pondělí 16. května 2016

Den vítězství

Does the winner take it all?


Hostující profesor počítá naše výročí na 21. listopadu. Já na 9. května. Den vítězství pro Rusko, Kazachstán a Bělorusko.

Na Den vítězství pro Rusko, Kazachstán a Bělorusko odjíždím ráno do práce, posílá mi z postele pusu.

Ten oběd asi nestihnu. Píše v jedenáct.

To nevadí, pracuj. Koupím na ty špagety pesto. Odpovídám.

Zdá se mi to, nebo tam jeho auto neparkuje? Asi stojí vzadu, za tou škodovkou.

To neslyší, že jsem přišla? Vždycky otvírá dveře, když už se přezouvám na odpočívadle.

V zámku je jeho klíč. Jel na nákup, určitě zapomněl koupit to víno, jak jsem mu říkala. V zámku je jeho klíč. Nejel na nákup.

Pes je pryč. Oblečení a kartáček ne.

Na stole vzkaz. Volali… Musel jsem… Už na to asi nemám.

Písemně potvrzeno až o tři dny později. Svým životem spotřebovávám ten tvůj… pro mě už pasé, tebe to čeká… Nevím, jestli chci… Nechci… Dát ti možnost hledat lepší alternativu…

Zapnout autopilota. Nakrm kocoury. Dej Blackovi antibiotika (ano, když jsi single, musíš se naučit podat kočce léky sama. A taky něco udělat s tou řasou v akvárku.). Nastartuj auto. Pozor, seš na vedlejší. Odpověz na pozdrav. Připrav registraci do Kolumbie. Předstírej, že jdeš na oběd, kup si v trafice tabák a zavolej Baličce cigaret. Zabal mu věci. (Nevím, jestli chci, aby moje poslední vzpomínka na tebe byla, jak mi předáváš kufr. I když by mi to možná pomohlo, protože jakákoliv jiná mi všechno uvnitř trhá na kusy.) Nech je u Baličky ve sklepě, ať si je vyzvedne. Vrať na zeď ten obraz (To jsem ti koupil v Londýně, protože se mi zdá, že to dost vystihuje tvůj vztah k lidem – lidi, jak odplouvají někam do háje…), protože ta mezera bude ještě horší, než když ho tam necháš, ten obraz s tebou prošel čtyři byty.

Cesta ze Salónu republiky do Města, kde zavraždili posledního Přemyslovce. Koňský salám u Jaroslavi tě zatahá za vlasy, Růžový palouček tě praští pěstí do žaludku, tunel Hřebeč („Za ním začíná Morava“) ti vyrve vnitřnosti a Studená Loučka ti zlomí vaz. Zpátky v obráceném pořadí.

V pátek se s Baličkou opít u rezervovaného stolku u záchodů, který ví vše o našem milostném životě od roku 2007. Vybrala jsem kocourům kasičku na veterinu, abych měla drobný do jukeboxu. Někdo nás asi předběhl. Michael Jackson, Backstreet Boys a pak se ozvalo „but I was a fool, playing by the rules.“ Ok. Čas zasáhnout. Nevím, kolik jsem tam nechala, a ani nevím, do které kolonky výdajů bych si to měla poznamenat. Restaurace? Ostatní? Nečekané výdaje? Dokonce se nedostalo ani na Bon Jovi. I tak přišla nějaká blonďatá pinda, zeptala se, co to tam hrajou za sračky a jestli by to nešlo vypnout, a pustila tam půl hodinu housu. Nevím, jakým způsobem, ale někdo nám tam naštěstí vrátil November Rain. Možná Baliččin kamarád. „Seš v prdeli?“ – „Totálně.“

Hra „Najdi deset rozdílů“. Mezi Lektorem, Restaurátorem, Hostujícím profesorem. Že ve dvaceti se člověku líp věří, že přijde ještě někdo takový? Protože nezná tolik případů, kdy nepřišel? (Prý jde takhle milovat dvakrát. Já už mám vyčerpáno, po tobě už nikdo nepřijde.) Existují, prosím, nějaké statistické údaje, kolika procentům populace se to stane dvakrát, kolika jednou a kolika nikdy?
Potom mě Balička odvezla taxíkem domů.

