čtvrtek 9. února 2023

Zrození hysterky

Jak si mám pořídit víc dětí, když se mi nevejdou do autobusu?

Kdo nezaregistroval případ řidiče pražského autobusu, co vykázal v souladu s přepravním řádem matku s kočárkem, tak tomu věřím, že má doma pořád vytáčený internetový připojení a žádný data.

Zajímavé mi nepřijde tolik, co se stalo (a ani se nechystám přidávat na něčí stranu), jako diskuze, která k tomu vznikla. Z jednoho tábora jsem se dozvěděla, že ředitel autobusu má odvahu pohonit si ego nad matkou s dítětem, ale na smrdícího bezdomovce by si netroufl, a že je duševní mrzák. Z druhého tábora jsem se dozvěděla, že dřív nebyly žádné nízkopodlažní autobusy, s kočárkem se nesmělo ani do obchodu a matky doma neměly automatickou pračku a sušičku a nekupovaly příkrmy ve skleničkách, takže neměly čas na to tahat děcka na tak skandální místa, jako je například MHD. Celkově jsem z některých komentářů pochopila, že jako matka mám být ráda, že mě vůbec nechají s dítětem vyjít z baráku.

Zaráží mě, jak málo v diskuzi zaznívá otázka, jestli základní příčina problému není v tom, proč má většina autobusů jenom jedno místo pro kočárek. V době, kdy se akcentuje téma ekologie a chtějí po nás, abychom rodily víc dětí – no, nevím, když se mi pak nevejdou ani do školky, ani do autobusu?

Diskuze se zasekla a otáčí se kolem toho, že matka, která odmítá vystoupit z autobusu, je hysterická. Jo, je. A chápu, že nikoho nebaví se koukat na hysterku a už vůbec se jí nikdo nezastane. Ale tak řekněme si, jestli by třeba víc autobusů homologovaných na víc míst pro kočárky neeliminovalo počet hysterek. Ono totiž v případě matek bych řekla, že „hysterkou se nerodíš, hysterkou se stáváš“.

Než se narodil Suchý únor, byla jsem vzteklá. Často konstruktivně vzteklá. Teď jsem často nekonstruktivně hysterická. Nechme stranou ty situace, kdy vás do vrtule dostávají vlastní děti (dnes, sedmý den na OČR, jsem chytla tak neadekvátní hysterák, protože půl minuty potom, co jsem Sucháčovi řekla, ať dává pozor, aby nerozlil vodu, rozlil vodu, že kdyby se mě v mém dnešním psychickém rozpoložení někdo pokusil vykázat z MHD, tak je mrtvej. Prostě mrtvej. Ne trochu. Úplně mrtvej.) A to jsem neabsolvovala pohyb ve veřejném prostoru s kočárkem.

Ze Sucháčova kočárku se stal věšák na bundy přesně 31.8. 2022, od té doby hojně jezdíme tramvají, kterou jsem do té doby byla ochotná použít jednou a to na cestě k Drahomíře. Přijela tramvaj, ve které byli dva lidé a žádný kočárek. Nastoupila jsem a z rozhlasu se okamžitě ozvalo potupné hlášení: „Žádáme cestující s kočárky, aby si před nástupem do vozu vyžádali svolení řidiče“. Jako že se fakt mám ptát, jestli milostivě můžu nastoupit s kočárem do prázdný tramvaje? Při výstupu na konečné se mi kola kočárku zasekla do mezery mezi nástupištěm a vagonem a Sucháč z něj málem vylítnul. Později jsem byla poučena, že na rozdíl od schodů se z tramvaje vystupuje pozadu. Což na tom mění jen to, že bych věděla hned, že se mi tam ty kolečka zaseknou.

Účelem jízdy tramvají bylo dorazit k Drahomíře dřív. Následně jsem k ní ze zastávky šla půl hodiny, protože ke všem chodníkům zkracujícím cestu k ní vedly schody.

V létě jsme s Bivojem jeli jednou s dětmi (tj. dvěma kočáry) na výlet vlakem. Jeden z vlaků byl takový ten se zábradlím uprostřed dveří, takže ten kočár musíte složit, abyste ho tam procpali, což je s nestojícím dítětem super. Bivoj vzal korbu s jedním dítětem do vlaku, já jsem na nástupišti čekala se Sucháčem a s konstrukcí Bivojova kočáru. Přišel průvodčí a chystal se vlak odmávnout. Na moje upozornění, že bychom rádi nastoupili, reagoval překvapeně: „Aha.“ Aha, tak já tam asi mávám se Sucháčem na vlaky a ta půlka kočárku vedle něj je jeho postižený dvojče. Je fakt, že na nástupiště jsme přišli pozdě (respektive s nedostatečným předstihem). Protože když jsme dorazili na nádraží, na tabuli svítilo dvacet minut zpoždění a v hale nebyla klimatizace. Odebrali jsem se ven a Bivoj chodil kontrolovat zpoždění. Z dvaceti minut bylo nakonec deset a pět minut před odjezdem ještě nebylo známo nástupiště. Když naskočilo, zjistili jsme, že nefunguje výtah. No a to jsou pak ty otravný matky, kvůli kterým nabírají vlaky zpoždění.

Výtahy celkově jsou moje oblíbený téma. Třeba výtah v jednom nákupním centru. Je tam jeden a funguje tak, že když chcete jet například z prvního patra do suterénu, ale někdo si po vás přivolá výtah do druhého patra, tak ten výtah nejdřív vyjede do druhého patra. Tam buď zblble vystoupíte a zjistíte, že Billa tam fakt není, anebo se omluvně usmějete na další matku s kočárkem a jedete do suterénu. Přestala jsem se usmívat, když jsme v té dvojce už asi potřetí potkala někoho, kdo může jet po eskalátorech. Přiznám se, že pak už jsem masochisticky čekala, až se tam někdo takový objeví a já ho budu moct upozornit, že pro něj výtah není určen. „A kde to jako je zakázaný?“ obořila se na mě matka, co s sebou sice taky měla dítě, ale patnáctileté. „U eskalátorů máte obrázek, že výtah je určený pro kočárky a invalidní vozíky.“ – „Ale to není zákaz!“ Jako není. Ale je to zhruba tak ohleduplný, jako mít dva metry a jít si na dětský představení sednout do první řady, protože prostě můžu.

