Vzpoura stroje

Jo, Čapek varoval před přetechnizováním společnosti, to ovšem ještě ani zdaleka netušil, že o osmdesát let později bude odstřižení od internetových zdrojů daleko větší katastrofa než nějaká blbá vzpoura robotů.

Taky má váš počítač pocit, že po celoroční práci má každý rok nárok na pobyt v lázních? Hm, to se teda máte. Kdyby ten můj tak zůstal jenom u pocitů… ale on musí z pocitů udělat touhu a tu touhu pak realizovat. Minulý červenec se rekreoval tři týdny, zatímco já jsem se válela otci u nohou a hystericky prosila, ať si na chatu nebere notebook, že já ho tady potřebuju víc. Ani ne o rok později si rozhodl pobyt v lázních zopakovat a to se stejnou diagnózou – náhlé mdloby. Prostě pracoval, pracoval a najednou omdlel. Vzkřísit šel sice hned, ale když už popáté za den při svých pracovních povinnostech omdlel při nadmíru zajímavé icq diskuzi nebo kvůli mdlobám upustil zkumavku s referátem, prostě jsem ho na tu dovolenou poslat musela. Víte, ač jsem nevolila sociální demokraty a nesouhlasím s jejich zákoníkem práce, tak nejsem žádný nepočítača * a chápu, že zaměstanci občas prostě onemocní a mají nárok na nemocenskou a někdy také – pokud se jedná o nemoc z povolání – i nárok na úhradu lázeňského pobytu, ale… co je moc to je moc. Aby mi tohle zaměstnanci dělali každej rok, to teda ne. Kdybych tak měla na to, abych ho mohla vyrazit a zaměstnat někoho jiného…

Inu, počítač byl dnes ráno odvezen na svůj asi pátý pobyt v lázních. (Při této příležitosti bych vás ráda požádala, abyste si odpustili obscénní vzkazy po icq, neboť jsem zapomněla vypnout automatické přihlašování, a nikdo z nás si jistě nepřeje, aby byli počítačoví lékaři při své práci rušeni zprávami typu: „No tak, ty moje růžovoučká mazlinkatá hlaďoučká prdelko, já vim, že tam seš!“, viď, Socko?).
Jako záchrana v nouzi byl z důchodu povolán pan Vindous 98. Pan Vindous 98 mě mírně zaskočil svým outfitem, do kterého ho zcela evidentně jako do unifromy oblékla sestra, když u ní ještě pracoval. Jako tapetu nosí hada. A jako spořič obrazovky... hady. Spoustu hadů. Po prohlídce jeho oblečení pro denní nošení si myslím, že hadi jsou vlastně docela fajn.
Pan Vindous 98 je důchodce velice pracovitý, nicméně rok jeho narození mu už nikdo neodpáře. Na práci, kterou dnešní zaměstnanec stihne vykonat v řádech sekund, on potřebuje minuty, jeho paměť sahá až tak daleko, že už si skoro nic víc zapamatovat nemůže, a přes svůj věk už není schopen používat pracovní nástroje, které mu tady zanechal nemocný zaměstnanec, a tak jsem mu musela připojit jeho vlastní myš a klávesnici (na které nefungují numerické klávesy). Ale to mi nevadí, protože přes všechny výše zmíněné nedostatky, má důchodce Vindous 98 stále co nabídnout – například Word. A taky Word. A dokonce i Word. A pro změnu taky Word. A jako bonus Word!

Ale přesto bych důchodce jako náhradníka bez komentářů vzala, už jenom proto, že není náchylný k omdlévání, ale... ale... ale jak mám proboha pracovat s někým, kdo nemá přípojku na internet?!

Ale ne, nesmím si to připouštět. Já přece vůbec nejsem závislá na internetu. Nepotřebuju si každý den přečíst diskuze, blogy, maily, nemusím být neustále připojená na icq, všemožně něco komentovat a čekat na reakce... vůbec mi to nechybí. Ani trošku. Ani maličko. Prostě vůbec. Ještě jsem si ani nevšimla, že tu ten internet není. Klidně bych bez něj mohla žít pořád. Vážně. Fakt. Opravdu. Nekecám. Naprosto se bez něj obejdu...

Počítač prý bude nejdřív v pátek. Takže při mém štěstí tak v půlce července.
Mezitím se tu nechám důchodce aspoň tiče bručet. To ticho by se nedalo vydržet.
A zopakuju si funkce Wordu.
A budu myslet na to, že počítač taky mohl definitivně omdlít čtrnáct dní před uzavřením klasifikace. A jak bych mohla psát všechny referáty a seminárky bez toho, že bych se u toho mohla dloubat v nose, frkat, sedět v krátké sukni tak, že mi jsou vidět kalhotky, a tvářit se jak debil?

No, takže tohle teď uložím na disketu (to by mohla být dobrá otázka do kvízu pro děti do 14 let: Co to byla disketa?) a až sestra nebude v pokoji, půjdu do z ní zkopírovat do blogu. Z diskety, ne ze sestry.

A jinak ten internet jako vůbec nepostrádám... Fakt.


* odvozeno od slova nelida.

-----------------------------------------------------------------------

Ale když na chvíli budu vážná a jakoby strašně rozumná, tak musím objektivně prohlásit, že internet je v mém případě skutečně hrozný žrout času. Bez něj bych naši školu nevystudovala. Bez něj bych vlastně asi nevystudovala žádnou školu, ale ta naše se k tomu dokonce hlásí. Nicméně během... ehm, studia si samozřejmě musím zkontrolovat email, možná na pár mailů odpovědět, potom projít diskuzi, na tenhle příspěvek reagovat, pak pročíst pár blogů, á tady mi někdo odpověděl v diskuzi na příspěvek, to se sluší taky odpovědět, tenhle článek v blogu musím taky okomentovat, a proč si vlastně taky nenapsat jeden příspěvek... hm, a dvě hodiny jsou v hajzlu a výsledky studia nikde.

Takže třeba dočtu všechny rozečtené knížky. Když mi počítač omdlel v sobotu a myslela jsem, že je definitvně po něm, přečetla jsem za odpoledne celou Čapkovou. Kdybych u toho měla ještě studovat:), byla bych tak v půlce.