úterý 26. března 2013

Ne a ne chcípnout


Nabízí se tu otázka, respektive ta otázka se tu nabízí minimálně poslední dva roky, jestli má smysl s blogem pokračovat. V podstatě blog pod různými jmény ty poslední dva roky skomírá, ale přitom ne a ne chcípnout. Vždycky se najde něco, pro co ho neodpojovat od přístrojů. Evoluce je dlouhá a důvody pro a proti se mění. Popřípadě s různou intenzitou prolínají.

Tak zaprvé anonymita, věčné téma. Nejde o otázku, jestli existuje nebo neexistuje (neexistuje), jde o to, jak s tímto faktem naložit. Na úspěšnou metodu jsem nepřišla. Na prvním blogu jsem chytře uváděla název gymplu a spolužáci na sebe nenechali dlouho čekat. Spolužáci se bavili velmi (ti, o kterých jsem se nevyjadřovala jako o „růžovkách“ nebo jim nedala přezdívku typu „Blběnka“), ředitelé by se bavili asi už méně, takže jsem se stěhovala. Doteď si ráda myslím, že druhý blog se mi podařilo udržet v anonymitě nějakých šest let, než kamarádky před státnicemi googlily a přes otázku číslo 15 se dogooglily až ke mně. Prý se taky bavily. Dokud jim nedošlo, kdo to píše. A o kom. No ne, nevyplatí se, když si lidé můžou přečíst, co si někdy myslíte.
U minulého článku tady se objevil hezký komentář, že není těžké odhalit mou identitu. No, buď jsem nepochopila „hinty“, které jsem dostala, protože nevím, co znamená „A_ _ e eR,“ co je moje „skoro pravé jméno“ na facebooku, a nevím o tom, že bych se přátelila s nějakou báječnou českou spisovatelkou, anebo není zase tak lehké mě najít. Každopádně je pravda, že kdykoliv mi mailem přijde upozornění na nový komentář, vždycky mě zamrazí a čekám, jestli se objeví něco podobného jako tenkrát to, co bylo podepsané „Balička cigaret,“ a příliš vysoká návštěvnost ve mně nevyvolá nadšení ale podezření.

Zadruhé – když porovnám Grétu s předchozím blogem, nechápu, kam zmizel můj smysl pro humor, popřípadě schopnost popsat věci, co mě serou, s jistým nadhledem. Pravděpodobně se ale nachází pod záplavou manuálů k obráběcím strojům, co mám přeložit do svahilštiny, přihláškami na školení, která mi mají pomoct překládat je efektivněji, a měnícími se formuláři pro zadání diplomové práce. Prostě nemám čas napsat o tom, jak jsem z Českých drah dostala kilo, z České pošty nic, nebo o epické mexické party na kolejích, na které jsem se vrátila asi tak o deset let zpátky, protože doteď nechápu, jak se dospělý člověk, kterému už dokonce vypočítali zálohy na zdravotní pojištění, může během dvou hodin zřídit tak, že druhý den není schopný dojít na půl dvanáctou do školy. Takže čas na psaní si najdu, když už si potřebuju akutně ufňuknout. Výsledek pak dává jasný obrázek fňukny, co není schopná najít si normálního chlapa ani kamarády, kteří by nebyli podobní lůzři a mohli ji s nějakým normálním chlapem seznámit, a místo aby aspoň včas dokončila školu, píše o tom všem na blog.

Nedá to nezeptat se, proč někdo řeší, jestli si má nebo nemá psát blog – když ho to nebaví nebo nemá čas, tak toho snad normálně nechá, ne?
Ne.
Mě to baví, ale nebaví mě, že můžu psát jenom o něčem, takže si na to pak nenajdu čas. Však jak vidíme na mnohých případech, tak blogovat se dá i s dětmi a kocovinou, takže nějaká práce, škola a kocovina nejsou výmluva!
Navíc mě psát baví a asi k vlastní škodě patřím k těm, které učitelky češtiny a několik čtenářů několika blogů přesvědčilo, že jim to i jde. Mám i tu omluvu, že to máme v rodině. Mí dědové a pradědové psali deníky ze zákopů a někdy je pak i vydávali, prastrýc v 50. letech napsal ve vězení svým neteřím knížku, prababička ve svých sedmnácti letech sepsala celé své dilema, zda se provdat za pilota (ráda bych teď napsala něco jako „který později jako pilot ve službách RAF hrdinně padl ve druhé světové válce“, ale zaprvé by to neodpovídalo časově a zadruhý on s tím letadlem prostě spadnul, v Čechách, no) nebo za svého o šestnáct let staršího učitele. Vyhrál učitel. (A já po kom to mám.) Moje matka je zase skvělá vypravěčka a umí si báječně vymýšlet. Většinou tak, že z původní historky zůstanou pravdivá jen jména protagonistů. Což by bylo fajn, kdyby se živila třeba scénáristikou, ale poněkud to narušuje rodinné vazby.