Košíky v obchodech. Cíleně jsem si vybírala už jenom obchody, kde si můžu dát do košíku nákup i po zaplacení a pak si ho v klidu vyskládat do košíku v kočárku tak, aby se mi z něj po cestě nekutálely jabka a Tarapaca v akci. A taky proto, že se mi prostě nechtělo s každou položkou udělat třikrát dřep – když ji dám do kočáru, když ji dám na pás, když ji dám zpátky do kočáru. Když jsem o to požádal, někde s tím neměli problém, ale i v rámci jednoho řetězce se mi stalo, že mě s tím košíkem prodavačka prostě přes kasu nepustila a ještě mě poučila, že na nákup přece mám ten kočár a ne košík. Bylo to v covidové době, kdy se musel vozík nebo košík brát i na jednoho lahváče, takže to asi považovala za privilegium.

Dětský koutek v restauraci přes chodbu. Jako hele, nejsem ten typ, co má potřebu si s malým dítětem vyrazit do restaurace jen tak, aby batole ochutnalo lanýže. Jíst s dítětem v restauraci mě spíš stresuje. Ale jsem ten typ, co upřednostní dopolední výlet před dopoledním postáváním u plotny a obědvá se holt v restauraci po cestě. Lepší žádnej dětskej koutek, než koutek v jiný místnosti. Ať si tam matka jde sednout, nešla se snad do restaurace najíst nebo konverzovat s jinými dospělými lidmi, že jo. Nutno tedy podotknout, že v tomto případě se do dětského koutku spakoval otec Bivoj, já jsem to Přídemu zakázala, protože prostě ne, nebudu nikoho vykazovat s dítětem mimo společný prostor.

Semafory na přechodech s ostrůvkem, kde se stihnete dostat do půli prvního přechodu a pak pět minut čekáte v dešti nebo na přímém slunci na další zelenou.

Výkop uprostřed chodníku, přes který vede jedno prkno, který je moc úzký na kočárek.

Obchody, kam se sice s kočárkem dostanete, ale už se s ním nevytočíte mezi regály.

Samozřejmě každá taková situace má řešení. Můžete si počkat na další spoj. Akorát když to čekání bude pro vaše dítě už moc dlouhý, budete obtěžovat.

Na výtah si taky počkáte. Je to přece pár minut. Akorát když to čekání bude pro vaše dítě už moc dlouhý, budete obtěžovat.

U pokladny můžete počkat, až bude namarkovaný celý nákup a pak si ho v klidu naskládat do kočáru, jak potřebujete. Akorát budete obtěžovat, protože zdržujete frontu za sebou.

Na ostrůvku mezi přechody prostě počkáte. Akorát, když je vašemu dítěti horko a začne dělat scénu, budete obtěžovat.  

V obchodě můžete nechat kočárek u dveří. Akorát, až se dítěti ztratíte z očí a začne řvát, budete obtěžovat.

V restauraci můžete dítě přece zabavit jinak. Akorát, když mu dáte tablet nebo mobil s pohádkou, jste „ten typ matky, co mu radši vrazí technologii, aby měla chvíli klid“ (no neke, půl hodiny na oběd, to jsem si dovolila dost).

Výkop na chodníku obejdete po frekventovaný silnici, akorát budete nezodpovědná kráva s mlíkem na mozku.

A tyhle situace zažíváte každej den. Ne jednu situaci denně. Pět, deset takových. Pohyb s dítětem ve veřejném prostoru je ještě pořád takový stokrát nic, co umořilo osla, a po stoprvý je z toho ten hysterák.

Přitom by stačilo nemyslet, a teď mi pánové promiňte tu genderově nekorektní konstrukci, penisem. Zamyslet se, že ne všichni jsou mladý a zdravý a zodpovídají venku jenom sami za sebe. A až bude příště někdo navrhovat přepravní řád, tak se třeba zkusit zeptat doma manželky, jaký to bylo, když MHD vláčela dvě děcka a nákup. Co by jí třeba pomohlo, aby domů přišla s lepší náladou a večer byl i sex.

Takže sice hystericky, ale to téma se snad otevřelo.

38 komentářů:

  1. Koukám, že se to za těch pár let vůbec nezměnilo. Kamarádka tohle všechno podstupovala s kočárem na dvojčata a myslím, že řada lidí ji podezírala, že jde o účelový plodící naschvál, jak bojkotovat dopravu/ nákupy/ výkopy/ dosaď si cokoliv. Myslím, že v reálu by byly tolerovaný stejně jen děti kompaktně svázaný lepicí páskou s matkou. Samozřejmě s roubíkem, aby neobtěžovaly hlukem.

    OdpovědětVymazat
  2. A koukám, o kolik jsem přišla, když jsem potomstvo odchovávala na venkově... Mně akorát dycky kikslo auto, zrovna když jsme potřebovali na čas dojet na nějakou kontrolu. Jinak dobrý.

    A ty soply si taky nějak nepamatuju. Ale to bylo asi na výměnu za zápaly plic.

    OdpovědětVymazat
  3. Při čtení článku souhlasně pokyvuji, chtěla bych toho napsat plno - ale v závěru to shrnu.
    On by prostě stačil zdravý selský rozum a lidská slušnost či ohleduplnost (ne všude víc a víc se rozvalující sebestřednost)...

