Den hnusu

Luna a Saturn jsou dneska v blbý konstelaci, či co...
Celý den jsem na všechny hnusná. Snad nemusím podotýkat, že nikdo z nich si to nezaslouží.

Nejdřív ráno ta paní v autě. Konečně jsem měla možnost projet křižovatku před školou bez toho, že bych tam musela deset minut čekat. A hle, tu paní na hlavní uprostřed křižovatky zastaví a pouští chodce. Jenže přechod je tři metry před ní. Poprvé jsem v autě křičela. Jako bych to jindy nebyla já, kdo na téhle křižovatce zdržuje provoz, protože nemá odhad na zdálenost a rychlost ostatních aut.

Pak jsem měla vztek, protože jsem nemohla najít někoho, kdo by mi půjčil tabulky na písemku z fyziky. Těch deset lidí, co si tabulky koupili, už je půjčilo někomu jinému. Takže jsem znova dostala vztek na tu paní a navíc ještě na vlak, protože jsem ráno musela stát tři minuty na závorách. Ale vlastní tabulky si stejně kupovat nebudu. Jsem na konci septimy, už by to nemělo cenu.

A od té doby jsem na lidi prostě hnusná jen tak. A to třeba jenom kvůli okousaným nehtům, záděrám, díře na ponožce nebo odřené bradě. Vyjíždím na ně, mám sarkastické poznámky a mluvím s nimi odporným tónem, za který bych si zasloužila pár facek. Hlavně proto, že takhle se dneska nechovám k cizím lidem, ale k lidem, které mám ráda.

Jo, a dokonce jsem byla hnusná i na Buqoye (= auto, o původu jména jindy). Nevím, může auto za to, že už mu zas nefunguje centrál, přestože ho před dvěma týdny údajně měli opravit?


Marně se pokouším najít důvod mého dnešního počínání, kterým si koleduju o přesdržku. Vrozená náladovost to tentokrát nebude. Z náladovosti jsem hnusná jen krátce a maximálně třikrát denně. Dobře, minimálně pětkrát. Ale ne celý den.
Smrdící zakopaný pes možná leží v té věci, o které jsem se včera dozvěděla, že bych v dohledné době měla udělat, a které se bojím. Bezdůvodně, řekla bych já. Nikoli však má hlava. Kdyby mě k tomu tak mohl popostrčit někdo jiný. Já tak nesnáším ty první kroky. Mačkání spouště. Nebo tomu třeba říkejme zodpovědnost za sebe samu.


Nicméně... ač to nikdo z obětí mé dnešní hnusoty číst nebude, nechť je uklidněn, že vyšší princip mi to vrátí. Třeba na té věci, které se bojím. Asi bych se měla začít bát víc. (Řekněte mi prosím někdo, že ne.)