pátek 22. ledna 2021

Kdo zabil nítěnku?

Šťastný nový rok!

Máte ve svém městě/čtvrti/baráku figurky, které je dělají městem/čtvrtí/barákem?

Ve Městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce bývala – a pořád je – jedna z mých oblíbených čtvrtí staré Hodolany (tj. ty od nádraží směrem do centra, ne ty za shitty Hodolany za nádražím). Krátce jsem tam bydlela s Baličkou cigaret a po návratu ze Salónu republiky jsem bydlela asi o sto metrů vedle, přímo naproti Baličce, která se po dobu mé nepřítomnosti také přesunula o sto metrů vedle. Hodolany specifickými figurkami oplývaly. Do práce jsem to měla pět minut pěšky a cestou jsem potkávala:

Vobšourníka: Ze začátku Vobšourník vobšourník nebyl. Byl to muž ve středních letech, který ráno venčíval své dva černé psy, Báru a Eru, jak jsem se později dozvěděla. Dále jsem se dozvěděla, že nedaleko provozuje masérské studio a jestli se nechci stavit a co ráda dělám a on že taky rád chodí do přírody se psy a jestli s nimi o víkendu nechci jít na vycházku do Pohořan. Dále jsem jednou cestou na oběd potkala jeho ženu, jak venčí Báru a Eru. Bára mezitím umřela a já začala do práce chodit jinudy.

Paní transku s přítelkyní: Byla to moje první opravdová transka. Vysoká blondýna, na které by vlastně nebylo skoro poznat, že kdysi byla chlap, kdyby si za svůj oblíbený outfit nevybrala kožený overal, který zdůrazňoval absenci boků. Náhodou jsem zjistila, že se sympatickou přítelkyní bydlí hned naproti, protože jsem ji viděla, jak z okna nahoře bez vyklepává paní transce kožený overal.

Univerzální ženu s vyhuleným chraplákem a špatně obarvenými vlasy: S Baličkou jsme ji vídávaly v Lokále u pěti kousků jedenáctky s kámoškou a nemohly jsme ji zařadit. Nakonec jsme přišly na to, že Balička cigaret ji potkává v jiné hospodě, kde dělá univerzální žena servírku, a já ji potkávám na chodbě, protože je to moje sousedka a venčí čtyři jezevčíky.

Když jsem se přestěhovala do jiné čtvrti, musela jsem si najít jiné figurky:

AIDSáka: Říkáme tak muži v Adidas teplákách, který váží přibližně čtyřicet kilo, jeho obličej vypadá, že podle něj Munch maloval Výkřik, a venčí velkého yorkšíra, který má – nekecám – ze všech chlupů udělané culíčky. Fakt ze všech, tolik gumiček bych nestihla ztratit za celý život.

Baseta: Nevím, jestli se to má počítat, když to není člověk. S basetem jsem viděla minimálně pět různých lidí a nejzajímavější na něm je, že tahá uši a koule po zemi.

Černovlasou paní, která mě zdraví a já nevím, kdo to je: Tentokrát zavrhuju, že by to mohla být servírka v hospodě, kterou pravidelně navštěvuji, takže to zřejmě bude sousedka a seděly jsme vedle sebe na schůzi SVJ.

Kromě lokálních figur má Město, kde zavraždili posledního Přemyslovce i celoměstské figurky. Kdysi to býval Dvacet šest korun na polívku – bezdomovec, který navzdory inflaci za všech okolností žebral 26 korun na polívku. Když jsem mu je jednou nedala, vynadal mi do kurev. Dvacet šest korun na polívku nahradil Mějte se a smějte se, jeho o poznání méně agresivní a vyšší kopie o berlích, která chodí městem, pochválí vám vlasy nebo dítě a loučí se obligátním „Mějte se a smějte se!“

Legendární je Žena s igelitkou a mastnými vlasy, která, jak už její jméno napovídá, s igelitkou a mastnými vlasy obráží všechny akce, kde se dává něco zdarma – od otevírání obchoďáku po vernisáž moderního umělce malujícího abstraktní obrazy svým pubickým ochlupením namočeným v menstruační krvi své přítelkyně. Nebo jsem si to aspoň myslela, dokud jsem ji nepotkala předminulý rok na přednášce v rámci Dní židovské kultury, kde se – jak již název akce napovídá – zadarmo nic nerozdávalo. Odtamtud ovšem byla po cca deseti minutách, kdy si stihla vyřídit dva telefony, na jakou další akci se má dostavit, vyvedena.

