Multiple (no)choice

Takzvaný multiple choice je typ testu, ve kterém člověk vybírá z několika odpovědí tu, kterou považuje za správnou. Na gymplu jsme měli skvělou učitelku angličtiny, která nám dávala multiple choice testy, ve kterých někdy byly všechny odpovědi správné.

V určitém kontextu, za určitých podmínek. Pokud jsme si naši odpověď obhájili, měli jsme bod. Takže z jedné otázky jsme se naučili několik možných použití určitého gramatického jevu. Na výšce byla jednou z posledních zkoušek před státnicemi Cambridgeská zkouška z angličtiny, úroveň proficiency. V části porozumění textu byla jedna otázka položená tak, že se nabízely dvě správné odpovědi. Což uznali i naši vyučující, nicméně Cambridge říká, že jediná správná odpověď je varianta a), takže ta jediná bude uznaná.

Nedávno jsem se s tím setkala znova. V naší vesnické zahulené hospodě s krbovými kamny, s křížencem dogy a mastifa se zbarvením hyeny pod stolem, sakra dobrým pivem a tatarákem, kde dělá hospodského tátův kamarád, s jehož synemjsem chodila do první třídy, a která od ledna zavírá, protože pro hospodského je EET poslední kapka. A bylo to u dalšího tátova kamaráda, kterého znám od narození. Téma uprchlíci. Čím déle jsem se snažila vysvětlit, že nejsem „sluníčkářka“, přestože nezastávám názor, že loď plná uprchlíků u libyjského pobřeží by se neměla nechat potopit a Italové by jí neměli pomáhat, protože je to přece starost Libyjců, a co jako, že ti ji klidně potopit nechají, tím větší pocit zoufalství ve mně narůstal. Zoufalství ne z toho, že lidi, které znám skoro třicet let a které mám ráda, zastávají jiný názor, ale z toho, že lidi, které znám skoro třicet let a které mám ráda, nedokáží pochopit, že neexistují jenom varianty buď, anebo. V okamžiku, kdy mi bylo řečeno, že mi vlastně vůbec nezáleží na budoucnosti Evropy a že to třeba pochopím, ať budu mít vlastní děti, když budoucnost ostatních je mi jedno, jsem šla k baru koupit dva panáky a diskuzi ukončila. (Těch několika panáků zelené jsme druhý den litovali oba. Bůh trestá za porušení přikázání „O uprchlících po třech pivech nepromluvíš“.)

To bylo setkání s hospodskou verzí cambridgeské zkoušky naživo. Virtuálně se k získání empirické zkušenosti stačí zapojit do kterékoliv diskuze, protože jediným bezpečným tématem v dnešní době zůstává už jenom, z jaké strany se správně loupe banán.

O facebookových sociálních bublinách jsem už jednou psala. Svůj názor jsem od té doby trochu korigovala. Potom, co jsem si v diskuzi přečetla, že jakožto heterosexuální běloška narozená ve střední Evropě do středostavovské rodiny nemám právo jakkoliv zpochybňovat fakt, že práva některé menšiny jsou u nás porušována, popřípadě některá menšina potřebuje práv víc (možná by mi jako ženě prošla nějaká ta genderová problematika), na virtuální diskuze jsem rezignovala a už by mě vůbec nenapadlo nasdílet si na zeď něco provokativního, a tak na facebook vesele postuju fotky koček.

Předpokládám, že kdybych se v diskuzi pod mou kamarádkou nasdíleným článkem někoho od hatefree pojednávajícím o české xenofobii, zmínila, že mou tolerancí trochu otřásají drobné události, jako třeba že zatímco se lidé perou o legalizování nelegálních migrantů a především legalizování některých jejich zvyků, jako jsou sňatky nezletilých, tak moji kolegyni z Kolumbie úřady chtějí vyhostit, protože měla v papírech špatně vyplněnou adresu zaměstnavatele, reakce by byla stejná jako v naší vesnické hospodě, jenom bych to nemohla zachránit panákem u baru.  

Mimochodem, vztah k neziskovým organizacím jsem získala ještě dřív, než jsem vůbec znala hatefree, a to v rámci své mexické anabáze. Za multikulturní prozření zaplatíte nejdřív této české neziskovce a následně další neziskovce v cílové destinaci (aspoň tak to bylo v případě Mexika). Myslím, že ti ekologičtí milovníci pohanky, co si do talíře po polívce naloží druhé jídlo, skutečně věří v to, že jejich aktivity jsou sraním dobra, a nepodezřívám je, že by něco z „administrativních poplatků“ kdy viděli, ale někde v tom kolečku si někdo mastí kapsy. A pokud by se to snad uhlídalo v České republice, neuhlídá se to v Mexiku a už vůbec ne někde v Ugandě.

Pokud by snad došli migranti, čeká nás víc než rok prezidentské kampaně, která podle mě bude ještě výživnější, než si nyní myslíme, stačí už první odstavec z Wikipedie:

Jako první zájem projevil již v červenci 2014 sociálnědemokratický senátor Zdeněk Škromach. Na to vzápětí reagoval římskokatolický kněz Tomáš Halík, který prohlásil, že kdyby měl zemi reprezentovat pan Škromach v bazénku, tak by asi musel reagovat. Na to zase reagoval bývalý prezident Václav Klaus, který prohlásil, že pokud bude na prezidenta kandidovat Tomáš Halík, tak bude muset i on.

