středa 16. prosince 2020

Co plave ve vaně

Kapr to není

Docela si zakládám na své poctivosti. Jako že jsem v životě nikdy nic neukradla. Skoro. V páté třídě jsem sebrala spolužačce Veronice desetikorunu, která jí vypadla z ruky nad mojí lavici, a koupila jsem si za ni cherry colu z automatu u tělocvičny. A pak, když už tak už, tak při stěhování z perverzně lingvistického doupěte jsme si s Baličkou cigaret odvezly taky dva modré gauče a jedno modré křeslo, které s námi dál putovaly do dalšího privátu a při rozestěhování kvůli chvilkovému Baliččině příteli zvanému Guma (to jsme jí řekli až po rozchodu) jsme si je rozdělily (Balička si vzala největší gauč a já menší gauč a křeslo), potom se všechny tři kusy zase ocitly u Baličky cigaret, která je nedávno prodala (!) a doteď mi neřekla komu. Ty gauče nebyly tak úplně naše, ale taky to nebyla tak úplně krádež, protože jsme je do bytu dostaly od majitele s dovětkem, že je na půdě nechali bývalí nájemníci, kteří beztak neplatili, a majiteli mezitím umřela manželka, která byla vlastně majitelka, a byt zdědili synové, kteří vůbec nevěděli, že nám jejich tatínek dal z půdy nějaké gauče, které stejně nebyly jeho.

Takže nekradu věci, za to příspěvky na blog vykrádám celkem často, tuším, že psici už podruhé. Čekají nás první společné Vánoce s Chlapcem. Kromě obligátní otázky, zda do bramborového salátu patří celer, jsme se dostali i k vánočním zvykům.

„Vy jste jako fakt měli kapra ve vaně?“ zeptala jsem se Chlapce. „A jak dlouho?“

„Tak tři dny.“

„A jak jste jako myli?“

„To jsme se nemyli.“

„A pak jste se na Štědrý den umyli v té vaně smrdící rybinou?“

„Nesmrděla. A pak jsme museli mít kapry dva, protože já i brácha jsme si chtěli hrát s kapřím močovým měchýřem. Bráchovi vždycky prasknul první a pak chtěl ten můj.“

Jedna z mých nejranějších vzpomínek se taky týká Vánoc. Respektive vánočních zvyků. My jsme nelili olovo, nepouštěli lodičky z ořechových skořápek, ani nedávali do vázy barborky. Mám v živé paměti, že jsme se každé Vánoce společně koupali. Jako ve vaně. Jako táta, máma, ségra a já. V jedné vaně. Najednou.

„A nechali jste toho, když ti bylo osmnáct?“ zeptal se Chlapec. „A jak ta vana byla velká? Aspoň jako moje?“ To mě trochu mate. Protože Chlapec má velkou vanu. Ale ta vana byla spíš velká jako moje vana. A do té se vejdu tak já a kousek mě.

Jenže mám z toho fotku. Fotku, kde ve vaně sedí máma, já a ségra (v tomto pořadí) a táta to fotí. Máma tam má dokonce vidět prsa.

Tak jsem zavolala tátovi, abych to ověřila. „Ne, to jsme nikdy nedělali. Možná někdy jednou, ale rozhodně ne každý Vánoce.“

„Tak já se zeptám mámy!“

„Jasně. Ta ti potvrdí i to, že jsme tam souložili.“

„Tak jestli na tom trváš, můžeme to udělat,“ změnil názor Chlapec. „Ale Sucháč do vaničky při koupání vždycky načůrá.“

„To nevadí, já taky,“ kontrovala jsem. Nicméně mi to nedalo a zavolala jsem mámě.

Překvapila. Nevyužila nevinný vánoční zvyk v jedné vaně k tomu, aby ho vylíčila jako orgie a rodinu svého bývalého manžela jako bandu zvrhlíků. Potvrdila jeho existenci s tím, že nejvíc se nám na tom líbilo, že když ve vaně bylo hodně lidí, někdy z ní přetekla pěna. A dodala, že od určitého věku se toho táta přestal účastnit, protože se mu to začalo zdát divný.

Jak jako divný? Vám to taky připadá divný? A trápit v tý vaně kapra vám přijde normální?!

19 komentářů:

  1. Nám plavával ve vaně kapr tak den, max dva, al eurčitě přes jednu noc, protože jsem ho vždycky chodila kontrolovat, jestli ještě plave, šťouchal ajsme ho do hřbetní ploutve, aby se hejbal.

    Chlapcovi vyřiď, že ten měchýř není močový, ale plynový. :-) Na plavání nahoru a dolů a upostřed. Hrávala jsem si s ním taky.
    Popravdě, ani nevím, jestli kapr vůbec má močový měchýř. Většinou ho ryby nemají.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten močový měchýř je moje práce, opravím to, dík:) No ale jak pak ty ryby teda čůraj do moře?

      Vymazat
    2. Vývod od ledvin nějakej mají, akorát si nezatěžují tělo nějakým hromaděním. :-)

      Vymazat
    3. prostě čůrají rovnou do moře (nebo do sladký vody). Močovej měchýř je jen takový přechodný skladiště pro nás suchozemský červy :)

      Vymazat
    4. Nečůrají, na to by byla potřeba ta přečerpávací stanice a pobyt na souši, aby to někam teklo. Spíš tak nějak plynule neustále prosakují dovnitř a ven. Něco tím močovým vývodem od ledvin, něco skrz žábry.