    I za mě bylo docela stresové jezdit s kočárkem, a ještě si i vyhlídnout nějakou "oběť", co mi s ním pomůže dovnitř nebo ven, ale celkově mi přišlo, že ještě byli lidi tak nějak ohleduplnější.

    ---
    K tomu případu - viděla jsem jen kousek videa a nečetla komentáře. Měla jsem z toho na první pohled pocit, že řidič je slušně řečeno necitlivý blb. Ale když jsem poslouchala jen kousek dál, tak mi připadalo, že zakopaný pes je v přenormovanosti, přeopatrnosti apod. spousty firem, zaměstnavatelů a společnosti vůbec.
    Všichni se tak jistí, aby neřešili nějaký prac. úraz aj., že na normální funkční rozum atd. se už vlastně nehraje a za chvíli už budou směrnice i na to, jak používat mazací nůž...
    Jen spekuluji - kdoví, jakou by řidič třeba nafasoval pokutu nebo přišel o práci., kdyby měl uvnitř kočáry dva a něco se někomu stalo. Mohl mít za sebou třeba i nějakou takovou zkušenost (u nás MHD prý docela fest řidiče pokutuje i za prkotiny, co jsem tak někde zaslechla). Tak nějak mám dojem, že v případě jakéhokoli problému by v tom firma ty své zaměstnance solidně vykoupala.
    Nechci obhajovat toho řidiče, na první pohled jsem soucítila s tou maminkou, měla jsem pocit, že měla ještě vedle sebe i další dítě - a takto ji vykopnout do mrazu na kdoví jak dlouho (když třeba v dalším spoji už taky bude nějaký kočár), mi přišlo úplně mimo...
    Ale myslím si, že fakt začíná být tak nějak celkově vadná prostě společnost...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidím to naprosto a do puntíku stejně. Kdyby řidič kvůli nějakýmu pitomci venku prudčej zabrzdil a kočárek drcnul, byť jen trošičku popojetím jen o pár centimetrů, do někoho vedle a ten spadl a udělal si bouli, bude z toho mít ten řidič průs... jak brno, že porušil předpisy.

      Vymazat
    2. I ten řidič jezdí krysí závod. Navíc v presu z obou stran.

      Vymazat
    3. Otázka na autora norem pak ale je, co se s dvěma kočárkama může stát takovýho, co by s jednim nemohlo.
      Jestli ta ženská nejela z konečný, taky se do autobusu nemusela za celej den dostat a systém MHD, kterej dokáže z prázdnýho autobusu vyprovodit ženskou s kočárkem, prostě neni funkční.

      Vymazat
    4. A nedejbůh, aby spolu chtěly cestovat dvě kamarádky na mateřské, obě s kočárky... Tohle jsem taky nepobrala.

      Vymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc se mi líbil ten komentář o všeobecné přeopatrnosti. Vidím to všude. Cestující jsou blbci, které je třeba chránit za každou cenu. Byla jsem teď v Brně u kamarádky v Bohunicích - tramvaj č. 8 protažena až do kampusu, po dvou letech rozoranosti nová zastávka. Tam, kde dříve stačilo pár kroků před koleje, musíte absolvovat cca 200 metrovou dráhu s nadchodem, případně schody (pokud jste tedy bez kočárku, berlí, vozíku a vůbec všeobecně v kondici, protože to nejsou bůhvíjak pohodlné a praktické schody). Jo výtah tam taky je situovaný tak, že od zastávky jdete ještě o kus dál. A to celé je zašpérované mnoha metry zábradlí, aby si nějaký blbec cestující nedej bože nechtěl zkrátit cestu. Jinak ke kočárkům - když jsem teď v posledních 7 letech jezdila do Prahy hlídat vnoučata, mám naopak velice dobrou zkušenost s MHD, řidiči usměvaví a když není nízkopodlažní tramvaj, cestující ochotní pomoci. Ale je dobře, pokud se ta debata otevře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj., všeobecná přeopatrnost je všeobecné neštěstí.
      Pamatuju na svoje dětstí a mládí, co jsme všechno vyváděli, kam lezli, kolikrát si rozbili hubu nebo riskovali, aniž bychom na riskování viděli něco víc než jen pokus rozbít si tu hubu znova.
      Dneska nás někdo nahoře (Stát? Evropská unie? Amerikanismus?) před rizikem rozbití si huby urputně ochraňuje formou příkazů a zákazů. Nemáme vlastní vůli a vlastní zodpovědnost, musí se o nás starat Velký Bratr. Takže k riziku rozbití si huby teď neseme ještě riziko trestu za neposlušnost.
      A k tomu zákaz humoru i sebehumoru na jakékoli téma, protože by se to mohlo jednoho z milionu dotknout.

      Taže upřímně děkuju za svou práci, kde mě i v mých ...sáti ještě občas jeden kolega - vrstevník - zlehka plácne přes zadek a pak ve smíchu utíká, když ho honím přes troje dveře zpátky do dílny, a druhý kolega vrstevník nepokrytě mi zírající na hrudník mě u frťana v pracovním procesu přemlouvá, ať pod firemní tričko nenosím podprdu, když jsem ji nenosila doteď, protože je to prostě strašně hezký.

      Vymazat
    2. Jj, ta přeopatrnost, navíc propasírovávána i do zákonů atd., je solidní zhouba. Osobně si navíc myslím, že už dávno není hlavní prioritou ten záměr ochrany dotyčných, kterým nějaké riziko hrozí, ale zejména ochrany kdo ví koho, aby za něco náhodou nebyl popotahován, plus jako další „bonus“ tak vzniká nastavení dalších možností, jak se můžou cukat pojišťovny při plnění.

      To s tím humorem teda taky sedí. Občas se seknu na netu u starších scének – a velká část by dnes už byla něčím závadná. Cenzura nám v podstatě už solidně dýchá za krk, jen se bude týkat trochu jiných věcí, než za komančů.

