neděle 23. srpna 2020

Jak řekla, tak porodila

 

Lva

Člověk by si měl dávat pozor na to, co si přeje, mohlo by se mu to splnit. Prohlásila jsem, že rozhodně nebudu rodit v takových vedrech. Minulý čtvrtek jsme pořídili mobilní klimatizaci. O víkendu měly teploty klesnout. Suchej únor si v pátek večer vyposlechl rozhovor na téma Panna nebo Lev, u filmu sebou mlel, že to vypadalo, že mu nestačí audio, ale chtěl by to už i s obrazem, a v jednu ráno si vypustil bazén. Nápad rodit, až nebude takový vedro, měla zřejmě půlka Města, kde zavraždili posledního Přemyslovce, takže fakultka vyhlásila stop stav, což se prý stává tak čtyřikrát do roka, a poslali mě do Šternberka.

Tam jsem si to chvíli užívala (jako že fakt: „Chcete porodní pokoj se sprchou nebo s vanou?“ – Tvl, jdu rodit nebo na wellness?) a teď bych udělala odbočku k tématu domácích porodů, když už se k tomu můžu po jednom děcku fundovaně vyjadřovat na FB a novinkách. Mám moc ráda takový to „v porodnici se dějou strašný věci, třeba ti daj epidurál a novorozence ti narvou káčkem a udělaj mu screening“ a „když seš zdravá a máš v pohodě těhotenství, můžeš klidně rodit doma." Největší křivda, která se mi v porodnici stala, byla žemlovka k obědu. 

Porodnické násilí
 

Co se týče těhotenství, do šestýho měsíce jsem jezdila na kole, dva dny před porodem jsem dala kilometr v bazénu téměř za stejný čas jako před těhotenstvím (je fakt, že nejsem soutěživý typ) a celkově jsem těhotenství měla bez jediný komplikace. A po třech hodinách porodu (a třiceti čekání na kontrakce) to skončilo akutním císařem.

Rodit doma, jak v době covidové některé apelovaly, nemusela jsem žrát žemlovku a kuřecí sekanou s kečupem, ale taky jsem mohla mít dítě, co by na novorozeneckejch fotkách, kdybychom snad nějaký chtěli, nemuseli ani moc aranžovat do polohy mrtvolky.

Takže jestli jsem pro takové rozhodnutí měla někdy aspoň nějaké pochopení, protože někdo udělal v porodnici jinou zkušenost než já, nebo protože trpí syndromem bílého pláště, zatímco já jeho opakem (navzdory tomu, že několik lékařů znám i ze soukromého života bez pláště, tak mě jejich přítomnost naopak uklidní), tak teď už ho nemám. Ráda bych věřila tomu, že i zatvrzelá domarodka by se po odtoku plodové vody a dni bez kontrakcí dostavila do nemocnice, ale mám obavu, že spousta by dál pila maliníkový čaj a zobala lněné semínko, protože vyvolávaný porod a antibiotika přece nejsou dobrý start do života.

Překvapilo mě, že mě někdo uklidňoval, že to nevadí, že jsem rodila císařem. Proboha, jak se ženská dostane do nastavení, že by se měla cítit, že nějak selhala, protože její porod skončil císařem? Na samotný zákrok mám díky doktorům i sestrám v podstatě hezké vzpomínky, protože mi nedali šanci začít se bát, odnosila jsem dítě s Apgar skóre 10-10-10, co svoji porodní váhu dohnalo po necelém týdnu, moje tělo neudělalo nic špatně, nepřišlo se na žádný problém, jediná anomálie spočívala v tom, že jsem byla rekordmanka roku co do délky pupeční šňůry, do které se ale Sucháčovi podařilo nezamotat. Prostě to z nějakého důvodu dopadlo tak, jak to dopadlo. A v první řadě to dopadlo dobře. Takže jak se stane, že někdo začne cítit výčitky svědomí, protože neporodil svoje dítě přirozeně?

