Prázdninová trikolóra, která je přehlídkou zklamání a povzdechů nad tím, jak se nám ten pokrok zastavil.
1. Necháváte si něco posílat Českou poštou? Já taky ne. Necháváte si něco posílat Balíkovnou? Já ne, protože je na ní moc poznat, že patří pod Českou poštu. Přestala jsem ji používat potom, co jsem si nechala poslat balík do boxu v centru města, aby mi ho uložili na dva kilometry vzdálenou poštu, kam nejezdí ani MHD a provozní dobu má 8:00 – 16:00. Protože když je v okolí centra dalších deset výdejních míst, je to to nejlogičtější umístění, že jo, vůbec třeba nechodím do práce a nevracím se z ní přímo kolem toho boxu. Když vlezete na facebook Balíkovny, najdete tam takových srdceryvných příběhů stovky včetně uložení balíku o 20 km dál, takže přestože na sociálních sítích je vždy nablito, protože proč by tam někdo psal o tom, jak si nechal poslat balík a oni mu ho doručili a včas a tam, kam chtěl, je to takový indikátor, že by to rozhodně nebylo naposledy.
Naštěstí máme kapitalismus, a nejen díky němu existuje Zásilkovna a PPL. Obě pobočky mám do sta metrů od domu. Výdejní i podací místo Zásilkovny je ve vietnamské večerce, která poté, co ji převzal nový pan Vietnamec, přestala vypadat jako pračka na peníze a kromě vyzvednutí a podání zásilky se tam dá i něco koupit. Ve čtvrtek jsem šla odeslat zásilku přes Vinted. Vietnamec zakroutil hlavou, že ne, čtečka rozbitá.
Minulý víkend jsme šli s Přídem přechod části Orlických hor s přespáním venku. V úterý Příde objednal filtry na vodu. Já jsem si ze stejného důvodu objednala ve stejný den nové menstruační kalhotky. Plyšový had pro Sucháče k narozeninám byla položka, na jejímž včasném doručení už tolik nezáleželo.
Ve čtvrtek ráno byly všechny tři zásilky na expedičním depu a odpoledne je měli doručovat.
Doručovali je ještě v pátek. Nedoručili. Nedoručili je ani v pondělí a aplikace stále oznamovala, že od 8.8. jsou na cestě na výdejní místo a dnes bylo už pět dní 8.8. V úterý jsem psala na support k oběma svým zásilkám, aby prošťouchli čtečku pana Vietnamce. Na jejich obranu musím říct, že odpověď jsem měla do několika hodin. Že poslední záznam mají z výdejního místa a že je možné, že došlo k poškození štítku a zásilku dohledají dle obsahu, tak prosí o jeho přesný popis. Takže jsem Josefovi ze zákaznické podpory poslala printscreen hada a objednávky ze snuggs a představovala si, jak pan Vietnamec tahá z krabice plyšovou krajtu a sadu menstruačních kalhotek, ale Josefovi se evidentně podařilo prošťouchnout kanál a panu Vietnamci opravit čtečku, takže během dvaceti minut mi přišla notifikace s kódem k výdeji. Nemělo by to hořkou pachuť, kdyby mi před dvěma dny, týden po vyřešení problému, nepřišel ze Zásilkovny automatický mail, že pro mě nemají odpověď, z kapacitních důvodů to nemohli vyřešit a že jestli ten problém ještě mám, můžu je znova kontaktovat přes formulář. Zajímalo by mě, kdo byl Josef.
Minulý týden jsem kočkám objednala konzervy přes PPL. PPL jako jediný přepravce někdy doručí zásilku fakt do druhého dne. Kočkám jsem už dvakrát hubu zacpávala šunkou. Objednáno v úterý, ve čtvrtek přišla. Příde mi posílá fotku ze dveří výdejny: „Z technických důvodů dnes zavřeno.“ V pátek jsem se pro krabici vydala já. „Tady to ale určitě nemáte. To vám poslali někam jinam.“ Podívám se znova do mailu, který jsem předtím nečetla, protože proč by mi to asi posílali jinam, když tam mám místo zadané automaticky. Asi z technických důvodů to nechali opravdu asi o tři sta metrů dál, kam jsem si taky z technických důvodů – Sucháč sám doma a v tašce mi pro něj tál nanuk – taky nemohla dovolit jít. V sobotu ráno se pro ni vydal Příde. Podotýkám, že v neděli měli zavřeno a ten den jsme na tři dny odjížděli. Deset minut po odchodu telefon: „Víš, miláčku… pánovi nefunguje čtečka.“ Požádala jsem ho, ať mě dá na hlasitý odposlech. Protože jsem věděla, že to neudělal, křičela jsem fakt dost. Že mi to je úplně jedno, ať mu do prdele řekne číslo zásilky, nechá mu tam pin a ten balík donese! Donesl.