      A jo, taky jsem upřímně ráda za to, že mám kolem sebe ještě běžně fungující lidi :-)

      nominek

      Vymazat
  6. Smutnou realitou je, ze ikdyby pri psani vsech smernic a radu byly zastoupeni “lidi z praxe”, tak je zkratka ti metodicti odbornici prevalcuji. A ano, mozna to souvisi s tim, ze muz z vrcholoveho managmentu nikdy tramvaji s kocarkem nejel.

    Ze nas starosta nevidi sousedku jak ve snehu musi slapat 2km pesky se skolkovymi detmi na zastavku (zkratka nema ted ani manzela ani auto).

    Ze slyset jsou jen ty nejpocetnejsi skupiny (mezi nami “statnimi pojistenci” jsou to duchodci)

    Ze i mamy, co uz maji deti davno odrostle, znevazuji nasi kazdodenni peci. (Co Vy, samy facebook a papirovy pliny, my nemely ani automatku).

    Dokud si nezacneme vazit neviditelne prace druhych, tak se z toho nevymotame…

    Zkuste zitra treba pozdravit a usmat se na posledni uklizecku! Jen takovy prvnikrok!
    Ik

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně. A ten konec je velice trefný!

      Od stolu se těch blbostí dá vymyslet plno. A o spoustě věcí rozhodují lidé úplně vytržení z běžné reality, bohužel.

      Jen si myslím, že důchodci jsou sice velkou skupinou (která se politikům hodí), ale nejvíc jsou slyšet spíš různí aktivisté, a ti kolikrát jsou taky často od běžného života docela slušně odtrženi.

      Jinak jako máma odrostlejších dětí jsem teda hlavně ráda, že už mám ten (svým způsobem krásný) masakr za sebou :-)
      nominek

      Vymazat
  7. psice: Potkávala jsem ve městě jednu paní s dvojčaty v šátku – jedno vepředu a druhý na zádech. Já, která bych nebyla schopná uvázat šátek ani s jedním dítětem, jsem si říkala, že se na to nevysere a nedá je do kočáru. Pak jsem to pochopila. Stejně jako to, proč někdo místo s dvoukočárem u sourozenců toho staršího radši naučí jezdit na takovém tom stupínku.

    nominek, rulisa: Vidím to stejně, proto jsem psala, že mám pochopení i výhrady pro oba. Prostě ten zakopaný pes není v tom, jestli má pravdu řidič nebo matka, ale v tom, že nemá pravdu systém.

    rulisa: Plácání po zadku a komentování podprsenky pro mě teda je už silný kafe. Když je s tím někdo v pohodě, tak ok, ale ráda bych, kdyby bylo normou, že se to nedělá.

    IK: Jo, v těch diskuzích byly nejhorší matky s odrostlými dětmi, stejně jako v diskuzích, kde si někdo dovolí stěžovat – na školky, na porodnice. Vždycky se najdou zasloužilé matky, co vytáhnou látkový plíny, hlídací babičky v důchodu od padesáti a fakt, že přežily porodní péči v sedmdesátkách a nefňukaly. Prostě když to neměly ony, proč bychom to my dneska měly chtít mít lepší. Ještě bych k tomu možná dodala, že problém je taky v tom, že se na matky pořád nahlíží jako na někoho, kdo přece musí vydržet všechno, tak proč pro ně něco dělat. Hovno, nemusíme.

    Obecně u takových zdánlivých blbostí se ukazuje, jak v nejvyšších patrech toho rozhodovacího procesu chybí širší zastoupení. Věřím tomu, že rodiče s malými dětmi nejsou jediná skupina, která by měla co dodat k tomu, jak fungují věci, které jsou jejich každodenní realitou, ale vymyslel je někdo, kdo jejich situaci nikdy nezažil. Pamatuju si na nějakou reportáž, kdy nějakého úředníka posadili na invalidní vozík a nechali ho jít na úřad zařídit si nějaký administrativní úkon… No, docela se divil. Tak možná by to takhle někomu z dopravního podniku chtělo na jeden den šoupnout kočár. Pro jistotu spíš s panenkou, až ten kočár nasraně hodí v metru do kolejiště.

    OdpovědětVymazat
  8. Ad rulisa: mam to stejne jako Zena, respektuju ze Vam to vyhovuje a snazim se najit v tom najit ten uvolneny vtip, ale prosim ke me ne… i kdyz s timto postojem byvam na okraji kolektivu.

    Ad Zena- nezbyva nez doufat ze to nezapomenem, ze nase bebicka a krivdicky jednou potlacime a vyhraje respekt k novym mamam!

    Ps: hlidaci babicka v duchodu… tyyy jo, to muselo byt terno! Dokazes si predstavit to stesti, kdyby nekdo vyzvedl ditko ze skolky a ty bys sla sama treba na nakup? Nebo na postu?

    Ps2: panenku bych doporucovala s nahodnym spoustenim revu, at to maji autenticky. Bradavky si kousat nemuseji, ale na male spankove deprivaci u skoro-rodice bych teda jako trvala!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plácání po zadku je jen lehounký až letmý a toto i komentování podprsenky je od kolegů - kamarádů a vrstevníků, jak jsem psala. Cizím nebo mladým by to bylo o přeshubu, samozřejmě. Nutno upřesnit. :-) Nešlo o fakt, že by měli chlapi plácat baby po zadcích (ježiš, to absolutně...), ale o fakt, že se při špičkování mezi kamarády na pracovišti nebojí, že je někdo uvidí nebo uslyší a nabonzuje.

      Vymazat
    2. Asi jsme to sem neměla psát, mám dojem, že tohle se kancelářským z úřadů a korporátů, nedejbože škol (i tam jsem jeden čas pracovala) asi nedá úplně vysvětlit, vztahy v malé řemeslnické firmě mezi -náct až -cet et kolegy, co jsou ochotní člověka pomoct tahat z bryndy občas pracovní, občas i mimopracovní. Omlouvám se.

