Zápisy

Kdyby se děti přijímaly podle toho, na kolikátý pokus jsou jejich rodiče schopni správně vyplnit přihlášku, především nezaměnit jméno a datum narození zákonného zástupce a dítěte, nenapsat svou e-mailovou adresu s diakritikou (to se mi stalo poprvé, zato rovnou dvakrát) nebo nenapsat směrovací číslo do špatné kolonky (sedm z osmi formulářů má jednu kolonku pro adresu na všechno. Osmý má zvlášť kolonku na PSČ), Sucháče by do státního předškolního vzdělávání přijali někdy kolem maturity.

Tímto děkuji Hanácké kancl za papír a inkoust v tiskárně. Mimochodem, jenom dvě z osmi školek měly přihlášku v počítačově editovatelné podobě. Ovšem ve Wordu, takže člověk si to místo formátování radši vytiskne. Jestli by třeba pro obě strany nebylo jednodušší to editovatelný pdf místo „pište čitelně!“

Jestli by nebylo pro obě strany jednodušší i to, kdyby v roce 2023 bylo možné se na zápis objednat na určitý čas (plus minus deset minut), jako to již před několika lety dokázaly zavést některé úřady státní správy, mě napadlo, když jsem ve školce Z dostala pořadové číslo 18 a hodinu a půl čekala a pochopila jsem, že nadpracované čtyři hodiny v rámci práce při OČR mi na zápisy stačit nebudou a budu si muset vzít půl den volna a aspoň ty čtyři hodiny budu moct využít, až si do osmi školek pojedu ve všední den 9:00 – 12:00 o rozhodnutí o nepřijetí, které musím fyzicky stvrdit svým podpisem.

Náhodou už jsem ale upustila od pičování, že školka sice nabízí možnost poslat dokumenty datovkou (u toho červeným písmem „Nedoporučujeme!“), ale do konce zápisu musíte předložit dokumenty i osobně, protože u druhého zápisu jsem pochopila, že je dobré zmiňovat, že se moje dítě úspěšně socializuje již rok a půl. Ve školce W ředitelka dokonce přistoupila k taktice „A vy jste říkala, že teď chodí do soukromé školky, že?“ – „Neříkala, ale chodí.“

Co se týče plusových bodů, jedna školka měla dokonce v přihlášce kolonku na titul a zaměstnavatele rodičů. Zřejmě evidence toho, který žák skýtá větší potenciál na opravu venkovních laviček a zásobování papírem. Při vyplňování povolání a dvou titulů otce jsem skoro fyzicky cítila, jak Sucháčovy šance klesají. Ale já můžu aspoň krást ten papír (když už jsem promarnila šanci uvést se jako zdravotní sestra, což si myslela ředitelka ve školce Z, protože Hanácké kancl má sídlo vedle nemocnice.)

Od kolegyň se staršími dětmi často slýchávám příběhy o tom, jaké to ve školkách bylo před Covidem. Myslím, že doba předcovidová je taková první republika matek dětí do šesti let – všichni na ni hrozně nostalgicky vzpomínáme. Třeba na to, jak děti se soplem, který mají od září do dubna, mohly chodit do školky a učitelky nevolaly rodičům s prvním náznakem hlenu opouštějícího dutiny. A taky na to, jak kolegyně jen s o tři roky starší dcerou ještě do přihlášky vyplňovala, jestli je na rodičáku nebo pracuje, a přihlíželo se k tomu.

Stihla jsem jen jeden den otevřených dveří. Byla jsem jediná, kdo přišel bez dítěte, protože tou dobou bylo ve školce a já si odskočila z práce. Se mnou tam byly dvě těhotné paní a jedna s kojencem v nosítku a se staršími sourozenci ve věku Sucháče. Přijde mi zvláštní ta naše česká politika, kdy se zařízne přijímání dvouletých dětí do školky, protože tříleté dítě na jednu stranu ještě přece má být doma s mámou, ale asi doma být s mámou nemusí, protože když už tam je nové dítě, není tam zřejmě dost místa, takže může chodit do školky, zatímco pracující rodiče o dva dny mladšího dítěte shánějí soukromou školku.  

