pátek 2. října 2020

Baby boxing days

SWATka po šestinedělí

Analýza fyzického stavu šest týdnů po císaři: Už na ulici předběhnu důchodce. Ty po bypassu a totální endoprotéze. (Ještě před třemi týdny ten důchodce v pekárně předběhl mě, na což jsem omlouvající se prodavačce řekla, že to je v pořádku.) I tak mě fascinuje, že moje tělo, aniž by to na něm kromě sedmnácticentimetrové jizvy zanechalo větší stopy, stvořilo něco, co si dokáže pochcat obličej. Hned, jak se mi Sucháče podaří jeho otci udat aspoň na tři hodiny v kuse, začnu ti vydělávat na nový boty na ty rozjetý chodidla a fyzioterapeutku, která nás v těhotenství dostala z bolesti kyčlí, když jsem se odmítla smířit s „to musíte vydržet, maminko“. Ani teď se nehodlám smířit s tím, že si na to mám zvyknout. Do tří měsíců od porodu si hodlám jít zaběhat, přestože dnes se přecházení silnice mimo přechod, když jsem se od volební místnosti vracela pro roušku, neukázalo jako dobrý nápad, a lyžařskou sezónu se nechystám vynechat navzdory tomu, že na představu rotace se můj pravý podbřišek tváří jako Andrej Babiš na nabídku kurzu češtiny pro cizince.

Příležitost pro zlepšení bych tu viděla i jinde. Matky, všimly jste si, jak po porodu přestanete každého zajímat? Během těhotenství jste co dva týdny u doktora, doma i v okolí se starají, jestli nejste unavené, máte co jíst, máte co dýchat, jestli vás něco nebolí. Já jsem někoho zajímala naposledy, když šlo doktorům o to, jestli už mě můžou pustit nebo mi vyhřezne děloha. Pak porodíte dítě a můžete týden po porodu vážit čtyřicet kilo, ale váš partner si postěžuje, že doma není co jíst, a kdybyste neměly Klub perverzních lingvistek, který vám na měsíc zaplatí dovoz obědů, rodina vás pravděpodobně nechá umřít na horečku omladnic, zato vám ale se slovy „vám nic nevezeme“ přiveze spoustu kosmetiky pro dítě, kterou pravděpodobně nikdy nepoužijete, a hraček pro mimina, které už máte v pěti různých barvách. Tímto za nejlepší návštěvu vyhlašuju Baličku cigaret a Delfínu, které mi pokaždé přinesly něco k jídlu, a naprostou náhodou projíždějící Zvíře s přítelkyní, který mi vyměnil záchodové prkýnko a přítelkyně se zeptala, jestli nepotřebuju vyžehlit (na což mi bylo blbý říct ano, protože ta hromada prádla by se tam válela i bez dítěte).  

Analýza mateřství: Čekala jsem to horší. Asi je to zaprvé tím, že mám hodný dítě, a zadruhý tím, že jsem vždycky věděla, že nejsem mateřský typ, takže mě nezaskočilo, že se nedostavila pověstná euforie z toho, že teď můžu celé dny trávit přemýšlením, jaké jsou nejlepší plíny, a jestli je horší narvat dítěti do trička hlavu nebo ruce a říkat tomu „ta nejdůležitější práce na světě“. Jak já bych si šla aspoň na dva dny v týdnu sednout do kanclu. Se Zrzkou se v přístupu k mateřství shodujeme v tom, že nás to sice nefrustruje, ale ani nenaplňuje, a nejvíc nás uspokojují ty dny, kdy se nám dítě podaří zakomponovat do našeho života tak, že co nejvíc připomíná „ten život předtím“. V neposlední řadě to asi dělá i to, že nejsem z nejobětavějších matek. Kupříkladu jsme takhle jednou nechala Sucháče pět minut brečet hlady, zatímco jsem si dojídala oběd, a vysvětlila jsem mu: „Tentokrát to uděláme obráceně – ty se budeš dívat, jak jím, a budeš u toho mít hlad.“

Takže jo, už jsem natočila video, jak Suchej únor v jednom z deseti případů nepraštil do cinkající koule nad sebou náhodou, ale už jsem se i zavřela v ložnici a křičela, že tohle se nikdy nemělo stát.

