Slohová práce na téma "Úklid mého pokoje"

Škoda, že poslední zadání slohové práce, kterou jsem dostala, zní "Evropská unie".
Víte, žádná správná hospodyňka by tu věc, kterou vykonávám jednou týdně, neoznačila jako úklid. Vyluxuju. Luxování pod předměty povalujícími se na zemi řeším nadzvednutím dotyčného předmětu, vyluxováním plochy, na které ležel, a jeho položením.
A to je všechno. Prach neutírám. Na všech kusech nábytku je něco položeného a pod ty věci se přece prach nedostává a utírat ho zase v mezerách mezi nimi by dalo strašně práce, a tak to prostě nedělám.
Navíc jsem hromadnice. Když jednu věc vytáhnu, už ji neuklidím, ale nechám tam, kde jsem s ní činnost, ke které slouží a někdy taky neslouží, dokončila. A na tu věc pak stejným postupem položím další věc a další a další a další. Až když už tu jednu z dalších věcí vážně nemám kam položit, tak je uklidím. Tedy část z nich. Podle lokality, kde zrovna nejvíc překáží. Takže mám buď uklizený stůl, nebo křeslo, anebo podlahu u postele. Nikdy ne všechno najednou. Ačkoliv se domnívám, že tohle není tak úplně moje vina – já všechny ty věci v podsttě nemám kam dát. Stěnu mezi mým a sestřiným pokojem tvoří jen skříň, která sahá až ke stropu. To znamená, že můžu používat jen její dolní skříňky a poličky. Na ty vrchní nedosáhnu, ani když stojím na židli. A když navíc vezmete v úvahu fakt, že jediná židle v mém pokoji je na kolečkách a u sedátka jí chybí dva šrouby ze čtyř, tak kdybych se na ní pokoušela poskakovat a uložit něco do skříně, zdravě uvažující jedinci by usoudili, že jsem právě vymyslela nový způsob sebevraždy.
Další aktivita hromadnic spočívá v tom, že kromě použitých tamponů nevyhazují téměř nic, protože "by se to přece ještě mohlo hodit". V důsledku čehož se u mě v pokoji dá najít potvrzení o zaplacení padesátikorunové pokuty z roku 2003 za to, že jsem v průkazce na autobus neměla vyplněné číslo, kousky balícího papíru o rozměrech 2*2cmpatnáct nepíších propisek a zhruba padesát ze tří čtvrtin vybitých baterek (hele, ale baterky, co už nefungují v discmanu se, ještě fungují v televizním ovládání a potom se ještě dají použít v budíku. Fakt!).
Pravda, některé věci schovávám ze sentimentu, ale třeba to vyslechlé lepidlo by se ještě mohlo hodit, že ano.
A ještě se nesmím zapomenout pochlubit – někdy uklízím oblečení z věšáku. To, když už se tam žádné jiné nevejde. Třeba v červenci kvůli šatům uklízím zimní svetry a v prosinci kvůli svetrům letní šaty.

Mému pokoji tento stav nevadil zhruba čtyři roky. Vlastně pokoji by ten stav asi nevadil ani nadále, ale... Dneska ráno jsem se probudila, rozhlédla se kolem sebe a uvědomila si, že tohle už vysavač nezachrání. Že by to nezachránilo ani dvojité vyluxování. Snad jen, kdybych byla schopná vysát pokoj i s počítačem, stolem, postelí...
Také jsem zauvažovala, jestli příčinou mé nespavosti z poslední doby náhodou není ten bordel. V pokoji nebylo jediného místa, kde by se zrak ihned neztratil v chaosu.

A ano, ač je to neuvěřitelné a vědět o tom má rodina, okamžitě volá psychiatrii, ať si mě odvedou, že s psychopatem žít nehodlá, já jsem se rozhodla uklízet. A uklízet jako uklízet, ne jenom vyluxovat.

1) úklid okenního parapetu. splněno.
Uklidila jsem z něj všechna cédéčka. Uklidila jako, že jsem je přendala do bedny pod parapetem. Z parapetu jsem následně vyluxovala všechny mrtvé včeláky (tak tenhle překlep tady nechám)... čmeláky, komáry, mouchy a jiný hmyz, poté jsem z parapetu utřela všechna kolečka od hrníčků a skleniček. A pochopila jsem, proč musím už ve tři odpoledne svítit.

2) odklizení věcí z křesla, alespoň do té míry, aby se na něm dalo sedět. částečně spleněno. Na křesle byste mohli sedět v případě, že by vám nevadilo, že vás do zadku tlačí jedna knížka, jedna umělohmotná lahev (prázdná), jedna rukavice, dvě ponožky (různé), jedna pěněženka (jen s doklady) a čínský kalendář.
A co, návštěvy už si stejně zvykly sedět na zemi.

3) odkrytí alespoň devadesáti procent podlahy. splněno. Odklizeno sedm knížek, troje nenošené bačkory, jedno ramínko (na šaty), jedna lahev od vína (červeného), dvě lahve od minerálky (neochucené, perlivé), vánoční balicí papír, propiska.

4) uklidit prostor pod postelí. splněno. Nejnechutnější bod ze seznamu. Vážně, bylo to trochu moc i na mě. Zpod postele vytaženo: asi tři kila prachu, dvě lyžařské rukavice, jeden pár ponožek (stejných), jeden pár ponožek (smíšených, ale u jedné vím, kde má svou právoplatnou družku), pásek, tři umělohmotná kolečka (???), tkanička, ramínko od podprsenky (několik minut po vytažení omylem vyluxováno).
Jestli se vám zdá seznam položek nalezených pod postelí nechutný, dovolte, abych vám představila ukázku ze stejného seznamu mého známého. Upozorňuji, že seznam sepsala jeho matka:

2 krát kondom (použitý)
12 krát posmrkaný (?) kapesník
1 krát obal od chipsů
...

A mě tady někdo bude buzerovat za ramínko od podprsenky a trochu ponožek.

5) utřít prach na poličkách a vyházet z nich zbytečné věci. splněno z půlky Kdybyste viděli moje poličky, chápali byste, že jejich úklid by mohl být třetím – nejtěžším – úkolem pro prince, jež chce tímto způsobem sbalit princeznu a navrch k tomu dostat její pokoj.
Nicméně... zvládla jsem čtyři poličky z osmi. A vyhodila jsem... čtyři prasklé gumičky do vlasů, jedny prošlé kapky proti kašli dvanáct sirek, co bylo u svíček. Jo, a ze svíček jsem vymetla pavučiny. Takže na poličkách je bordelu pořád stejně, jen je jinak naaranžovaný a neleží v prachu.

Co bymi čistě teoreticky zbývalo udělat, kdybych chtěla mít uklizený celý pokoj:
1) poličky s učením – bez šance. Sešity od devátí třídy až doteď naprosto bez systému smíchané. Plus všechny materiály, které nám profesoří dávali na papíře, sem tam dokonce problesknou i ty růžové papíry z prváku, které škola dostala jako sponzorský dar, a tidíž se na ně celý rok tisklo všechno kromě vysvědčení. Tenkrát se dalo za obrovský školní uspěch dostat zadání čtvrteltky na bílém papíru.

2) zbývající čtyři poličky. Eh, zmínila jsem se, že ty první čtyři byly ty míň zabordelené?

3) stůl. Dokud se mi sem vejde sklenička s vínem, ani na něj nešáhnu.

4) skříně. Na to nebudu psychicky připravená nikdy. Nechci vidět kalhotky, které jsem nosila, když jsem byla malá.

5) vyklidit tu bednu pod okenním parapetem. Nechte už mě být!