úterý 24. listopadu 2020

Sorry jako

 Neomlouvám se za věci, za které bych se jako matka zřejmě omlouvat měla. Nebo by mi měly být aspoň trochu blbý a nejsou.

Za to, že Sucháče od dvou měsíců klidně na celé odpoledne hlídá babička a já pracuju nebo nedělám nic. Za to, že Sucháč nebude chodit na plavání pro kojence ani pro batolata a místo toho ho stejně jako mě budou v pěti letech odstrkávat dřevěnou tyčí od břehu plavčík s knírem a plavčice taky s knírem. Za to, že když má po očkování teplotu, netahám ho s sebou v náručí na záchod a nesnažím se si u toho kvalitně utřít zadek, ale prostě těch několik minut brečí. Za to, že už párkrát usínal s pohledem na dvě obrazovky počítačů, protože jsem musela dodělat zakázku. Za to, že některé hračky mu pořizuju proto, že si tím koupím čas pro sebe, protože holt neumím dvanáct hodin denně stimulovat dítě slabikami složenými z atraktivních hlásek a vykládáním toho, že maminka krájí mrkev, dává kočičce papat a těší se, až miminko usne a nalije si víno. Za to, že jedu podle instrukcí letušek, že kyslíkovou masku si nejdřív nasazuje dospělý a potom ji nasadí dítěti. Za to, že se nestydím říct, že mateřská se mi táhne jak smrad a přijde mi, že jsem doma tři roky a ne tři měsíce a že odškrtávám dny, kdy se Suchej únor posune ve vývoji, aby se s ním dalo dělat něco jinýho, než ho přenášet z místa na místo. Nyní bych chtěla poděkovat zdejším matkám, že se mi nesmály, když jsem někde prohlásila, že mě méně děsí kojenci, o které se musí starat jako o zvířátka, než starší děti, které se musí animovat. Moje noční můra se teď jmenuje poblité body s dlouhým rukávem.

Nic z toho neznamená, že nemám svoje dítě ráda. Jenom se mi nepodařilo adaptovat se na ten přístup, že mateřství rovná se sebeobětování. Zřejmě nedělám pro svoje dítě vždycky to nejlepší, ale až za mnou Sucháč v osmnácti přijde s tím, že odjíždí na měsíc sám do Mexika, nebo, že se chystá udělat něco jiného, s čím budu bytostně nesouhlasit, například přihlásit se ke studiu na filozofické fakultě, rozhodně mi na moje argumenty nebude moct vmíst do ksichtu, že se mě neprosil o žádnou oběť, abych teď vytahovala, co všechno jsem pro něj udělala a on teď... Protože nemám pocit, že bych mu cokoliv obětovala. Nenechala jsem si jím překopat život, prostě ho integruju do svého života „předtím“, co to jde.

Nicméně i tak se přistihuju přitom, jak se nebývale často za něco omlouvám. Sucháčovi, že jsem ho zase štípla do ucha, když jsem mu rovnala čepičku. Balúovi, když ho vyhazuju ze Sucháčova košíku. Více i méně vzdáleným příbuzným za to, že Sucháče ještě neviděli. Kamarádům za to, že čas srazu je víceméně orientační podle toho, v jaké fázi oblékání na ven se Sucháč poblije. Kurýrovi z rohlíku, že si nechávám nákup přinýst až ke dveřím. Lidem v obchodě, že nemusím mít na chleba a mlíko nákupní vozík (jako chápete, kolik narážek jednou po koroně vůbec nebude dávat smysl?).

Někdy mi to sebemrskačství ale trochu ujede. Například dneska. Potřebovala jsem na Czech Pointu ověřit podpis na plnou moc. Včera jsem to vzdala po dvaceti minutách, když šest přepážek z devíti zhaslo, a odkráčela středem s kočárem a hlavou vztyčenou na punč. Dneska jsem si způsobně odebrala číslo a s dalšími lidmi se uchýlila k čekání, kdy na nás přijde řada a kdy šest přepážek z devíti zhasne, protože bude obědová pauza. V tu chvíli ke mně přistoupil neznámý muž v roušce (hele, už z koronakrize vzniká nějaká beletrie?) a zeptal se „Co potřebujete vy s tím kočárem?“ – „Na Czech Point ověřit podpis.“ Zavedl mě k přepážce číslo 6: „Jaruš, vem si tady od paní číslo a odbav ji.“ Jaruš mě odbavila a požádala o třicet korun. Ano, už vám to možná dochází. Tu plnou moc jsem samozřejmě potřebovala rovnou i poslat. Ale bylo mi blbý si říct ještě o obálku, zdržovat psaním adresy a pak odesláním dopisu. Takže já, která neustále nadává na neadekvátní digitalizaci státní správy a co může, řeší přes datovku, jsem v trafice koupila známku, doma zrecyklovala obálku s blahopřáním k Sucháčově narození a teď jdu hledat poštovní schránku.

13 komentářů:

  1. gratuluju, drzite se dobre :-) je to balancovani na hrane a fakt obdivuju uspech pri neslkouznuti na tu blbou stranu. a s tim ze kojenec je lazoplazo proti pohybivejsimu stadiu ditete je taky holy fakt. tak at se dari preklepavat obdobi za obdobim, kazde s jeho extra vyzvami!!

