Kdo zabil nítěnku?

Šťastný nový rok!

Máte ve svém městě/čtvrti/baráku figurky, které je dělají městem/čtvrtí/barákem?

Ve Městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce bývala – a pořád je – jedna z mých oblíbených čtvrtí staré Hodolany (tj. ty od nádraží směrem do centra, ne ty za shitty Hodolany za nádražím). Krátce jsem tam bydlela s Baličkou cigaret a po návratu ze Salónu republiky jsem bydlela asi o sto metrů vedle, přímo naproti Baličce, která se po dobu mé nepřítomnosti také přesunula o sto metrů vedle. Hodolany specifickými figurkami oplývaly. Do práce jsem to měla pět minut pěšky a cestou jsem potkávala:

Vobšourníka: Ze začátku Vobšourník vobšourník nebyl. Byl to muž ve středních letech, který ráno venčíval své dva černé psy, Báru a Eru, jak jsem se později dozvěděla. Dále jsem se dozvěděla, že nedaleko provozuje masérské studio a jestli se nechci stavit a co ráda dělám a on že taky rád chodí do přírody se psy a jestli s nimi o víkendu nechci jít na vycházku do Pohořan. Dále jsem jednou cestou na oběd potkala jeho ženu, jak venčí Báru a Eru. Bára mezitím umřela a já začala do práce chodit jinudy.

Paní transku s přítelkyní: Byla to moje první opravdová transka. Vysoká blondýna, na které by vlastně nebylo skoro poznat, že kdysi byla chlap, kdyby si za svůj oblíbený outfit nevybrala kožený overal, který zdůrazňoval absenci boků. Náhodou jsem zjistila, že se sympatickou přítelkyní bydlí hned naproti, protože jsem ji viděla, jak z okna nahoře bez vyklepává paní transce kožený overal.

Univerzální ženu s vyhuleným chraplákem a špatně obarvenými vlasy: S Baličkou jsme ji vídávaly v Lokále u pěti kousků jedenáctky s kámoškou a nemohly jsme ji zařadit. Nakonec jsme přišly na to, že Balička cigaret ji potkává v jiné hospodě, kde dělá univerzální žena servírku, a já ji potkávám na chodbě, protože je to moje sousedka a venčí čtyři jezevčíky.

Když jsem se přestěhovala do jiné čtvrti, musela jsem si najít jiné figurky:

AIDSáka: Říkáme tak muži v Adidas teplákách, který váží přibližně čtyřicet kilo, jeho obličej vypadá, že podle něj Munch maloval Výkřik, a venčí velkého yorkšíra, který má – nekecám – ze všech chlupů udělané culíčky. Fakt ze všech, tolik gumiček bych nestihla ztratit za celý život.

Baseta: Nevím, jestli se to má počítat, když to není člověk. S basetem jsem viděla minimálně pět různých lidí a nejzajímavější na něm je, že tahá uši a koule po zemi.

Černovlasou paní, která mě zdraví a já nevím, kdo to je: Tentokrát zavrhuju, že by to mohla být servírka v hospodě, kterou pravidelně navštěvuji, takže to zřejmě bude sousedka a seděly jsme vedle sebe na schůzi SVJ.

Kromě lokálních figur má Město, kde zavraždili posledního Přemyslovce i celoměstské figurky. Kdysi to býval Dvacet šest korun na polívku – bezdomovec, který navzdory inflaci za všech okolností žebral 26 korun na polívku. Když jsem mu je jednou nedala, vynadal mi do kurev. Dvacet šest korun na polívku nahradil Mějte se a smějte se, jeho o poznání méně agresivní a vyšší kopie o berlích, která chodí městem, pochválí vám vlasy nebo dítě a loučí se obligátním „Mějte se a smějte se!“

Legendární je Žena s igelitkou a mastnými vlasy, která, jak už její jméno napovídá, s igelitkou a mastnými vlasy obráží všechny akce, kde se dává něco zdarma – od otevírání obchoďáku po vernisáž moderního umělce malujícího abstraktní obrazy svým pubickým ochlupením namočeným v menstruační krvi své přítelkyně. Nebo jsem si to aspoň myslela, dokud jsem ji nepotkala předminulý rok na přednášce v rámci Dní židovské kultury, kde se – jak již název akce napovídá – zadarmo nic nerozdávalo. Odtamtud ovšem byla po cca deseti minutách, kdy si stihla vyřídit dva telefony, na jakou další akci se má dostavit, vyvedena.

Lutínská bába je fenoménem především ve skupině dopravního zpravodajství, kde se řidiči pravidelně informují, kde se skokanka vrhá motoristům pod kola. Zatím jsem osobně neměla tu čest, ale ve FB skupině již byly příspěvky o ní zakázány.

Největším fenoménem Města, kde zavraždili posledního Přemyslovce ale jsou takzvané nítěnky. Nítěnky jsou zřejmě sestry, možná dvojčata, které všude chodí spolu a dohromady váží jako průměrný žák třetí třídy. Jejich stehna dosahují přibližně tloušťky mého zápěstí, při čemž na svoje zápěstí jsem si dvakrát nechala zkrátit náramek a pak jsem ho ztratila. Koluje o nich spoustu historek: že to jsou cukrářky z Velké Bystřice, co každý den chodí pěšky do Olomouce. Že kdysi pracovaly jako sestřičky ve fakultní nemocnici a stalo se jim něco strašného. ISO muž u mě v práci tvrdí, že byly prostitutky a mají AIDS (ale AIDSáka poznám, venčí yorkšíra, ne?). Podle mě se pravděpodobně jedná o první dokumentovaný případ poruchy příjmu potravy, protože mám dojem, že o nich mluvila už něčí prababička, že je viděla, když Olomouc navštívil Masaryk. Poslední rok jsem pozorovala, že obličej jedné z nitěnek začíná nabírat mrtvolný nádech. Z namodralé přešel do šedé a z šedé skoro do černé. Tenhle rok jsem dvakrát potkala jen jednu nítěnku.

Takže vy jste si mysleli, že magické datum je červen 2021, jak sliboval Prymula, znamená konec? Mysleli jste si, že se naočkujem a dobrý jako? Že zas v roce 2021 půjdem do hospody pomlouvat svoje starý, nebudeme se do pátýho patra bez výtahu vracet pro roušku a zase bude trapnější na veřejnosti prdět než kašlat? Ne. Covid neodejde, dokud se nevrátí druhá nítěnka. A jestli druhá nítěnka už není… tak všichni víme, co to znamená. Aspoň my tady ve Městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce.