Teplákovka

Dokud jsem neměla dítě, podzim mě vlastně nijak zvlášť netýkal. Teprve se Sucháčem jsem pochopila, že podzim kromě jiných svých negativních vlastností a změny času přináší také soply a soply přináší snížení životní úrovně v podobě OČR, protože taková bílá nudle znamená pro průměrnou učitelku v MŠ riziko zhruba někde na úrovni lepry. Ale to je jiný, dlouhý příběh, který zde přítomným rodičům nemusím vykládat. Takže k podzimu mám nyní vztah asi jako každá matka. Podzimní splín mi mimo nedostatku světla nebo excesivního množství deště způsobuje spíš excesivní hlen, cena Nasivinu a pohled na listopadovou výplatní pásku.

Každá bouřka a gastroenteritida jednou skončí

Třeba v den odletu

Bloggeři v ofsajdu

Většinou o našich výletech a trecích moc nepíšu, protože se na nich nic zajímavého obvykle neděje.

Volební kalkulačka

Tesat do dřeva.

Na duši vrásky

V rodině máme mladistvý gen. Který naprosto náhodně skáče napříč generacemi v obou rodinách. Mojí mámě bylo vloni šedesát, ale maximum, které byste jí hádali, je padesát. Když byl Sucháč batole, v herně si mysleli, že je jeho matka (pro všechny hejtry geriatrických matek, co jim na sockách píšou, že ve školce si je budou plést s babičkami). Po mojí tetě, která je ale sestrou mého otce, ne mojí matky, chtěli ve třiceti občanku, když šla na film 18+. Že jí za čtyři roky bude osmdesát byste poznali podle chůze, ale ne podle obličeje. Tenhle nezasloužený gen přeskočil i na mě.

RegioJet is the new České dráhy

Prázdninová trikolóra, která je přehlídkou zklamání a povzdechů nad tím, jak se nám ten pokrok zastavil.

Hugo a lechtající voda

Když jsem čekala Suchý únor, měla jsem za to, že se bude jmenovat Hugo. Protože ještě předtím, než byl i jenom shluk buněk, jsme o něm jako o Hugovi mluvili i s jeho otcem. Fakt mě nemohlo napadnout, že to jeho otec nemyslí vážně, a že na svou upřímnou odpověď, že jméno pro kluka už přece dávno máme, dostanu kázání, co jsem to za matku ještě dřív, než jsem ho v pěti dnech přestala kojit, dala mu ochutnat hranolky (to teda až asi o dva roky později) a prozradila, že Mikuláš neexistuje. Ustoupila jsem s tím, že já jsem si vybrala příjmení, tak Chlapec si může vybrat jméno, takže Sucháč není Hugo.

Mezikus II

F08

Dopravní trikolóra

 

Co takhle v letní okurkové sezóně jiného než obnovit mou oblíbenou pindací trikolóru. Píše se to v podstatě samo a má to přibližně stejný efekt jako pokoušet se to řešit konstruktivně.

Chcípákovy ambice

Moje cesta ke sportu

Houpačky

Znáte podcast Houpačky s podtitulem „magazín pro aktivní rodiče“? Tak o tom to nebude.

Cesta sudetským dětstvím

Jako rodačka ze Salónu republiky, jejíž rodina z otcovy strany se ze Salónu nehnula někdy od roku 1500 a rodina z matčiny strany byla v Šumperku jednogenerační náplava, protože děda pocházel z jižních Čech a babička od Prahy, načež strýc zdrhnul nejdřív do Anglie a potom ke kořenům do jižních Čech a máma po škole zůstala (těhotná) v Salónu republiky, mám se Sudety geneticky společného asi tak nic. Nabízela by se teorie o podvědomí, která mě do Města, kde zavraždili posledního Přemyslovce zavlála ke studiu, nicméně bych řekla, že v době podávání přihlášek na vysokou školu jsem se svými geografickými znalostmi neměla tušení, že Šumperk je padesát kilometrů od Olomouce.

Perly z Vinted

Sekáč pro asociály

Mikuláš ztratil plášť

A já trpělivost

Konec vrchního entomologa

Kdyby někoho zajímal můj nejmíň oblíbený měsíc v roce, tak je to duben. Březen obvykle nabídne takovou malou ochutnávku jara, kdy je o víkendu na sluníčku přes dvacet, zahazuju Sucháčovu nepadnoucí čepici, utratím patnáct stovek za jeho nový jarní boty a nechápu, proč už nejsou otevřený zahrádky a nemám přezutý auto. Pak přijde duben, venku pocitově tři stupně nad nulou, ráno pod, Sucháčovi je malá zimní bunda a dostane sopel. Přede mnou výhled na to, že duben trvá asi padesát dní, potom bude tři hodiny jaro a pak hned přes třicet ve stínu.

Jak jel Sucháč do Prahy

Trochu hejt na hlavní město a střídavou péči

Tak šel čas

Jako písek v přesýpacích hodinách, tak ubíhají dny této obstarožní formy sdílení života, která nezahrnuje normostranu textu na jedné fotce s hudebním podkresem, kterou stihnete přečíst maximálně do půlky, než zmizí, a který používají už jen lidé, kteří poznali parafrázi na znělku devadesátkového seriálu a to, že nemám Instagram.