      Vymazat
    3. rulisa: Nemyslím, že bys tady tím někoho pohoršila. Jen za mě ne, ani mezi kolegy, ani mezi kamarády. Stává se mi to zřídka, ale když už, tak u mě převládá prostě pocit trapnosti. Když bych seděla u vás v dílně, tak mi je fakt úplně jedno, že to děláte vy, dokud nebude chtít, abych se zapojila😊 Jen jsem tím chtěla říct, že zrovna tady s tou normou souhlasím. A i kancelářský mezi sebou můžou mít kamarádský vztahy😉

      Vymazat
    4. Jako nákup nebo poštu pal čert, ale ta představa, že mě sopel dítěte nestojí pět tisíc měsíčně, ale prostě ho s ním pošlu k babičce 😃

      Se spánkovou deprivací máš pravdu. Poslala bych je večer před tím na tah, ať to absolvujou s kocovinou.

      Vymazat
    5. A muzem tomu rikat simulace lehkeho nachlazeni! Jezis ja bych chtela byt muska zlata a divat se kdo uspeje lepe: zda magistratni urednik nebo generalni reditel!

      Vymazat
  9. Jo, to jsem viděl... Tu její reakci jsem dost chápal a vlastně mi ani nepřišla zas až tak přehnaná.
    Ten přepravní řád mi s tim jednim povolenym kočárkem přijde zhruba něco jako prezervativ na okurce...

    OdpovědětVymazat
  10. Tak s tím mám bohaté zkušenosti, dokonce s větším počtem dětí a kočárů a odrážedel najednou. V MHD, ve vlaku, ve Studentovi, v dálkových autobusech... Základem je vybrat vhodný kočár, dobře ovladatelný jednou rukou, rychle složitelný, co pobere alespoň dvě děti najednou a všechno vybavení. Poté jest třeba matka nachystaná na válečnou výpravu a dá se ledacos. Ale ano, je to náročné, nic na co by byl člověk jako singl pěšák připravený.

    OdpovědětVymazat
  11. Když se něco semele, bude si maminka stěžovat, že řidič zanedbal svou povinnost? Je to dost pravděpodobné. Tudíž - je to těžký. A k článku - mně někdy to přizpůsobení se handicapovaným, matkám s dětmi atd. připadá tak nějak naruby. V MHD řinčí denně zvukový signál tak strašně silně , že je to určitě nad rámec snesitelných decibelů - protože prostě handicapovaní potřebují slyšet. V bytovém domě plném malých dětí se brodím i v létě u vstupu přes zimní sáňky - protože prostě rodiče to neřeší, mají toho moc s malými dětmi (samá mám v podobném věku dvě, ale sáně bych u vstupních dveří do domu o třiceti bytech fakt do července nenechávala a zvládám je poklidit i v zimě). Atd. atd. , všechno je o lidech, osobně jsem s MHD neměla při dětech moc problém, bydlím ve druhém největším městě republiky, příjemné to nebylo, ale zase - snažila jsem se nepřekážet, což se zdaleka v ten samý čas nedalo říct o některých jiných (dítě kopající na sedačce zablácenými botami do paní v krémovém kabátku před sebou, matka úplně v zenu s mobilem v ruce, ani slovo, paní si prostě musela odsednout a smířit se s čistírnou)....Obecně je u těchto úvah asi chybou nás všech nahlížet vše optikou své aktuální situace (teď by to chtělo víc nízkopodlažáků, za tři roky víc hřišť se skluzavkou v mé městské části, o další tři roky později bych místo téhož uvítala spíš horolezeckou stěnu a hřišť je pro mé odrostlé děti zbytečně moc...a co na to třeba důchodci v té samé MČ mně už vůbec nezajímá, protože do téhle etapy mám daleko...Z mé zkušenosti takhle uvažuje naprostá většina lidí a pokud je např. zrovna silný ročník, tím víc je to slyšet a vidět. Ale dlouhodobě to v některých případech nemusí ani prakticky ani ekonomicky dávat smysl a může to paradoxně omezovat většinu nebo vytěsňovat mnohem kritičtější problémy...v obchodech typu potraviny a drogerie se dalo s kočárkem jezdit všude a jinam bych asi takto vybavená ani nelezla, ale to už je věc názoru samozřejmě. Je to velice krátké období, později se dá vzít dítě normálně s sebou za ruku nebo do o dost štíhlejší varianty kočárku. Osobně třeba tomu, co vídám poslední dobou: jedno dítě v kočárku vyhazující křupky+pes nervózní z MHD+druhé dítě na koloběžce s čokoládovou tyčinkou v ruce=téměř půlka busu nepoužitelná - už moc nerozumím. Tož asi taky stárnu :). Ale napařovací žehličky, příkrmy, papírový pleny a automatickou pračku nikomu nikdy vyčítat nebudu, slibuju :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kde se tady dá dát lajk....?

      Vymazat
    2. "Příjemné to nebylo, ale snažila jsem se nepřekážet." Aha. Tak mně prostě nepřijde v pořádku určité skupině lidí znepříjemnit život se zdůvodněním, že to přece není napořád (třeba pro matku třikrát na dva roky a pro důchodce od důchodu do smrti, takže tak na dva až třicet let) a ještě to dělat tak, aby se u toho cítili, že překáží.

      Nedožaduju se lezecké stěny na každém druhém paneláku, ani dětského koutku v MHD (ačkoliv soukromý dopravce RegioJet má dětské kupé, divný ;)), ale aby služby, které se tváří jako pro všechny, opravdu pro všechny byly. Bez "příjemné to nebylo" a "hlavně nepřekážet". Matky s malými dětmi, senioři a invalidé zas taková minorita nejsou.

