neděle 27. května 2007

Pátečnice

Aneb velká trojka.

Odmaturovala jsem za čtyři a nestydím se za to! I když vzhledem k hysterickému záchvatu předvedenému den před maturitou bych měla.

Inu, jak jsem k němu přišla. To bylo tak. Ne že by mi snad selhal systém učení, to ne, protože žádný systém jsem neměla. Ale ve středu večer jsem si řekla, že ve čtvrtek si vlastně ještě potřebuju zopakovat češtinu, kterou přece umím z chaty, na dějepis se naučit béčkové otázky, protože Kačátka říkala, že profesor Slina jim věbuje skoro půlku času, což mi trochu překazilo plány, no a vlastně se podívat na ten dějepis celý, ve španělštině se podívat na slovíčka k životnímu prostředí a naučit se geografii Latinské Ameriky a na angličtinu se naučit všech pět zeměpisných témat.
Ve čtvrtek jsem si zopakovala češtinu, kterou jsem neuměla tak, jak jsem si myslela, že umím, a bylo poledne. Otevřela jsem několik otázek z českých dějin, které jsem se naučila den předtím. A neuměla jsem ani slovo! V následujích hodinách pocit hysterie rostl, když se začalo dít to, co se děje vždycky, když jsem nervózní – každou půl hodinu jsem musela jít čůrat. A vracela jsem se s tím, že to, co jsem se v minulé půl hodině naučila, jsem právě vyčůrala. Hysterie dostoupila svého vrcholu kolem třetí odpoledne, kdy jsem s ní začala obtěžovat všechny svoje i Mathildiny kamarády, a jejichž povzbudivé reakce na mě měly pouze ten vliv, že mě div nerozbrečely. A to jsem si až do čtvrtka skutečně myslela, že k hysterii sklony nemám.
Během hysterického záchvatu jsem se samozřejěm nenaučila nic a pokračovat jsem mohla až kolem páté. Začala jsem se mírně uklidňovat, neboť jsem měla pocit, že z prvních patnácti ačkových otázek si snad i něco pamatuju (mimo zmíněného). Vypočítala jsem si, že do půlnoci stihnu dějepis. Skluz jsem měla pouhých padesát minut a to hlavně kvůli tomu, že za mnou neustále chodil otec, že už se mám přestat učit, protože to stejně nedoženu. Chudák, netušil, že moje "nic neumím" neznamená "umím to na dvojku", ale opravdu "neumím nic", nehledě na to, že jsem měla svaťák skoro dvakrát tak delší než normální lidi. Takže až vám, milí budoucí maturanti (teď už můžu dělat chytrou), budou radit, že den před maturitou už se nemáte učit, ačkoliv jste celou svou dosavadní školní docházkou relativně úspěšně proplouvali stylem "mañana" a následně jste pak seminárky dopisovali v průměru ve tři ráno a na písemky se učili o přestávkách, tak je neposlouchejte. Vy se znáte líp;)
Po dějepise jsem stihla ještě rizikovky z češtiny včetně 22 (vidíte, že je nemáte poslouchat!) a v posteli pak něco málo angličtiny, čímž jsem teda uzavřela jakoukoliv přípravu, na kterou jsem měla čtrnáct dní, otázkou, co jsem vlastně celou tu dobu dělala, když jsem neučila? (Status "učím se" na icq nemůžete pokládat za učení.) Příkladem budiž španělština, u které jsem si řekla, že si vypracuju osnovy. Na svaťák jsem nastupovala se třemi a vystupovala z něj s pěti. Hm.

Ráno. Budík mi zazvonil ve čtvrt na šest, jako obvykle jsem ho vypla, ale tentokrát jsem se vzbudila už za čtvrt hodiny. Musím říct, že toho rána jsem si na úpravě dala záležet, neboť jsem si řekla, že když už si komise bude myslet, že jsem úplně blbá, nemusí mě litovat, že jsem ještě navíc i hnusná. Otec mi toho rána sdělil, že je tuze překvapen, když vidí, že mám taky nějaké nervy. Když mě pak vezl do školy, tak zatímco jsme tradičně deset minut stáli na zasranejch závorách, při čemž žádný vlak nejel, mi vykládal, jak si u maturity vytáhl poválečnou poezii a neuměl ji. Prozradila jsem mu, že ji neumim taky a že jestli si ji vytáhnu, bude to jeho chyba a zabiju ho.