Druhá věc je kojení: myslím, že je společensky přijatelné nekojit, už míň je ale pro hodně lidí akceptovatelné, že i s tím jste v pohodě. Několik dní po porodu jsem měla pocit, že za každým rohem číhá členka laktační guerilly připravená tahat mi prsa z podprsenky, aby mi zachránila dítě před nenávratnou deprivací. Po porodu jsem byla psychicky úplně v pohodě. První den po císaři jsem se dokonce cítila celkem fyzicky dobře i potom, co mě po necelých dvaceti čtyřech hodinách postavili na nohy, a sestry byly překvapené, že jsem si o injekci proti bolesti přišla říct na sesternu po svých. Fyzicky jsem se zhroutila po pár dnech pokusů o kojení. Bolela mě jizva, z chůze a veškeré manipulace s dítětem i se sebou v pozici v předklonu mě bolela záda a do toho se přidala prsa. Hodina snažení a výsledek dítě řvoucí hlady a dokrm. Když se mě během porodu asi patnáctkrát zeptali na alergie, které jsem pokaždé negovala, měla jsem možná už v tu chvíli říct, že alergická jsem na slova „rozkojování“, „přisávání“ a „bradavka“.

V porodnici jsem dostala brožurku s instrukcemi, jak se chovat po císařském řezu. Bylo tam co dělat, když potřebujete kašlat, kýchat, nebo se smát. Nebylo tam co dělat, když je vám fyzicky tak zle, že chcete brečet.

Krize nastala v den propuštění, kdy jsem doma z koupelny slyšela, jak si Chlapec pouští nějaké video z Modrého koníka: „Jediná věc, která patří do úst miminka, je maminčino prso…“ Zařvala jsem, cituji se: „Vypni tu zasranou píču a ať jí někdo nejdřív rozpáře břicho a pak ať mi přijde říct, co patří nebo nepatří do úst miminka!“ Večer jsem se dívala na spícího Sucháče vedle sebe v postýlce a nebyla jsem si jistá, jestli bych se dokázala zvednout, pokud by se začal dusit. Přistihla jsem se přitom, že ho nechci brát do náruče, protože pro mě neexistuje žádná pozice, ve které by mě nic nebolelo. V ten moment jsem se rozhodla, že Sucháč potřebuje hlavně fungující matku, ne fyzicky sesypaného trosku, a že kojení prostě vzdávám.  

Přestože mám naprosto skvělý kamarádky a doufám, že budu moct brzy péči Drahomíry, Gedžitky a Motorové myši na někom oplatit, i s nimi a jejich dobře míněnými radami jsem si připadala, že bych se měla cítit špatně, protože ony by se na mém místě snažily víc. Nechtěla jsem už další tipy na čaje, homeopatika nebo polohy při kojení (zájemci o rychlou eutanazii ve státech, kde není povolena, mohou zkusit matce po císaři říct, jak skvělá je pozice vleže na boku), byla jsem rozhodnutá a už jenom tím rozhodnutím ze mě spadly litry neexistujícího mateřskýho mlíka. Nutrilon pro dítě, ibalgin pro matku a konečně můžu využít instrukce z brožurky, jak se smát po císařském řezu.

Chlapec umí se Suchým únorem naprosto všechno co já (něco i líp, protože Sucháč se evidentně na odkrknutí radši rozvalí na širokém chlapském rameni než na mně) a hlavně to ochotně dělá (bere za mě celou první noční přebalovací-krmící směnu, kdy po pár hodinách spánku tělo začne regenerovat a pro mě je to nejbolestivější část dne, někdy si k tomu nalije víno a probírají se Sucháčem baby). Prostě „nepomáhá“ nebo „nehlídá dítě“, on se o něj stará. Vzal na sebe i všechny telefonáty mým příbuzným, které mrzelo, že nevolám, nestačily jim fotky a zprávy a nechápali, že to není z rozházených hormonů, ale z toho, že na slušnou mezilidskou konverzaci nezbývaly síly.