Vím, že s tím asi nebudu populární, ale jo, myslím si, že tříleté dítě pracující matky by mělo dostat přednost před tříletým dítětem matky na rodičáku. Jako jasně, bereme v úvahu zájem dítěte. Možná, že nějaký tříletý dítě nutně potřebuje vypadnout z baráku se řvoucím miminem do kolektivu, úplně ho chápu, měla jsem to stejně, akorát já jsem byla matka, ale pro blaho mého dítěte je, když ho uživím. Takže se přestaňme tvářit, že do školky primárně děti dáváme proto, aby se rozvíjely a vzdělávaly a socializovaly (maminka na zápisu ve školce W s cca ročním chlapečkem při rozhovoru se známými: „A kde máš malou?“ – „V soukromé, musela jsem ji tam před rokem dát kvůli malýmu, aby se socializovala“).

Jenom na dvou zápisech jsem byla se Suchým únorem a byla jsem ráda, že si u zbylých tuto zkušenost můžu odpustit. Ve školce Ž se mi povedlo odlákat ho od misky s oříšky, kterou měla ředitelka položenou na konferenčním (!) stolku (nějakej test? A čeho? Jestli si nevezme bez dovolení oříšek nebo jestli ho vdechne?), aniž by je sežral, a ve školce S jsme bez scény odešli od dráhy s autíčky, takže mi bylo jasný, že si to chystá do dalších školek, kde by naši přihlášku skartovali ve chvíli, kdy se za námi zavřou dveře.

Celkově mě ale překvapilo, že průběh zápisů nepřipomíná gladiátorský zápas, kdy se vám rodiče snaží přepsat trvalé bydliště v občance na Pardubice nebo stopit dítě. Takže i já jsem se mile usmívala a podávala mladším sourozencům, jejichž maminka je na rodičáku, dudlíky. Přesto jsem určitě do něčího blogu vstoupila jako ta „kráva ze zápisu“:

Do školky Z čtvrt hodiny před koncem doběhla maminka s tím, že si odskočila z práce, a jestli by nám nevadilo ji pustit. Asertivně jsem promluvila za všechna pořadová čísla přede mnou i za mnou, že vadilo, protože jsme si taky buď odskočili z práce nebo o hysterickém záchvatu našeho potomka rozhoduje chybějící kostka z dupla nebo špatná barva pastelky v hracím koutku. Paradoxně, kdyby paní počkala asi tak o minutu dýl, uvolnilo by se jí místo po sedmnáctce, která to vzdala (asi nějaký privilegovaný předškolák), místo toho jsem šla na řadu já a trochu se ve mně hnulo svědomí, nebo spíš jsem si říkala něco o karmě.

V soukromé školce S, o které mi kamarádka tvrdila, že tam jsou přijímačky (!), Sucháč objevil senzorický koberec. „Co to asi může být?“ zeptal se způsobně (trochu jsem strnula, bo do přihlášky jsem v kolonce „proč chcete své dítě přihlásit do Montessori školky“ samozřejmě uvedla, že doma máme Montessori i televizi a rozhodně tam neběhá pouze po vinylu a ne to, že jsou levnější než jeho stávající soukromá školka, ale učitelka naštěstí zrovna odpovídala rodičům na dotaz, jak během narozeninových oslav zamezují konzumaci cukru). „Hm, to jsou jahody? Ne! Žaludy! Jedná, dvá, čí…“ spočítalo moje dítě, které nedávno používalo výhradně lichá čísla, všech deset žaludů, a tatínek holčičky, která ještě neochutnala kinder čokoládu a rozhodně ne proto, že jí každou koledu a mikuláše sežrali rodiče, se na mě přestal usmívat.