Zatímco jsem zůstala na chodbě osamocena, neboť dvě z nás pátečnic, totiž Paella a Sancha, už byly vevnitř a Sancha se zrovna potila na potítku (už jsem pochopila proč se tomu říká potítko – protože se to dává naproti oku, do kterého praží sluníčko) s 25, kterou jsem chtěla já, řekla jsem si, že si zopakuju aspoň dvě rizikovky, Národní obrození a tu 22, blbou poválečnou poezii.
Vcházím do třídy, nořím ruku do pytlíčku, který drží VB, které jde maturování o poznání líp než tvorba rozvrhu, a tahám si... 22. Pokudivu první, co mě v tu chvíli napadlo, bylo že tohle pak hned musím říct tátovi.
"Tak dobrý?" ptá se mě na potítku VB. "Hm, nejhorší otázka." "To podle těch ukázek zvládnete!" Koukám na ukázky. Hm, tak hlavně ať se mě na ně neptá! Kainar, Stříhali dohola malého chlapečka. Pro mě něco jako Apollinairovo Pásmo – desetkrát jsem to poctivě přečetla, desetkrát jsem to pocticě nepochopila.
Na potítku jsem si říkala, že z tohohle teda jednička nebude a že zrovna u češtiny mě to bude štvát. Zcela chaoticky jsem si na papír napsala pár autorů, jejichž jsména jsem si před chvílí přečetla, a jako tipovačku jsem si k nim zařadila desetiletí. Před komisi jsem si šla desnout se slovy "Vytáhla jsem si oblíbenou otázku 22, charakteristika proudů v české poválečné poezii..." K mému roztrpčení profesorkou Vondrou nehnul ani záchvěv paniky, ačkoliv věděla, jak tuhle otázku nenávidím, pouze s mírnou lítostí schovala můj seznam přečtené literatury, kde se nenachází jediná básnická sbírka.
Zřejmě v předtuše toho, co si vytáhnu z dějepisu, jsem se vyřádila především v politické a historické charakteristice jednotlivých desetiletí, Gottwald, Stalin, Dubček, přece se na vás dostalo, kluci!

Čeština mě lehce uklidnila, obzvlášť tím, že jsem schopná si vzpomenout i na to, co vlastně vůbec nevím. V pauze mezi češtinou a španělštinou jsem stihla poslat SMS galahadovi, ať zruší podporu, páč to nefunguje. Naštěstí to nestihnul, protože v dalších dvou předmětech fungovala dokonale. Ve španělštině jsem potěšila sama sebe, když jsem "problémy mladých lidí" zvládla až na potítku, neboť to byla jedna z těch dvaceti otázek, na které jsem se nepodívala ani trochu. Tedy, až na přeřeky typu pierna/piedra (zlomili si kameny) nebo piso/pista (lyžují v bytě na lyžování) to šlo. Úžasný mi byl moment, kdy se mě profesorka Pittová (které, jak jsme se dozvěděli na maturitním večírku, musím vymyslet jinou přezdívku, protože Brad Pitt je blbec) ptala na Socku, která seděla přímo přede mnou, tudíž posledních pět minut byly zkoušející i přísedící otočené zády, koukaly na Socku a smály se, zatímco já jsem o ní vyprávěla a zbytek komise nechápal. Ovšem jedničku bych si za to nedala. Hlavně v porovnáníse Sanchou přede mnou, která si vytáhla Mi familia, kterou jsem chtěla já;)
V angličtině jsem si Family pro změnu vytáhla já. Ne, myslím, že nic jednouššího tam už nebylo. Jenom Hrouda mě naprosto konsternovala, když po tom, co nás varovala "ani nezkoušejte mluvit o vaší rodině, to není pro vaši skupinu!" a já jsem tam hezky pohovořila o typech rodiny, homosexuálních párech, adopci a generační propasti, tak mi řekla, ať popíšu někoho z rodiny. Moje "můj otec je plešatý a má vousy" bylo asi to nejinteligentnější, co jsem k tomu řekla.

