pondělí 1. března 2021

Error 2021

Na výročí prvního pozitivně testovaného člověka na Covid-19 jsem si taky dala PCR test. Na otázku „Poprvé?“ jsem mohla hrdě odpovědět „Ano“ (protože tři měsíce jsem strávila na home officu a šest na mateřský). Člověk je vystaven takovým novým situacím a otázkám. Má se pod respirátorem na toho sexy zdravotního bratra u registrace usmívat? Má odběrové sestře říkat „Na shledanou“?

Co tomu předcházelo? (Kromě rizikového kontaktu. To se tak celou dobu scházíte asi se třemi lidmi, rodinu jste viděli naposledy o Vánocích a pak na sobotní odpoledne jedete na návštěvu, protože Sucháč má ještě u druhé rodiny dárky a manžel jeho tety má od pondělí příznaky a ve středu pozitivní test – zas je fajn, že máte půlku karantény za sebou, aniž byste věděli, že v ní jste).

V pátek mi měli přijít vyměnit plynoměr. V jedenáct. Ve tři čtvrtě na devět, což je obvykle doba, kdy Suchý únor zaházím v posteli všemi hračkami, co má, zatímco on mě mlátí do hlavy chrastítkem a já u toho spím, mi člověk volá, jestli by nemohl přijít trochu dřív, jako že asi za čtvrt hodiny. Při této příležitosti jsem si vzpomněla, že jsem v karanténě, na což řekl, že to nevadí, čímž asi zodpověděl část otázky, proč jsme best in Covid.

Plynoměr je na chodbě. Jenže potřeboval, abych vypnula kotel, což je věc, na kterou mě měl upozornit předem, abych si to stihla nastudovat a natrénovat. Takže musel dovnitř, přesto ani jeden jsme nepřišli na to, jak ten zmetek vypnout. Takže k němu zatáhl přívod plynu a potom ho resetoval a zapnul. Poté jsem se podívala kolem sebe jeho očima: ženská v devět ráno v županu, v komoře deset flašek od vína, v kuchyni plná taška taky flašek od vína na vynesení (těch deset z komory už se tam nevešlo) doplněná skleničkami od příkrmů, na lince otevřená láhev vína a prázdná sklenice ze včerejška, dřez plnej špinavýho nádobí, co se nevešlo do myčky, smrad, protože kocour se zrovna vysral (hádáte správně, že kočičí záchod je na stejném místě jako kotel) a v obýváku brečí dítě. Přimělo mě to aspoň uklidit, než u mě zazvoní sociálka, a zavázat se, že budu sklo vynášet průběžně, nikoliv jednou za čtvrt roku.

Kolem poledne jsem chtěla vyndat z pračky prádlo, abych zjistila, že na displeji svítí E20. Pračka nevypouští vodu. Místo oběda jsem tedy nouzově vypouštěla vodu do pekáče, který jsem si den před karanténou zakoupila v rámci předsevzetí, že do půl roku se musím vypíct natolik, abych Sucháčovi zvládla udělat dort k prvním narozeninám, a čistila filtr, který vůbec zanesený nebyl, takže i po této akci setrvával na displeji chybový kód E20 a v pračce polovina Sucháčova nevyždímaného šatníku.

Večer, když zapadlo slunce, jsem usoudila, že když je termostat nastavený na 23 stupňů a kotel při 21 stupních stále nespíná, asi netopíme. V sobotu ráno se tato domněnka ukázala jako fakt, když kotel k sepnutí nepřesvědčila ani teplota 19 stupňů.

Být v karanténě je jeden level. Být v karanténě s kojencem je druhej level. Být v karanténě s kojencem a rozbitou pračkou je třetí level. Být v karanténě s kojencem, rozbitou pračkou a netopícím topením je nevim jakej level.

Teplá voda tekla, takže můj tip byl, že resetováním kotle se přerušila komunikace mezi termostatem a kotlem. Z omylu mě vyvedl kolega z práce s tím, že pravděpodobně spíš při výměně plynoměru poškodili nějaký kabel. S čímž by si poradil, pokud by neměl cukrovku a já nebyla v karanténě. Mezitím už jsem mobilizovala přátele, jestli neznají kotláře, co momentálně požívá anti-Covid imunity, anebo jestli by se mezi nimi nenašel někdo odvážný, kdo by zkusil mi nahodit kotel. Našel se Bivoj, který doma oznámil, že mi jde protáhnout trubky, zkontroloval, že odpadní hadice u pračky není ucpaná, tudíž problém nevyřešen, a zapnul a vypnul kotel, čímž nastartoval topení. Ne že by to nikoho bez výsledku nenapadlo udělat už večer předtím.