    OdpovědětSmazat
  2. Za mě OK.
    Děti jsou fajn, rodič je tu pro ně... Ale to neznamená, že se už nikdy v životě v klidu nenají, nevyspí, neumeje a nevyprázdní...
    "Koťátka - maminka s tatínkem chtěj chvilku klídek. Zabavte se. Máte-li hlad, rohlík z chlebníku, nebo jabko ze špajzu si vzít umíte..."

    OdpovědětSmazat
  3. Nemyslím si, že by se matky měly pořád za něco omlouvat. A že by měly překopat svůj život kvůli dítěti. Já se taky děsím toho, až přijde malá na svět, a že najednou nebudu mít svůj milovaný spánek (na vínu jsem nikdy neujížděla :D) a svou pohodu. Nikde není psáno, že se z nás musí stát ty šílené matky, co zahlcují sociální sítě "prvními bobečky", když zrovna jejich "prťousové" spinkají.

    OdpovědětSmazat
  4. Tak větou ve smyslu, že mateřství se nerovná sebeobětování, by měly začínat všechny příručky pro budoucí matky.

    Je to tak, jak píšeš s tím letadlem - pokud matka funguje a má energii, profituje z toho i to dítě.
    Někdo třeba nemá štěstí na hlídací babičky, ale pokud ta možnost je, tak ji co nejvíc využít a mít ty chvíle pro sebe, je opravdu moc dobře. A ve výsledku prospěšné pro obě strany.

    OdpovědětSmazat
  5. Pěkně vykopnuto, tak hlavně drž skóre! Časem Jeho Roztomilost zapojí ještě silnější zbraně - až bude roztomile žvatlat, nebo manipulátorsky plakat jenom za účelem dosažení osobního cíle (který bývá v protikladu s tvým přesvědčením). Užívej si, dokud je v tomto smyslu zatím průhlednej, nekecá a nevymýšlí.

    OdpovědětSmazat
  6. formicka: Dík. Uvědomuju si výhody ležáka, oceňovala jsem hlavně první měsíc spavého období, ale pak už to začala být prostě trochu nuda, protože zabav někoho, kdo umí jenom ležet. S povděkem kvituju, že dítě zřejme bude intelektuál, protože včera jsme si za nadšeného výskání (jeho) prohlíželi leporelo. Vždycky to bude něco za něco, např. příkrmy: hovna jako biologická zbraň vs. míň blití a smradu z kyslýho mlíka.

    Galahad: Taky jsem to zkusila: "Jsou tři ráno, vodu máš v ohřívačce, mlíko na lince, na 120 ml čtyři odměrky." Co ti budu povídat, od tý doby to zas radši dělám sama.

    Tess: Ono to není nikde napsáno, ale tak nějak přirozeně to vyplyne z toho, že většina z nás si myslí, že dělá pro svoje dítě to nejlepší, a zároveň má někdy pochybnosti. Takže pak tě můžou nahlodat věty typu "A ty už pracuješ?" nebo "Ten kolotoč nad postýlkou má proto, aby tě neotravoval?" Na druhozu stranu je někdy těžký uhlídat sama sebe a pro změnu před ostatními nevypouštět moudra jako "Ty máš rodičák na čtyři roky? A nejebne ti?" nebo "Tak mu dej dudlík, ne?" :D
    Držím palce, ať máš spavé dítě.

    nominek: Evidentně to je maximálně někde na konci, kam už to nikdo nedočte. Teď poruším to, co jsem psala výš Tess, ale přijde mi, že některý ženský to mateřství proměnily v čirý masochismus. No anebo nemám dostatečně ráda svoje dítě.

    psice: Třeba s přesvědčením, že po hodině a půl prostě nemůže mít hlad?:) Zatím to teda bylo naopak: přesvědčena, že fňukat přece může jenom kvůli hladu, jsem na něm několik dní prováděla mlíkoboarding, než mi došlo, že už má natolik vyvinutou nervovou soustavu, že se nudí a chce, abychom ho bavili.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Netuším, v čem by mohl být problém.
      ...asi by jich to chtělo více, aby si vzájemně vypomohly...

      Smazat
  7. Jako k tomu sebeobětování, já už od druhého trimestru píšu pro dceru seznam, co všechno jsem kvůli ní musela vytrpět a plánuju jí ho v pubertě procítěně předčítat ;o)
    Ale teda když se dítě nechá integrovat, je to lepší a děláš to dobře!
    A kdybys měla problém s hledáním té poštovní schránky, tak bývá na poště hned vedle vchodu ;o)

    OdpovědětSmazat
  8. Galahad: Jestli je to důmyslný způsob, jak si říct o hlídání, tak prosim (hlídání se oplácí hlídáním a vám už se ten jeden kus navíc ztratí), ale jestli je to něco jinýho, tak mě dva tři držte! :D

    ave: Já vím, jenže to je právě ta pošta, kam jsem se nechtěla potupně vracet:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ženo, jsi příliš křehká, než abych tě svěřil své nejmladší dceři O:-) Ale jinak školka - asi proč ne, kdyby na to přišlo. Už jsem jich měl sám na starost pět. Nebudu se tvářit, že to bylo v naprostý pohodě, ale odevzdal jsem plný počet dětí a dokonce všechny s plným počtem očí i končetin.
      ...a jestli tim něčim jinym myslíš to, co jsem myslel já, tak mě netluč...
      ...to byl jen takovej nápad...

      Smazat
  9. Už si ani nepamatuji, jak jsme naše jediné dítko - dceru animovali ...

    OdpovědětSmazat
  10. Hledání poštovních schránek je poetické.

    OdpovědětSmazat