Vlastně jsem si potvrdila, co říkám celý život: že bych byla mnohem lepší otec než matka. Já bych s takovou láskou a nadšením přebalovala, krmila, chrastila chrastítkem, pokládala na bříško, třídila dětský oblečení, masírovala bříško a chovala a rozvíjela tak, že by Sucháč základní školu dokončil ještě před mateřskou… Každý den od šesti do osmi a každý druhý víkend.

Šest týdnů na mateřské mi stačilo, abych se v duchu omluvila všem neznámým matkám za všechny povzdechy, jestli si na ten nákup s kočárem fakt musely dojít v pět odpoledne, když jdu já z práce (musely: někdy se člověk ani nenaděje, a zjistí, že vhodná konstelace, kdy dítě nemá hlad, neusnulo, nebo nepotřebuje převlíknout poblitý oblečení, na kterém začalo kysnout mlíko (mimochodem, ty nápisy na dětském oblečení jako „Keep smiling“ nebo „I am happy“ jsou určené pro matky?) a matka na sobě nemá tepláky a je už po snídani, nastal v 16:30) a  pohoršené pohledy „to si to děcko nemůže uklidnit“ (ne, když si matka špatně spočítá, jak dlouho bude trvat cesta s dvouletou dcerou kamarádky, a nevezme s sebou druhou dávku mlíka, tak si to hladový děcko nemůže uklidnit (mimochodem horror story známých: na výstup na ledovec sice vzali dítěti jídlo, ale zapomněli flašku…)). V souvislosti s tímto mě napadly dva obchodní záměry. Zaprvé popisovací dětské oblečení, na které by místo těch kravin o usmívání se a štěstí šlo napsat třeba nákupní seznam, takže domácnost by se neocitla na tři dny bez soli, nebo poznámky typu „dnes je sobota, na gyndu se nedovoláš“ . A potom automaty na umělý mlíko v restauračních zařízeních, jako byly dřív automaty na cigarety. Jenom by tam prostě prodávali sunar a kojeneckou vodu. Ušetřilo by mi to dost stresu.

Mimochodem, k tomu oblečení: věci s motivem koronaviru se začaly vyrábět dřív, než byl Covid cool:


 

Další přehodnocení v mateřské karanténě nastalo v oblasti já a internety. Nikdy mě nelákaly víc články o Bohuši Matušovi a jeho sedmnáctileté Lucince a facebookový profil Václava Klause ml. Díky mateřské jsem zjistila, že VKM je ještě větší kokot, než jsem si myslela:

 


Ne že bych popírala existenci jevů, které popisuje, ale jelikož mám takový dojem, že jeho úspěchy v celodenní péči o malé dítě jsou srovnatelné s úspěšností jeho pokusů udržet si aspoň jedno tradiční manželství, měla bych pár tipů, co takhle matky venku s kočárkem „šmrdlají“ do mobilů kromě fejsbuků a instáčů. Například googlí, kdy její novorozenec naspí tabulkových 16 až 20 hodin, když jsou právě čtyři, dneska vstával v sedm a zatím spal přerušovaně čtyřicet minut, protože pokud v tu chvíli otevře oči, rozhodně v takový den neuvidí rozesmátou maminku, ale matku s výrazem na způsob „do hajzlu, dej mi aspoň ještě půl hodiny“ (druhá varianta je, že taková matka na google maps hledá, kde je nejbližší baby box). Matka drtí mobil při konverzaci s jinou dospělou bytostí, která ji nepoblije, nebo sedí na lavičce, nohou vozí kočár a čumí do mobilu, protože v něm má jako já kindle – kupodivu jsme totiž na porodním sále s placentou nenechaly i mozek a mateřský ježek v kleci aneb jak narvat vzpouzejícího se novorozence do něčeho, co se obléká přes hlavu a má to rukávy, neodpovídá našim představám o intelektuálním stimulu. Nebo se nechává se kamarádkou s odrostlejšími dětmi přesvědčit, ať kočár nenechává u pošty s tím, že dítě si někdo hodný vezme, ale počká s tím do puberty.