V některých chvílích ovšem pracuje na tom, aby mi ta jizva smíchy praskla. Ležím v obýváku a při přebalování slyším: „Ty máš ale velkého pindíka. To je pindík od Molů, my takové nemáme.“

Na moji stížnost, jak mě v noci při přebalování Sucháč dvakrát pochcal, kontruje: „Tak za to si můžeš sama, když má tu vaši hadici.“

Dneska ráno mě pochválil, že jsem mu dala lépe ukrojený krajíc chleba, ale že ho mrzí, že ho musí vyhodit, protože si ho pocukroval, neb si stále nepamatuje, co je cukřenka a co je slánka. (Bojkotuje moji snahu, aby konzumoval míň sacharidů – dá si o lžičku míň cukru do kafe a pak si pocukruje chleba.) Požádala jsem ho, aby si po sobě ten chleba v koši zahrabal, protože při každém otevření koše a pohledu na něj jsem se smíchy a bolestí zlomila v pase.

Takže je ze mě spokojená, nekojící šestinedělka. Stejně jako u komentářů k těhotenství, můžete namítnout, že ten psychický kolaps může přijít s první kolikou, prořvanou nocí nebo teplotou a budete mít pravdu. Já si ale teď užívám každýho dne, kdy se Sucháčem zvládneme něco líp zorganizovat, kdy zvládnu víc práce, kdy zvládnu přečíst kousek knížky. Večer mě čeká privilegovaná starost rozhodnout se, jestli si oholím nohy nebo umyju vlasy, protože obojí zatím nedám. Myslím při tom na ženský, co už několik dní ani neviděly sprchu, protože jejich chlap se bojí dítě i chytit.

42 komentářů:

  1. Gratuluju!
    K synkovi i tatínkovi.:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Doufám, že to tatínka nepřestane bavit.

      Vymazat
  2. Taky gratuluji!!!
    Moje žena si kojení pochvalovala zejména proto, že měla jídlo vždycky s sebou, ohřáté na správnou teplotu a v ideálním balení. Období příkrmů je snad nejhorší, ohřívání, skleničky, všechno špinavý a pacholek to stejně nechce :-))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Popravdě pokud nejsi nervózní panic, tak s dnešními vychytávkami jako sterilizátor do mikrovlnky a ohřívačka ta příprava netrvá o moc dýl než dostat se z trička a podprsenky:) Ven pak holt táhneš o jeden krám navíc v podobě termoboxu, ale s kočárem jsme ještě nebyli. Příkrmy jsou asi jiná liga, ale tak tomu se nevyhneš ani s kojením.

      Vymazat
    2. To víš, moje žena rodila (dnešním pohledem) v pravěku, ultrazvuk byl ještě v plenkách, termoboxy byly pouhým snem, mikrovlnku měli jen Kellner a Babiš a teploměru trvalo pět minut, než se sloupec rtuti vyšplhal ke skutečné hodnotě teploty:-)

      Vymazat
  3. A pokud jsi nervózní, třeba z toho, že víš, že máš málo mlíka nebo mlíko v podstatě jen jako kalnou vodu, takže mrně bude za půl hodiny řvát hladem znovu, tak je ti sebepraktičtější balení naprd, protože je toho v něm těma strastma každým pokusem míň a míň, ne víc a víc, jak ti doktoři rádi vtloukají do hlavy. Prdy, klamavá reklama.

    Mě to naštěstí potkalo až u druhýho kluka, takže jsem měla srovnání, rychle mi docvaklo, oč jde, a nezhroutila se z toho úplně, jen jsem obrečela, že už si nebudu užívat těch klidných chvilek intimního scucnutí se ve dvou. (Do něhož tatínci nemají přístup.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pak taky moudra, že prvorodičky zásadně přenášej a klukům se nechce ven.

      Mně asi tím císařem nenastartovaly hormony, protože se musím přiznat, že mi to ani jednou nepřišlo jako intimní záležitost, spíš bych to přirovnala k pokusům o koitus, po kterých na obou straných zůstane pocit trapnosti.