V neděli večer jsem zapnula sprchu a za minutu přestala téct teplá voda. Na kotli svítilo E01. Ztráta plamene. E20 + E21 = E2021. Náhoda? Nemyslím si.

Před rokem jsem si myslela, že to přejde jako ptačí nebo prasečí chřipka. Pak že to přejde do léta. V říjnu, že už se to nevrátí. Teď nechci přemýšlet, jak ještě dlouho.

Jsem už unavená. Vím, že bych si neměla stěžovat, protože jsem rokem s Covidem nijak zvlášť neutrpěla. Nepřišla jsem o práci (ale dotklo se mě, když mi doktor na žádanku na test napsal "bez zaměstnání"), kdybych měla čas, překlady by šly dál úplně stejně, porodit jsem stihla v bezrouškovém mezidobí, nejsem doma s dětmi na distanční výuce… Až do konce roku jsem celou situaci nevnímala tragicky. A teď jsem se přistihla, jak čtu komentář, že všechna čísla o počtu nakažených, hospitalizovaných a úmrtí jsou výmyslem vlády. A na pár sekund jsem tomu chtěla věřit.

Dívala jsem se na seriál na Netflixu a na konci jednoho sílu skočí postava do bazénu a plave. Vybavila jsem si ten pocit, když se odrazím od ochozu a udělám prvních pár temp. Naposledy 13. srpna 2020. Když mi v messengeru přistálo několik zpráv s nabídkou pračky a sušičky kdykoliv k dispozici včetně bezkontaktního vyzvednutí a telefonní čísla na dva kotláře, uvědomila jsem si, jak dlouho jsem se se neviděla s kamarády, které jsem nějak posbírala od základky, kdy jsem o polední pauze brečela na záchodě, protože jsem žádný neměla, jinak než na procházce venku (v listopadu na zahrádce kavárny s Baličkou cigaret: „Stejně je to fajn, že můžeš sedět s kafem na zahrádce, že jo? V dešti a jedenácti stupních.“, v lednu s Baličkou cigaret na zahrádce kavárny: „Stejně je to fajn, že můžeš sedět s kafem na zahrádce, že jo? V minus dvou.“) a s výčitkami svědomí, že riskuju. Nejvíc mi chybí nesklonní kamarádi, Syd, Patka, Delfína, Grafik… protože na online setkávání nás moc neužije. Naposledy jsme se všichni viděli 8. srpna 2020.

Jsem negativní jak můj test na Covid.

18 komentářů:

  1. Tak můj tip, proč jsme best in covid je právě to, že se člověk dozví, že má půlku karantény za sebou, aniž byste věděli, že v ní jste:D:D Protože to je průser..Já byla u rodičů o Vánocích a v neděli začlo mamce bejt blbě, pak hned pozitivní test na covid a mě se hygiena nedovolala (ve čtvrtek na silvestra) a v neděli 3.1.2021 přišla SMS, že se omlouvají, že mě nemohli kontaktovat a ať dodržuju karanténu od 24.12. do 3.1...poslední den karantény. Já ji samozřejmě dodržovala, na test jsem šla sama od sebe, ale co tak kolem slyším, tak lidi se děsí, hlavně aby do karantény nešly a chodí do práce, i když kolegyně z kanclu je třeba už doma a pozitivní..prej dokud nebude volat hygiena, tak co řešit:(

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No v mém okolí je to hlavně tak, že i kdyby lidi kvůli kolegovi s covidem do karantény chtěli, tak jim ji nikdo nenapíše, ani hygiena, ani doktor. Takže leda jít do karantény na úkor vlastní dovolené...? Ehm...

      Smazat
    2. Ještě větší umění je dostat do karantény školkový dítě (nedejbože celou jeho rodinu). O setkání s pozitivním se dozvíš s několikadenním zpožděním na webu školky, když se na něj ovšem podíváš. Třídy jsou během dne promíchaný, ale do karantény jdou třída nakaženýho a to ještě pouze ty děti, co se narodily v sudej týden a nedojedly svačinu. Z učitelek posílají asi jen tu, která si vytáhla kratší sirku. Když se u dětí projeví příznaky a nejsou oficiálně ohrožení, doktor je na PCR test nepošle, protože to covid sice může být, ale nemusí...a tak jim přeci nebudeme dělat nepříjemnej zážitek.