V sobotu Garden Food Festival. (Budu mít dost práce na chalupě, tak bude lepší, když přijedeš ty. – To nevadí, zabavím se, je ten Festival, stavím se za Baličkou.) Je k popukání, že na dva víkendy mám naplánovaný program týkající se jídla, když jsem za poslední týden snědla to, co i průměrný vězeň v Terezíně za dva dny. Za předpokladu, že by tam vařili filé s bramborovou kaší. Tak jsem si dala krevetu a čtyři kukly bource morušového (no co jsem říkala o té vyhlazovací dietě?) a půl litru vína.

Myslela sis, že sis to odžila a odbrečela dopředu? Aha, za všechny ty „asi to nedám“, „zapomněl jsem, že“, „nutí mě pít, přijedu až v pondělí“? Ale no tak. Ne, a „už tě nemiluju“ nebo „spím s Miriam“ taky nedostaneš, to je rozchod pro amatéry. Ukaž, co v tobě je, dáme si „Miluju tě, ale nemůžu s tebou být.“

Nemyslel jsem si, že přijde úleva. Ale ani, že to bude tak těžké. I blbý nedělní nákup v Tesku.

Přesně týden. Tak jedeme od znova. Probuzení. Proč spím na gauči v obýváku? Aha. To mám na hrudníku něco z olova, nebo co? A kdy ta věc zmizí?

Ten rozhovor přesně přede dvěma lety na gauči v bytě podivně rozděleném sádrokartonem si pamatuju, jako kdyby to bylo před týdnem. Pochybnosti. Strach, jestli nedělám chybu. A pokud ano, co to se mnou udělá. "A rozmyslel sis to všechno dobře? Radši mi všechno, cos mi napsal, přečti, a vynech to, co vlastně tak nemyslíš. Nechci pak zjistit, že bys všechny tyhle věci sice chtěl, ale je to moc těžký." - "Rozmyslel. Když mám tu možnost tohle všechno mít, tak bych byl hlupák, kdybych to nevyužil." Tak jo. Po hlavě.



A kdy přijde můj den vítězství?

And who’s the winner here, anyway?



33 komentářů:

  1. Nééé. To je mi hrozně líto. Hodně.
    Právě: ´Ukaž, co v tobě je, dáme si „Miluju tě, ale nemůžu s tebou být.“´
    Br. Ještě si to později přečtu znova pomaleji, i když je mi z toho blbě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bilance zatím taková, že ženským je z toho blbě a chlapi nechápou.

      Vymazat
  2. Hele já se přiznám. Já prostě nevim. Mam teda otevřít šampus, nebo je to spíš na fernet???

    OdpovědětVymazat
  3. Moc Vám nerozumím. To bylo nebo je?
    ---
    Sám si na bolestivost rozchodů vzpomínám už jen velmi těžce. Posledních 30 let je to prostě v pohodě. No bodejť by mi utíkala, když jsem jí nasekal tolik dětí ☺.
    ---
    Jsem takový hodně "staromódní". Ono to totiž usnadňuje život. Když se dva mají rádi, mají se do roka vzít nebo se rozejít. A když se vezmou, mají mít do roka dítě. A pak další... a další... a až děti dospějí, nemají už na nějaké hloupé rozchody vůbec sílu, protože si jiný život ani nedovedou představit a těší se na ta vnoučata, která by jim děti měly přivést. A jsou z nich dědkové a báby, ale pro vnoučata dědečkové a babičky. To je pěkný život. Jsem rád, že u nás to tak bylo. Díky Bohu.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebylo mne jasné, jestli píšete o své minulosti, nebo současnosti. Jsa úřednickým typem, potřebuji všechno polopaticky, bez nutnosti domýšlení se.
      Když nyní z diskuse usuzuji, že jde o situaci aktuální, nemohu jinak, než Vám přát, ať to brzy přebolí. Poradit Vám neumím. Obejmout Vás přes obrazovku taky nelze. Nemám, jak bych Vám pomohl a potěšil Vás. Ale vězte, že když odešel, nepatřil k Vám. Prodlužováním doby soužití s ním byste zmenšovala svou naději na setkání s tím, který k Vám patří. Jen měl, dle mého názoru, odejít dříve, protože to, že s Vámi svůj život navždy spojit nechce, musel vědět už dávno. Nejméně po roce soužití.
      Když se dva lidé dají dohromady, mají se prostě do roka vzít nebo se rozejít. S připuštním individuálních odchylek mohu akcpetovat roky dva, ale víc určitě ne.
      Přeji Vám, ať se Vám vyčasí a ať se vše k lepšímu obrátí.
      Milan