      Vymazat
  4. Mě za císař litovaly nejčastěji matky, který po pár moudrech, že se svým děckem nikdy nenavážu láskyplný vztah, pak mimochodem zavzpomínaly, že rodily týden v kuse (načež bylo děcko vyrváno jako špunt z Bohemky otvorem, který propojil tři běžné trubice v jednu). Jakoby si ten porod musel člověk fakt oddřít, aby to bylo spravedlivý ke všem přítomným. Kojení dtto. Kéž se od tebe drží laktoteroristky dál a užívej oba skvělý kluky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někde jsem četl, že porod se nechá přirovnat k jízdě poštovní dodávky vodovodním potrubím...:-)))

      Vymazat
    2. Jo, jako by to byla soutěž, že kdo se natrhne blíž k prdeli, vyhrává. Může mi někdo někdy zkusit říct, že jsem měla porod bez práce.
      Je fakt, že jak rekonvalescence postupuje, vybavuje se mi, jak jsem v rámci práce studovala různé odborné články, a v hlavě mi zůstalo někdy z ledna především věci jako: "Fekální inkontinence: nejčastější příčina komplikovaný porod."

      Vymazat
  5. A tech temat, za ktere by se matky mely citit provinile, je cim dal vic- hlavne ta moznost sebemrskacstvi se nabizi, at se k cemukoli postavis jakykoli, vzdy je to moc nebo malo. Lepsi ignorovat hned od zacatku, v brise jsi ho mela ty a citis nejlip, jak to ma byt.

    Nedavno jsem vyplnovala dotaznik k porodu, kde jsem mela urcit barevne ladeni salu (maji specialni nasviceni skoro jako na diskotece), uklidnujici program pro stropni projekci a muzu si pripravit hudebni mix. Proste nulta narozeninova party, jeste musim vyresit, co na sebe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že se mi to celkem daří.

      Říkám si, že je škoda, že Sucháč s tou hypoxií trochu nepočkat a nestihla jsem tam vyzkoušet všechno.

      Vymazat
    2. Tak snad priste, no. Tu stropni projekci si matne pamatuju z prvniho porodu, ale fixovala jsem se hlavne na porodni asistentku, ktera vypadala jako Sigourney Weaver zamlada a mela skill pusobit, ze nepochybuje, jak to zvladnu a prislo mi to dulezitejsi, nez sal se zarizenim jako z fitcentra. Hlavne jsem vedela, ze to bude mit pod kontrolou, at ze me vytahne cokoli/jakkoli

      Vymazat
    3. Taky jsem měla štěstí, my si ukazovaly fotky našich psů a koček.

      Vymazat
    4. Žena: Ha, hypoxie, pořád přemítám, jestli tuhle diagnózu nemáme. Jak se na ni přišlo?

      Vymazat
    5. Ywaim: No, z monitoru zjistili, že mu klesají ozvy. Ale vzhledem k tomu, že pak byl venku snad do 40 minut, tak prý bez následků.

      Vymazat
    6. To usoudili na základě nějakých vyšetření, nebo čistě z času extrakce a apgaru? Teď už bys na to určitě přišla, tak jsem ráda, že všechno dopadlo dobře. Ten kojenecký věk je z pohledu délky lidského života stejně úplně mizivé období.
      Malej měl taky špatný ozvy, tak mě nutili ležet na zádech, tam byly dobrý. To jsem teda přičítala spíš poloze monitoru. :-D

      Vymazat
    7. Normálně jsem si vzala jeho propouštěcí zprávu a tam o hypoxii vůbec nic není! Jen patologické KTG. Tak já vůbec nevím, odkud jsem si to vycucala, fakt mám před sebou "CS kvůli hypoxii plodu a nepostupujícímu porodu". Ještě by to mohlo být v mojí propouštěcí zprávě, o které jsem byla přesvědčená, že mám kopii a evidentně ne.
      Ptala jsem se právě na přidušení atd. a řekli mi, že tím, že to byl začátek porodu, tak to i pro něj bylo bez problémů. Že je vzteklej asi nemůže být důsledek hypoxie, to je spíš po mně, co?

