Co způsobuje elektron s kladným nábojem

Na každou svini se někde vaří voda. Snad. Pokud ne, tak chci okamžitě vrátit energii, peníze i čas, který jsem investovala do toho, abych svině nebyla.

Varování: v průběhu příspěvku hrozí, že začnu být patetická.

Doufám, že profesorka Baterka dostane tu vodu s přídavkem kyseliny.

Protože jedna domněnka, že někoho potopila, se ještě dá zahnat. Dvě už ne.

Socka dneska dělala reparát z fyziky. Jo, mohla si za něj sama – stačilo si pořídit nového budíka a vést si sešit a mohla se mu vyhnout. Případně udělat už v červnu komisky. Jenže to by u nich nesměla být magistra Plochá aneb Baterka.
"Paní profesorko Plochá, za kolik bodů je teorie a za kolik příklady?" tázala se Socka před komisionální zkouškou.
"To tě nemusí zajímat," odpověděla magistra Plochá.
"Snad to bude dobrý," pravila Socka po zkoušce, "v teorii bylo všechno, co jsem uměla, a příklady mám tak z půlky dobře."
"6,5 bodů z 20", zněl verdikt magistry Ploché.
Zajímavé... Že by teorie byla za pět bodů a příklady za patnáct?
A navíc, to nevadí, že o feromagnetických látkách Socka popsala celou stránku, stejně je to jen za dva body...
Po komiskách jsem Socce jako vyzvánění při přijetí zprávy nahrála vzkaz: "Magistro Plochá, jste píča a chcípnete na plochý kozy." (Uvědomte si, jak moc ji musím nenávidět, když sama mám jedničky.)

Budiž. Tak tedy reparát.

Reparát dělá taktéž spolužačka Degenka (se kterou jsme naším společným degenstvím spjaty už od základní školy.) Dělá i reparát z dějepisu. Oba dva reparáty od devíti hodin. Člověk by řekl, že když existují seznamy studentů dělajících reparát, které profesoři mají k dispozici, tak se dohodnou. Nikoliv. A zde se odhalují rozdíly mezi přístupem profesorů – kdo chce pomoci a kdo potopit. Degenka se domluví s profesorem Slinou a dějepis začíná psát o půl deváté. Za pět devět magistra Plochá po Socce vzkazuje, že pokud se Degenka do devíti hodin nedostaví na fyziku, má smůlu. Kačátka běží za profesorem Slinou. Profesor Slina bez problémů pouští Degenku na reparát z fyziky s tím, že dějepis si může dopsat potom.
Nekomentuji. Názor si udělejte sami.


Socka: Písemná část na 75%. I přesto, že v testu byla i látka, která nepatřila do pololetí, ve kterém Socka neprospěla.
Lepší, než jsme předpokládali.

V ústní části se tříčlenná komise skládající se z magistry Ploché, profesora Bláta ze ZŠ a naší bývalé třídní matky, nynější zástupkyně a především češtinářky, tázala na otázky, které Socka měla špatně v písemné části. Asi jako jestli si za dvacet minut náhodou nevzpomněla na správné odpovědi.
A poté, aby jí prý pomohli, se začali ptát na látku předchozích ročníků. Asi jako kdybych dělala reparát z dějepisu, jehož náplní by bylo dejme tomu 20. století a komise by se mě, aby mi pomohla, zeptala na pravěk. Jistě, něco vím. Ale skutečně si nevzpomenu, kdy přesně nám to člověk ulovil prvního mamuta.
Ano, a pak přišla otázka, kvůli které – dle slov magistry Ploché – Socka neudělala reparát. Jaký náboj má elektron?
Socka odpověděla, že kladný.
Samozřejmě, i žák základní školky by odpověděl, že záporný. Ale odpověděl by to i v situaci, kdy mu jde o vyhazov ze školy a kdy mozek není schopný zpracovat, proč sem tahají elektrony, když on se drtil induktanci?

Bývalá matka třídní, která pravděpodobně z celého zkoušení jedině na otázku ohledně elektronů znala odpověď, Socku doslova seřvala a to ne jako dospělou studentku, ale jako fakana z prvního stupně základky, co spolužákovým penálem ucpal záchod.

