čtvrtek 5. září 2019

Dětské pojistky, maminky a doporučený dopis


Chtěla bych tady zavést rubriku na takové nahodilé plácání o palčivých, ale příliš krátkých problémech. Takové ty věci, které vás urputně trápí, narážíte na ně neustále, nedokážete se s nimi vyrovnat, ale navzdory všemu je toho na příspěvek na blog příliš málo. Takové věci obvykle chodí po třech.

Takže pro dnešek:

Dětské pojistky na úklidových prostředcích: Mě to fakt vytáčí. Pokud je ta dětská pojistka koncipovaná tak, že se má zatlačit směrem dolů a otočit, je to v pořádku, protože na to mám dostatek síly. Ale podobně jako v případě šovinistického sprchového koutu, tu druhou verzi, kdy musíte víčko zmáčknout prsty k sobě a zároveň otáčet, musel vymyslet chlap. Chlap s prackou, které se vejde do dlaně prso velikosti E, protože já fakt jen s obtížemi vyvinu palcem a ukazováčkem dostatečnou sílu například na otevření Freddyho na ucpaný odpad. Každopádně vysvětlete mi – když jsem byla malá, nepamatuju si nic jako dětské pojistky na chemikáliích. Znamená to, že mí vrstevníci houfně umírali s poleptaným jícnem, anebo jsme jenom nebyli tak blbí, abychom pili Savo?

Oslovení „maminky“ v prodejních skupinách: Normální člověk věci obvykle třídí před stěhováním, já jsem začala po. Některé kousky skoro nenošeného oblečení mi bylo líto poslat dál zadarmo, takže jsem se ho pokusila prodat na facebooku. Ne nadarmo mě Gedžitka varovala, že v těchto skupinách si okamžitě musím vypnout, aby se mi zobrazovaly nové příspěvky. Pokud se tento nešvar drží uvnitř hranic mimibazaru, je to asi v pořádku. Jenže snad v každé skupině od normálního bazaru všeho možného, přes dopravní situaci v kraji, po skupinu pro překladatele a tlumočníky se občas vyskytne dotaz: „Maminky, nevíte…? „Maminky, nenabízíte…?“ (Obvykle je to tedy bez čárky za oslovením.) Já bych třeba i věděla nebo nabízela, ale nejsem maminka. Navíc při představě, že bych měla jednat s osobou, která kohokoliv jiného kromě své vlastní matky oslovuje „maminka“, jsem oblečení radši spálila na dvorku za domem.

Fakt, že Česká pošta má na doručení doporučeného dopisu pět dní: Výjimečně jsem na doručení dopisu poměrně spěchala, protože na plné moci, který obsahoval, závisely další objednané úkony. Ve čtvrtek dopoledne táta dopis na poště v Salónu republiky podal. Předpokládal, že v pátek, nejpozději v pondělí, ho budu mít ve Městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce. Když ještě v úterý dopoledne nedorazil, vysledovala jsem ho. Byl stále na pobočce v Salónu, kde nám sdělili, že pošta má na doručení doporučeného dopis pět pracovních dní, a pokud jsme potřebovali, aby dopis v roce 2019 vzdálenost 140 km z jednoho krajského města do druhého dorazil expresně a nikoliv koňským povozem, měli jsme si objednat EMS službu za 120,-. Asi nemusím dodávat, kolik by stálo ty papíry dát do krabičky a poslat Geisem nebo přes zásilkovnu. 

No a můžete této rubrice vymyslet nějaký duchaplný štítek.

23 komentářů:

  1. Dětské pojistky na čemkoliv nevymyslel chlap, ale nějakej bezpohlavní kretén.
    Ani já je nedokážu otevřít. Dokonce to onehdá skončilo násilnou penetrací kanystru Sava pomocí nože.
    A ano, nevzpomínám si, že by moji vrstevníci houfně umírali na popálené jícny a otravy. Ale vybavuji si např. krásy tehdejšího konzervárenského průmyslu - např. gumové rukavice ve sklenici s okurkama, myší hovna v tlačence apod.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak buď rád, že v té rukavici nebyla i ruka.
      Jo, myslím, že do nějaké flašky jsem se pokoušela dostat páčením uzávěru nožem. Ale flaška s vínem to nebyla, protože u té to na rozdíl od čisticích prostředků jde.

      Vymazat
  2. S děckýma pojistkama mám přesně opačnej problém. Když je potřeba zmáčknout, je všechno v pořádku. Ale měl jsem doma lahvičku s terpentýnovym olejem, kde bylo potřeba uzávěr stlačit a pak odšroubovat. A ten u toho občas rachtal jak sušený ložiska a ...nic. Příliš se mi nechce věřit, že bych stlačil málo.
    No ale stejně bych se radši obešel bez pojistek.
    Jejich někdejší nepřítomnost bych se pokusil vysvětlit nehezkym obalem. Už jsem doma ověřil, že hezkej barevnej obal s lesklou etiketou, na níž skví se jara květy všech myslitelných barev, pozornost dítěte přitáhne snáz, než plechová/plastová piksla s jednoduchym nápisem, na který jsou rozpoznatelný všeho všudy tři barvy a z toho všechny hnusný...
    A ten název rubriky... Napadá mi "molí vředy", či "malé molí neurózy" ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A může mi někdo vysvětlit, proč ten debilní rachtací zmáčknu-otáčecí systém dětské pojistky je i na kamenickým lepidle pod zlato???

      Už to řeším tak, že si schovávám starší piksly bez tohoto systému, takže novou otevřu jen jednou a přeleju do staré. Protože když hned nepřeleju, tak po prvním opatlání víčka a pár otevřeních s nervy nadranc z nestíhání pracovního frmolu to nakonec vyrvu sikovkama a zahodím.