      A ty máš teď čerstvě a podezření, že to není ok?

      Vymazat
    8. K té propouštěcí zprávě:
      Mám dojem, že doktoři tam neradi píšou nějaké komplikace, které podle jejich názoru neměly následky a povedlo se je vyřešit během porodu. Já mám u obou porodů (před třiceti a pětadvaceti lety) napsán normální průběh, akorát že vyvolávaný porod, a přitom jsem pokaždý byla v porodonici devět dní kvůli komplikacím (při porodu popraskané vnitřní křečáky, porody dlouhý) a druhýho kluka odmotávali z přiškrcení pupeční šňůrou.

      Vymazat
    9. Žena: Tak tak, čerstvě a s (mým) podezřením. Mj. kvůli apatii jsme byli i pár dní na pozorování v Motole, kde nakonec konstatovali, že všechno dobrý. Nízkou tepovku (spodní hranice normy) měl celý těhotenství, i teď má v klidu okolo 100/minutu (běžně mají prý 130-150). Ve zprávě teda nic nemá, jenže tam mi moje otázky zodpovídali tak fundovaně ("normální, normální, no jo, je línej, to bude piplačka, takže to jsme vyřešili"), že to pro mě nic neznamená.

      Vymazat
    10. rulisa: Zapomnělas, že porodem zájem o matku končí:D Tak proč by to tam psali.

      Ywaim: To chápu. Kdyby mě takhle odbyli, taky to ve mně hlodá. Jestli tě to uklidní, tak Sucháč sice nebyl vyloženě apatický, ale první samostatný pohyb (otočil se na břicho) vykonal v půl roce. Jako novorozence a čerstvého kojence ho nezajímala hrazdička nebo nějaké hračky v kočáru. Neřešila jsem to jenom proto, že doktorka byla v klidu a neměla jsem srovnání (kolem mě měli děti s odstupem aspoň půl roku), tak až pak jsem viděla, že hodně věcí Sucháč v jejich věku rozhodně nedělal. Teď na roce je tabulkovej.

      Vymazat
    11. Žena: Novorozence a čerstvé kojence málokdy zajímá víc než máma... Ale on prostě 99% času tráví spánkem. Jestli se jednou probere v ukřičený dítě, budu samozřejmě na tohle období s láskou vzpomínat, ale zatím tam nejsme, tak se bojím. Doktorka se taky tváří, že v pohodě, ale žádanku na neuro mi snad na přímou žádost dá. Dcera třeba taky hodně věcí nedělala podle tabulek, ale bylo vidět, že má prostě špatně zažitý pohybový vzorce a tím pádem slabý svalstvo. A přes den byla normálně čilá a funkční. :)

      Vymazat
  6. Gratuluji! Ke všemu.
    Já jsem poprvé rodila plánovaným císařem a cítila se jako nedostatečná žena. Hlavně, když všechny kolem začaly probírat porody.
    Podruhé přirozený porod takové kvality, že když mi dítě konečně položili na břicho tak první, co jsem mu řekla bylo "Promiň".
    Po tom zážitku je pro mě císařský řez naprosto vhodný a civilizovaný způsob jak dostat dítě ven.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jo, nedostatečná žena. Když jsem se pár dní na to dívala na jizvu, respektive ji osahávala, protože jsem si na ni neviděla, a na dítě s porodní váhou necelý dvě a půl kila, fascinovalo mě, že ze mě mohli něco tak velkého takovým uměle vytvořeným otvorem vytáhnout a ještě můžu být naživu. Tak díky bohu za ty možnosti.

      Jinak si postupně pouštím na youtube video císaře s komentářem. Už chápu sestru na novorozeneckým, co mi říkala, že když ty děcka přežijou porod, že fakt nepravděpodobný, že bych jim promáčkala hlavu. Hádám, že on normální porod nebude o moc lepší.