Řešení, že bych tedy grafomanii mohla uplatnit přihláškou do cizinecké legie nebo přestěhováním se na Šluknovský výběžek, jsem zavrhla. Vymýšlet si taky moc neumím.
Navíc i mnohem brilantnější mozky, které svého času dokázaly být vystevany sedmičce vína a ráno vstát na osmou do školy, zapomínají. Nyní například vymýšlíme, co Gedžitce napsat na svatební přání. Nepamatujeme se jedinou hlášku z pětiletého působení KPL. Jediné, které zůstaly zachované, jsou ty, které jsem někdy napsala na blog.

Takže se nabízí otázka, jestli by třeba nebylo vhodné tu energii a grafomanii investovat do psaní něčeho jiného, když už bez toho teda nemůžu bejt.
Někteří už možná zaregistrovali poněkud orwellovskou úpravu několika příspěvků a zmizení celé rubriky. No, tak kdyby někoho zajímalo, kde je, nebo jak to dopadne, tak kdo googlí, ten najde. (Někdy i to, co nechce. Něco o tom vím.) Teda ne hned, ale za chvíli. A kdo nechce googlit, rozklikne si můj profil a napíše mi email.
A nechte mi tohle jako fňukblog.

46 komentářů:

  1. Gréto, hlavně nekončit! S anonymitou bojuju úplně stejně, narozdíl od tebe jsem se v rodině a okruhu svých známých kupodivu neproflákla, nebo o tom nevím a všichni kolem mě hrají hru, že to nečtou. Ale je fakt, že jsem to řešila hlavně na bloguje.cz, kdy jsem publikovala výhradně v pracovní době a nebylo to nic, na co by měl být bývalý zaměstnavatel hrdý. Teď jsem okorala a je mi to víc jedno.

    Co mi jedno není, je taky ztráta humoru a nadhledu, to budou možná nějaký blogerský oubytě a nevím, zda je o vyléčitelnou chorobu, nebo pomalé snižování frekvence postů, až to skončí u nuly. Ale možná je to taky jen subjektivní záležitost, protože bez tvého explicitního upozornění bych si vůbec nevšimla, že je to tady upadající a ufňukaný;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. psice, tímto tě vyhlašuji svým ego boosterem! Myslím, že na bloguje jsem tě četla jen sporadicky, ovšem pokud máš teď pocit, že také upadáš, ráda bych upadala stejným směrem:)

      Končení se právě chci vyhnout. Pořád zkouším přijít na způsob, jak psát aspoň relativně o čem chci a přitom si nezadělávat na průser. V tomhle právě mám opačnou vývojovou tendenci, že mi to je jedno míň a míň:/

      Vymazat
    2. Právěže v tom se nedají dělat kompromisy. Ale když člověk zapřemýšlí, jestli mu ten potenciální průser vyvážený super příhodou vytesanou do internetu stojí, tak bohužel nikdy, nikdy, nikdy nestojí. Řešení je a)přenést se přes to a nebýt předposraná, b) nedomýšlet za ostatní, co budou dělat, až si to o sobě přečtou a jak jim to budu vysvětlovat, za c) si to vymyslet od začátku do poslední tečky (pozn. nedaří se mi ani jedno z toho:)

      Vymazat
    3. Jo, to jsem si empiricky ověřila. Do tý doby jsem si myslela, že si přece můžu psát co chci, dokud je to PRAVDA a můj názor. Pak mi jaksi byl poměrně explicitně ukázán ten druhý úhel pohledu. Teď o ostatních píšu spíš výjimečně a tak, že sami by se v tom sice poznat mohli, ale nepoznal by je někdo jiný, teď řeším spíš to, že když si tady chci pitvat osobní fňukání, nemůžu zároveň řešit téma diplomky, nebo nemůžu napsat třeba i takovou blbost, jako kterou trasu vlaku jezdím nejčastěji, protože už to jsou blbé indicie:)

      Vymazat
    4. Si děláte srandu!! - Já ztratila humor a nadhled a přesně k vám dvěma když se podívám na blog, tak si to uvědomím a řeknu si No nazdar, už jsem ohraná i sama pro sebe a sranda žádná a tyhle dvě mají nadhled a humor jen to sviští!!

      Vymazat
    5. Možná, že píšem tak dlouho a tak dobře, že jsme samy pro sebe ohrané:D

      Vymazat
  2. Gréto, napiš román. Zabiješ několik much jednou ranou. Zaprvé se vypíšeš z problémů. Zadruhé až ti to někdo vydá, tak budeš slavná a bohatá. A za třetí, až budeš bohatá, nebudeš muset překládat manuály k obráběcím strojům do svahilštiny ;o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ave, nemám tolik problémů, aby to dalo na román. Navíc manuály k obráběcím strojům dokáží být velmi inspirativní! Nevěřila bys, na co všechno je možné vymyslet zkratku, hledáním jejíhož významu strávím půl hodiny. U toho pak člověk objeví věcí:)))

      Vymazat
    2. To je úplně optimistické prohlášení ;o)
      Tak alespoň sbírku povídek? Na tu by problémy nejspíš stačily ;o)

      Vymazat
    3. Znáš mě - okolnosti mě naučily optimismu;)

      Vymazat
  3. He he, zrovna než jsem dočetla poslední větu, akorát jsem si říkala:" tak sakra, ať už si ta holka furt nestěžuje, že ji někdo poznává a nefňuká" :-) Ale ano, uznávám, na fňukoblog máme každý právo. Tvé předchozí blogy jsem nečetla, alespoň o tom nevím a nevím, proč bych měla pátrat po tvé identitě. Já jen... dřívější články měly trošku větší šmrnc. Některé z nich jsou skutečně hodné tesání do kamene (o blbcích ve světě normálním i akademickém, o ne-touze po dětech, o nechuti jezdit do rodného města a tak). Měla jsem (a v těchto případech stále mám) pocit, že žijeme veeelmi podobné životy. Tak se drž a napiš zas něco krásného!
    Marinka

    OdpovědětVymazat
  4. Tvé předchozí blogy jsem nečetla. Blogový svět jsem objevila docela nedávno. Ty jsi mě zaujala, tak jen piš dál. Pěkně prosím, smutně koukám. :-)
    Mám ale pocit, že se tím odhalením moc stresuješ. Posty, kde na to asi moc nemyslíš, jsou moc fajn. Ty ostatní čtu taky ráda, ale říkám si, že to asi byla slušná pecka, když Tě poznali. Tak to na mě působí.
    Sama pro sebe jsem si říkala, co by se stalo, kdyby mě nékdo odhalil. Asi bych se trochu styděla, ale to bych nějak přežila. Každopádně o to nijak moc nestojím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, už to jednou pecka byla:)))

      Taky bych se za něco styděla. Ale spíš prostě nechci, aby někteří lidé věděli některé věci. Což je samozřejmě paradoxní, když to vystavuju na blog, že jo. Ale jde o to, že něco se říká buď hodně blízkým lidem, nebo lidem úplně neznámým. Ne te níže definované skupině.

      Vymazat
    2. Rozumím. :-)
      A paradoxní to není, mám stejný pocit.

      Vymazat
  5. Proč mají lidi potřebu odhalovat něčí identitu? Na druhou stranu pokud se ten člověk ve vyprávění nakonec pozná, potom je to napsané správně a on se může z upřímnosti poučit a zjistit, proč mu to někdo neřekl rovnou. Ne snad?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne:) O tom jsem se právě přesvědčila, kdy předchozí blog objevily kamarádky. Na stejnou věc existuje tolik úhlů pohledu, kolik ta věc měla účastníků. A vždycky se špatně čte ten úhel pohledu, kde nevystupuješ jenom pozitivně. Za to tě fakt nikdo nepochválí:) To je jedna věc. Druhá je ta, že vyprávěním historek o jiných lidech narušuješ i jejich soukromí (i když si můžeš stokrát myslet, že je nikdo nemůže poznat), což taky není úplně košer.

      Vymazat
  6. To je zajímavé téma. Jen neumírej, teda tvůj blog, páč já bych si po něm stýskal!!!!