2. Parkovací karta ve městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce jde zařídit online. Měsíc před koncem její platnosti přijde e-mail s upozorněním. Uznávám, možná mě měl tento předstih varovat, že online ještě neznamená plně automatizované. Platnost mi končila 14.8. včetně. Na 12.8. jsem si dala upomínku, protože tři dny na vyřízení přece musí stačit. Však za tři dny vám i Zásilkovna doručí balík, ne? Do kolonky „platnost“ mi nešlo zadat 15.8. a systém zahlásil, že je nutné zadat datum ne dřívější, než je 19.8. Takže na zprocesování online žádosti s online platbou potřebují týden, v e-mailu ani nikde na webu taková informace ale není, pouze upozornění, že kartu nevystaví dřív, než dojde na účet platba. Není divu, když v dalším kroku po mně chtějí scan dokumentů, které jsem jim do systému nahrávala už minulý rok. Konkrétně občanku. Vydanou Magistrátem Města, kde zavraždili posledního Přemyslovce. A malý techničák. Vydaný Městem, kde zavraždili posledního Přemyslovce. Takže případná změna by jim i s naprostou absencí snahy nemohla uniknout.
Zadala jsem rezignovaně datum platnosti 19.8. Během půl hodiny mi přišla výzva k platbě. Během další půl hodiny po zaplacení mi přišlo oznámení, že moje parkovací karta je platná. Od 19.8.
3. RegioJet. Když jsem si vzpomněla na všechny ty stížnosti adresované Českým drahám včetně toho, jak jsem si jednou vymohla padesátikorunovou poukázku na příští jízdu, věděla jsem, že tím pádem si tady musí své místo vydobýt i RegioJet, i kdyby to mělo znamenat přejmenování kategorie.
Od jeho vstupu na koridor Ostrava-Praha, byl RegioJet vždycky vlak mé první volby. I přes nejvyšší pravděpodobnost zpoždění, u kterých nepochybuju, že obvykle není jejich chyba. Prostě srdcovka. Capuccino v ceně jízdenky a jablečnej dortík za devět korun, čert vem čtyřicet minut zpoždění. Nebo zmeškaný přípoj, když tam mají víno. A prostě se mi líbil přístup, kdy zatímco České dráhy vás vyfuckují, že když v Itálii nasněžilo, má prostě vlak z Košic zpoždění a není jejich problém, že v Pardubicích nestihnete poslední noční přípoj, RegioJet vám automaticky poslal kompenzaci i za nefungující klimatizaci. Jen jsem si na pracovní cesty do Prahy začala tak nenápadně na náklady zaměstnavatele radši bookovat Pendolino.
První volba byl RegioJet taky, když jsme začali jezdit se Sucháčem. Buď v dětském kupé nebo low costem, protože tam mám pocit, že může hlasitě chroupat křupky a cestujícím nemůže vadit poslechnout si příběh epické bitvy mezi Indominem Rexem a Venomem (jestli se nechytáte, tak abych poznala Indomina Rexe, stálo mě to téměř dva roky studia atlasů dinosaurů a to druhý je z Marvelovek a ještě před dvěma týdny jsem si pletla Spidermana a Supermana). Takže kafe a koláček už jenom přes aplikaci. Když teda zrovna aplikace funguje. Nebo když si kafe neobjednáte v Pardubicích a nedostanete ho v Zábřehu.
Ale odpouštím dál, protože prostě RegioJet pořád v kontextu vlakové dopravy a vstupu konkurence pro moloch ČD vnímám jako Američany při vylodění v Normandii.
Když si kupujete jízdenky pro dítě mladší 5 let, zadáváte „Doprovázené dítě do 5 let“. V březnu se mi stalo poprvé, že mi dvě hodiny před odjezdem přišla sms, že z technických důvodů změnili typ mého vozu a informace o nových místech najdu v detailu jízdenky. Se Sucháčem jsme seděli každý jinde. Poslala jsem velmi slušný mail, možná, že byl jen trochu pasivně agresivní, ale píše to někdo, komu portál Českých drah nechtěl pustit stížnost kvůli velkému množství sprostých slov, ve kterém jsem RegioJetu poslala informace pro cestujícího, který bude sedět vedle mého čtyřletého syna, že má rád dinosaury, hmyz a pavouky a dá si tvarohový dort a že bych byla velmi ráda, kdyby pro příště zvážili programovou úpravu, aby systém nerozhazoval rodiče a malé děti, a koupila třikrát tak dražší jízdenky v nedělním Pendolinu. Pravdou je, že jsem na základě předchozích zkušeností čekala jinou odpověď, než že sorry, ale že to nejde.
Stejná situace se opakovala v červenci, smska tři hodiny před odjezdem a shánění místenek s ČD v neděli odpoledne. To už jsem se šla vyzvracet na jejich sociální sítě. Odpověděli mi, že na řešení usilovně pracují. O měsíc později sms den před odjezdem. Tentokrát mi situace, kdy otevřený vagón změnili na kupéčkový a se Sucháčem jsme měli místa několik kupé od sebe, zatímco volno bylo v otevřeném vagonu stejné třídy, přišla už bizarní. Nicméně zhruba den po odjezdu vlaku mi nabídli, že když jim pošlu číslo jízdenky, rádi se podívají na možnost, jak to zařídit, abych mohla sedět s dítětem pohromadě. Což nevím, proč bych měla dělat, když ČD mě posadily přesně tam, kam jsem si koupila místenky. A zpoždění bylo jen deset minut a přípoj počkal.
Je tohle předzvěst apokalypsy, kdy si dobrovolně nechám poslat balík Českou poštou, zajdu si osobně na úřad a pojedu s Českými drahami?
Žádné komentáře:
Okomentovat