      Já si před rokem myslela, že to těch pár týdnů/měsíců bez rodičů a děti bez prarodičů vydrží, že si to pak vynahradíme a za to riziko to nestojí. Ale už jim utekl rok, kterej má v dětským i seniorským věku úplně jinou cenu než v tom mým.

      Smazat
    3. Je teda fakt, že karanténu mi nejdřív nechtěla napsat, že prej můžu dělat home office, což sice jo, ale zrovna to bylo v takovým blbým období, kdy v práci moc práce není, natož na HO..tak jsem to musela ukecat. Asi se bojí zneužívání, což teda nevim, co chtěj dělat teď, když je za karanténu nějaká odměna, to zas bude vykoupený tím, že to fakt doktor nebude chtít napsat:(

      Smazat
    4. Syn měl kontakt ve školce, ředitelka nás všechny obvolala, šli jsme na testy a do karantény. Hygiena mi volala taky poslední den karantény, takže tak...

      Smazat
    5. No tak já měla "kontakt" už třikrát (rozuměj kolegové z práce, se kterými se potkáváme, případně jsme seděli u oběda, dokud se to ještě smělo) a nikdo neobvolával nikoho, nezájem, a dokonce mi to poprvní ani nikdo z kanceláře, kam dostali neschopenku, neřekl, přestože jsem kolegyni i šéfovou prosila, že kdyby, tak ať mi to řeknou, abych nejezdila za přítelem, který má chronickou plicní nemoc, a nerïskovala jeho ohrožení. Dozvěděla jsem se to až dva týdny potom přímo od dotyčného kolegy. Když jsem se ozvala, proč to tajili, tak prý nechtěli roznášet soukromé informace, protože jim to přišlo "blbý". Ehm...
      Mně teda nebylo blbý řict jim, co si o tom myslím...

      A eště se mi šéfová posmívala, když při těch dašlších dvou kontaktech jsem šla o svojí vlastní iniciativě na testy, abych věděla (či měla aspoň jakousi pravděpodobnost), že to neroznáším dál.

      Smazat
  2. nešli samozřejmě..taková hrubka:D

    OdpovědětSmazat
  3. Jo, no. My jsme to měli podobně, nevytrasovala nás hygiena, ani nevím, jestli tam jsme nahlášení, do karantény jsme šli dobrobrovolně, na test taky.
    Jenže já se těm lidem nedivím: Když si představím, že někdo má doma x měsíců manželku na OČR s děckama a do toho má jít na dva týdny do karantény za 60 %? A pak slyším v rádiu Juříčka číkat, že když se bude zaměstnancům proplácet 100 %, budou se házet marod i bez Covidu... Jasně, protože když máě v 3+1 dvě děcka na distanční výuce a nemůžeš nikam vypadnout, tak to chceš.

    rulisa: Tak někdo má možnost home officu. Ale jinak viz výše, a začíná se to řešit po roce. Jinak jsem ráda, že žiješ:)

    Well Bloud: A co z toho plyne? Že svačiny se mají dojídat!
    Ten poslední odstavec je velká pravda.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jo... Jo! JO! :-D
      Žena pracuje z domova, naše milé dítky jí tam aktuálně skáčou po hlavě všechny, já chodim do kanclu. A fouká nám z toho pod tašky dost důkladně. Kdybych domácí atmosféru ještě přihustil tim, že bych zůstal doma taky, de facto jen abych mohl po zdu honit pavouka, tak už se doma fakt ale asi sežerem. Tak by mě zajímalo, jestli se Juříček jako neposral...

      Smazat
    2. Ono je naprd, že všechna plošná opatření prostě nejsou ideál pro všechny, je to jako všude..manžel byl 4 měsíce doma na 60 %, byl hrozně spokojenej, že by si to dal znovu, ale my už s tím kupovali barák, aby to nestálo majlant a nemuseli jsme v nějaký krizi řešit, jestli na to máme peníze, natož přepočítávat, jestli jít marodit, když je z toho jen 60 %, to jsme nikdy nechtěli a nemáme to tak. Ale naprostou souhlasím, že ne každej si to může dovolit a někde je těch 60 % prostě průser. Plus bejt doma všichni, to nechce nikdo, i to je důvod, proč se HO bráním, když to jde:D Ale u nás jsme tak 2-3, můžem se i rozsadit zvlášť, obsadit si každá svoji místnost v kanclu, tak to je pohoda..doma by mě trefilo.

