Trikolóra na týden 38

Bavte se s námi i nadále!

S vymýšlením štítku pro trio palčivých zážitků, o které není možné se nepodělit, ale jejichž myšlenková nosnost je taková, že by stačila jen na příspěvek na twitter, který nemám, jste mi moc nepomohli. Poradila jsem si tedy sama. Pojmenováním Trikolóra zabiju dva moly jednou ranou: bez nutnosti politické debaty vyjádřím svůj názor na VKM a elegantně splním kvótu alespoň dvou příspěvků měsíčně, protože není možné, aby mě za tu dobu nenasralo aspoň šest věcí.

Trikolóra pro tento týden:

Přístup UPC k zákazníkovi v kombinaci s Českou poštou: Měla jsem připojení k internetu od UPC. Byla jsem spokojená. Chtěla jsem si ho přenést i do nového bytu. UPC nemá v mém novém bytě pokrytí. Další možnost, jak čtyři měsíce před vypršením smlouvy nezaplatit „pokutu“ 200,- za každý vyčerpaný měsíc z věrnostního programu (v jehož balíčku je i televize, kterou nemám), je převést internet na nového nájemníka. Vysírka chytá net z bytu dcery. (Jelikož to zkoušela přes můj mobil, uvažuju, zda nesdělit heslo všem teenagerům na blízkém hřišti). Od vypovězení smlouvy má UPC 30 dní na zprocesování, za ten měsíc platíte normální sazbu. Do dvou týdnů od ukončení dodávky služeb máte povinnost vrátit UPC modem a veškeré příslušenství. Které při instalaci přinesou osobně, ale vy ho musíte poslat poštou do Brna. Anebo můžete patřit mezi šťastlivce jako já a žít ve městě, kde má UPC sběrné místo. V obchodě s otevírací dobou ve všední dny 9:00-11:00 a 12:00-15:30. Já samozřejmě chápu, že taková jsou pravidla a podepsala jsem je. Zajímavé je, že O2, u kterého jsem teď, má k tomuto pravidlu dovětek, že pokud se stěhujete na místo, kde nemají pokrytí, je to tak nějak jejich problém, a „pokutu“ za předčasné vypovězení smlouvy vám „odpustí“. Společně s papíry k ukončení smlouvy mi UPC poslalo i náborový leták „Zůstaň – bavte se s námi i nadále!“ Kdybych předem věděla, že s modemem na poště strávím u čtyř fungujících přepážek z osmi 48 minut, něco jim na ten letáček napíšu a přiložím ho k tomu balíku za 129,-.

Vylepšení, která vám kradou čas, který vám bude chybět před smrtí: Jedná se o takové ty běžné, primitivní úkony, jako je vyhledání spoje na idosu, koupě jízdenky u RegioJetu nebo výběr z bankomatu. Kdysi to šlo jednoduše, že? Než se někdo rozhodl, že uživatele těchto aplikací představuje banda frustrovaných a nešťastných jedinců, kteří si zaslouží, aby uživatelské rozhraní bylo mnohem, ale fakt mnohem přátelštější, takže když to přirovnám k návštěvě kamarádky, nemůže to prostě být o tom, že mi otevře dveře, ukáže mi, kde je záchod a nalije víno, ale musí mě provést po celém bytě, jehož další části kromě lednice, ve které je to víno, mě nezajímají, a nabídnout mi taky svoje vyřazené oblečení, které je o dvě velikosti větší, a na závěr se zeptat, jestli si místo vína nedám mátový čaj. Dlouho mě s tímhle vytáčel idos, jehož nová verze nemohla pochopit, že někdy chci vyhledat vlak, někdy autobus a někdy mi stačí MHD. Dřív šlo asi jako pátý odkaz na googlu najít tu starší verzi, která byla chápavější, teď už vám vyhledání spoje z Litovle do Olomouce s kolem zabere desetiminutovku, protože na prvních několik pokusů vám nejbližší spoj od zadání (sobota 15:00) nabízí neděli 6:35, než pak zjistíte, že je to proto, že nemáte ve filtru nastavené pouze vlaky, ale i autobusy, a idos vám jako dopravní prostředek první volby pro přepravu kola vyhledává právě autobusy. Nyní se připojil i RegioJet. Přihlásím se kreditovou jízdenkou, kliknu na rezervace, zadám spoj, objednám jízdenku. Bejvávalo. Přihlásím se kreditovou jízdenkou. Po několika dalších krocích se divím, proč mě jízdenka stojí dvakrát tolik, co obvykle. Protože naposledy jsem kupovala jízdenku pro sebe a Baličku cigaret do Prahy. Teď stále kupuju jízdenku pro dvě osoby do Prahy, než přesvědčím RegioJet, aby mě samotnou pustil do Pardubic. 