      Vymazat
  7. Vítej v klubu zjizvených podbřišků! Je to jako s maturitním vysvědčením. Každej to hodnotí krátce po akci...a za čas už to nikoho nezajímá :)

    Na císařským řezu jako introvertka shledávám zásadní výhodu, že jde odvyprávět jednou větou. Pravda, musí být plánovaný, jinak se to trochu komplikuje :)

    U přirozenýho porodu jsem to zkusila dát do jedný věty taky: "Rodit prostě neumím, tak ho ze mě museli vymáčknout" - jenže to vyvolává otázky, jak to jako jde něco takovýho neumět :)


    No ale abych se dostala k tomu hlavnímu! Gratuluju a ať se vám spolu všem třem dobře daří a hlavně to zdraví :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neumět, neumět... Jde o styl.
      Navíc - mně taky vtloukali do hlavy, že jako žena bych měla umět rozlišovat třicet druhů modré a mělo by mi být jasné, že u broskvové se jedná o barvu vnitřku broskve, nikoliv vnějšku. A já si dlouho myslela ,že levandulová je odstín béžové a nachová se mi nějakým způsobem asociovala se zelenou (asi tam slyším ten hrách).Takže porod jako přirozenost ženy?

      Vymazat
  8. Připojuju se ke gratulacím. (A článek si ukládám jako uklidňující čtení, až na mě někdy taky dojde :-))

    OdpovědětVymazat
  9. Moc Ti gratuluji! Hlavně si to užívej místo toho, aby ses stresovala, že nejedeš v mainstreamu. Ty spokojená, mrně spokojené, taťka spokojený a všichni radilové ať vám políbí lemroucha. Já mám už dva velké kluky, ale na to, jak jsem se s tím prvním snažila o kojení, které nešlo a nešlo, kluk řval, já brečela, na to se pamatuji dodnes...a bývala by to vyřešila včas podaná flaška s feminarem. Citová vazba? naváže se i bez kojení, když jste intenzivně spolu.
    Užijte si to!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ha, druhá Liška. :-)

      Vymazat
    2. Nee. Jen Vulpecula. Už od března 2009.

      Vymazat
    3. To se tak někdy přihodí. :-) Liška H. Ryška - Vulpecula je od roku 2006. Ale osobně ji znám až od 2007.

      Vymazat
  10. Tak ať všeobecná spokojenost jen stoupá! O psychické kolapsy není co stát a celkem se bez nich obejdeš.

    OdpovědětVymazat
  11. Blahopřeji. Doufám že i při novém chlapečkovi najdete čas na psaní. Ráda čtu vaše svěží články. Přeju oběma dobré zdraví. Radka z P.

    OdpovědětVymazat
  12. Pantáta je bourák ;-)
    ...u těch citátů jsem se zlomil v pase taky, pročež jsem rád, že mně cejchu nikdo nepáral...

    OdpovědětVymazat
  13. Hurá, gratuluju!
    To sis teda užila. Obdivuju tvůj věcný přístup. Tenhle obor - rození dětí, strava kojenců a způsoby jejich nošení či vožení - mi připadá jako největší nátlakovka a dolování pocitů viny z matek, hledání, co zkritizovat, kde udeřit; hodně matek jsou asi soutěživé typy s pocitem, že likvidace konkurenčních metod je jejich nebeské poslání.
    Takže super, že se nedáš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přésně. V oboru péče o kojence je třeba mít na paměti především to, že dítě by péči mělo přežít, v ideálním případě celé.
      ...názory babiček, tchýní, cizích matek, nematek, jakož i mnoha dalších entit v postupu k tomuhle cíli příliš velkou roli nehrajou...