Lutínská bába je fenoménem především ve skupině dopravního zpravodajství, kde se řidiči pravidelně informují, kde se skokanka vrhá motoristům pod kola. Zatím jsem osobně neměla tu čest, ale ve FB skupině již byly příspěvky o ní zakázány.

Největším fenoménem Města, kde zavraždili posledního Přemyslovce ale jsou takzvané nítěnky. Nítěnky jsou zřejmě sestry, možná dvojčata, které všude chodí spolu a dohromady váží jako průměrný žák třetí třídy. Jejich stehna dosahují přibližně tloušťky mého zápěstí, při čemž na svoje zápěstí jsem si dvakrát nechala zkrátit náramek a pak jsem ho ztratila. Koluje o nich spoustu historek: že to jsou cukrářky z Velké Bystřice, co každý den chodí pěšky do Olomouce. Že kdysi pracovaly jako sestřičky ve fakultní nemocnici a stalo se jim něco strašného. ISO muž u mě v práci tvrdí, že byly prostitutky a mají AIDS (ale AIDSáka poznám, venčí yorkšíra, ne?). Podle mě se pravděpodobně jedná o první dokumentovaný případ poruchy příjmu potravy, protože mám dojem, že o nich mluvila už něčí prababička, že je viděla, když Olomouc navštívil Masaryk. Poslední rok jsem pozorovala, že obličej jedné z nitěnek začíná nabírat mrtvolný nádech. Z namodralé přešel do šedé a z šedé skoro do černé. Tenhle rok jsem dvakrát potkala jen jednu nítěnku.

Takže vy jste si mysleli, že magické datum je červen 2021, jak sliboval Prymula, znamená konec? Mysleli jste si, že se naočkujem a dobrý jako? Že zas v roce 2021 půjdem do hospody pomlouvat svoje starý, nebudeme se do pátýho patra bez výtahu vracet pro roušku a zase bude trapnější na veřejnosti prdět než kašlat? Ne. Covid neodejde, dokud se nevrátí druhá nítěnka. A jestli druhá nítěnka už není… tak všichni víme, co to znamená. Aspoň my tady ve Městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce.

14 komentářů:

  1. Já si nějak nikoho nevybavuju.
    ...ale naše město/čtvrť/barák má mě...

    OdpovědětVymazat
  2. A někdo inspirativní a míň podivínský v rámci těch "figurek z ulice" by v Olomouci nebyl? :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ja si vybavuju Vaska Vojtechu, co se zblaznil z komousu. Chodil po meste a vyrvaval, ze mu komunisti zabetonovali brachu do panelaku. Pak bezdomovce Spinu a jeho kulhavou partnerku, ktere umrzly prsty u noh, kdyz to jednu novorocni mrazivou noc prehnala s heroinem. Kdyz to prehnala podruhe, nasli ji na mistnich verejnych zachodech uz moc pozde.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak bohužel, asi se k normálu nevrátíme už nikdy. Druhá nítěnka skonala dnes u nás ve Fakultní nemocnici. Svět už nebude, co býval. Teď se vypisují ve fakultce sázky, o kolik ji první nítěnka přežije. To víte, jednovaječná dvojčata. I když, vzhledem k tomu, že obě vypadaly, že jsou již pár let po smrti, je to možná všechno jen relativní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle je beze srandy konec jedné éry.

      Vymazat
  5. jsem se lekla jestli jsi mě nepřistihla ve vašem městě, žena s igelitkou a mastnými vlasy jsem poslední dobou furt já a doufám že má taky tepláky jako já. Jinak dokonce někdo tady na Kladně vydal knížku o těch městských figurkách, taková inspirace. mrk.

