Know-how podzimu života

Aktivní důchodce II

Zajímá vás, co dělá můj děda George?

Asi před rokem a půl George prodal svůj dům v Šumperku a přestěhoval se do Salónu republiky. Dům prodával přibližně na třikrát a prodal ho sousedu mafiánovi, ke kterému se váže zaprvé moje raná vzpomínka z dětství, kdy jsem u něj doma s jeho dcerou poprvé viděla Eso (s Terezou Pergnerovou) a cizího muže ve slipech (to už jsem potom, tuším, snad neviděla nikdy), a zadruhé asi osm let stará vzpomínka, kdy soused mafián rozpoutal mezi šumperskými okály válku gangů, která započala na Silvestra, který George jako relativně čerstvý vdovec trávil se sousedem odnaproti, kterému se taktéž blížila osmdesátka a který se proslavil jako léčitel (léčitel kyvadlem (to není dvojsmysl), nikoliv bylinami (i když vzhledem k tomu, že pohlednější klientky často zůstávaly i několik měsíců až let, možná to je dvojsmysl)). Mafián údajně v Georgově domě přistihl svou o třicet let mladší přítelkyni, která pánům nesla chlebíčky, in flagranti s Léčitelem. Pravděpodobně aby si zachovala tvář a přístup k Mafiánově kreditce, přišla přítelkyně s verzí, že jí Léčitel dal něco do pití a nevěděla, co dělá.

Nevím, jestli je policejní spis už uzavřený, a proto z okálové války gangů zmíním třeba jenom to, jak jsem v Georgově okálu trávila sama noc, neboť se v tu dobu nacházel v Alpách a já se chtěla druhý den ráno nacházet na Sedle nebo v Koutech, a probudilo mě několik ran a zvuk tříštícího se skla. Prošla jsem dům a neshledala žádné známky vloupání. Později jsem se dozvěděla, že se jednalo o několik molotovů vhozených do oken Léčitele mladistvými delikventy zaplacenými Mafiánem.

Dědu to stálo několik výslechů na policii a Mafiána nakonec přítelkyni. Léčitel je, myslím, v bezpečí domova důchodců. Nebo možná na Bali.

Potom, co od smlouvy třikrát odstoupil, nakonec dům Mafiánovi prodal. Zanechal v něm elektroniku za několik desítek tisíc, ale já jsem za úkol cestou z Města, kde zavraždili posledního Přemyslovce do Salónu republiky dostala odvézt z kůlny krumpáč a lopatu, při čemž se mi do telefonu jal vysvětlovat, jak krumpáč vypadá.

Kromě zahradnického náčiní si do Salónu republiky odstěhoval i kočku Mícu, přeživší okálové války gangů, která ale nedala drsný život mezi novostavbami na periferii Salónu republiky. O Georgíně, důchodkyni z Kutné Hory, výtvarné umělkyni ani jejich případného upgradu jsem dlouho neslyšela, přesto, když děda během vánočních svátků oznámil, že má novou kočku, znalá jeho milostné historie vdovce, jsem se zeptala, jestli dvounohou nebo čtyřnohou. „Ale prosim tě, kde bych tady vzal dvounohou.“

Jeho sousedovi zemřela v létě manželka, která měla dvanáct koček, kterých se postupně zbavuje, protože dům, kde žili, prodává.

Děda si se mnou naplánoval povánoční oběd ve svém oblíbeném bufetu se zdravou stravou. Představa obědu, který nebude obsahovat bramborový salát, mi za očekávaný dvouhodinový monolog pouze face-to-face stála. „To je ten soused, co mám od něj kočku!“ zvolal děda, když jsme si odnášeli tácy. „To je moje dcera!“ – „Vnučka, dědo.“ – „Tak vnučka.“

Takže rizoto mě nestálo dvouhodinový monolog, ale dvouhodinový dialog, který se jen sporadicky stočil mým směrem:

„Vaření je vlastně ta nejsložitější chemie. Vaříte taky ráda?“

„Ne.“

„Tak možná bude váš choť.“

Děkuju.

Při odchodu se mě zeptal znovu na jméno. „Máte hrozně chytrého dědu!“

Evidentně existuje zvláštní skill, díky kterému někteří lidé dokáží s mým dědou vést dialog, a to dokonce v přátelském duchu. Naší rodině se vyhnul.

„Tenhle chlápek ti, čoveče, má know-how,“ řekl mi děda cestou k autu.

„Jaký?“ Uvažovala jsem, jaké know-how má referent z odboru vodního hospodářství.

„On si tu svoji manželku vzal před pěti lety. Rozvedla se s nějakým policajtem, co si našel jinou policajtku, a zůstal jí ten barák. Teď ho prodá aspoň za patnáct milionů. To vydělal tři miliony za rok. To je prostě know-how.“

Mám dvě otázky:

Proč chtěl děda přivézt krumpáč a lopatu?

S jeho sklonem propadat svodům důchodkyň znalých stalkingu a ezoterickým vílám se vzpomínkami na minulé životy a touhou po dítěti – pozná, když to know-how bude mít druhá strana?