Pár námětů pro evoluci

Inspirováno přírodou

Jak už většina tuší, ve státě, kde zmínka o zkrácení rodičovské dovolené ze čtyři na tři roky vyvolá diskuzi o týrání dětí a navýšení kapacit předškolní péče pro děti do tří let je sprosté slovo (vlastně devět), protože přece když studie provedená na dětech v dětských domovech a týdenních jeslích řekla, že je to špatně, tak nemůžeš na půl úvazku do práce, matko, když má tvoje dítě terpv dva, žádná vláda porodnost nezvedne.

Rozhodla jsem se proto s pár tipy obrátit na evoluci a inspirovala jsem se, jak to chodí v přírodě, kde samice většiny druhů vrhají v podstatě každý rok.

Třeba taková kareta. Naklade vejce a odplave. Byť se kareta nabízí jako exemplární příklad, přiznejme si, že i péče o lidské mládě má několik momentů, o které je kareta, která se sice normálně vyspí a nemá v krunýři všude kostky lega a drobky, ochuzena.

Třeba když se vokativ z rozcapeného „mámoooo“ změní na „mamiko?“ Když zjistíte, že po chvilce přemýšlení vaše dítě ví, jak se jmenujete. Když vaše dítě půjčí jinému dítěti hračku a předtím ho s ní nepraští. Když mu řeknete, že když bude hodné, Ježíšek přinese dárky a ono skutečně tři hodiny hodné je (a pak se na další dárky ptá až do Silvestra).

No ale kareta není jediné zvíře. Takže pojďme:

1. Výživa novorozence. Tvl, co hodinu a půl? I v noci? Jako ano, savci taky visí matce na cecku v jednom kuse, ale viděli jste někdy uprostřed noci skákat opici na míči, fenu jezdit autíčkem po topení nebo levharta naučit se spát při Twinkle twinkle, little star? Nemůžou ty děcka pak zase hned usnout?

2. Zuby. Mají veterináři v nabídce Calgel pro štěňátka? Pro koťátka? Ne? Proč asi.

3. Zažívání neboli prdíky. Naše fena měla dvakrát štěňata. Vždycky jim po krmení olízala břicho a nikdy, nikdy na pokraji smrti z vyčerpání nečekala, až bude štěňatům měsíc a bude jim moc dát Espumisan.

4. Období vzdoru. Představuju si to stádo slonů, co při putování za vodou uhynulo, protože když potřebovali jít doprava, mláďata šla doleva, a když potřebovali zrychlit, mláďata si u keře lehla na zem a odmítla se hnout. A ještě se smála tomu, když slonice dostala hysterický záchvat.

 Což mi připomíná:

5. Hysterické záchvaty. Já vím, vývoj emocí. Ale zvířata údajně taky mají emoce. Hroší mládě s hysterákem, protože po třech hodinách už musí vylézt z rybníka? Asi ne, co.

6. Nemoci. Viděli jste někdy vlčata, co mají po nástupu do kolektivu třikrát do měsíce kašel?

7. Spánková regrese. To tak odbouráte i poslední noční krmení a dítě vám spí celou noc, někdy i do sedmi rána. Vaše kvalita života se dostává takřka na úroveň před mateřskou a začnete zase pomalu rozumět i jiným článkům než těm na žena.cz. A potom to přijde. V jednu ráno: „Pití nemám.“ Ve dvě ráno: „Pandičku nemám.“ Ve tři ráno: „Auto nemám.“ Ve čtyři ráno: „Batoh nemám.“ V šest: „Mámo, ráno?“

8. Názory ostatních zvířat. Třeba jestli má klokáně v kapse nosit boty.

9. Celková energetická náročnost. Myslíte, že někde v savaně by si mládě antilopy mohlo dovolit svoji matku vyčerpat nočním vstáváním a vařením čtyř druhů příkrmů? Ne, matku by chytil lev a bylo by po prdeli.

10. Když toho má matka v přírodě plný brejle, prostě ty děcka sežere a nikdo nic neřeší. Žádná sociálka, žádná policie, žádný opovržení rodiny a sousedů.*

Další náměty v komentářích vítány.

*Kdyby tady zase byla paní Alenka, tak ne, nikdy jsem se nepokusila zabít svoje dítě. Zato jsem ale měla vymyšlenou letní a zimní verzi sebevraždy. A taky se ztotožňuji s názorem, že je normální chtít svoje dítě někdy zabít, normální není to udělat.