    OdpovědětVymazat
  6. Bože můj, Nítěnky... no fakt! Pamatuju si je ze studií na VŠ před 15 lety! Nevěřila bych, že stále ještě pochodovaly po Olomouci. Teď už tedy jen v jednom provedení. Jejich osud by mě opravdu zajímal.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. https://www.youtube.com/watch?v=2qRFGGriCvA&t=616s

      Vymazat
  7. Já vídávám sestřičku z ARO-JIP, která mi spoluzachraňovala život. Nevěděl jsem, že bydlí ve vedlejším paneláčku. Jezdí bílým WV Passat až do Města Albrechtice s rychlou a ještě pořád slouží u nás na "aru".

    OdpovědětVymazat
  8. My máme jednoho pána veselého bez vousů se silnějšími rty, takže trochu připomíná žabáčka, ale sympatického.
    Pak máme druhého pána a ten má knír a chodí slušně trochu upjatě oblečen, někdy kouká nahoru na nebe a někdy to samé dělám i já, když jdu naší ulicí. On jde vždycky proti mně, asi od metra, zřejmě někde dál pracuje (i když v naší ulici teda nevím, kde, ta je v podstatě jen rezidenční). Připadá mi jako člověk s autismem a jedno ušel proti mně s takovým pořízkem veselým, který vypadal dost jako sociální pracovník.

    Pak jsme mívali takového hnědovlasého "úchyla" (jsme mu tak říkali v dětství), co někdy chodil s kazeťákem.
    Pak "Ucho s taškama," ten chodil pořád v kraťasech jako Pavel Habera z Teamu, byl docela šlachovitej, nesl dvě nákupní tašky a měl delší vlasy. Tak jsme ho vídali v pubertě a před pár lety jsem ho zas potkala, pak už ne.

    V posledních pár letech jsme potkávala malou babku v tmavozeleném kabátě, vždycky někam štrádovala, možná si něco pro sebe říkala. A tuhle zimu jsem ji neviděla.
    Může to být ale tím, že chodím do práce později.

    A pak mám svou osobní záhadu: chlapíka prošedivělého, štíhlého, asi má delší vlasy a začervenalou pleť. A ten taky chodí pořád naší ulicí. Tenhle týden jsem vyšla z domu a málem na něj skočila. Jednou jsem ho potkala třikrát za den, u nás a taky na Čapajáku (to je Lobkovičák, výš po Vinohradské nahoru). A jednou se loučil s velmi atraktivní blondýnou, evidentně to byla jeho partnerka.

    Celopražské figurky neuvádím, například toho polykače mečů z Můstku, toho jste asi znali. Hlavně v 90. letech. Ten nechodil. Prý už umřel a byl ze Strašnic, nedávn to bylo probíráno na facebooku a někteří lidi ho znali i osobně, jménem.

    OdpovědětVymazat
  9. Jo a te%d nově stává blízko Máje nebo spíš před Albatrosem (na rohu Národní a Perštýna) žena středního věku, světlovlasá, a vždycky drží květiny! Poprvé mávala květinou a něco na mě volala, tak jsem se s ní dala do řeči - mně tihle lidi nevadí, jsem zvyklá komunikovat s lidmi s duševním onemocněním - a zní vypadlo něco jako že by zase jela k moři a to mě trochu nasralo a řekla jsem jí, že já na to teda prachy nemám. Pak jsem ji tam viděla ještě hodněkrát, chodívám tam někdy mezi půl šestou a šestou v různé dny v týdnu. A ona taky :- ) Tak to je figura prudce aktuální.
    Jinak soudím, že někteří naši klienti jsou pro sousedy právě takovými zajímavými figurami.

    OdpovědětVymazat
  10. Nitěnky jsou součástí našeho mládí, a co takhle Izrael nebo malíř Bílek?

    OdpovědětVymazat
  11. https://olomoucka.drbna.cz/zpravy/spolecnost/23267-pribeh-olomouckych-nitenek-dokument-zmapoval-tezky-osud-a-boj-s-predsudky.html

    OdpovědětVymazat