      Smazat
    3. galahad: Tak on se ještě nechal slyšet, že mu jeho vedoucí výroby tvrdí, že by si ten Covid fakt jako někde dobrovolně uhnali. Protože ty fajn nový mutace chceš strašně chytnout i jako zdravej třicátník, což vedoucí výroby většinou nejsou.
      Tvoje žena má můj obdiv, já už bych visela na nejbližším trámu.

      Anonym: Máš pravdu, moje sociální bublina to má podobně. Kdybych byla doma na 60 %, taky tři, čtyři měsíce v klidu vydržím. Pak to začne být horší. A když se do toho započte první vlna, tak je to víc než tři, čtyři měsíce. To pak často zamává i s domácností, která to má nastavené stejně rozumně jako vy, natož pak (a teď si nejsem jistá tím číslem) s tou pětinou, která, když se jim rozbije pračka, tak nepere, protože nemá na novou (žádná narážka na mě, já neperu, protože ji mám v záruce a čekám na opravu :D).

      Smazat
    4. Podle mýho prostě kecal. Doufejme, že proto, že si uvědomil, jakou volovinu to vlastně předtim řekl... :-/
      Má žena obdivuhodná skutečně je.
      Přiznám se ale bez mučení, že jak neni kde a jak venčit emoce, výše zmíněná skutečnost je často přehlušená tim, jak na sebe navzájem vrčíme... :-/

      Smazat
  4. haha nejvíc mě baví ta kombinace jména "Suchej únor" a lahví od vína všude :D.. no my jsme doma všichni, občas šel Kvítek do školy, teď jsme komplet v domě, naštěstí máme každej svojí místnost, akorát děti jsou v pokojíčku, všichni sluchátka, nějak jsme si už zvykli, nic jiného nám nezbývá.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Věděl, kam se narodit:D
      Dům a zahrada je v tomhle případě velká výhra.

      Smazat
  5. Moc děkuju za tenhle článek. Na konci dne na home office se dvěma dětmi na online výuce v bytě 3+1 jste mi zvedla náladu. Opravdu. Tak, jak jsem to dávala na jaře, už to zdaleka nedávám. Je toho moc. Je to dlouho. Chybí optimismus. Chybí světlo na konci tunelu. Ano, jsou horší věci. Věřím, že kdo má home office jen formálně a celý týdny tráví na chatě, chalupě nebo zahradě, je celkem v pohodě. V bytě je to, řekla bych, téměř naopak. K ponorce dochází extrémně snadno. Držím všem pěsti, ať to psychicky zvládnou, ať je to nezruinuje, ať zůstanou zdraví nebo pokud onemocní, ať mají hladký průběh.

    OdpovědětSmazat
  6. Byť mi článek nepřijde optimistický, tak mě to těší:)
    Jarní lock down byl úplně o něčem jiném. Je to prostě už dlouhý, strašně dlouhý. Zamává to i s psychikou člověka, který nutně nemá existenční problémy nebo má pořád možnosti se s tím, co nám ještě nezakázali, nějak odreagovat: zaběhat si v parku, práce na zahradě, práce na HO, jakákoliv práce... Natož, jak už zmínila Well Bloud, prarodiče, co nemůžou vidět vnoučata (můj děda aktuálně ve svém okresu nemá žádného příbuzného), děti, co najednou tráví čas jenom s dospělými.
    Rodičák je v lockdownu svým způsobem výhra, protože ani bez něj bych toho moc jiného neřešila, ale taky cítím, jak jsem naštvanější a snáz rozhoditelná.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Během toho jara totiž vláda dělala vesměs vcelku omluvitelný chyby (nakonec návod k použití ke kovídku nedostal nikdo, že jo) a ty opatření přinášely výsledky. Za takových okolností se ty omezení prostě snášej líp.
      Dneska neuplyne den, aby se člověk nenasral kvůli nějaký vládní botě. Člověk už občas při přechodu z jednoho nasrání do druhýho ten rudej filtr před očima ani nemá kdy vypnout. Nefunguje nic, konec v nedohlednu...

      Smazat
  7. Právě teď jsem si na Tebe vzpomněla, proletěl kolem mě totiž mol a pak ještě jeden. Toho jsem v dlani rozplácla a marně zkoumala, zda je šatní či potravinový. Nebyl ani světlý ani tmavý, tak něco mezi.

    Nad nevynesenejma flaškama já ale brzy zvítězím, objednala jsem si totiž řezačku lahví.

    OdpovědětSmazat