      Vymazat
    2. Hádám, že bezpečnostní norma, do který někde někomu to lepidlo spadlo díky (ne)vhodný kombinaci S-vět a R-vět...? Nevim. V každym případě sis poradila úplně stejně /skvěle! ;-)/, jako nakonec já s tim terpentýnovym olejem. Nakonec jsem u ní ten uzávěr v afektu znehodnotil a náplň pak přelil do plechovky od benzínu do zapalovače, kde dlí dodnes.

      Vymazat
    3. Z vlastní zkušenosti z jiného odvětví bych to taky tipovala na tu normu, stejně jako bych tipovala, že dost výrobců nad touhle nesmyslností pičuje úplně stejně jako já, když mám řešit, jestli plast, který se nachází metr od něj, nezpůsobí pacientovi rakovinu.

      Vymazat
    4. Ona ta opatrnost se rozlila tak nějak všude.
      Nám se zase jako bumerang vrací letadla, u kterejch jsou v jedný skřini kyslíkový lahve a ELT (Electronic Location Transmitter; takovej ten bazmek, co by měl začít řvát, když se s letadlem něco stane).
      ...že prej je tam problém s nějakym požárnim předpisem kvůli možnosti samovznícení baterií v tom ELT.
      "A to už se jako někdy stalo...?"
      "Ne, ale co kdyby..."
      ...tak jsem si vzpomněl na tu jeptišku, co si pro sichr navlíká kondom na svíčku...

      Vymazat
  3. Chtela jsem si prilozit polinko, ale koukam, ze je to tu nazorove tezce nevyvazene. Takze, vite proc jsou dobry detsky pojistky? Treba na to, aby se Zmur nestal zavislym na sirupu proti kasli, coz je jeho oblibeny druj cukrovinky. Jen cekam, kdy z nej zacne dostavat afekty a urazet uzaver jako Galahad, ale zatim to plni funkci/ je potreba to v pripade potreby otvirat pouze tak, aby nevidel...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ten uzávět, pěkně prosím, neurazil. Zas takov vzteklej sem nebyl.
      Já ho prostě uříz...

      Vymazat
    2. A je to dětský sirup? Pak je ta pojistka vyloženě nefér:o)

      Vymazat
  4. Je to třaskavá směs alkoholu, kodeinu a umělých aromat. Podezřívám nejmenovanou farma korporaci, že jde jen o nečestný způsob, jak infikované děcko udržet spokojené mimo kolektiv. Něco jako když se dřív metamfetamin předepisoval ženám v domácnosti na zhubnutí a bolesti hlavy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale když jsme u toho, pamatuju si, jak se moje generace houfně těšila na kašlíček, až bude moct ze lžíce ten báječnej růžovej jitrocelovej sirup. Bezpečnostní pojistku sice neměl, ale kdyby ho naši nehlídali, taky bych se léčila o hodně častějc.

      Vymazat
    2. Jitrocelovej sirup doma pro případ kašlíčků a rýmiček máme. Myslím, že tu pojistku nemá ani ten dnešní :-)

      Vymazat
    3. Zrovna přemýšlím, jestli ten růžovej byl jitrocelovej... Nějak s jmenoval, speciálně...
      Nemůžu si zaboha vzpomenout ani to najít na netu. Našla jsem jen v jedné diskuzi "sirup proti kašli, červený s fantastickou příchutí griotky".

      Celý komentář zní:
      "A ještě pamatuju sirup proti kašli, červený s fantastickou příchutí griotky. Fakt hrozně dobrý, úplný pamlsek. Když jsme šli z lékárny, tak jsem to už nemohl vydržet a simuloval jsem v tramvaji záchvaty kašle, takže to do mě máma začala lít už v tramvaji. Do večera byl sirub většinou vyžraný a já měl tak rozhozenou chemii v těle, že jsem to potom fakt týden odstonal. Vyrábět pro děti chutné léky s obsahem účinných látek asi nebyl nejlepší nápad."

      Takže docela k věci. :-)

      Vymazat
    4. :)) Ten griotkac chci!

      Vymazat
    5. Jelikož mě na griotku moc neužije, nechává mě to zcela chladným.
      ...jo až to bude chutnat po uzenym s křenem, možná si občas zasimuluju... ;-)
      Ale vážně - z dětství si pamatuju sirup v takový obyčejný lahvičce z hnědýho skla. Nevim, co to bylo zač, ale chutnalo mi to. Pak si pamatuju kapky, který byly protivně hořký a máma mi je kapala na kostku cukru, jinak jsem je nebyl schopnej pozřít. A Bromhexin to, myslim, nebyl...

      Vymazat
    6. Já myslím, že to Bromhexáč byl. Nebo ten mám aspoň s kostkou cukru spojenej. Chuť něco mezi Alpou a Jaggermeisterem...

      Vymazat
    7. Těžko říct. Alpu jsem neochutnal nikdy, Jägera si radši moc nepamatuju... Mě napadá takovej ostřejší fernet...

      Vymazat
  5. Jako maly jsem mel detskou pojistku rad. Na starem embecku se prepinala zamackavacimi tlacitky ve dverich, ktere moc hezky cvakaly. A taky bylo super, kdyz se v nestrezene chvili prepla, a nekdo z dospelych pak nemohl vystoupit z auta.

    OdpovědětVymazat
  6. Jo to jsou pojistky? Já myslela, že jsou to prostě debilní uzávěry, který nefungujou, zrovna když potřebuješ.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lištičko! :D Ještě že sis roky nemyslela, že seš blbá a neumíš otočit víčkem:o)

      Vymazat