Před dějepisem jsem se opět vrátila do stavu "nic neumim a co umim, to zapomenu." S Kačátkou jsme si vyprávěly, jak si vytáhla trojku, a tudíž že já si ji vytáhnout nemůžu. Moc velká náhoda. Pro jistotu jsem si ještě jednou přečetla ten Hradec. Když jsem si potom tu trojku vytáhla, uniklo mi bezhlesné "do prdele", které ovšem – jak mi pak Otec Třídní sdělil na večírku – tak bezhlesné nebylo a slyšela ho celá komise.
Na potítku se mě přísedící, jinak také němčinářka, která shodou okolností celou naši velkou trojku měla rok na němčinu, ve které jsme se vskutku ukázaly jako velké tragédky, ovšem já jako tragédka největší, když jsem "Haben Sie Zeit?" přeložila jako "Kolik je hodin?", zeptala, jestli "dobrý?" "Hrozný," odpověděla jsem jí, tentokrát slušně. Načež mi půlku Řecka, ze kterého jsem uměla jen ty řecko-perské války a moje milované Thermopyly, nadiktovala. V atlase, který jsem za čtyři roky studia viděla asi potřetí, mi našla správnou mapu a ukázala, kde leží Sparta a Persie. (Ty jo, ta Persie byla fakt velká, co?)
Při samotném zkoušení pak k několika trapným okamžikům došlo, když se mě profesor Slina zeptal na památky mykénské kultury. Hm, jednu mi na potítku řekla, to je trapný, když neudržím myšlenku deset minut.
"No, tak nějaká brána?"
"Lví!"
Já jsem totiž jako věděla, že je to něco lvího, ale nemohla jsem si vzpomenout co.
Plácla jsem několik jasných kravin, což jsem pokaždé poznala podle toho, že profesor Slina zaryl zrak do ubrusu a pevně tiskl rty, ovšem nahlas nic neřekl, ačkoliv hlavou se mu muselo honit něco na způsob "Co to ta kráva mele?" Neudržel se jen u Hradce Králové, kdy jsem prohlásila, že v Hradci byla Únětická kultura, která se jmenuje po Úněticích u Prahy, ale já ji suverénně narvu do Hradce. To mě taktně opravil, že "to byla spíš kultura lidu popelnicových polí."
Z toho mi vylezla ta druhá nezasloužená jednička. Nejdřív jsem to přikládala tomu, že jsem používala hodně trpného rodu, tudíž to asi znělo inteligentně, a z nepříjemných situací jsem elegantně vybruslila stylem: "... a ano, ostrakismus. Zakladatelem ostrakismu je... to vlastně nevím, kdo je zakladatelem ostrakismu, ale tento pojem znamená, že..." Ovšem později jsem zjistila, že na jedničce má zásluhu intervence vyšší moci, což znamená Otce Třídního, protože když četli známky, byla jsem na posledním místě já a můj dějepis, který jediný mohl zabránit, aby páteční velká trojka nakonec nebyla tak velká. "A opovaž se to teď zkazit, Katko!" pravil k přísedící, neb profesor Slina musel někam odběhnout. Ta se odmlčela a poté děla, že tedy jedna.

Takže ač nezaslouženě, tak za čtyři, teda. Holt jsem asi očekávala vyšší nároky. Nicméně, přivádí mě to k úvaze, že jestliže jsem za výkon, za který bych si sama dala trojku, mohla dostat jedničku, tak k pětce to chce už pořádnou práci.

Taky by se asi hodilo prohlásit, že maturita je fraška, že ano. Hm... Dyť z toho mám trauma na celej život!!! Ano, samotná maturita tak strašná není, pokud někdo nechytne profesora idiota, ale ty dny předtím... už nikdy maturovat nechci!