      Vymazat
  14. Tohle je ten článek! :) Druhé rozkojování, tentokrát s o dost menším pocitem selhání jsou matka, pokud neuspěju. A to jsi nezažila laktační poradkyně, který tě hlavně zdeptaj (4 z 5!) svým tlakem na sezení na gauči (několik týdnů), kojením do pěti let (wtf?!), komentáři o nevhodnosti způsobů dokrmu (jediné cévkou!) a tlakem proti umělýmu mlíku (způsobuje alergie a poškození mozku!). Kojit může každý (blbost, ale i kdyby, za jakou cenu?), poptávka určuje nabídku (tak určitě), kojit podle potřeb dítěte (protože moje potřeby porodem přestaly existovat!)... Kolik peněz a nervů já za to vyhodila, to by stačilo na deset krabic umělýho mlíka, antialergenního. Skvělý, že jsi nepodlehla tlaku a hlavně se hodila do klidu a přežití po porodu. :)

    Ex post gratuluju Sucháčovi k prvním narozeninám! Doufám, že jste pořád stejně v klidu jako na začátku. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám dojem, že většina laktačních poradkyň si myslí, že život dítěte končí odstavením. Takže tady typu "přikládat dle potřeby dítěte a na jak dlouho chce" jsou výborný, když máš doma starší dítě. To máš nechat pojít?
      Jinak teda taky vnímám tu kampaň proti umělýmu mlíko. Těhotná kamarádka na moji odpověď, co Sucháčovi dávám, pronesla něco v tom smyslu, že "Kendamil je prý šetrnější". Co si myslí, že do ostatního sypou? Štěrk?

      Vymazat
    2. Starší jsou tři a půl; obávám se, že většina laktačních poradkyň, které jsem viděla, by ji ještě kojila.
      Z kampaně proti UM jsem byla u prvního dítěte fakt nešťastná. Už v porodnici jsem dostala čtyři letáky, jak jedině kojení je nejlepší způsob výživy děťátka, přímo ušité jemu na míru. Novorozenecké mlíko jako jediné nekoupíš v drogerii, neplatí na něj slevové kupony, protože stát podporuje kojení... Ještě víc těm matkám dávejte najevo, jak selhaly, to těm dětem zajistí nejlepší stát do života.

      Vymazat
    3. Přesně. Já nějak nechápu původ těch kampaní na destigmatizaci kojení. Víc pohledů se na tebe upře, když vytáhneš venku flašku, ne prsa.
      Měla jsem štěstí, že v porodnici mě vybavili na cestu dávkama Nutrilonu, ať to zkouším doma a případně dokrmuju. Přitom mají status baby-friendly porodnice a četla jsem, že aby ho mohli mít, tak tě údajně nechtějí pustit, pokud dítě není plně kojený. Nechápu.
      Ale je pravda, že třeba u jedné známé, která se teď chlubila, že dvouletou dceru kojí už jenom ráno a večer, jsem byla ráda, že jsme se viděly až nedávno, takže jsem se před ní necítila tak blbě, když jsem odpovídala na dotaz, jestli ještě kojím. Přitom racionálně člověk ví, že k tomu není důvod.
      Jinak teď sice nemůžou být na novorozenecká mlíka akce, ale normálně je seženeš v drogerii. DM má dokonce solidní výběr těch různých hypoalergenních, antikolikových atd.

      Vymazat
    4. Teď jsem se seznámila se sousedkou, který ten dokrm první tři dny skutečně odmítli dát. Dítě tam celou dobu řvalo hlady ubralo 700 g (!). Tak nevím, jestli takhle tomu kojení pomůžou... V porodnici ztratí pětinu váhy, ale pak tě pediatr honí že za týden přibral jen 150 g. Mě klepne.

      Vymazat
  15. Ono to je asi jako vymezení proti minulosti, kdy se naopak propagovalo umělý mlíko. Tak jako že kojit je fajn. A jako je, o tom žádná, ale ještě musíme najít tu rovnováhu.
    Na druhou stranu, ty baby-friendly statusy jsou u nás výsměch. Ve dvou porodnicích s tímhle certifikátem se na mě nikdo ani nepodíval, sestry mě akorát dost nevybíravě sepsuly, že to dělám blbě, dokrm mi strčily jako první možnost, dítě mi daly po pěti hodinách po spontánním rychlém porodu bez komplikací... Asi ho dostane každá porodnice, která o něj zažádá.
    Tak buď je to posun za poslední rok, nebo jsem tehdy jen špatně koukala. Fakt jsme museli pokaždé do lékárny.

    OdpovědětVymazat