RegioJet is the new České dráhy

Prázdninová trikolóra, která je přehlídkou zklamání a povzdechů nad tím, jak se nám ten pokrok zastavil.

Hugo a lechtající voda

Když jsem čekala Suchý únor, měla jsem za to, že se bude jmenovat Hugo. Protože ještě předtím, než byl i jenom shluk buněk, jsme o něm jako o Hugovi mluvili i s jeho otcem. Fakt mě nemohlo napadnout, že to jeho otec nemyslí vážně, a že na svou upřímnou odpověď, že jméno pro kluka už přece dávno máme, dostanu kázání, co jsem to za matku ještě dřív, než jsem ho v pěti dnech přestala kojit, dala mu ochutnat hranolky (to teda až asi o dva roky později) a prozradila, že Mikuláš neexistuje. Ustoupila jsem s tím, že já jsem si vybrala příjmení, tak Chlapec si může vybrat jméno, takže Sucháč není Hugo.

Mezikus II

F08

Dopravní trikolóra

 

Co takhle v letní okurkové sezóně jiného než obnovit mou oblíbenou pindací trikolóru. Píše se to v podstatě samo a má to přibližně stejný efekt jako pokoušet se to řešit konstruktivně.

Chcípákovy ambice

Moje cesta ke sportu

Houpačky

Znáte podcast Houpačky s podtitulem „magazín pro aktivní rodiče“? Tak o tom to nebude.

Cesta sudetským dětstvím

Jako rodačka ze Salónu republiky, jejíž rodina z otcovy strany se ze Salónu nehnula někdy od roku 1500 a rodina z matčiny strany byla v Šumperku jednogenerační náplava, protože děda pocházel z jižních Čech a babička od Prahy, načež strýc zdrhnul nejdřív do Anglie a potom ke kořenům do jižních Čech a máma po škole zůstala (těhotná) v Salónu republiky, mám se Sudety geneticky společného asi tak nic. Nabízela by se teorie o podvědomí, která mě do Města, kde zavraždili posledního Přemyslovce zavlála ke studiu, nicméně bych řekla, že v době podávání přihlášek na vysokou školu jsem se svými geografickými znalostmi neměla tušení, že Šumperk je padesát kilometrů od Olomouce.

Perly z Vinted

Sekáč pro asociály

Mikuláš ztratil plášť

A já trpělivost

Konec vrchního entomologa

Kdyby někoho zajímal můj nejmíň oblíbený měsíc v roce, tak je to duben. Březen obvykle nabídne takovou malou ochutnávku jara, kdy je o víkendu na sluníčku přes dvacet, zahazuju Sucháčovu nepadnoucí čepici, utratím patnáct stovek za jeho nový jarní boty a nechápu, proč už nejsou otevřený zahrádky a nemám přezutý auto. Pak přijde duben, venku pocitově tři stupně nad nulou, ráno pod, Sucháčovi je malá zimní bunda a dostane sopel. Přede mnou výhled na to, že duben trvá asi padesát dní, potom bude tři hodiny jaro a pak hned přes třicet ve stínu.

Jak jel Sucháč do Prahy

Trochu hejt na hlavní město a střídavou péči

Tak šel čas

Jako písek v přesýpacích hodinách, tak ubíhají dny této obstarožní formy sdílení života, která nezahrnuje normostranu textu na jedné fotce s hudebním podkresem, kterou stihnete přečíst maximálně do půlky, než zmizí, a který používají už jen lidé, kteří poznali parafrázi na znělku devadesátkového seriálu a to, že nemám Instagram.