Pak už následovaly jen ty pomaturitní příjemnosti. Vlastně předtím ještě slavnostní zakončení ve filharmonii. Probíhalo to jako cokoliv, co v naší škole nese přívlastek "slavnostní". Markrabě přednesl celkem normální projev, teda na to, že je to markrabě. Poté přednesl projev Quasimodo. Ještě teď lituju, že jsem – když už jsem to mohla udělat pro mé studium zcela beztrestně – nevlezla na pódim, nesebrala mu hůl a nezmlátila ho s ní. Opět nám všem dokázal, že je to prostě kretén. Nejdřív se pochlubil, jak se mu úspěšně podařilo do školního systému zavést inovační prvky jako jsou předmaturitní testy, které s maturitou nemají nic společného, a maturitní práce, která s maturitou nemá nic společného. Ale ano, ono je velmi inovující a přínosné, když někdo měsíc před maturitou a přijímačkami ve tři v noci doťukává maturitní práci. Krerá s maturitou nemá nic společného. Půlka jeho projevu byla úplně stejná jako to ze zahájení před čtyřmi lety. Vynechal sice svoje integrály, ale znova zmínil svou základní tezi, proč pod jménem jazykové gymnázium v podstatě řídí matematicko-fyzikální. Totiž abyste věděli, tak pak ředitel Quasimodo se kdysi chystal maturovat z dějepisu, jenže pak mu maminka řekla, že dějepis se s každým režimem měnil, ale Pythagorova věta platila už v pravěku, a proto jsou všechny humanitní předměty vlastně na hovno a učte se hlavně fyziku a matiku, děti. Poté se pochlubil, že letošní průměr maturantů z fyziky je jedna celá, protože maturoval celý jeden člověk, zatímco průměr například u profesora Sliny je o dost vyšší. To byl ten okamžik, kdy po něm chtěla půlka školy skočit, protože nejen já jsem Slinu ten den za tu maturitu zoufale milovala, a navíc zeměpis, ze kterého byly ty horší známky, měl na starosti Fidman, ne Slina.
Nicméně, o to vtipněji pak vypadalo, když nastoupily všechny třídy, při čemž první dvě byly humanitní, druhé dvě přírodovědky a hádejte, kdo měl víc vyznamenání. Jinak se teda ta vyznamenání a samé jedničky se četly zvlášť, takže se mi teď směje celá škola, tudíž vám, děcka, dobře radím, dejte to tak za pět, za šest, za čtyři to už je trapas.