      Máte v Brně dost neohleduplné rodiče a sousedy:)))
      Tyhle matky, jejichž děti dokázaly zapatlat půlku autobusu jednou čokoládovou tyčinkou mi přijdou trochu jako yetti - hodně se o nich mluví na sociálních sítích, ale málokdo je viděl.
      Sousedi mají na chodbě sáňky proč? Protože je nemají kam jinam dát, nebo protože jsou kreténi? My jsme se třeba v rámci domů dohodli, že kočárky, odrážedla apod. budeme na chodbě - v rozporu s protipožární ochranou - akceptovat , dokud nebudou hotové sklepní kóje, protože prostě nejsou kam dát. A já souseda požádala, aby nedával kolo před schody s nájezdy, protože se tam nevytočím s kočárem. Takže jak říkáte, je to o lidech. Článek ale byl o systému.

      Vymazat
  12. Jejda, vás ten komentář nějak rozohnil. Já ale nepsala "hlavně nepřekážet". Psala jsem o tom, že kočárek v autobusu jsem brala jako potenciální překážku pro ostatní a chovala se podle toho, což vyžaduje určitou ostražitost a vytváří neočekávané situace, což není vždy příjemné. Ano, kočárek postavený způsobem, díky němuž ani neprojdu kolem mi překáží. Ano, nechce se mi řešit, jestli mě dítě umaže tyčinkou nebo mi přejede botu odrážedlem, proto bych osobně tyčinku vydala dítěti mimo MHD a odrážedlo zajistila. Obojí vyzkoušeno osobně, opravdu v tom nevidím problém a to jsem jezdila se dvěma dětmi a kočárkem najednou a za žádnou supermatku se rozhodně nepovažuju. Jo, občas jsme se nevešli, autobus zastavil a já zjistila, že už je tam kočárků víc a máme smůlu. Ve městě je zpoždění i v případě mrazu celkem zanedbatelné a dá se s tím předem počítat. Polovina autobusu je v popisované situaci nepoužitelná ne kvůli tyčince, mimochodem nikde nepíšu o tyčinkou zapatlaném autobusu, ale kvůli bezohlednosti cestujících, kterým je fuk, co jejich pestré kvarteto způsobuje okolí. A k systému - možností je od dob minulých spousta, ale asi je to pořád málo, což je pro mě osobně už jen hledání problémů, kde nejsou. Dětské koutky v restauracích a kavárnách jsou celkem fajn příklad - pokud se všude budou projevovat děti poměrně přiměřeně nebo je v případě problémů v dosahu rodič, nebude to vadit téměř nikomu. Pokud mi ale přiběhne každých 5 minut cizí dítě ke stolu a nějak mi zasahovat do prostoru a matka nebo otec nehnou ani brvou, tak mě to přestane bavit a další hosty asi taky. Personál restaurace bude na takové situace reagovat logicky tím, že tohle omezí. Prostě mi ta hysterie kolem mateřství přijde v současné době přehnaná, přestože mám od posledního porodu opravdu celkem krátce a témata, která tu řešíte si ještě pamatuju nebo je aktuálně řeším. Ad sousedi - vždy píšu, že kdo je rozumný, ten tam ty sáně nedává, úložné prosory mají všichni stejné. Za dobu obou mateřských jsem těch yetti rodičů poznala celkem dost, není to žádná novinka, minimálně teda v mém okolí ne :). Věřit,, že když se žena stala matkou nebo muž otcem, automaticky to z ní nebo z něj dělá člověka z kategorie "ohleduplný, všímavý, empatický, nesobecký", je celkem naivní, ale třeba taky časem yettiho potkáte :). Tipuji, že vás to všechno nejpozději s nástupem puberty vašeho dítěte přejde, minimálně už na pitvání drobností nebude tolik času. Do té doby přeju více optimismu při cestách s kočárkem i tak celkově. Pěkný večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako jo, protože vaše dva komentáře shrnují téměř všechno, co je na diskuzi okolo té kauzy špatně. Místo, aby se konstruktivně řešilo, že když statisticky vzato připadá na jeden autobus víc než jeden kočárek, je možná na čase mít autobusy homologované s více místy na kočáry nebo zrevidovat přepravní řád, točíme se tady na tom, že ale děcka drobí v MHD křupky, někteří rodiče nemají soudnost (ti ji ale obvykle neměli ani před dítětem) a vám to přišlo v pohodě, takže my, co nad tím pičujem, protože mám to v pohodě nepřijde, řešíme hovadiny. Bezva, no.

      Vymazat
  13. Tak tady jsou dva kočárky v busu standard, což je za mě ok. To, co se stalo "matce vyhozené s dítětem na mráz" považuji za mediálně vděčnou výjimku, ale možná je to všude jinde kromě Brna jiný, to nemůžu posoudit. A ten zbytek - výtah, obchod - jak jsem psala - neznám to, mám jinou zkušenost a to nejsem generace minulýho století s tím, že s oběma dětma jsem se po Brně nalítala po všech takových místech dost.... úprava každého obchodu tak, aby se mezi regály dalo jezdit s kočárem, nevím no, to byste chtěla na prodejce uplatnit nějakou vyhlášku nebo co? Ve většině obchodů to normálně jde. Naopak mi nepřijde soudný se v maličkým obchodě motat s klasickým kočárem, shazovat věci, drcat do všech a všeho....omezují se tím dost i ti ostatní nakupující... Nedokážu si představit, že v Brně při té obrovské nacvakanosti hromadné dopravy budem ještě řešit, aby bus pojmul všechny kočárky, co jsou zrovna v daný moment na trase linky xy na zastávkách, to je sci-fi. Vezměte to i obráceně - když jsou tam dva kočárky, často se tam nedostane houf studentů atd. a taky musí čekat na další spoj. Obecně posílit dopravu, to klidně. Tam už je efekt plošně pro všechny, zvlášť ve špičkách. Křupky atd. jen ilustrují, že situace není černobílá a že řada matek to opravdu přehání i v té situaci, kdy tam místo pro kočárek je. Ano přesně tak, tohle byli egoisti i před rodičovstvím i když je jako yettiho nikdy nikdo neviděl a ve vašem městě už tuplem ne :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když já nechápu tenhle systém "zásluhovosti". Jak dlouho se nesmí nikde v MHD najít křupka nebo být ohlášen případ nevhodně zaparkovaného kočárku, aby bylo normální, že s kočárem nečekám půl hodiny a víc na další spoj (ne všude jezdí linky co deset minut)?
      Tohle v té diskuzi prostě nemá co dělat, protože v každé skupině najdete členy, kteří se chovají nevhodně. Hodně lidí třeba vytáčí snowboardisti, protože někteří z nich ve frontě skáčou lyžařům po lyžích a sedají si doprostřed svahu. Přesto jsem nezaregistrovala diskuzi, že by kvůli tomu neměli mít nárok na svoje stojany na prkna :)