      Vymazat
  4. To je mi moc líto.
    Zrovna nedávno jsem tím tunelem a okolo růžovýho paloučku jel. Za tunelem se otevře krásný pohled, o růžovém paloučku jsme si musel povídání najít na netu.
    Tak se drž.
    P.S. Trochu souhlasím s Milanem, ale úplně jednoznačné, jak píše, to taky nebývá. Rozcházejí se lidé i se čtyřmi dětmi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně v 90% případů je za tunelem úplně jiný počasí než před. Aspoň na chvíli.
      Já Milanovi závidím ten pocit správného rozhodnutí.

      Vymazat
  5. Posledních pár dní jsem se vážně těšila zas na nějaký tvůj příspěvek. Že to bude takhle naprd, to jsem nečekala.
    Mrzí mě to. Nejhorší mi přijde snad to, že pochybnosti byly a ještě se naplnily. To je pro schopnost udržet naději ťafka jak prase. Přeju ti, ať máš vůli udržet si jakoukoli naději na lepší zítřky a ať tohle debilní období zvládneš!
    Suze

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Tak třeba se seberu, zaregistruju na seznamce a ty příspěvky budou o něco lepší :o)

      Vymazat
    2. ...rozhodně pak budeš mít zaděláno na historky veselé... :-)

      Vymazat
  6. Mně by asi nejvíc nasraly ty alibistický kecy, že odchází jako obětina, aby nespotřebovával tvůj život. Nic potěšujícího mě nenapadá, než to teď prostě přežít a za čas být vděčná za tom, že to udělal a netáhlo se to za vámi jako chrchel ještě pár zbytečných měsíců/ roků. Tak máš aspoň volnej slot na novýho a lepšího. Nadechni se, horší to nebude!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. psice, neříkej, že to nebude horší, protože to se pak vždycky najde nějakej kretén, co bude mít potřebu dokázat mi, že to horší bude!
      Nevim s tím volným slotem. Zatím mám dojem, jak kdyby se v něm rozbila flashka a furt z něj vypadávaly nějaký kousky.

      Vymazat
  7. No tak že tohle bude tp první, co si přečtu po oživení domácího internetu z několikadenní smrti...

    Klasika.
    I muži námi nejctěnější dělají gesta, na která pak nestačí. A pak to lepí pózami, na které nestačíme my.

    Hlavně nelez na tu seznamku, prosímtě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne na seznamku? Protože se musí člověk prosívat a prohrabovat těmi, co chtějí něco jiného, než říkají?