    S tím odhalováním identity je to velmi zajímavé. Já tedy osobně nikdy netoužil po nikom, aby se odhalil. Když to někdo udělal, udělal to zpravidla dobrovolně a já s tím nemám žádný problém. Tekže u některých blogerů vím, jak vypadají, na některé mám dokonce adresy, jednu neblogující komentátorku znám dokonce osobně. A stejně jsou na tom oni. Koneckonců po rpsotudování mého blogu by zdatný nadšenec asi neměl žádný problém mě identifikovat, najít a rotrhat mi občanku:-)

    Nicméně po odhalování identit prostě neprahnu. Já si raději užívám zvrácené přectavy, jak kdo vypadá. Takže třeba tebe, Gréto, si přectavuji jako drobnější tmavovlasou holku, nevýraznou, ale s mimořádně rozřízlou pusou:-) Ale na pivo bych s tebou klidně šel, bez ohledu na to, jak vypadáš;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně taky nevadí, že nějak vypadáš:D A kdybych měla cestu tam nebo ty sem (jak doufám, stále snad není poznat, co je pro mě "sem"), tak bych na pivo zašla ráda:)

      Vymazat
    2. Já náhodou vím, kam je "sem", mám tam tchána:-) Ale páč tam skoro nejezdím, rozhodně tě nikde hledat nebudu. Ale pokud by to klaplo, na pivo jdem! A já platím:-)

      Vymazat
    3. Ale určitě to víš ještě z dřívějška:)))
      Jestli tchán žije s tchýní, tak chápu, proč sem skoro nejezdíš:) Ale kdybys někdy zavítal, tak dej určitě vědět.

      Vymazat
    4. Vím to z dřívějška, tady z Gréty bych to nedal dohromady ani za zlatý prase:-)

      Tchán žije s přítelkyní, což je celkem pohoda, ale ten tchán stojí v poslední době nějak za prd...

      Vymazat
    5. Tak tchána rovnou vynech;)

      Vymazat
    6. No pěkně, pivíčko... :-) To se nám tady pěkně rozjíždí.

      Vymazat
  7. "zpravidla dobrovolně" nahrazuji "vždy dobrovolně", aby bylo jasno a nevypadalo to třeba, že jsem někoho nutil.

    OdpovědětVymazat
  8. Marinka, K., Žrádlo, Sejra: Ono nejde o to, že by někdo cíleně pátral po tom, kdo jsem. Ale jak jsem se přesvědčila, google je svině. Že by Sejra tamhle od Plzně zjistil, jak se jmenuju a jak vypadám, mi poměrně žíly netrhá:) Psychickou rovnováhu mi ale jaksi narušuje představa, že na mě náhodou narazí spolužák/šéf/soused a podle zmínky o semináři/zakázce/vytopeném záchodu mě pozná. A ono se někdy nezdá, podle jakých blbostí jde uhádnout něčí identitu.

    OdpovědětVymazat
  9. Uvažovala jsi někdy o uzamčeném blogu? Třeba na wordpressu to jde, je to trochu komplikovanější, ale ta možnost tu je a pak bys měla ve svých rukách, kdo se k tobě registruje, kdo tě bude číst a byla bys volná. Mám takhle dva blogy, jeden uzavřený-víceméně deníkový a druhý otevřený takového duchovního rázu. Takže jediným omezením jsou ti, kteří jsou u tebe registrovaní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvažovala. Respektive o tom, že bych přístup umožnila jenom uživatelům s účtem na bloggeru, tohle tady jde taky nastavit. Ale tak on si ho může založit každý, že jo:)

      Nevím, jestli by mě bavil úplně zaheslovaný blog. Přišlo by mi zvláštní psát jenom pro "někoho." Chyběli by mi noví čtenáři a komentující. Člověk si asi musí vybrat, jestli chce v komentářích poznávat nové lidi a přitom riskovat, že v komentáří pozná někoho, koho už dávno zná;)

      Vymazat
  10. Chápu tě. Já měla blogy tři a od prvního před 8 lety, kde jsem hrdě vystupovala pod svým jménem a příjmením (který nikdo jiný v republice nemá) a nějak zvráceně mě těšilo, že mohu troubit své světonázory do éteru (protože každá má myšlenka je cenná a svět by byl ochuzen, kdyby o ni přišel:)jsem se za ty roky poměrně posunula až k tomu, že jsem blog zaheslovala a píšu jen pro hrstku lidí. Mám tak celkem představu, kdo mě čte a tuším, co si můžu dovolit napsat, a co už ne. Nějak jsem přestala vidět půvab v tom, že si mé historky přečte kupa lidí a že nevím, jestli mě čtou učitelky ve školce, kamarádi mých dětí, studenti mých rodičů, apod. Ale blogování je pro mě cenné, vzdát se ho nehodlám- je to takový můj deníček, taková moje externí paměť:)
    Sandra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, zlaté to časy, kdy jsme věřili, že internetový rybník je velký a leccos se v něm ztratí:D