Ještě dřív, než nám Michal Horáček oznámil, že si přeje žít v zemi úsměvů (zauvažovala bych o legalizaci marihuany), mohli jsme sledovat, kterak už mu teď zasloužilí umělci volby prohrávají.

Před druhým kolem první přímé volby prezidenta jsem ještě bydlela ve Městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce. Byla jsem na diskuzi se Schwarzenbergem v aule Přírodovědecké fakulty. Ačkoliv jsem ho ve druhém kole volila, nevisela jsem na něm při diskuzi očima, ale prohlížela jsem si tým kolem něj. Trochu mi připomínal moje milovníky pohanky. Kluci v pruhovaných trikách a šálách, holky s velkými barevnými náušnicemi, paní zasněně si hladící těhotenské břicho, všichni s plackou knížete s čírem a hltající každé slovo svého Karla.

Mám jednoho známého, je asi o tři roky mladší než já, IQ tak vysoké, že od pěti let mu nerozuměli ani vlastní rodiče. Studoval asi něco jako mass media na Karlovce a pak chvíli v Leedsu, v současné době si dělá doktorát. Jednou mi řekl, že nic proti, ale nikdy by nešel studovat na provinční univerzitu, jako je třeba ta ve Městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce, už proto, že Karlovka má jméno v zahraničí, kam se chystal. V tu dobu už jsem byla pár let zpátky z Erasmu, tak jsem mu nechtěla brát iluze a prozrazovat mu, že bude rád, když v zahraničí nestrčí Československo někam za Kavkaz. Když volby vyhrál Zeman, nechal se na svém facebookovém profilu, kde měl fotku knížete s čírem, slyšet, že to nechápe, když přece ve své sociální bublině nemá nikoho, kdo by ho volil. Já jsem ve své sociální bublině měla jednoho voliče Zemana a jednoho člověka, který do urny cíleně hodil neplatný hlasovací lístek. V aule při diskuzi tenkrát pravděpodobně taky neseděl žádný volič Miloše Zemana.

No právě.

Ty „debily z Moravy“, jak někteří z odpůrců současného prezidenta nazývají ty, kteří ho v demokratické volbě dostali na Hrad, Schwarzenberg na svou kampaň prostě nenalákal. A úplně stejné to bude u Horáčka. Co nechápu, je, že to zřejmě nevidí nikdo z okolí potenciálních kandidátů a nejde za tím defilé angažovaných herců z Ordinace v Růžové zahradě a Pojišťovny štěstí a slušně je ve jménu kohokoliv, koho se rozhodli podpořit, slušně nepožádá, aby teď na chvíli drželi hubu.

Protože takový ten „debil z Moravy“, co volil Zemana, pracuje třeba jako dělník u pásu v jedné nejmenované firmě. Jeho základní hrubá mzda je 11 500,- plus příplatky za víkendy, svátky a noční směny. Jeho manželka má jenom těch 11 500,-, protože sice pracuje ve stejné firmě, ale mají dvě děti, takže nemůže dělat o víkendech, svátcích a na nočních směnách. Potom se dozví, že jeho kolega na stejné pozici vykonávají stejnou práci, kterého si firma nechala najmout agenturou ve Francii, bere 1 300 euro a zaměstnavatel mu platí byt.

Večer se chce podívat na Show Jana Krause, aby zjistil, kdo to je ten Brady. A oni to nedávaj, protože televize to nechce odvysílat, protože si objednala zábavnou talk show a ne politickou agitku.

A pak mu Bartoška s Dykem ve videu sdělí, že teď má být několik týdnů neklidný. To on už asi je i tak. Třeba z toho francouzského kolegy. A co teprve, až sem přijdou ti Syřani. A na náměstí mu nějaká nabatikovaná holka s plackou hatefree strčí do ruky leták a vysvětlí mu, že je omezený xenofob, protože má strach, že by to mohlo být ještě horší, než to je.

Kdo že ho to přesvědčí, aby nevolil Zemana?

A pak tady jsou lidi „ze středu“, takoví ti, co když neví, jestli zakroužkovat odpověď a) nebo c), zakroužkují b). Jako já. Nemám ráda Zemana, nelíbí se mi postoj k Číně a nevěřím člověku, který byl v předvolební kampani schopný sáhnout k tak primitivním prostředkům, jako zahrát na strunu „když budete volit Schwarzenberga, přijdou Němci a seberou vám chajdu v Sudetech.“

Kdybych se měla rozhodovat mezi Zemanem a Horáčkem, volím Horáčka. I když bych radši kroužkovala b). Ale znám lidi, co mají na Zemana stejný názor jako já, ale než by riskovali, že budou poslouchat Kocába, který hovoří o „osobní statečnosti Daniela Hermanna při setkání s Dalajlamou“, nebo Táňu Fišerovou, která svůj krátký monolog o tom, že Bradyho lidská důstojnost stoupá, blahosklonně zakončí slovy „a to je moc dobře“  - asi kdybychom si to s tou důstojností sami nespojili – nebo Báru Štěpánovou, která pohovoří o „monstru na Hradě“ a „pánovi ze Slovenska“, zatímco jim k tomu úsměvem a pokyvováním hlavy sekundují Anna K. a Marta Issová, radši budou další volební období poslouchat Zemana s Ovčáčkem.