Na maturitní večírek jsme s Kačátkou a Sanchou dorazily první. Typické.
Všechny ostatní školní pařby včetně maturitního plesu byly evidentně jenom nácvikem na tohle. Jenom by to chtělo asi tak ještě čtyřikrát zopakovat, abych si stihla s každým popovídat tak dlouho, jak bych chtěla, dokud máme ideální hladinu alkoholu v krvi. Což se mi podařilo pouze s profesorem Slinou, který mě přkvapil snad víc než moje známka z dějepisu. Začalo to, když jsme si ještě společně s Tolstolobikem a Faustem konečně ujasnili, jak že to bylo s Indií a se statutem dominia. (Abyste věděli, na tohle jsem narazila ve čtvrtek o půlnoci – v poznámkách jsem měla, že Indie získala status dominia po povstání sipáhijů, jenže dál jsem tam měla, že na londýnské konferenci v roce 1929 status dominia odmítla a požadovala autonomii! Poutavé, že?) No, tak jsem si ujasnila, že v poznámkách mám chybu.
Potom si mě odchytl u baru, že by se mnou potřeboval ještě mluvit. Očekávala jsem, že mi řekne, že nechápe, proč mi přísedící dala jedničku, ale on mě zcela konsternoval a učinil tento okamžik zážitkem větším než sama maturita. Profesor Slina, ten profesor Slina, se mi totiž omluvil za poslední hodiny dějepisu a uznal, že jsem měla pravdu! A ještě k tomu přidal, že si váží, že jsem projevila svůj názor a tyhlety věci... Já vám nevěděla, jestli se mám dřív rozbrečet nebo počůrat (a to už jsem nervózní nebyla). Nakonec jsem neudělala ani jedno a na oplátku jsem mu zase vyprávěla, jak jsem před dějepisem byla nervní, protože se mi ta moje Hra Na Hrdinku přestávala zdát dobrým nápadem. Nakonec jsme zabředli do intimních hloubek, kdy mi vyprávěl, jak měl poprvé strašnou kocovinu a přitom musel dělat zkoušku a že už nikdy potom mu tak blbě nebylo. Přesto i nadále bylo velmi nezvyklé viděti ho s pivem a hlavně s všudypřítomným panákem becherovky.
V rozhovoru s profesorkou Pittovou jsem zase byly intimní my se Sockou, jenže ona si začala a já jsem ji chtěla asi nějak tó, povzbudit popisem toho, jak to zase vypadá/vypadalo u nás doma:o)
Ovšem nejlepší byla profesorka Vondra. Konečně se taky opil a posléze prováděl nepřístojnosti někdo jiný než já. To tu ovšem nebudu pitvat, neb blog není tak neznámý jako se zdá.
S profesorkou Vondrou jsme šly na dva panáky (na oba jsem ji chtěla pozvat já, jenže ona mě pokaždé předběhla, což je zcela jistě důvod k hledání příležitosti, jak to vykompenzovat), protože po tom prvním jsme zapomněly, že už jsme si potykaly. Mimojiné jsem se dozvěděla, že pokaždé, když si v hodinách nebyla stoprocentně jistá tím, co říká, vždycky koukala na mě, jestli ji neopravím. Nevím, mně nepřijde, že bych prudila tak často:o)
Když nás vyhodili (až tak hodinu a půl potom, co původně chtěli), přesunuli jsme se na vedlejší piškotéku, kde se mi nelíbilo. Takže jelikož jsem se nudila, přesunuly jsme se k Kačátkou domů. (Tohleto je asi oxymorón, když řeknu, že jsem se nudila, takže jsem odcházela ve čtyři.)
Doma jsem zjistila, že se nacházím v takovém stavu, že nejsem schopna si vyndat pravou čočku, která pořádně vyndat nešla, protože se před zrcadlem neudržím na nohou a nezadržitelně padám směrem vzad. Proto také mé oko ráno vypadalo jako po větším flámu než zbytek těla. Tedy v tom seznamu, ve kterém vám všem děkuji za maturitu, figuruje i má tělesná schránka, která vydržela to, jak jsem se k ní poslední dva dny předmaturitní chovala, když jsem jí skoro nedávala najíst a nedovolovala spát, a nechala mě v klidu absolvovat i maturitní večírek a zhroutila se až v sobotu v šest večer, kdy jsem doslova praštila hlavou o klávesnici, když jsem se chystala psát příspěvek (dostala jsem se jenom k nadpisu), a následně se chudák malá příštích čtrnáct hodin neprobrala.

A na závěr bych z icq citovala Natálku:
je to blby, ale mne by se klidne chtelo zejtra do skoly.

Ale jako já tam stejně musim! Protože jsem si vzpomněla, že minulý květen, kdy jsem byla nucena napsat esej o EU (měla jsem na to měsíc, jenže to bylo samý mañana, mañana, až jsem ji psala týden před odevzdáním), která mi měla zajistit místo v elitním zájezdu do Evropského parlamentu ve Štrasburku (bylo to tak nudné, že se o tom ani nedalo blognout. Taky doufám, že to je opravdu Evropský parlament a ne to druhý – ano, a tohle napsalo jednu ze slohovek, která postoupla. Aspoň že jsem se nedostala do té Vlasákovy brožury.), Vondra mi půjčovala dvě kazety o EU. Ještě jsem jí je nevrátila. Bylo by sice stylové za to školné ještě ukrást trochu toho školního majetku, ale zase aby z toho neměla průser ona.
A jelikož jsme se pořádně nestihly rozloučit s Hroudou, neb jsme doufaly, že přijde na večírek, musí tam i Sancha a Kačátka. A natálka s holkama zase nese kytku němčinářce, takže bych to viděla na první sraz. To víte, zjistit, kdo zplešatěl, kdo ztloustnul, kdo má kolik dětí, kdo se rozvedl...

31 komentářů:

  1. hehe...

    ...počítá se jako nepřístojnost pusa od češtinářky? Nicméně - jak to tak popisuješ, přijde mi to takový nějaký moc...oficiální. My neměli večírek, my měli sud plzeňskýho. To bylo fajn. už méně fajn bylo, že zhruba v hodinu, kterou jsi uvedla jako čas odchodu z nálevny, nás kamarád začal pomalu ale jistě expedovat do pryč ze zahrádkášké parcelky své tetičky. Vzhledem k tomu, že někteří z nás půl hodiny před tim (společensky) unaveni ulehli, nikdo ho neměl rád...

    OdpovědětVymazat
  2. Panenko,

    při tvém popisu učení mě chytají hysterické záchvaty smíchu. Já den před maturitou nervózní a hysterická nebyla - ještě ráno jsem neuměla 60 otázek (ale do večera jsem to stáhla na 15!), takže na hysterii nebyl čas. Že jsem měla sklony k šílenému smíchu, když mi mamka v devět večer říkala "už se neuč", jsem už tuším říkala (teda ona to říkala proto, že rodiče se musí udržovat v nevědomosti, takže o stavu mých vedomostí neměla ani tucha).
    A co se týče stylu učení, který popisuješ - neboj, na výšce to bude ještě mnohem horší (zvlášť ty seminárky). Já zítra píšu opravný zápočet z angličtiny a v úterý zkoušku z evropana, a neumím nic. Nechceš pro změnu držet pěsti ty mně?

    OdpovědětVymazat


  3. Já maturovala za osm. A to jen díky angličtinářce, která loajálně prohlásil, že když dali Lukášovi jedničku, mohli by dát mně za tři.
    Mimochodem to, co se stalo tobě s Řeckem (ze kterého jsem taky maturovala, ale já ho náhodou krásně uměla, teda až na helénismus, který mě vždycky nějak mátl) se stalo mně a kamarádce s Current affairs. Prej to měla Julie, to si nevytáhnu:o).
    Ale na homosexuální páry bych teda v angličtině měla úžasnou slovní zásobu.

    OdpovědětVymazat
  4. No...

    takže jak to tak vidím, budu příští rok prožívat něco podobného. Tu předmaturitní hysterii určitě, protože já jsem nervák sama o sobě, natož když vím, že jde o něco tak důležitého. Ale zase vím, že naučit se dá asi fakt všechno a to velmi rychle, protože kamarád maturoval z předmětu, ve kterém si celé čtyři roky nedělal skoro žádné zápisy. Pár dní před maturou si to sehnal od kámoše, naučil se to a nakonec dostal dvojku. Asi zásah vyšší moci. Takže taky budu muset doufat v něco podobného (ať už ta vyšší moc bude jakákoliv). Ale jinak gratuluju k tomu, že jsi to přežila a očividně to na tobě nezanechalo žádné následky:)

    Ness: a ty to taky nejdřív všechno flákáš?:D Já jen, že můj bývalý studuje na vysoké, hezky všechno fláká, pak všechno tak nějak napíše a žije si vesele dál:D jsem teda zvědavá, jestli tu školu vůbec dodělá.

    OdpovědětVymazat
  5. pěkné...

    ale mají pravdu ti, co tvrdí, že bude hůř: já třeba už propásl dvoje státnice, protože jsem nebyl schopný dopsat diplomku, teď mám čas do 31.5. - a už mi schází jen asi třetina - na to, že třetinu jsem měl hotovou v lednu... nic moc ;)

    OdpovědětVymazat


  6. Nepřístojnosti.. :-) Tys mě normálně znostalgičnila... jsem si vzpomněla, jak jsem já před sedmi (!) lety (skoro na chlup) odcházela z večírku přesvě vechvíli, kdy se třičtvrtěnahé páry začaly povalovat po parketě a přestávalo být zřejmé, komu patří která končetina :-P :-)))