      Vymazat
    2. Protože jsem na stopro přesvědčená, že nestandardy jako ty, já nebo Žena si na seznamce protějšek nenajdou, takový tam vůbec hledat nepůjde.
      A ten zbytek tam nám akorát zadělává na další beznaděj. :-)

      Vymazat
  8. Jo a Milan je ukázkovej příklad muže, který pak ukrutně žasne, jak to, že mu ta jeho po -ceti letech tak klidného a svorného soužití tak úplně nečekaně a bez varování odešla. :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá paní, moje paní právě oslavila šedesátiny a neprojevila ani náznakem sebemenší touhu změnit svůj osobní status. Tak se nebojím. A abych řekl pravdu: nikdy jsem se toho nebál, stejně jako ona se toho nemusela bát. Oba máme dostatek důvodů domnívat se, že jsme si byli souzeni dřív, než jsme se narodili.
      Jestli se něčeho bojím, tak ne že mi uteče, ale že umře dřív než já. Je to sobecké, to vím, ale také vím, že bych byl bez ní naprosto ztracený případ. Vím, že bych to bez ní dlouho nepřežil. Ale protože její rodiče jsou stále ještě naživu, ač již oslavili diamantovou svatbu, doufám, že ona jejich tuhý kořínek zdědila.
      Milan
      P.S. Každý den se za ni modlím. Už desítky let. Vždyť je to moje milá a skvělá manželka a maminka mých dětí a babička mých vnoučat. A proto také stále znovu a znovu děkuji Bohu, že mi ji dal za manželku.

      Vymazat
    2. Pane, neberte to i se až tak vážně. :-)

      To bylo jen moje rýpnutí na vaše - nepochybně též jen úsměvně podlehčené - gnó řešení stálosti partnerských vztahů "nasekám jí děcka a ona nebude mít čas vymejšlet blbostě".
      Kolikrát já to už slyšela či četla ve všech možnejch variantách... a věřte, mnohé jsou rozvedené. ;-)
      Ba většina, když se podívám do řad svých vrstevníků.
      A mnozí jsme čekali právě na to, až ty děcka odrostou...
      (Ale to nic, to už se zas moc vážně beru já.:-)

      Vymazat
  9. Zdravím z Města, kde zavraždili posledního Přemyslovce a držím palce a přeju hodně sil. Alibistický kecy - souhlasím s psicí - to je na tom asi to nejhorší. "Musím odejít, protože si zasloužíš někoho lepšího/mladšího/hezčího/spolehlivějšího..." Taky znám, i když už je to spoustu let. V mém případě ten lepší opravdu přišel a prozatím zůstal. Ale i když je to už skoro 20 let, nikdy si jeden nemůže být jistej, jestli je to navždycky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zůstává otázka: A co když nepřijde?

      Vymazat
    2. úprimnú odpoveď?

      Vymazat
    3. Můžeš. Ale já ji asi znám. Přece jenom už mám nějaký roky na to, abych kolem sebe viděla ty příklady, kdy nepřišel.

      Vymazat
    4. ....aj tie, keď niekto ostal s niekým len preto, lebo sa bál, že už nikto nepríde....

      Vymazat
    5. ....vieš, ja si myslím, že je lepšie žiť sama, ako s niekým, kto nemá ani toľko slušnosti a odvahy, aby ti to povedal osobne....

      Vymazat
    6. veľa sily ti praje a chvostom ti máva (to chce odviať od teba všetok smútok) jedna stará rozvedená vlčica

      Vymazat
  10. .....hm, ako pomôcť, hľadať, niečo pozitívneho v tom smutnom článku, hm, čo by som len tak....aha. možno toto. máte na hrudi niečo z olova. to je hnusné. ale furt lepšie, ako nemať nikde nič.
    ....prikladať na hruď mačku pradúcu. vlastne, vaše dva kocúry. to pomôže ;-)
    ....kombinácia alkoholu a kávy a cigariet je vynikajúca na výrobu žalúdočných vredov, ale to je teraz jedno....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oni na to přikládání moc nejsou:) Ačkoliv nemůžu tvrdit, že bych měla v noci prázdnou postel. Ale na druhou stranu mě dneska v noci štvali tak, že jsem nevěděla, jestli chci víc zabít je nebo sebe.

      Vymazat
    2. hehe na to sú kočky a kočičáci experti ;-)

      Vymazat
  11. anyway nobody. but you could be.....

    OdpovědětVymazat
  12. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat