„Teď hrajte normální výuku!“

Jak jsem se téměř stala komparzem Miss ČR.

Vzhledem ke stále změnšujícímu se počtu mých spolužáků přítomných ve škole (od minulého týdne většinou začínáme tak na dvanácti – z 23 – a po skonečení vyučování nás odchází tak šest, dnes nás ve škole bylo pět) a stále se zmenšujícímu počtu minut, které profesoři stráví na hodině, jsem se rozhodla dnešní dopoledne strávit v kadeřnictví (chtěla jsem zase zrzavou, ale je to nějaký červený, i když všichni ostatní tvrdí, že tam tu červenou nevidí), neboť jsem chtěla využít příležitosti neobětovat pro tuto povinnost odpoledne. (Nechat mé vlasy žít bez kadeřníka by nebyl dobrý nápad. Věřím tomu, že jsou schopny se v noci domluvit , že mě uškrtí.)
Do školy jsem tudíž dorazila někdy během třetí hodiny (a skoro ve dveřích se srazila s odcházející zástupkyní Aubergine, která mi kupodivu s úsměvem odpověděla na pozdrav a nekomentovala fakt, že jdu do školy ve čtvrt na jedenáct a s novým účesem). Třetí hodinu nás sedělo ve třídě pět + profesorka, která se vzdálila dvacet minut před zvoněním a pár minut po ní i další dvě spolužačky. Ve třídě se za mnou stavila španělštinářka, aby mi sdělila, kam se „máme“ přesunout. Když jsem opravila její množné číslo, ubezpečila mě, že z vedlejší třídy je přítomna ještě Adléta, kterou zahlédla v komparzu. Nevěděla jsem sice, co je to komparz, ale jelikož pro kuřácký kroužek existuje mnoho názvů, vysvětlení jsem nežádala.
Jaké však bylo moje překvapení, když mi o přestávce začala Adléta a další spolužáci s protočenými bulvami líčit, jak dělali Taťáně komparz.
No jo, už bych se asi měla přiznat, že nová Miss ČŘ chodí do vedlejší třídy (a je taktéž humáč a ne, neseženu vám její číslo ani podepsanou fotku). Každý, kdo pilně… vlastně i namátkou sleduje bulvární tisk, zajisté ví, že Táňa z naší školy přestupuje na gympl do Prahy. A tato událost stála televizi Prima za to, aby Táňu loučící se se školou, zvěčnila a příští týden odvysílala v jakémsi pořadu. Součástí pořadu bude i ukázka normální výuky. „Normální výuky“. Aktivní ředitel sebral zbytky studentů ze všech tříd plus jednoho profesora (toho nesesbíral ze všech tříd, toho našel na chodbě), nahnal je do jedné učebny, kde kameraman, moderátor či co to bylo, zavelel: „Tak, a teď hrajte normální výuku!“

Profesor (shodou okolností po celé škole i mimo ni proslulý svými sexuálně zaměřenými výroky): „Tak, Mariko, vyjmenuj části oka.“
Ticho.
Ticho.
Ticho.
Profesor: „Tak, Adléto, jaké znáš pohlavní choroby?“
Adléta: „No tak AIDS, syfilis…“
Zezadu: „Kapavka!“
Profesor: „Správně. A teď, jak se tyto nemocí přenášejí, Kuchařová?“
Ticho.
Adléta: „Pohlavním stykem.“
Profesor: „A jak se česky jmenuje syfilis?“

„… a jako jediná jsem věděla, že příjice!“ ukončila své vyprávění Adléta.