    OdpovědětVymazat
  7. Porcelain Doll28. 5. 2007 1:21:00



    galahad: Nepočítá:o)
    Co ti na tom přijde oficiálního? Prostě jsme si pronajali hospodu, kam lze narvat osmdesát lidí, pozvali jsme si, koho jsme chtěli, a několik sudů zřejmě padlo:o)

    Ness: Mathilda má někde tip na nějakou zavedenou praxi;)
    A jinak, já jsem přece nikdy netvrdila, že to nebude horší. Docela už mě začíná štvát, jak má každý potřebu mě o tom poučit.

    rady: :-)

    Julie: No, Mathildu napadlo osvětlit komisi třeba takové hřížení, ale nebylo to ve slovníku:o)

    Veve: Možná bych malinko odporovala, že to za mně nezanechalo následky;o)

    AdaMM: Viz Ness. Já si fakt nemyslím, že nic horšího než maturita neexistuje;) A konec konců, na maturitní hysterii jsem měla nárok, dělá to každej a mně by to pak bylo líto!

    Laura: Tak tos ale posrala! :o)))
    No tak my jsme se pokudivu chovali rozumně, tohle tam fakt obstarávaly starší generace. Teda Otce Třídního nepočítám, to už je tak nějak běžné, že od určité promile se s ním nedá komunikovat (ale ještě to není ta promile, od které se s ním nedá komunikovat vůbec) bez toho, že by mě u toho musel objímat. Ale to on se asi spíš drží, aby neupad.

    OdpovědětVymazat


  8. Já jsem teda nehysterčil :)

    OdpovědětVymazat
  9. Porcelain Doll28. 5. 2007 2:21:00



    A nelituješ toho teď? Když vidíš, kolik bys vzbudil soucitu;o)

    OdpovědětVymazat
  10. Já též nehysterčil...

    ...já to už prostě jen chtěl mít za sebou...
    A proč nepočítá?

    OdpovědětVymazat


  11. P.D.: To, že ti připomínáme, že bude hůř, to my nemyslím špatně... :-D Jen máme potřebu být trchu škodolibé, tak nám to nech, víc radosti už nám na tom světě nezbejvá :-)

    OdpovědětVymazat


  12. Veve: Jak nedřív? Já to flákám pořád.

    Panenka: Já nepoučuju, já pouze konstatuju fakta.

    OdpovědětVymazat


  13. Ness: pořád?:D no, hlavně že tu školu úspěšně dokončíš, že:D to je důležité.

    Panenka: takže zanechalo?:D a jaké?

    OdpovědětVymazat


  14. p.: Koukám, že novináři přededefinovali význam slova "úspěšně" odmaturovat :-P Podle mě teda úspěšně znamená do osmi...

    OdpovědětVymazat
  15. No...

    mně se jeví jako úspěšná každá maturita (teda každá do 16) ;-)

    OdpovědětVymazat


  16. nemohu se s tebou vůbec srovnávat... hrůza

    OdpovědětVymazat


  17. Mathildo, jsi prostě hvězda a teď už na to máš i papíry ;)
    (Doteď jsem nevěděla, že v maturita se hodnotí ve čtyřkové soustavě. Ale to asi zavedla až nějaká školská reforma, co přišla po mě. No zkrátka zase jednou vysoce informativní článek ;)

    OdpovědětVymazat
  18. Danae:

    ...vždyť tu před časem (tuším, že Kopřiva) prohlásila, že se bude snažit do článků vkládat i nějaké to poučení...:-)

    OdpovědětVymazat
  19. Porcelain Doll29. 5. 2007 11:50:00



    galahad: Je to příliš nevinné.

    Laura: A nechcete si tu radost dělat na někom jiným?:o)

    p.: Musím se zajít podívat do školy, jestli to je na nástěnce.

    Laura: Ale no tak, nebuď škodolibá. Deset byl původně můj cíl a všechno pod deset už nad plán;) Na vrcholu hysterie jsem dokonce brala i těch šestnáct.

    guano: Ale vůbec.