 

24 komentářů:

  1. Nevím, jestli by dítě bůhvíjak uklidnilo, kdyby do kočárku nakoukla rozesmátá tvář VKM...raději vosu nebo mobil prosím!
    S tím oblečením - asi stejný problém, jako proč existují vtipný trička typu "jsem letadlo". Akorát se chudáci nemůžou bránit. Nebo někdo potřebuje potvrzení, že tohle je opravdu cute mummy´s boy, protože bez nadpisu se to jeví jako malej Drákula - v takovým případě ale pomáhá lépe medikace:)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak jsem si docela krásně nostalgicky zavzpomínala na dobu před... no dávno tomu.
    Kdysi jsem taky nedokázala pochopit, jak to je s tím skoro celodenním spánkem novorozenců a brala ty informace z příruček jako povedené sci-fi. Přitom třeba teď v pubertě to některým původně nespavým miminům až takový problém překvapivě nečiní...

    Námět na trika s užitečnými nápisy je geniální! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Až jsem musela opět zajít i na blog, nejenom na feedly. :-D Ty trika, to je skvělej nápad, to musíš rozjet! Akorát to popisování je moc zdlouhavý, já bych tam rovnou tiskla něco tohoto typu https://www.sbazar.cz/jarda.m1974/detail/105343099-retro-co-doma-chybi :).
    A VKM, škoda mluvit. Už jenom, že by feministky nerozdejchaly běhající ženy. To si splet feminismus a šovinismus, ne? Matky čumí do mobilu především v době, kdy dítě spí, aby zjistily například dopravní spojení, odpověděly na maily, nebo vyhledávají oblečení pro dítko v bazaru. Já bych všechny tyhle chytrý tatínky poslala na týden na full mateřskou s kojencem. Ono totiž miminko skutečně velmi stimuluje a rozvíjí usmívající se a žvatlající dospělý, dospělý ovšem k rozvoji obvykle potřebuje trochu víc. Ale možná, že pro VKM by i tohle byl posun?

    OdpovědětVymazat
  4. "Matky, všimly jste si, jak po porodu přestanete každého zajímat?"
    ...a to se mi teď nadmula hruď pýchou... :-D
    Si pamatuju, že po porodu jsem se rozhodl, že mrněcích hadříků má buď dost, nebo přinesou kamarádky, a doskotačil jsem do porodnice s pikslou kuřecího vývaru, ve kterym stála lžíce... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No a to bude asi důvod, proč máte i děti mladšího data výroby :D

      Vymazat
  5. Psice: Možná je to jako s hrajícími kolotoči nad postýlkou nebo hračkami do kočáru: kdyby si pamatovali první rok života, skončíme v LDN, než nám bude padesát.

    nominek: Včera jsem byla nadšená z toho, že mě dítě vykopalo z postele až o půl devátý. Za patnáct let budu nadšená, když ho před touhle hodinou vykopu z postele do školy.

    Ywain: S těma feministkama jsem to taky nepochopila, ale myslela jsem, že to mám z mateřský.
    Myslím, že svdnešní technologií by ty trička snad šly nějak interaktivně a seznam by se na něj dal uploadovat z mobilu a průběžně aktualizovat. Ještě nemám vymyšlený, co s tím , když se dítě těsně před odchodem na nákup poblije.

    galahad: Do porodnice jsem dostala hovězí vývar z hospody U Havlů:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já přinesl domácí.
      ...ale dostal jsem trochu za uši za použití cibule...

      Vymazat
    2. Já jsem Chlapce rovnou vyvedla z omylu, že uvařit vývar je jednoduchý, a poslala jsem ho do hospody, že až budu chtít tousty, tak řeknu.

      Vymazat
    3. Uvařit vývar je jednoduchý. Jen to trvá dlouho a některý věce - třeba sběr pěny - jsou nekonečnej vopruz.
      ...ale jednoduchý to je... :-)

      Vymazat
    4. Klíčem je to "trvá dlouho". Mně třeba vývary taky moc nejdou, protože co se týče vaření, tak když něco dlouho trvá, znamená to, že to je těžký:D

      Vymazat
    5. Naprosto ti rozumim, já se do složitějších akcí taky nepouštim moc rád. Ale mně docela pomohlo si uvědomit, že zrovna vývar se o sebe drtivou většinu toho "dlouho" stará vcelku spolehlivě sám. Jen je mu potřeba občas přidat trochu vody... :-)

      Vymazat
    6. Vývar? Aspoň 4 hodiny táhnout a když je z hovězích kostí, ani 6 hodin není na škodu...
      Podle mého je vývar jedno z nejjednodušších jídel. Do hrnce se nechá hodit skoro všechno, čím je toho víc, tím je vývar lepší a pak už stačí jen správně nasolit, dobře opepřit, zavařit nudle...