„No tak, Ladino, spolupracuj, dost na tom, že tě tu musím obouvat já, když to přece jinak umíš sama!“ (poslední věta vyslovena tak, aby dolehla až k uším ředitelky), snažila se maminka v šatně stejné školky. Jelikož jsme v období „já sám“, do kterého volně přešel z období, kdy si na hlavu položil čepici, prohlásil „nejde to“ a nechal se oblíknout od hlavy až k patě, a teď mu nemůžu ani dotáhnout bačkory, protože po mně řve „To nejsou tvoje papučky!“, Sucháč si sám obul a zapnul boty. Škoda, že mi pak malý génius neřekl, že vedle dveří je tlačítko na otevírání a museli jsme čekat, než přijde někdo, kdo to ví. Jestli to byly přijímačky, tak doufám, že ne pro rodiče.

Odnesla jsem si z toho ponaučení, že školky se mají obcházet v pořadí od nejméně preferované po nejvíce preferovanou, protože načerpáte zkušenosti, co máte a nemáte říkat a jak odpovídat. Ve školce W mě například konsternoval dotaz, jestli jsou pro mě první volba. Nebyla jsem ještě připravená lhát a jako jo, určitě jim budu vykládat, že prioritní je jednotřídka v centru na půli cesty mezi domovem a prací s přívětivou provozní dobou a freskovým sálem, kde mají dvě volná místa. Nemají se klást stupidní dotazy s jasnou odpovědí typu „Kolik letos přijmete tříletých dětí?“, akorát zdržujete, rovnou se informujte, jestli přijímají i v průběhu roku a jestli volají sami anebo jim mám každý týden telefonovat já a kolik by vás stálo, kdyby přijali aspoň jedno a náhodou to bylo to vaše. Je třeba akcentovat, že dítě již navštěvuje instituci a je tedy plně socializované (zamlčet, že je ve dvou a půl letech na plínách a doufáte, že přes léto se to už přece naučit musí, když vám na dotaz, kam se chodí čůrat, odpoví „na nočník“ a za dvě minuty vám přijde oznámit, že počůral gauč).

Kromě ponaučení jsem si z toho ze školek B, K a Ž odnesla pocit „tak děkujeme, že jste nám věnovala čas a padesát korun za potvrzení o očkování a za rok na shledanou“ a ze školky Z příslib „nepočítejte, že ho teď vezmeme, ale někdy se uvolní místo ještě během prázdnin, určitě se ještě uvidíme, na shledanou“, ale řekla bych, že to předposlední byla nějaká automatická fráze.

Původně jsem zápisy brala v klidu a hlásila Sucháče na tři školky s tím, že přežijeme, když ještě další rok zůstane v soukromé. To bylo před mailem s informací, že školné od září poskočí z necelých sedmi na devět a než nám paní ředitelka poslala fakturu za školné na září se splatností 26.5. s tím, že pokud by dítě v září nenastoupilo, částka propadá, pokud ale nezaplatíme, nebudou mu držet místo. Jakkoliv bych ještě ustála zdražení, tenhle výjeb vedl k přihláškám do dalších pěti školek včetně dvou soukromých. Ředitelka moc dobře ví, že místa ve školce zaplní, a zároveň moc dobře ví, že k 26.5. většina tříletých dětí nebude mít jisté místo ve státní školce a že nikdo nebude riskovat, že od září nebude mít kam dát dítě, takže radši pošle sedmičku do luftu. Informační mail dál obsahoval změnu v požadavcích na docházku, kdy děti starší tří let už nebudou moct chodit „kdykoliv“ (původní požadavek byl minimálně osm dopolední v měsíci), ale budou muset být přihlášené k celotýdenní docházce, a ruší možnost platit kreditem za skutečný počet odchozených dní (takže když víte, že ze čtyř týdnů bude školka jeden zavřená, jeden týden budete na dovolené a jeden týden bude dítě nemocné, stejně zaplatíte plnou částku). Od známé vím, že do jiné pobočky, než chodí Sucháč, zapsala ředitelka tolik dětí, že bylo problém rezervovat si místo. Samozřejmě si jako soukromý subjekt může podmínky nastavit dle svého uvážení, možná by jenom měla z názvu vymazat slovo „Pružná“ a motto „Rodiče bez starostí“ nahradit něčím příhodnějším.

Takže kromě praktických a finančních důvodů je moje motivace dostat Sucháče na jinou školku poháněna i touhou se zdviženým prostředníčkem požádat o storno faktury.