A komise se shodla, že ústní zkoušení dopadlo špatně. Žádné přesné bodové ohodnocení, žádná procenta. Prostě špatně. A proto magistra Plochá prý nemůže dát Socce čtyřku. Nač brát v úvahu písemný test napsaný na trojku. Nač brát v úvahu pochybný postup při zkoušení, kdy student musí zodpovědět otázky z jiné látky, než na kterou se měl učit. Nač brát v úvahu fakt, že z látky, na kterou se student učil, dostal 25% otázek, na které dle písemného testu očividně neznal odpověď. Nač brát v úvahu, že zbylých 75% látky bylo ignorováno.

Magistra Plochá si vždycky mohla dělat, co chtěla. Ona je totiž fyzikářka, víme. A vedení jsou taktéž fyzikáři, víme.
Kupříkladu:
"Vojto, já ti ty laborky nebudu do známky počítat."
Zjistila, že známky z laborek mu nepřilepší, ale naopak zhorší známku, tak tedy o hodinu později:
"Vojto, ty známky z laborek ti budu počítat. Nebudu ti počítat ty známky z malých písemek."

Popřípadě za úplně stejně zpracovanou laborku, dostane Vojta dva body z deseti a Sancha dvanáct z deseti. Ta laborka vážně byla úplně stejná. Vojta ji od Sanchy totiž opsal :o)


Nicméně, dnešní reparát nebyla pouze zlovůle magistry Ploché. Nemůžu se zbavit dojmu, že na magistru Plochou silně zapůsobil sám nejvyšší, totiž markrabě slezský. Ale nedělám si iluze, že by mu dalo nějak velkou práci Plochou přesvědčit, aby Socku i Degenku potopila.
Holt nejsou dostatečně reprezentativní.
A o prachy taky škola nepřijde. Už za ně našla náhradu. Degenka dokonce byla z internetových seznamů studentů vyškrtnuta už před reparátem.
Tudíž... já něvěřím, že Socka ten reparát neudělala. Oni ji jenom nenechali ho udělat.
Živě si dokážu představit debatu Ploché a bmt po tom, co s hrůzou zjistily, že budou muset Socku pustit k ústní části, protože 75% na vyhazov nestačí.
Kladně nabitý elektron už ano. Rovnou na vyhazov. Ne na opakování ročníku. A co na tom, že Forest měl být už dva roky pryč, ale přitom s námi teď jde k maturitě. V našem prváku, kdy byl Forest ve třeťáku a každou přestávku trávil u nás ve třídě, jsme si z něj dělali srandu, ať k nám propadne. Minulý rok jsme se dočkali. Jenže Forestova máma platí... ehm, jak bych to řekla... "provoz školy". Bylo by nehospodárné ho vyhodit.

Jako cynickou třešničku na dortu Socce nabídli místo na soukromém ekonomickém lyceu. Kde je povinná maturita z ekonomie. Kterou mají od prváku.
Socka rpohlásila, že "už na tyhle soukromý pakárny sere." A pokud si mohu dovolit radu pro dnešní den: Vy si s nimi ani nezačínejte.
Dřív jsem se snažila pokrytecky dementovat pomluvy a bordelu na soukromých školách. Nicméně po dnešku... jo, je to pravda. Můžou si tam dovolit cokoliv. I vytřít si s váma prdel.


Po té frašce, kterou nazvali reparátem, jsme šli na pivo. Na několik.
Když jsem přišla domů, zapnula jsem U2, a dokud nedohráli, brečela jsem.
Po dlouhé době kvůli něčemu jinému než šílené sebelítosti.
Ze vzteku.
Ani ne tak ze vzteku nad tou nespravedlností, jako proto, že s tím nemůžu nic dělat.
Maximálně tak po maturitě vysklít okno v ředitelně. Nebo magistře Ploché koupit podprsenku.


Odcházím na mojito a pivo (mlčet, mně se ta kombinace líbí!) společně se dvěma bývalými spolužačkami a dvěma rebelujícími spolužáky.

Socčino vyzvánění jsem změnila na: "Magistro Plochá, vy nejste píča, vy jste zasraná píča. A na ty plochý kozy stejně chcípnete!"