      Já zase za egoisitické považuju, aby se na nás ze všech stran valilo, jak je nutné mít víc dětí, protože daňoví poplatníci a naše důchody, ale abych pak i v běžných situacích jako je jízda v MHD, oběd v restuaraci nebo nákup v obchodě byla považována s tím budoucím daňovým poplatníkem za potenciální riziko a zdroj obtíží pro ostatní. Prostě jestli chceme, aby nám děcka platila jednou důchod, smiřme se s tím, že nám občas někdo přejede kočárkem nohu a při obědě nebude vždycky ticho.

      Bohužel - a jak to právě ukázala i tahle diskuze - u nás jsou děti vnímané jako budoucnost, ale budoucnost, se kterou radši nemáte nikde obtěžovat.

      Vymazat
    2. Nojo, to mi připomíná debaty o výchově a způsobech trestání dětí: Já třeba fakt vyrostla v prostředí (generaci?), kde bylo zásadou, že děti obtěžovat nesmějí. Že mají být vychovávny tak, aby věděly, že ony jsou ty, kdo se musí přizpůsobit dospělým, ne dospělí jim. A k tomu dopomáhej matčina i otcova ruka pádná. Plácnutí přes zadek jako ukazatel limitů srozumitelný dětem stejně jako kousnutí do kůže potomka od jakékoli matky zvířecí, která svoje potomky takto socializuje. Bezpochyby budu zase bita za svoje zpozdilé názory a nevhodnost ve zdejší diskuzi, ale tohle je téma, co mě pálí, i když svoje děti (v dětském věku vskutku neobtěžující) už nemám. Ale už teď se děsím, až budu mít na starosti jednou vnoučata a někde je korekčně plácnu, aby si nevynucovaly něco pištěním a vztekem, tak že na mě přijde sociálka nebo městská policie. V tomhle je to divná doba, pro mě. Stejně jako ta hyperkorektnost s meetoo při slovní narážce a s bělochy, co si nesmí barvit tváře, když hrajou černochy.

      Na druhou stranu, asi právě rezidua téhle výchovy v způsobují i tu neochotu přizpůsobit nárokům dětí i věci opravdu vhodné.
      (BTW. Moc se mi líbilo, jak jsme se povalovaly v parku na trávníku na dece a prcek se plazil kolem nás a přes nás, to bylo skvělý a v "mojí" době nemyslitelný.)

      Vymazat
    3. Muzu se zeptat, ruliso, Vy jste svoje deti vychovavala presne tak jak chtela/radila Vase maminka nebo tchyne?

      Moje maminka “poslouchala dobre minene rady” a ted toho lituje. Ja moc neposloucham a mozna budu litovat taky…

      A tim se dostavam k vasi vychovne ruce… jsem mama a svoje deti se staram, nejsou to sadrovi trpaslici, obcas krici ale snazim se je vychovat tak qbych na ne mohla byt hrda. A jsem!
      Vy ani jini dobri radci jim nefoukate na bebicka a nepisete s nimi ukoly, takze vychovny ruce dolu a prosim respektujte alespon tak jak ja respektuju treba pana ve fronte pred sebou- mozna je to starej hulvat, mozna pachne, mozna mi vadi ze neslysi a krici, ale nemam pravo se na nej jakkoliv utrhovat. Nebo mu radit at se umeje! A jsem pysna na sve deti, protoze neodsuzuji a pomuzou mu. Udelate to taky?

      IK



      Vymazat
    4. Ps: ale pokud bych pro Vas byla prehnane korektni, staci rict, i kdyz se to prici dobrym mravum…

      Vymazat
    5. ruliso, řekla bych, že většina tady těch probíraných věcí není přizpůsobení se dětem samotným, jako spíš jejich rodičům. To děcko v kočáru má ve výsledku v paži, jestli si matka mohla koupit boty nebo se prodila bahnem okolo výkopu.

      Je třeba rozlišovat mezi tím, že dítě někomu skáče po hlavě , anebo jestli se prostě projevuje jako dítě. Ale ano,tady je určitě prostor pro zlepšení i na straně rodičů :) Ale obecně se jako rodič malého dítěte prostě moc často setkávám s tím, že bych se měla cítit špatně, protože moje dítě nedodržuje normy, kterým ve svém věku ani nerozumí a teprve se to učí. Tady je určitě prostor zase pro víc respektu. Navíc, když by se těm situacím dalo předejít, kdyby byl svět víc pro rodiče s dětmi.

      Vymazat
    6. "Muzu se zeptat, ruliso, Vy jste svoje deti vychovavala presne tak jak chtela/radila Vase maminka nebo tchyne?"

      Ani omylem. Někde to píšu? :-)
      Vychovávala jsem je tak, jak jsem si j myslela, že je to optimální v rámci možností. Což jsem posuzovala já svojí hlavou a srdcem, ale to obojí jak známo, podléhá krom faktorů daných geneticky též modifikací výchovou. I když si kdekdo namyšleně myslí, jak myslí sám za sebe a originálně.

