úterý 29. května 2007

V šestinedělí

Kdy už se zase budu chovat normálně?

Jestliže jsem ve čtvrtek procházela maturitní psychózou, teď se nacházím v maturitním šestinedělí. Já teda přesně nevím, co to je, ale určitě to znamená, že se ke mně musíte chovat hezky a ohleduplně, protože jsem ted neustále něčím ohrožována a mohla bych i umřít! A čím jsem ohrožována... No, tak předně vám musím osvětlit teorii Sanchina kamaráda, kterou jsem vám chtěla osvětlit už v minulém příspěvku, ale asi jako na dalších pět věcí jsem na to zapomněla. Teorie vysvětluje, proč maturanty po maturitě ráno bolí hlava. Protože z ní odcházejí všechny nabyté vědomosti. A čím líp člověk odmaturoval, tím víc to pak bolí. Mně ta hlava v sobotu moc nebolela, proto se teď setkávám s náhodnými ataky zbytkových vědomostí. Kupříkladu včera ráno jsem se probudila s myšlenkou na sanstefanský mír. Kdy, kde, kdo, co a jak. A vzpomněla jsem si, ačkoliv tato informace by už měla být dávno pryč. V noci mě pro změnu pronásledoval sen, že jsem znova zkoušená z dějepisu, tentokrát místopředsedkyní komise, která učí dějiny umění a která mi neodpustí, že ze dvou možností, zda byl Kotěra Gočárův žák či učitel, si vyberu tu špatnou, a dá mi dvojku. Jenže já už jsem mezitím všude řekla a napsala, že mám za čtyři a teď to vypadá děsně trapně.
Toliko odpověď pro Veve, jak mě maturita poznamenala.

Za svou povinnost také považuji, abych budoucím maturantům z dějepisu poskytla několik cenných rad. Tedy, vskutku to nemyslím špatně, já mám přece dějepis ráda, kromě starověku, středověku a půlky novověku, ale přece jenom – ačkoliv ředitel Quasimoso by vám řekl něco zcela jiného – dějepis má několik specifik, která vám ve studiu budou klást jisté překážky.
1) Všichni se jmenují Karel nebo Ferdinand, ve Francii potom Ludvík, u nás Václav. Zvláštní úchylku má Prusko, kde jsou všichni Vilém, Friedrich nebo Friedrich Vilém a liší se jen čísly. Někdy mají dokonce čísla dvě.
Jejich manželky se vždy jmenují Anna nebo Alžběta, pokud máte štěstí, tak Kateřina.

2) Pokud je váš profesor logik, začne od starověku. Vedle toho, že v Římě měli všichni minimálně jednu úchylku a opakovaně se snažili, aby Řím shořel, tak je taky všechny zabila pretoriánská garda. Což vám sice v tom starověku usnadní práci, ale nesmíte pak říct, že Hitlera se taky pokusila zabít pretoriánská garda – ani z legrace. (Noc dlouhých nožů je fakt něco jinýho.)
Ve 20. století zase všichni umírali na syfilis.

3) Žádná významná událost se nestala v roce, který by byl dobře zapamatovatelný. Výjimku tvoří Caeser, který se ohleduplně nechal oddělat v roce 44, Karel I. Veliký, který je pro mě veliký, protože se nechal korunovat císařem v roce 800, a ač mám proti církvi mnohé, tak založení arcibiskupství v Hnězdně a Ostřihomi v roce 1000 taky nezní špatně. A ještě docela ujde zlatá bula sicilská.
Tento bod ovšem zas tak úplně není překážkou k získání jedničky, protože já sice znám dohromady asi pět letopočtů, ale zato vím, kdo s kým spal.

4) Zhruba od 18. století se každý uzavřený mír jmenuje pařížský, pražský, frankfurtský nebo versailleský.

5) Od roku 1870 je všechno, co se týká Francie a Německa, prostě odplata za bitvu u Sedanu.

6) Nejvtipnější dějiny (na mrtvoly nehleďme) má Rusko/SSSR, pak dlouho nic a potom Francie. Na to, jak se Francouzi několik set let nemohli rozhodnout, jestli teda republiku, císařství nebo království, nemá ani náš vykastrovaný Jaromír. No a pak ten Sedan. Je to prostě divný národ.

7) Budete si tak dlouho chtít vytáhnout 20. století, až si vytáhnete Řecko.
A i když to zvládnete, tak postupem času se vám to začne zdát neuvěřitelně frustrující. Jako teď mně. Protože moji, moji druhou světovou válku si vytáhla jedna z růžovek, které mě po celý rok na semináři tak štvaly, protože z něj odcházely v půlce, takže zkoušená jsem byla zase já, nebo předstíraly, že písemku na dvacet minut píšou dvě hodiny, takže zkoušená jsem byla zase já! A dostala trojku! Já kdybych dostala trojku z druhý světový, tak se jdu defenestrovat!
Ehm. Tedy ten frustrační (vymyslela jsem nové geniální slovo, nebo mě někdo předběhl?) problém spočívá v tom, že vedle srdečních otázek, má většina lidí i takové srdeční drobnosti, které ne vždycky lze napasovat do tažených otázek. Sancha, která si vytáhla raně křesťanské státy, kupříkladu ještě ode dveří chtěla zakřičet: "Uruk, Ur, Nippur, Lagaš, Kiš, Uma!" A mě od včerejška trápí vědomí, že jsem nedokázala sebrat odvahu, otočit se ve dveřích a zakřičet na komisi: "Generál Eliáš měl prvního psa čau-čau v Československu! Rasputin měl velký penis! Lenin měl syfilis! Stalin taky! A Gottwald taky! A můžu vám říct něco o šesti ženách Jindřicha VIII.? Prosííím!"
Dobrá tedy. Nad dějepis se ještě dokážu povznést, protože tam aspoň byly ty Thermopyly. (Mimochodem, s Kačátkou jsme se shodly, že ono to vlastně nemohlo dopadnout jinak, než že si vytáhneme zrovna tuhle otázku. Byla to právě ona, kvůli které jsme Tolstolobikovi "Thermopyly-na souši, Peršané-silné loďstvo" zatrhly další přísun maturitních otázek. Byla to ona, kterou jsem nakonec přepracovala já, načež dva dny na to nám ji přepracovanou – po půl roce – poslal i Tolstolobik.)
Nicméně... můžete mi vysvětlit, jak jsem v češtině mohla zapomenout na Járu Cimrmana české literatury, S.K. Neumanna?! Dekadenta, anarchistu, symbolistu, civilistu, vitalistu, komunistu?! Ano, já vím, že zemřel v roce 47 a že Rudé zpěvy vyšly v 1923, ale Vondra by zcela jistě měla pochopení, kdybych ho tam nacpala! Aspoň od těch dveří...

Jinak tedy, proč ještě se budu v příštích šesti týdnech utápět v pomaturitní depresi. Víte, já jsem vám toho z poslední doby hodně neřekla. Pokoušela jsem se to vecpat do několika příspěvků, které doteď čekají na dopsání, a pak taky mezi řádky do příspěvků jiných. Tak třeba to, že tenhle blog už půl roku nepíše P_D, Kopřiva ani Mathilda, nýbrž já, svrchovaný vládce nad celým nejmenovaným ústavem, markrabě moravský. Ostatky původní autorky jsou uloženy v kůlně na školním dvoře.

Hm.

Ve zkratce. V pondělí ráno jsem se probudila a chtělo se mi jít do školy. Já skoro závidím těm, co tam teď sedí s profesorem Slinou, profesorkou Pittovou, Vondrou, Fidmanem, Hroudou, Otcem Třídním, Tetou Třídní... Nedošlo na slova "teď se těšíš a pak budeš vzpomínat", protože kdo mi bude chybět, to jsem věděla dlouho dopředu, a navíc na některá specifika naší školy budu sice vzpomínat, ale že bych si je chtěla zopakovat... viz nástěnka na Spolužácích:
A myslíš, že bychom v tom páťáku dostali nějakou věrnostní slevu?

vernostni slevu bys urcite NEdostala, uz tak ma skola malo penez, ted navic jeste kdyz se snedly chlebicky za 11 tisic...o zadne sleve nemuze byt ani rec!

Vidíš, na ty chlebíčky s kaviárem a pozlacenou kůrkou jsem úplně zapomněla. Taky jsem jich sežrala aspoň tři tácy – seděla jsem tam od pondělí do pátku a nedělala nic jinýho, než se krmila. A ostatní taky, já je viděla. To se pak nedivte, že dostanete účet na jedenáct tisíc!

Není nad typické zakončení roku. Copak si asi markrabě pořídí za naše peníze tentokrát?


Ale tak kvůli těm nejdůležitějším zatajeným informacím jsem vlezla do rozepsaných a hodlám kopírovat:
Z 27.3.:
...Prostě jsem tam nějak... ehm, nečtěte to, prosím! Ze slušnosti odvraťe zrak od monitoru, jdu si sypat popel na hlavu! (Hele, to jsem nepsala já, to moje ego!) Dobře, ehm... tak nějak jsem dospěla k názoru, že... a dalo mi to hodně práce, chm... dospěla jsem k závěru, že... inteligence není teda to úplně nejdůležitější, nó. Barbie a Pomlčka se sice z materiálů klidně naučí překlep a budou ho neustále opakovat, nicméně při nejmenším nemají páteř křivou jak já nohy (takže hodně). Pro vás z toho plyne, že teď začnu pomlouvat jiné spolužáky.
A co že tak najednou? Ale no tak, neříkejte mi, že jste si nevšimli, že co se spolužáků týče, tak už jsem pěkně dlouho hodná holka! Nebo aspoň většinou. Nebo aspoň na to, že to jsem já.
Mírně k tomu přispěla aférka, kterou bych – kdybych nebyla ta hodná holka – nazvala válkou růžovek. Nevím, jestli vám to mám říct... buď si budete myslet, že jste se uklikli, anebo se budete cítit zklamáni, že jsem vám celou dobu lhala a ve skutečnosti je mně a mým spolužačkám deset. Tak nějak mám dojem, že to začalo tím, že Pomlčka navrhla, že vybereme peníze na DVD z plesu pro VV, jenž se na náš ústav navrátí až rok příští – a nemůžu říct proč, pár z blogu se mi stává jedna velká drbárna – a stráví tu tedy celkem pět let (jsem s tebou!), protože o něj jeví zájem. Upozorňuju, že VV asi neví, že DVD za něj chceme platit, iniciativa je Pomlččina. A na každého to vychází asi šest korun. Blběnka se proti tomu ohradila. Co by prý jemu měla něco platit, když jim (rozuměj Blběnce a Pírce, jež se angažovaly v té strašné věci zvané plesový výbor (taky vám to zní jak nějaký výdobytek VFBR?)) taky nikdo nic neplatil. Okořeněno to bylo výrokem: "Napadlo vás třeba, že například ty brčka taky musel někdo zaplatit? A že ty špendlíky na tablo taky budeme muset koupit?"
Jak jsme vedle sebe se Sanchou a Kačátkou seděly, synchronizovaně nám čelisti cinkly o zem (plus mně se ještě po třídě rozlětěly plomby). Jistěže s organizováním plesu jsou starosti. Připočtete-li k tomu ještě schopnosti našeho ústavu a prazvláštní povahu našeho pana ředitele, je to dokonce pakárna. Jako by za podobných okolností byla organizace čehokoliv. Dámy si toho musely být vědomy a nikdo je do plesového výboru necpal. Pokud měly nějaké finanční výdaje a nechtěly čekat, až se uhradí z výdělku za ples, nebylo nic jednoduššího, než otevřít hubu a o přestávce od nás ty peníze vybrat. Jenže ne, my asi po jejich návratu ze schůzky máme z jejich výrazu poznat, že právě utratily deset korun za náplň do propisky. Ale dělat to jednoduše by byla nuda, je lepší ze sebe najednou udělat chudinku a povozit se na tom, že o VV, který, cituji "nic neudělal" se tady staráme a je – aktivky – zanedbáváme. Že odmítnutí mělo silný morální princip jsme se dozvěděli (a teď přichází ta část, kdy i vám bude rozum stát. Jestli ne, jste machři, já jsem se přes to úplně nepřenesla doteď), když jsme ve třídě našli korespondenci mezi Blběnkou a naší nejdražší Mirunečkou ve zhruba přibližném znění (pravopisné chyby jsou v přesném znění):

Mirka: Jak se Barbie o VV stará co? Úplně je nesnášim! A ta její sukně! Je příšerná! Já jim nedám ani halíř!
Blběnka: No jasně, on přece nemůže za to, že začal pít a fetovat. Je to náš chudáček. Taky je nesnášim!
Mirka: A přece mu nebylo tak špatně, aby se nemoch ozvat...
Na zbytek si nevzpomínám, nicméně originál je uložen u Sanchy v diáři čili kronice a za mírný poplatek několika piv je přístupný široké veřejnosti. U Mirky mě mentalita desetileté školačky nepřekvapila (i když ta sukně teda... K tomu Sancha trefně poznamenala cosi o "Mirce módní ikoně"), nicméně od Blběnky bych (navzdory všemu, co jsem o ní kdy napsala) i v afektu očekávala trochu víc inteligence. Nehledě na to, že po několika letech by mohla vědět, že Mirka je taková zoufalkyně, že je ochotná ohnout záda a vlízt do prdele komukoliv, kdo se právě naskytne kolem, aby následně z jeho prdele vylezla a vlezla do té, do které před půl hodinou kopala.
Nezmiňuju, že to byla Blběnka, kdo na výletě za každým rohem s VV hulil.
A už vůbec neříkám nic o tom, že VV se ozvat nemoh (ch), protože neměl telefon.
A Barbie vůbec nepoznamenala, že to bude Blběnka, kdo pak bude VVho halasně vítat.