      Když já na jednu stranu asi trochu JSEM exhibicionista a nevím, jak by mě bavilo psát pro nějaké vybrané publikum. Což se fakt neslučuje s tou tohou po anonymitě. Třeba k heslu ale taky dospěju:)
      (Nebo se možná bojím, že ve skutečnosti by se pak o heslo nikdo nepřihlásil:D)

      Vymazat
  11. johny bez blogu27. 3. 2013 14:45:00

    tak to je sranda Sejra, já bych i s tebou rád zašel na pivo... přesně tak jak popisuješ, si z těch zápisků přestavuju Grétu. Až vás dva potkám na pivu, další kolo bude na mě:) Je přitom fuk, že nevím o jakém městě či identitách je řeč.

    A Gréto tohle asi znáš, nepomohlo? http://productforums.google.com/forum/#!topic/webmasters/jPvnxbrwTI4

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O tom jsem taky uvažovala:)

      Tak se stavte, Sejra ti řekne kam;)

      Vymazat
    2. Ty Gréto, nechtěla bys aspoň napsat, jestli si tmavovláska a případně nám zbořit/potvrdit naše přectavy? :-) :-)

      Vymazat
    3. Nechtěla:))) Asi budete muset dorazit. Ukážu vám dobrou hospodu a vlasy;)

      Vymazat
  12. Kdo čte Grétu roky, tak i ví, jaké má vlasy. :)

    Ale to si na sebe musíš samozřejmě prásknout sama!
    Po smáznutí tvého druhého blogu jsem tenhle našla za poměrně dlouhou dobou úplnou náhodou a bylo to, jako když nečekaně potkáš v Paříži souseda odvedle.
    Jestli zase zmizíš, tak bych tě nerada ztratila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jí čtu roky, znám jí skoro jak vlastní ségru, ale ty vlasy si ne a ne vybavit:-)

      Vymazat
    2. Báro, myslím, že jsem jeden čas měla blog na bloguje zaheslovaný a byl tam email, aby se ozvali ti, co chtějí novou adresu, ale asi jsi to prošvihla. A dávala jsem ji jenom "prověřeným":) Zrovna nebylo cílem schovávat se před bezpečnými čtenáři, u kterých je jasné, že do školy se mnou nechodí:)

      Sejra, když ona ani tahle barva už nená aktuální:)

      Vymazat
    3. Jednu dobu jsem měla výpadek ve čtení všeho. A když jsem se pak probrala, zjistila jsem, že mi těch lidí "zmizelo" víc. Takový už internet je :)

      Vymazat
  13. Huhl, a poznám tě ještě, kdyžs změnila barvu vlasů?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak zase během posledních dvou let jsme se viděly, ne? Měnila jsem postupně.

      Vymazat
    2. Já ti nevím, když máš teď prej ten chlapecký zjev...

      Vymazat
  14. Já moc doufám, že blog nechcípne:o) Čtu tě už roky a dělám to strašně ráda. Pravda, tenhle blog je jiný než ten předchozí a rozhodně tu není tolik článků, kolik by si nadšené a zhýčkané čtenářstvo přálo:o) Ale i ta jsi mou stálicí a z každého nového zápisku mám neskutečnou radost a čtu jej s chutí. Kdybys mi zmizela nadobro, tak bych to snad ani nepřežila. Navíc jsem díky tobě objevila další zajímavé lidi, třeba Psici nebo Sejra a za to ti též patří vřelý dík. Takže nechcípej a vytrvej;o)

    OdpovědětVymazat
  15. Gréto, ty mi to snad děláš naschvál nebo co :) Kdykoliv tě vylovím z vod internetu a jásám, že jsem tě objevila nebo znovu našla, tak sbalíš kufry a tradá pryč.A z každého setkání jsem se radovala proto, že mně baví, jak píšeš. A stejně jako Veve jsi mi ukázala třeba psici. Tvá čtenářka prezi

    OdpovědětVymazat
  16. Veve, prezi: I vy nepozorní čtenáři, já přece netvrdím, že balím kufry:)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, ale i tak jsem měla potřebu říct, že kdybys náhodou končila, tak mi to bude děsně líto a budu moc smutná;o)

      Vymazat
  17. nápodobně, měla jsem pocit, že zase hodláš někam migrovat, což by mně mrzelo

    OdpovědětVymazat