      Vymazat
    7. Dávám vařit (převalovat se, či ani to ne, vařit nesmí) kolem jednácté večer nebo před půlnocí, než jdu spát, vypínám ráno kolem půl sedmé, když vstávám do práce. I když správně by se to mělo dělat, že prvních pár hodin se takhle pomalu táhne jen maso a koření a zelenina se přidává až v půlce nebo na poslední dvě hodiny. A nejlíp zlehka opečená, pro lepúší vůni a barvu. (Stejně jako maso či kosti.)

      Fakt je, že pomalu tažený vývar, ať už s opečením surovin či bez opečení, je úplně jinde oproti vývaru rychlému, natož z papiňáku.

      Vymazat
    8. Tak přesně proto to asi nedělám, protože se mi nechce dělat si program podle toho, že se mi za šest hodin udělá vývar, a to ani na mateřský, když mám hovno co na práci:)))

      Vymazat
    9. Ale to si přece žádnej program neděláš, jen ráno, když se vzbudíš, otočíš čudlíkem a vypneš. Polívku pak doděláš kdykoli, třeba až večer, nebo druhej den, což má tu výhopdu, že si ji můžeš mezitím i zchladit a sebrat ztuhlej tuk shora, pokud je ho tam moc.
      Má to naopak dvě výhody:
      - nezavazí ti na plotně hrnec s hodiny se vařícím vývarem přes den, když potřebuješ vařit něco jinýho, a
      - vaříš-li na elektrice a máš noční proud, vaříš za podstatně levnější sazbu než přes den.

      Jestli to vypneš za pět hodin, nebo za sedm, je šumák. Nebo třeba někdy v noci, když deš čůrat. :-)

      Vymazat
  6. Nevím, jestli by chtělo jakékoliv dítě koukat na rozesmátého VKM...
    Jinak jo, ten nezájem po porodu také očekávám. Tchyně mi už teď dala jasně najevo, že mě i svého syna má sice ráda, ale nejradši má naše nenarozené dítě. Chybí mi tři měsíce do porodu, ještě nejsem nervózní, ale jak tak koukám, asi bych měla jít shánět kočár.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tři měsíce před porodem jsem měla jenom to, co mi někdo dal.

      Jinak ne že by mě neměli rádi, ale víc než rodina a partner mě podpořili kamarádi, i ty vzdálený. Tak doporučuju mobilizovat je a až pak shánět kočár.

      Vymazat
  7. Wow, koukám, že jsem tu dlouho nebyla - tak gratuluju k Sucháčovi!

    OdpovědětVymazat
  8. Kua, jak jsme to dělali, že jsme vychovali dvě děti bez hledání informací v mobilu a porovnávání tabulkových hodnot se skutečností...
    Žádnej náš kluk nikdy nedpovídal žádnejm tabulkovejm parametrům (váha, první krok, první zub atd.) Ale protože se to řešilo jednou za čas u doktora, a náš pediatr byl fakt skvělej, končilo to pouhou zmínkou, že je něco jinak, než by údajně mělo být, ale kluk je zdravej, tak co?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jednoho takovýho "to za nás" mám doma a je to na zabití. Vychovali jste je bez toho, protože jste tu možnost neměli, to je celý. Fakt je to strašně otrvaný, Sejra.

      Vymazat
    2. Já myslím, že Sejra to nemyslí zle. To jen, že čerstvý matky se k těm tabulkám někdy až moc upnou. Ono je totiž fakt každý dítě jiný. Můj mladší tabulkových 16 hodin taky v životě nenaspal a je to lepší vědět předem, aby si člověk ušetřil zklamání. Děti (někdy a ve velmi různé míře a frekvenci) spí, jí a vyměšují. Vše ostatní je individuální.

      Vymazat
    3. On to nikdo s těmi fousatými průpovídkami nemyslí zle. Akorát že když je (to samé) slyšíš po desáté (až padesáté), tak už máš nutkavou potřebu praštit (alespoň s dveřma), i kdyby to byla průpovídka padesátkrát pravdivá.

      Nikde v tomhle článku přeci není nic o tom, že by se autorka křečovitě držela tabulek. Spíš naopak. Prostě uvolňovací povídání na téma "mělo by být - bylo". :-)

      Vymazat
    4. rulisa: Děkuju!

      Vymazat