Po perfektních výkonech herců ve filmu „Hodina biologie“ nastalo slzavé objímání a loučení, to vše samozřemě za přítomnosti kamer.
„A bude vám Taťána chybět?“ táže se moderátor spolužáka Fausta, jehož podezřívám, že jeho IQ je na naši školu příliš vysoké.
„No strašně.“
Moderátor: „Ale no tak, řekněte to trochu míň smutně. Tak ještě jednou: Bude vám Taťána chybět?“

Čtvrtou hodinu potom mně a Adlétě španělštinářka vyprávěla, s čím vystoupí v televizi ona:
Moderátor: „A jaká byla Taťána studentka?“
Špan.: „No, průměrná…“ Pauza. „Ale když jsem se pak dozvěděli, co všechno provozuje za mimoškolní aktivity, tak v tomhle případě…“

Tak vidíte, kdybych nešla ke kadeřnici, mohla jsem být jako komparz v televizi! I když… já jsem teda neměla tušení, že syfilis a příjice je to samý. Myslela jsem, že příjice jsou nějaký červi ve střevech nebo tak něco.

Každopádně, markrabě slezský může snad být konečně spokojen – třeba v tom pořadu i zazní jméno naší školy. Ačkoliv od první Tátiny fotky v novinách prohlašuje, jaká to je pro naši školu reklama, v televizi ani jednou nezaznělo celé jméno naší školy, a když už, tak s dodatkem „v Opočně“. A Táňa je taky „studentka gymnázia z Opočna“.

Proto taky hodně lidí mrzí... sere, že když někdo ze studentů udělá ceritifikát nebo státnice z jazyků, případně uspěje v nějaké soutěži, očekává ho tak maximálně diplom a gratulace od jeho profesora na nástěnce. Výjimečně dostane k vysvědčení od třídního pochvalu nebo diplom s ředitelovým autogramem. Ale Táňa se projde v plavkách a dostane od ředitele kytku a celá škola ji musí povinně vítat.

Úspěch to je. Z jistého úhlu pohledu. Akorát ne z toho úhlu pohledu, jaký by měl mít ředitel gymplu. Po někom, kdo má už ve druháku státnice z angličtiny, neštěkne ani pes, ale ústav se asi brzo přejmenuje na "Tu-školu-kam-chodila-Miss".
Viz výrok mojí spolužačky:
Profesorka: "A napište do té hlavičky i HK, pan ředitel si to tak přeje."
Spolužačka: "A máme tam napsat, že Táňa je Miss?"

No, na závěr bych asi měla Táňu pořádně pomluvit. Takže: já ji moc neznám. Nevím, jestli je blbá (i když jsem byla u toho, jak řekla, že Bílá hora je ve Špindlu. Ale někdy vám, kde jsem si až donedávna myslela, že leží Štrasburk), ale určitě vím, že není pravda, že mluví plynně anglicky a španělsky, jak o ní jeden nejmenovaný časopis napsal (ačkoliv Táňa to nikde netvrdila). Nevím, jestli je pravda, že má umělý prsa a nos (jak podle Blesku uvedl "zdroj z Taťánina blízkého okolí", ačkoliv ten zdroj to tvrdil ještě půl roku předtím, než se Táňa stala Miss – není nad dobré přátele), ale určitě vím, že Táňa není tlustá – jeden nejmenovanný časopis se jí snažil vnutit, že by měla zhubnout minimálně dvanáct kilo, tudíž by vážila to, co já při 158 cm, a to už se mi různé měřiče BMI snaží nakecat, že mám přibrat.
Nevím, jestli je Táňa krásná – já bych se za ní na ulici neotočila, ale já nejsem na blondýny ;) Ale určitě není nafoukaná, jak o ní podle dalšího nejmenovanného věrohodného zdroje údajně prohlásilo několik spolužaček (pokud někomu začala lízt na nervy, může za to ředitel se svou propagací "Bude se používat jen toaletní papír s obrázkem Táni!"), neboť příští týden se svou třídou odjíždí na výlet a nabídla se, že na svoje jméno naláká příští rok sponzory na maturitní ples. Novináři sice budou srát nejen mě, ale těch peněz...




Vlastně mě ten komparz ani nemrzí. Stejně za to nedostali zaplaceno. A ještě bych mohla Táňu zastínit tou zářivou červenou :)