    OdpovědětVymazat
  20. Gratulace! :)

    Já jsem měla štěstí na úplně super otázky, ale vynervená jsem byla teda fest, fuj nechtěla bych maturovat znova. :o) A kdo říká, že každá zkouška na vysoké vydá za jednu maturitu, ten pěkně kecá a nevěř mu, to je procházka růžovým sadem proti matuře. ;))))

    OdpovědětVymazat
  21. Porcelain Doll29. 5. 2007 13:12:00



    Díky;)
    Víš, já to beru tak, že mi je jasný, že mě čeká spousta náročnějších zkoušek, jenže maturita je ta úplně první a navíc o ní - narozdíl od zkoušek na vysoký - všichni mluví aspoň rok dopředu. Neustále. Takže tohle slyšíme z jedný strany a ze druhý zase, že máme počkat na vysokou. A mě už to rozčiluje:)

    OdpovědětVymazat
  22. Jo

    to máš pravdu. Je to prostě ta první velká zkouška, která mnohé z nás v životě potkala (potká), a proto je ze všech nejhorší. :) Aspoň pro mě byla a ani ne tak z hlediska znalostí jako spíš z těch nervů... Ale státnice maj teda taky něco do sebe... Fuj a to mě to čeká zas za rok, ach jo. :))) Tak hodně zdaru, někdy už si budu muset opatřit to tvý ICQ... ;D

    OdpovědětVymazat


  23. No, že by zkoušky na vejšce byly procházka růžovou zahradou, to ne. Od maurity se liší hlavně tím, že jsou dál od sebe, takže je na ně sice víc času, ale mučení taky trvá déle. Ale to je jedno. Jasně, přijdou horší věci než maturita a ještě horší věci než ty horší věci, ale proč o tom dopředu mluvit. Až to bude, tak to bude a pak se to taky nějak přečká.

    OdpovědětVymazat


  24. většina zkoušek na vysoké je proti maturitě balada - už proto, že se dají snadno zopakovat (většinou ;)
    ovšem jak pozoruji svoje okolí, bůhvíproč jsou tu diplomky jako zakleté... ale! už mi chybí asi jen pět stránek :D

    OdpovědětVymazat
  25. Porcelain Doll30. 5. 2007 12:24:00



    Esclarte: Ono jde hlavně o to, že z jedné strany do nás minimálně rok dopředu hustí pořád dokola "maturita" a z druhé strany zase posloucháme, že kvůli tomu nemáme tak vyšilovat. Ale zkombinovat to jaksi nejde;)

    AdaMM: Tak na to, že před chvílí ti chyběla celá třetina;o)

    OdpovědětVymazat


  26. nechci to shazovat :) NAOPAK graduluji ale madurida je jenom milý trénink na to, co tě čeká na vš zkouškách. Že jsi byla pilná, sdělím ti to podstatné: každý zkoušející se při zkoušce nudí, nebo ho štve nějakým jiným způsobem, málokdo učí proto, aby zkoušel. Když mu pomůžeš s tímhle jeho problémem, pomůže on tobě. Gde sou ty buchty s mákem ?

    OdpovědětVymazat
  27. Porcelain Doll31. 5. 2007 19:08:00



    tláča: Mně by vůbec nevadilo, kdyby komentující četli i předchozí komentáře;o) Ale tobě neublížím, protože jsem ráda, že ses tady zastavil.
    Co se týče těch zkoušejících, tak bych si dovolila oponovat, protože když si zpětně vzpomenu, jak perly nejen ze mě u maturity padaly, tak někdy se ti zkoušející musejí bavit skvěle:o)

    OdpovědětVymazat


  28. PD: ee, představ si tohle. Máš velké rozlehlé ego. Je důležité, že něco víš, a to až tak, že se živíš tím, že o tom plkáš ! Považuješ za životně důležité, aby i ostatní dokázali papouškovat to co ty. Jsi zkrátka učitel.
    A teď ty zkoušky. Sedíš, před tebou defilují postavičky, se kterými jsi se musela (za malé peníze) trápit a něco do nich tlačit. A jim to nejde. Vidíš vlastní neschopnost, vlastní neúspěch, pruda. Radši by jsi se bavila o Barbínách nebo o fotbale.

    OdpovědětVymazat