neděle 5. května 2013

Paklíč a Piškot




Jak si zpříjemnit odpoledne a dobře se uvést.

Po minulém příspěvku přichází aktualizace – po mnoha útrapách a několika kompromisech máme byt. Od kterého již máme smlouvu a klíče. Teda jak kdo má klíče.

Stěhovat se budeme během čtrnácti dnů. Dodávku a dva muže máme. Dva muži se nejdřív představovali, že budou stěhovat studentský byt, to znamená, asi tak postel, židli, stůl a skříň. Potom jsem je informovala o existenci dvou gaučů, lednice a spol. Ale už to slíbili, cheche.

Nicméně dobře si vědoma množství naakumulovaných předmětů jsem je přece jenom nechtěla trápit tím, že pro moje oblečení a knihy sbalené do dvou velkých kufrů a jedné krosny pojedou na pětkrát (dobře, protože jsem věděla, že na to by se už vyflákli), rozhodla jsem se věci začít stěhovat postupně. Poprvé dnes, kdy jsem měla v plánu spojit stěhování s měřením futer na dveře (protože jedinou vadu, kterou ten byt má (a na kterou jsme zatím přišly), je, že u pokojů jsou jenom shrnovačky) a prostým pokocháním se pohledem na skutečnou zeď mezi pokoji, na nově vymalované stěny a na rovnou podlahu a obroušené parkety.
Do kufru se vešla asi tak polovina párů bot, které tady mám, a dva svetry. Do krosny asi tak desetina knih a zimní šály a čepice. S uspokojením jsem koukala na sbalená zavazadla a říkala si, že takhle pojedu už jenom desetkrát a bude to všechno. Když jsem si zjistila, v kolik mi jede tramvaj, začalo pršet. Hodinu jsem čekala, než přestane. Když jsem do tramvaje s krosnou na zádech táhla kufr, deset mužů na mě koukalo. Hned na následující zastávce řidič oznámil, že tramvaj má výluku, takže nejede přes centrum, ale končí na nádraží. Dojela jsem na nádraží, kde jsem počkala na další tramvaj, která mě dovezla na zastávku nejbližší bytu. Do čtvrtého patra jsem vytáhla kufr a krosnu. Dvakrát jsem otočila klíčem v zámku. Dveře byly odemčené. Ovšem ani se nepohnuly. Zkusila jsem vrchní zámek, do kterého ale žádný z klíčů nepasoval, takže jsem usoudila, že se zámek nepoužívá.
Asi po pěti minutách zápasu s dveřmi jsem se seznámila se sousedem, který si odskočil koupit housku. Požádala jsem ho, jestli by nebyl tak hodný, a nezkusil mi otevřít dveře. Po dalších pěti minutách svého zápasu zavolal majiteli (na kterého číslo samozřejmě mám – ve smlouvě, která se mi válela na stole v bytě). Majitel, mimochodem poměrně pohledný čtyřicátník se sexy hlubokým hlasem, mi obratem zavolal, že jeho bratr, spolumajitel, je již na cestě. Omluvila jsem se za zpestření nedělního odpoledne, tím sexy chraplákem mi sdělil, že se nic neděje a že když je problém, musí se řešit hned, a aspoň se seznámím s bratrem. Bohužel scénář, že za mnou jede on a ne jeho bratr, dveře neodemkneme a já předstírám, že nemám kam jít a plánovala jsem v nevybaveném bytě přespat na podlaze v kufru, a on mě zve k sobě, mě napadl až později, takže jsem si jím nemohla krátit čekání na bratra. Bratr přijel asi za čtvrt hodiny (mezitím si soused stihnul koupit tu housku) a tvářil se o poznání méně nadšeně, že bude v neděli odpoledne odemykat nějaký blbce dveře. Pět minut s dveřmi zápasil. Náhle mi hlavou bleska vzpomínka, kterak Balička cigaret nově nabytými klíči zamyká po podepsání smlouvy dveře. Oba dva zámky. Nesměle jsem se zeptala, jestli je možné, že by v jednom svazku chyběl klíč od vrchního zámku. Tak bylo, no. Zavolala jsem Baličce, abychom si domněnku oveřili. Tak ověřili. Balička je momentálně mimo město a klíče má s sebou. Majitel sešel čtyři patra do kanceláře pro všechny klíče, které má, a postupně je v zámku všechny vyzkoušel. Ani jeden nepasoval.