      Ad výkřiky o foukání bebíček: Nikoho tady neškolím ani neodsuzuju, smradlaví páni ve frontě mi vadí stejně jako smradlavý ženský, protože mám dost hodně citlivej nos, ale to jdu prostě dál od nich do jiný fronty, a bebíčka jsem svým dětem foukala taky. Fyzická i psychická. Tak nechápu ten osobní útok.
      Ne, přehnaně korektní opravdu nejste, zcela naopak. Debatovat spolu osobně, taky bych přidala taky něco osobního. :-)

      P.S. Mám neslyšícího přítele. Aji s naslouchátkama v obou uších je to naprd. A ujišťuju vás, že neslyšící nekřičí, naopak, huhlají a není jim rozumět. Křičet musejí ti zdraví okolo nich. Takže já. A někdy se za to na veřejnosti opravdu stydím, když se po mně lidi ohlížejí. Ale co se dá dělat.

      Vymazat
  14. Tak vypravme peloton nízkopodlažáků co pět minut, sice se nám zvedne dopravný jako prase, ale matky budou v poho. Nízká porodnost má mnohem palčivější příčiny to mi věřte.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pojďte mě o nich jako matku dvouletého dítěte poučit :)))
      Myslím, že tady už diskuze nepřipomíná nic, co by mělo smysl, každá evidentně mluvíme úplně o něčem jiném, tak se shodněme, že se neshodneme ;)

      Vymazat
  15. Mně ječící děti v dopravě nikdy moc nevadily. Trochu mě nasíralo, když někdo kopal nožičkama v zablácených botičkách do spolucestujícího, ale jednak to je zcela ojedinělý jev (který si člověk zapamatuje navždy, ale přitom ho zažil jen jednou jedinkrát) a jednak jsem své znepokojení nepřičítala tomu dítěti samotnému, ale dospělému, co s ním byl. A pak taky sobě, že jsem na to asi citlivá, protože mně by to nikdy neprošlo, já jako dítě bych si to nikdy netroufla. A to člověk předem neví, že se tenhle pocit na botičkový podnět vynoří a vyvolá vztek. A někomu to nedojde nikdy, že je jeho vlastní problém, když dostane na takovou ojedinělost vztek. A že by se měl hlavně postarat sám o sebe, zvážit sám svoje limity.

    Že je v autobusech málo míst pro kočáry, to je pravda. Autobusy mají podle mě nesmyslně dělané ty vnitřky, ideální by bylo, kdyby jedna část autobusu, vždy ta stejná, byla narvaná sedačkama, co nejvíc sedaček a úzký prostor k chození, jak je to teď, a druhá část by byla volnější, s míň sedačkami. A autobusy na letiště aby měly víc ploch pro zavazadla, jak je to v jiných metropolích.

    A ještě k tomu vážení svých vlastních limitů a "přizpůsobení své jízdy" podle toho: rodiče s kočárky je rozpoznají dost rychle - přesně, jak je v článku popsáno. Asi kdyby žena měla možnost jen někam dojít s kočárem a nejezdit hromadnou dopravou, tak by to udělala. Pokud je v dopracě, tak je mi jasný, že asi jinak to nejde, jinou lepší možnost nenašla, protože v tom případě by ji využila.
    A to už trochu zakládá na určitou ohleduplnost k lidem s kočárem. Na druhou stranu - žena s kočárem, druhým dítětem a psem už pro mě tak pochopitelná není. Pokud se dopravuje někam za zábavou, na dětské hřiště apod. Já bych teda chodila na hřiště v pěším dosahu a větší dopravní akce bych nepodnikala. Ale to se lehko řekne, když musí třeba vyzvednout dítě ze školky, která je daleko. No a proto pochopení taky moc nemám - ať chodí do školky blízko. Se nepodělá z toho, že to není nějaká hóch nóbl školka. Nojo, ale ono možná je to systémem, že jo - nedostatek školek, stres, jestli dítě vezmou a jak to budu dělat... Špatný plánování. Podle mě špatný, obce udělají výstavbu a najednou zjistí podle počtu dětí ve školkách, že za dva roky budou potřebovat více tříd ve školách. A narychlo začnou shánět, kde ty prostory vezmou. To se stalo před pár lety na Praze 6. Plánování špatný. Jenže plánování složitý. Za socialismu to bylo snazší, přehlednější, spádové školky a školy, nic jiného, nikdo děti nevozil autem někam do háje, byl přehled o obyvatelích a dalo se podle toho plánovat. Jenže teĎ je to asi o dost složitější a je to vidět třeba na těch autobusech. Není to prdel. Složitý městský procesy, dojíždění a tak. A přitom si ještě můžeme tisíckrát gratulovat, jak skvělou máme městskou dopravu. V takový situaci každá možnost pro rozvíření veřejné diskuse dobrá! Diskuse různých skupin aktérů toho městského prostoru a uživatelů dopravy.

    A abych na sebe něco práskla: když mi není dobře, bolí mě noha nebo cokoli, tak si klidně dám nohu s botou na protější sedadlo. Nebo se od jeho rantlu odtlačuju, abych si srovnala páteř. Kdyby to viděla moje matka, asi by byla pobouřena. Ale i to by mi už bylo jedno. Už nenadřazuju slušný chování (které původně vzniklo z praktických důvodů) nad svoje momentální praktické důvody.

    OdpovědětVymazat
  16. Ten případ z úvodu mě skutečně nějakým zázrakem dokázal minout, ale je to teda děs. Vypadá to jako klasické sebenaplňující se proroctví v akci. Jako matka se prostě společnosti nezavděčíš. Nikdy. Ale když děti nemáš, no tak to třikrát běda! Hrozný, fakt.

    OdpovědětVymazat