Tuto trojici uzavírá jídelníček školní jídelny, který se objevil v mé sudetské gastroglose. Je pravda, že stránky školy byly ještě hnusnější než jídlo, a to, co se objevilo po prázdninách už odpovídá standardům 21. století. Chvíli mi trvalo jídelníček najít, ale konec konců sedm položek v menu není zase tak moc a položka „Studentům“ byla hned třetí. Dostanete se na stránku, kde máte v pdf jídelníček na stávající i příští týden. Označené jako „sudý“ a „lichý“ týden. Označené jako sudý a lichý týden vždycky. Ne jako, že stávající týden je vždy první a nadcházející druhý bez ohledu na to, jestli je sudý nebo lichý. Prostě první sudý, druhý lichý. Kolik tady prosím najdu lidí, kteří nepracují v přepravě nebo nákupu, nespojili si tuto otázku s nadpisem a vědí, kolikátý je právě týden? Takže buď vyhledávám, co je za týden, anebo to risknu a většinou stahuju jídelníček na týden, který nechci (mimochodem, odkdy Mozilla stahované soubory rovnou neotevře, ale musíte obětovat jedno kliknutí do knihovny vpravo nahoře?).

Bonusem v této kategorie je výběr z bankomatu ČSOB. U Hypoteční banky velmi oceňuji toho panáčka, který se slovy „Už pro to běžím!“ pobíhá po obrazovce hypoteční zóny, zatímco se mi načítá výpis z katastru, graficky to udělali velmi pěkné, především pro lidi, co na to budou koukat dalších třicet let, méně už jsem nadšená z reklam ČSOB, jejichž tváří je Marie Doležalová. (Marie Doležalová je herečka, která hrála v Comebacku, psala průměrně vtipný blog o herectví, potom porodila a píše průměrně nudné články o mateřství na serveru maminka.cz nebo tak něco a já to vím proto, že seznam.cz je moje prokrastinační stránka v práci – vždycky můžu narychlo předstírat, že jsem si šla otevřít slovník.) Když vložím kartu do bankomatu, mám spočítané, že trvá sedm sekund, než se objeví výzva k zadání pinu. Sedm sekund. Zasraných sedm sekund musím několikrát do měsíce koukat na Marii Doležalovou nabízející mi produkty, které nechci, než si laskavě můžu vybrat svoje vlastí prachy! (Navíc já ani nečtu, CO mi vlastně nabízí, protože pokaždé počítám, jestli to nebude víc nebo míň než těch pět sekund.)

„Já vás zdravím!“: Nevím, jestli tento pozdrav do telefonu vznikl již v éře divokého kapitalismu VKS (tipuji, že ne, protože to vyžaduje znalost identity volajícího a to telefony s rotačním číselníkem ještě neuměly (a ano, musela jsem si najít, jak se to kulatý s čísly, kam jsme jako děcka tak rádi strkaly prsty, jmenuje, něco mi říkalo, že displej to neude)) nebo zda se jedná o lingvistický nešvar poslední doby rozmáhající se hlavně v podnikatelských kruzích. Nicméně můžete mi někdo vysvětlit, o co je jazykově ekonomičtější říct „Já vás zdravím, paní Nováková“ než „Dobrý den, paní Nováková“ a co je to vůbec za logiku, slovně popisovat akt, který právě vykonáváte? Tento pozdrav ve mně evokuje představu, že si na záchodě neuprdnete, ale váš řitní otvor vám prostě sdělí: „Já seru!“