Takže tak. Což ovšem neznamená, že bych najednou začala všechny své spolužáky milovat, jen mě teď sere někdo jiný:o) Ale používám k tomu mnohem výtříbenějších měřítek! Taková kolegyně Fňukna. U té už jsem se dostala do stádia, kdy mě rozčiluje i tím, že v devatenácti letech si jako novou (novou, ne že ji má chudák z dob, kdy jí bylo třináct) přezdívku zvolí J@I2ushk@.

Pomaturitní deprese se kromě štkaním nad tím, že chci zpátky do školy, projevuje tím, že nejsem schopná udělat naprosto nic z toho, co jsem si během maturity říkala, že udělám. Například úklid maturitního bordelu (kupříkladu vyklidit ty poličky, kam jsem hromadila všechny studijní materiály od deváté třídy), ke kterému se během šestinedělí určitě nedostanu, protože bych z toho měla příliš definitivní pocit. Mathilda si plánovala, kolik přečte a přeloží povídek a Kopřiva tu má seznam knih, které chce přečíst. A všechno, co jsme zatím udělaly, je, že jsme si včera do knihovny došly pro Vrátného a pak stylově zamířily do Cuba Libre za Tolstolobikem, Kačátkou a Sockou. Ani nechtějte vědět, jak to dopadlo. Ale šla jsem spát oblečená.

21 komentářů:



  1. A jak to dopadlo? že já jela do tý práce:o)) Tys nakonec zůstala s Tolstolobikem sama a Kačátka odjela, že jo?:o)

    OdpovědětVymazat
  2. Porcelain Doll29. 5. 2007 15:50:00



    Dopadlo to tak, jak jsem napsala;o)
    Na co narážíš tím smajlíkem u Tolstolobika, to teda nevím, ale jsi nechutná!

    OdpovědětVymazat


  3. Já? já nenarážím vůbec na nic:)to bych si nedovolila, chichi.

    OdpovědětVymazat


  4. Vidíš to, vidíš to, pomaturitní deprese, to je to první hůř, před kterým tě starší a moudřejší varovali... ale neboj, ono to nakonec přejde, tak za dva tři měsíce :o)

    OdpovědětVymazat
  5. Šestinedělí, jo?

    ...to je hezkej příměr, poslechni...:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Anna, Alžběta, Kateřina -

    - a co takhle Žofie Charlotta, co?
    Jo, po střední se mi taky stýskalo a sem tam jsem se tam dokonce byla na zapřenou podívat - a pak to přešlo a dneska už je mi to celé vlastně ukradené. Ani profesory ani spolužáky už nemusím vidět.

    OdpovědětVymazat


  7. Myslím, že si ten čtvrťák co možná nejvíc "užiju", ať se mi po maturitě pak tak nestýská;) ale jinak se celkem děsím, protože když to na tobě zanechalo takové následky, tak kdo ví, co to udělá se mnou;) a škoda, že nebudu maturovat z dějepisu, tvoje poznatky by se mi určitě hodily:)

    OdpovědětVymazat
  8. Esclarte...

    ...já si teda momentálně nejsem jistej, jestli tu nejni řeč jen o královských chotích, ale docela mi tu chybí Viktorie...

    OdpovědětVymazat


  9. Nejlepší jsou ovšem dvojice Alžběta - Eliška a Kunhuta - Markéta.
    Aneb vyber si, jak jí chceš říkat.

    OdpovědětVymazat
  10. Panenko!

    Poté, co jsem přemohla hysterii (dnes už druhé, nějak měknu :-/) a přestala po přečtění nadpisu počítat dny do menstruace (já říkala nepřivolávej to!), jsem se uklidnila natolik, abych si přečetla i příspěvek pod nadpisem, takže:
    1) U historických jmen jsi zapomněla na milovaný Řím. Římany nemám ráda, páč měli trapný a debilní zvyk dávat si téměř totožná jména (většinou měl každý tři jména, která se lišila pořadím/jedním písmenkem/pořadíma jedním písmenkem). Navíc mám takový trapný pocit, že po mně ty jména na zkoušce jaksi budou chtít.
    2) Podobné existence má ve třídě každý. Ta naše, Svatuška, ve třeťáku organizovala výlet a bohužel si poté začala myslet, že je pro jakoukoliv další organizaci nepostradatelná (já bych ji teda postrádala docela klidně, a troufám si říct, že bych nebyla sama). Taky je to silně věřící katolička (prototyp zapšklé tetky, akorát je jí dvacet), často beseduje s farářem a neuznává předmanželský sex. Nemluví se mnou od té doby, co jsem vyjádřila svůj názor na jí konaný "sraz" .
    3) S pomaturitním úklidem přeju hodně štěstí. Já už na něj rezignovala, takže pořád mám ještě po pokoji štosy učení z gymplu. Akorát teď jsou tam ještě materiály ze zkoušek.