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Pro meho taliana byla romanticka exotika, kdyz videl na kazdem rohu kade s kapry. Kdyz se dozvedel, jak se jeho vyvolena v detstvi na rychlo sprchovala nad jednou ci dvema rybami, ktere se vzdy jmenovaly Pepa, a pak si hrala s jejich susenymi organy.. pak uz ho prekvapily asi jenom velikonoce.

    Pak jsme se prestehovali tam, kde deti misto betlemu pripravi polinko, ktere krmi ovocem, aby ho o vanocich tloukli holi, dokud jim nevykaka darky. A kdyz postavi betlem, nechybi v nem figurka, ktera kaka. A ceske vanoce vypadaji hned o neco nudnejsi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Mohla by ses trochu rozepsat? Po večeři děti jdou a umlátí polínko? Když zjistí, kdo nese zodpovědnost za dárky, umlátí rodiče? A koho mlátí dospěli?

      Vymazat
    2. Budu doufat, že všichni pořád jen to polínko :-D

      Vymazat
    3. Catalansky Caga Tio- Tio de Nadal. Na zacatku prosince zajdes pro polinko do lesa (nebo kvetinarstvi ci k cinanum), nakreslis mu vesely oblicej a prikryjes ho dekou, ulozis na teple, pohodlne misto.

      Pred nej postavis talirek a dite ho krmi ovocem (ktere se ve vhodny moment vymeni za slupky). O vanocich ho dekou prikryjou uplne, tlucou do nej klacky a zpiva se u toho specialni pisnicka - za ucelem, aby vykrmene poleno vykakalo darky.

      Ty se zas musi vhodne namaskovat pod deku- a na to se musim zeptat, jak to delaji. Predem asi ne, to by hrozilo, ze si to rozbijou. Rodice podle me pak nikdo nemlati, protoze kdyz zjisti pravdu, jsou dost stary, aby vedeli, co z nich muze vypadnout a ze to k vanocum fakt nechteji.

      Vymazat
  4. Právě se mi vybavila nechutná vzpomínka na to, jak mi táta z kapra tahal malý pijavice a dával mi je na hraní do skleničky od přesnídávky. To dobrodružství, jestli se rychle přisají, když jim tam člověk strčí prst! Každopádně mám svý rituály a každodenní večerní sprcha k nim patří (v jakýmkoliv stavu). Od kapra ověšenýho pijavicema bych si ji rozhodně anektovat nenechala!

    OdpovědětVymazat
  5. Kapra ve vaně jsem nesnášela jen o něco míň, než ten smrad z jeho přípravy. Ale hrátky s tím měchýřem, jo, to bylo OK :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Hele divný... jestli jste toho nechali, než ti bylo osmnáct, vzal bych to jako rozkošný detail, o kterym zítra nebudu vědět :-)
    Kapra jsme ve vaně měli jen jednou. Jestli se pamatuju správně, dokázal ho táta vcelku bez zásadních potíží odpravit, ale mámě se pak další zpracování zdálo ein bischen unapetitlich. Pročež jsme v následujících letech nosili kapra domu už naporcovanýho.
    Mě pak přestal bavit úplně a cele jsem se věnoval řízkům.

    OdpovědětVymazat
  7. psice: Pijavice jsou další level. Osprchovat v jakýmkoliv stavu? Wow. To já vynechávám jako první. Vynechávala. Před mateřskou.

    nominek: Já jsem o tyhle hrátky s vnitřnostmi úplně přišla, jen mi jednou ukázali jikry:(

    Galahad: My jsme nikdy neměli živýho kapra, začínali jsme kaprem v celku, kterýho táta s babičkou kuchali a porcovali, vařila se rybí polívka. Postupem let jsme to dopracovali ke koupeným filetům.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rybí polívka se u našich nevařila a se ženou jsme nic takovýho taky nezavedli. V posledních letech se to utřepalo tak, že u nás na štědrej večer bývá tchýně se švagrovou a moje máma. Žena dělá vinnou klobásu, brambory a zelí, máma přiveze bramborovej salát a řízky a když se to takhle všechno ještě s talířem cukroví rozloží na načančanej stůl, rybí polívka už by se tam stejně nevešla... :-)

      Vymazat
  8. U nás býval na Vánoce živý kapr taky ve vaně a každý rok k němu spadla naše kočka, co se ho snažila vylovit. Děda pak kapra klepnul a porcoval ho tak, že krev a šupiny stříkaly do výše oken. Hrátky s měchýřem se nesměly vynechat! Tento milý zvyk po dědově smrti zaniknul. Protože, řečeno s Pelíšky - copak ty dokážeš zabít kapra, když tatínek už nežije? Naštěstí ne.

    OdpovědětVymazat
  9. Já si do vany dával pěnu.
    A později jsem si jako kulturní barbar bral do vany knížku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem ráda čítala ve vaně, poslední dobou už ale jen časopisy, knížky mám ponejvíce z knihovny, to si nedovolím.

      Vymazat
  10. To nám doma ve vaně neplaval ani kapr, ani rodiče :D koupala jsem se se sestrou a jednou tam plaval bobek. Byl její, ale svedla to na mě - pochopitelně jí všichni věřili :D

    OdpovědětVymazat