé.
VymazatU našich mláďat platilo, že nesmrděly, dokud byly kojený. Člověku způsobovalo určité nepohodlí, že si to dokázaly bleskově válenim rozdistribuovat od patiček ke krku. Ale nesmrdělo to.
S příkrmy to smrdět začlo. Ale zas to mělo pevnější konzistenci a podstatně lépe to odolávalo válení.
No...tak...děkuji za pozornost.
nominek: Než jsem porodila, tak jsem tvrdila, že mě míň děsí mimina než pak větší děti, které musíš animovat. Quanti psala, že to má naopak. Měla pravdu. Já už taky.
OdpovědětVymazatpsice: Já vím, ono prý stačí jakýkoliv příkrmy. Na druhou stranu, nevím, jestli byli Žmur nebo Čičman blicí typ, ale já si oblíbila bryndáky velikostně cca pro tříletý děti, protože ty zatím Sucháč mléčným blitím nepřehodil. S příkrmy by to prý mělo být lepší. Protože čtyřikrát denně převlíkat = patentky, voe.
Buď nebyli blicí typy, nebo jsem to milosrdně vytěsnila. Oni si to vynahrazují spíš teď po vánočních školních besídkách nebo při blicích virózách a na to už jsou krátký všechny druhy bryndáků:)
VymazatTak já měla od staršího nablito snad skoro všude. Mega velikost bryndáků plně chápu a musím říct, že toto se fakt zapomíná špatně :-)
VymazatBlicí virózy - to byla svého času taky dost solidní specialita. Bože, to zas dnes budou noční můry :-)
Hlavně, ať to dělá přes den a ne v noci:D Je nějaká šance?
OdpovědětVymazatZáleží - chceš pravdu, nebo povzbuzení?
Vymazat