Zazvonila jsem tedy na souseda, z jehož bytu vyběhnul yorkšír, na kterého volá Piškot (takže buď bude mít přítelkyni nebo bude gay) a požádala jsem ho, jestli si u něj do zítřka můžu nechat kufr a krosnu. Kdyby řekl, že ne, pravděpodobně bych to snad nechala klidně přede dveřmi. S důvěrou jsem mu tedy svěřila deset párů dámských bot a obskurní odbornou literaturu a odjela.

Na další stěhování věcí tramvají se můžu vysrat, prostě pojedeme pětkrát. Chci mít všechny klíče, chci mít dveře a chci si telefonovat s pohledným majitelem se sexy hlasem.


12 komentářů:

  1. Pes Piškot... Ježyš, to snad ani není možný!!!

    Mimochodem, tahle zamykací mánie mě hodně baví, čím víc zámků, tím líp. Jako kdyby to někoho mělo odradit...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Především, když je ten byt úplně prázdný a člověk musí odemknout další dvoje dveře, než se k němu vůbec dostane:)

      Vymazat
    2. Známí koupili chalupu a k ní dostali obrovský svazek klíčů. A nekecám, dokonce byla zamknutá i (pochopitelně prázdná) králíkárna...

      Vymazat
  2. :D Promiň, že se směju, ale nemůžu si pomoct. Tohle je prostě geniální :)

    OdpovědětVymazat
  3. Gréto, Ty umíš tak skvěle popisovat. Směju se tu nahlas.

    Nechápu, jak může mít někdo v bytě jenom shrnovací dveře. Jednak jsou škaredý a jednak za nimi neexistuje soukromí.Přeju vám, aby tohle byla opravdu ta jediná vada na novém bytě. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky nechápu, proč nám tam předchozí nájemník nemohl nechat rovnou normální dveře. Na druhou stranu, pokud tam bydlel sám nebo s partnerkou a jeden pokoj měli jako obývák a jeden jako ložnici, tak jim ty shrnovačky mohly být jedno.

      Ale věřte, že byl poměrně problém najít 2+1 v cihle s neprůchozími pokoji. Takže jsem se nakonec přenesla i přes ty shrnovačky, i kdybych si dveře měla pořídit na vlastní náklady. Si je pak zas odnesu, no:)

      Vymazat
  4. Jo, shrnovací dveře jsou fajn, zejména v průvanu :-) Taky je fajn, že na Tebe se zátěží koukalo 10 můžů. Předpokládám, že bez nabídky pomoci.
    Gay soused není nejhorší verze, třeba bude dobrý zdroj na vypůjčování ingrediencí na vaření a třeba za ním na párty budou chodit i hetero muži a vás taky pozve ;-)Lepší než podbačkorák, kterému bude vadit vše, co se šustne. Bos.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Balička cigaret mi u něj dnes byla vyzvednout boty a knihy a říkala, že jí otevřel polonahý a mokrý:)

      Vymazat
  5. Postrádám zmínku, zda je pan Bratr také majitelem sexy chrapláku? V takovém případě si představuji jako jediného představitele přitepleného altu souseda a Piškot nosí žůžovou bundičku s kapuckou? Skvělé kulisy pro další zážitky, tak se vám tam líbí a občas se dostanete i domů!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pan Bratr na mě moc nemluvil, hlavně ne poté, co jsme zjistili, že dveře nejdou otevřít, protože je zamčený zámek, od kterého nemám klíče, takže nevím.
      Po Močičovi bude i Piškot dobrý soused. Pokud taky nemočí na schody. Piškot byl stejně jako páníček nahý. Ale je to aspoň takový ten velký druh jorkšíra, co už nejde zašlápnout.

      Vymazat
  6. Ouch. To zní přesně jako něco, co by se stalo i mně:-) I když...jak si tak vzpomínám, jednou kvůli mým zabouchnutým dveřím došlo k velmi intimnímu sblížení s jedním pohledným mladíkem. Byl to sice blbec, ale díky němu mám teď svého přítele... takže- vivat zapomenuté/ zaseknuté/ neexistující klíče!

    OdpovědětVymazat
  7. ach to muži su taki galantni. Som myslela, ze aspon u nas v Ostblocku su este správni machovia a aspon na nieco su dobrí... teda na batozinu

    OdpovědětVymazat