Majáles 06

Asi už vím, jak se vyrábí semtex.
Vlastně se mi ani moc psát nechce, ale zase si říkám, že když mám jednou možnost podělit se s milými čtenáři o něco jiného, než je údiv nad faktem, že humanitní třída má na programu "Den s fyzikou", že v matice nám teď vychází výsledky, které by v normálním případě byly blbost, ale když se k nim napíše i, tak už to prej blbost není (myslíte, že když pak na vysvědčení napíšu ke všem znánkám i, jenom k matice ne, tak mi doma uvěří, že ta čtyrka je blbost?), nebo kolik jsem toho vypila (o tom vlastně budu psát i tady, ale tentokrát to bude i s kulturní vložkou), byla by škoda toho nevyužít. (Pamatuje si ještě někdo kromě mě začátek věty?)
(A taky bych se asi měla zamyslet nad tematickým obsahem blogu. Je to blog, ne alkoholikův deníček).
(A taky bych měla změnit název, protože jsem zjistila, že se mi nelíbí).
(Ale stěhovat se nebudu, proto ta univerzální adresa. Fakt nejsem typ věčné budovatelky).

Inu, majáles tedy.

Dvě odpoledne a půl litru vína vypitého s drahou přítelkyní Sockou, spolužákem z první třídy a spolužákem ze školky (i když mám dojem, že on byl Cipísek, zatímco já Delfínek). Omylem se k nám připojil spolužák P.T. (jo, já vim, že se tam objeví Příspěvek byl smazán!, a co jako?). Neměl namířeno na majáles, ale na plavání. Vyfotil se s námi, potom kolem nás pět minut chodil, a když byl vyzván, aby buď šel, anebo si sednul, ale hlavně aby kolem nás přestal obcházet, posadil se, snědl tři paprikové brambůrky, řekl tři věty a šel.

Čtyři hodiny odpoledne a půl litru vína s drahou přítelkyní Sockou a jejím kamarádem, tanec mezi kapkami deště v Socčině pruhovaném svetru a série dvaceti fotek, jak mokrá tančím kolem stromu – zjistila jsem, že čím jsem opilejší, tím míň vypadám na fotkách jako debil.

Trochu ztrácím pojem o čase, ale pořád je odpoledne, svíťák už zase sluní a na fotkách je vidět, že vlasy mi už uschly a Socka už má svůj svetr taky zpátky.
Konečně lezeme dovnitř kolem nápisu NO DRINKS, necháme si prohledat baťohy a zápěstí oblepit něčím modrým a papírovým.

A já zahajuju sérii věcí, které bych za střízliva neudělala (vlastně tu už jsem zahájila svou taneční exhibicí okolo stromu) a jdu na záchod – za střízliva bych pravděpodobně dala přednost křoví, protože tam to nesmrdí a toaleťák tam není taky.
Díky bohu, že jsem v těch zelených věcech nemusela zvracet.

Jdeme se podívat na konec něčeho, po čem měli hrát Gaia Mesiah. Za mnou stojí někdo, kdo je asi o metr vyšší než já a ten někdo upustí pivo. Říkám si, že když už jsem nalitá zvenku, tak proč tak neučinit i zevnitř. Jelikož víno mi dodalo sebevědomí, zachovala jsem se jako malý hajzlík a všechny, kdo zaplňovali prostor mezi mnou a stánkem s pivem, jsem drze předběhla. Ty metr sedmdesát vysoké kolosy neměly šanci ;) Cestou jsem se vyfotila s několika cizími lidmi.

A pak ta další věc, kterou bych za střízliva neudělala:
Gaia Mesiah, já ve třetí řadě a všude kolem lidi. Bez litru vína bych tam vydržela maximálně minutu. Lepili se na mě ze všech stran. Až jsem z toho taky upustila pivo a měla politý i boty, ale to už mi to bylo z větší části jedno.

Samozřejmě jsem si šla koupit další a proložila to nějakýma čínskýma nudlema, co byly strašně mastný. A cestou k obrubníku jsem ztratila plastovou vidličku – ještěže Socka měla v baťohu lžičku od jogurtu.

Ještě dřív, než jsem pivo stačila dopít, jsem si uvědomila, že mi už vlastně není patnáct, a tudíž už mám dávno vědět, že alkohol se nemíchá. A hlavně ne v mém případě. Což už vlastně vím čarodějnic 03, kdy jsem pozvracela všechno, co přede mnou neuteklo. Ale to už jsem vám určitě vyprávěla. Anebo radši ne? Tak to někdy musím. Anebo radši ne.

Během deseti minut na chodníku mi do hlavy někdo narval několik kilo semtexu a nechal vybouchnout. Říkám, že v hlavě, takže žádné potupné zvracení v křoví se nekonalo. Můj žaludek mě má rád, to hlava hříchy mládí neodpouští.
Tudíž jsem se po sedmi hodinách odebrala uložit mou rozlámanou hlavu do peřin. Co jsem chtěla vidět nejvíc, jsem viděla, jenom mě trochu mrzí Monkey Business. Ale to by museli hrát tak o dvě hodiny dřív.

Předsevzetí pro příští rok je: vydržet až do konce. Anebo taky ne.

A tenhle rok bych ráda do konce vdyržela jinde. Zdá se, že obrana se v Lotyšsku narozdíl od Turína účastní.
Jenže.. z jedenácti přesilovek neproměnit ani jednu?