    OdpovědětVymazat
  11. Ness...

    ...si mi právě připoměla, že bych se mohl konečně zbavit těch učebnic středoškolský fyziky a matiky... Dík;-)

    OdpovědětVymazat
  12. Porcelain Doll30. 5. 2007 12:29:00



    Esclarte: Já vím, že si zvyknu. Po základce jsem si připadala ještě hůř a to jsem tam prosím prakticky neměli ani nic jako kolektiv. Taky jsme od té doby měli jediný sraz;) Ale ten závěr byl prostě trochu moc rychlej a nestíhám se aklimatizovat.

    Veve: Čím vís si ten čtvrťák užiješ, tím víc se ti bude stýskat;) Radši se se všema pohádej a tak:)

    galahad: A kolik těch fakt profláknutých Viktorií znáš, aby šly charakterizovat jako "každá se jmenuje"?

    guano: Nejlepší je splíst si Kunhutu s Markétou!

    OdpovědětVymazat
  13. Ale ona se tak nejmenuje každá...

    ...ona se tak jmenuje každá, která naní anna, Alžběta nebo Kateřina;-)

    OdpovědětVymazat


  14. pýdý, druhá dobrá rada .... ze všech sil se pokus na informace zapomenout. Tímto procesem projdou jenom ty podstatné a zústanou. Zbytek musí ven, nikdy už je potřebovat nebudeš. Sorry, že zrovna já.

    OdpovědětVymazat


  15. Panenko, já se pokusím, ale když já mám většinu ráda:D ale možná je na čase Mistru růžovému říct, že s těma růžovýma košilema, nafouknutýma svala, odbarvenýma vlasama a blbýma kecama fakt není mistr světa, natož král třídy:D tak nějak jsi to myslela? Ovšem, v tomhle se se mnou shoduje tři čtvrtě třídy, takže by z toho nakonec možná ani nebyla hádka, ale spíš utužení kolektivu:D A na pořádek kašli, protože jestli jsi na tom aspoň trochu podobně jako já, tak se k tomu můžeš odhodlávat jak dlouho budeš chtít, ale stejně se k tomu nedokopeš:D

    OdpovědětVymazat
  16. Veve...

    takoví mistři světa a okolí, jakýhos popsala, bývají ve třídě právě proto, aby utužovali kolektiv. Ne snad, že by je tam kvůli tomu někdo nasadil záměrně... Oni prostě jen nemaj jiný využití...

    OdpovědětVymazat
  17. Galahade,

    to je od něho pěkné, že nám utužuje kolektiv, ale kdo s ním má sakra vydržet? Já už mám fakt někdy chuť mu jednu pořádnou vrazit:D

    OdpovědětVymazat
  18. Veve...

    ...vždyť říkámm, že on neutužuje schválně... A k tomu utužení vlastně dojde až ve chvíli, kdy mu dáš facku a někdo se k tobě přidá:-)

    OdpovědětVymazat
  19. Frustrační Cimrman

    Zdá se, že se zas jednou experimentálně potvrdila Cimrmanova teorie, že "všechna tato data jsou nezapamatovatelná". Blbým mocnářům ne a ne dojít, že ten správný čas na odstoupení, úmrtí či vyhlášení války je pouze v roce s jednou, ideálně s dvěma nulama na konci. (Rok 2000 je v tomto ohledu zas jednou totálně prošvihnutej, jestli tedy za pětadvacet let nezjistíme, že se zrovna narodil génius.)

    "Frustrační" existuje - jednak jako součást slavné Cimrmanovy "frustrační kompozice" (očekávání následuje zklamání a tak furt dokola ;), druhak jako součást sousloví "frustrační tolerance", což je to, co se v tobě opuštěný ústav snažil léta poctivě budovat ;) Hezky se z toho zotavuj!

    OdpovědětVymazat
  20. Galahad:

    No, jenom aby se někdo přidal;) *vzpomíná na spolužačku, která má vždycky hroznou chuť někoho zmlátit, když je fakt naštvaná*

    OdpovědětVymazat