sobota 14. března 2020

Co mě v roce 2019 naučil Velký Klínovec


Neříká se do prdele, říká se děkuju.

Takový něco jako bilanční, co jsem rozepsala už v prosinci.

Rozchod 20. prosince vám chtě nechtě trochu posere Vánoce, přestože celou dobu tušíte, že přístupem druhé strany k tomu spějete, přestože opakujete „nenechávej to vyhnít, špatně to skončí“, no a on se 20. prosince ten průser ukáže, sice v trochu jiné podobě, než jste očekávali, ale výsledek je i tak „Miluju tě a strašně jsem to posral“ a oba víme, že já už nebudu dávat další šance to neposrat, protože jich už bylo víc, než ve svým věku zvládnu vypít za týden piv, a trošku vás to přece jenom sejme, protože na sušáku vám visí jeho košile, v koši na prádlo máte jeho trenky a převlíkáte postel, protože nechcete usínat se zbytky jeho vůně na vedlejším polštáři.
Vědomí, že vy jste to říkali, vám udělá vánoční atmosféru asi tak jako „Miluju tě, ale seš pro mě moc dobrá“ nebo „Teď nejsem na vztah připravenej“.

Ten večer jsem zkontrolovala, kolik sjezdovek je na Sedle v provozu, a zkonstatovala, že ten kilometr a půl modré („otevřena rodinná modrá sjezdovka!“ – nechtěli byste mít trochu ohled na bezdětný singl třicítky?) mi za tu cestu stojí, pokud mi v tom o půl sedmé ráno kocovina nezabrání. Viděla jsem zbytky východu slunce nad Městem, kde zavraždili posledního Přemyslovce, projížděla jsem tou částí Sudet, co každým rokem vypadá trochu míň jako místo, kde se sourozenci množí mezi sebou, v serpentýnách na silnici smrti jsem při pohledu na bílou sjezdovku skoro slyšela, jak mi vzadu zacvaklo na lyžích vázání, dojela jsem do areálu a tam nebylo vidět na krok. Vylezla jsem z auta, abych ověřila, jestli je vidět aspoň kasa. Byla, ale zjistila jsem, že jsem oblečená na čtyři nad nulou, ale bez toho větru. Tak jsem odjela, aniž by mi to zkazilo náladu. Ne proto, že bych už ji i tak měla na hovno, ale protože jsem si díky tomu aspoň vzpomněla, kde se zapínají mlhovky, což se mi běžně stává jenom při STK, a protože jsem pochopila, že byť moje okolí ví, že pokud to během zimní sezóny vypadá, že se měním v Babiše, co si maže na chleba ministra zdravotnictví a ještě u toho má PMS, stačí mi strčit do ruky ski pas a odeslat mě směr Jeseníky a vrátí se pomalu něco mezi holčičkou z reklamy na kofolu a Ghándím, tak nemá cenu zkoušet hledat štěstí v oparu mlhy se zadkem přimrzlým k lanovce a doufat, že se dostaví pocit uspokojení. Že na některé věci se vyplatí počkat si, protože Velký Klínovec to umí líp. 

Takže na pozitivní těhotenský test jsem si počkala skoro do Silvestra.

Abychom si to usnadnili, tak přichází FAQ sekce:
Q: Máme gratulovat?
A: Pokud je otázka směřována k tomu, zda je nutné plnit společenské konvence, tak nemusíte, osobně jsem je asi i několikrát porušila a na takové sdělení se pouze usmála, protože oznamovatelka vypadala, že je ráda, ale jinak i teď je mi jedno, jestli někdo má nebo nemá děti. Pokud je otázka směřována k tomu, zda jsem ráda i já, tak jsem, protože Suchej únor (pracovní jméno místo Toho-co-mi-ukrad-lyžařskou-sezónu, protože je to kratší a podle indiánské gramatiky genderově neutrální) byl plán, nikoliv špatná matematika nebo prasklý kondom.

Q: Už víte, jestli to bude holka nebo kluk?
A: Nevíme.

Q: Už víte, jak se bude jmenovat?
A: No Suchej únor.

Q: Jak to spolu jako teď máte?
A: Máme to spolu na základě prvního odstavce, který jsem napsala ještě před Vánocemi. Zatím jsme si odsouhlasili fungování v „parents-only“ módu. Nebudu prát špinavé prádlo tady ani jinde (navíc Suchej únor už to teď klidně může slyšet), ale myslím, že po všem Chlapcově váhání a nerozhodnosti, můžu teď několik měsíců prohlašovat své rezolutní „Nevím“. Nedělám žádné definitivní rozhodnutí, protože si myslím, že se máme pořád rádi, ale jsou věci, se kterými se nedokážu jen tak vyrovnat. Minimálně ne teď. Po měsíci řešení můžu s čistým svědomím vůči Chlapci i Suchýmu únoru říct, že jsem udělala všechno, aby to fungovalo, ale momentálně jsou moje zdroje vyčerpány.

Q: Nejsou to jenom hormony?
A: Nejsou.

Q: Seš v pohodě?
A: Jsem nejvíc v pohodě za poslední dva roky. K úplnému štěstí mi aktuálně chybí jenom respirátor.

Jestli je to všechno a nikdo mi zrovna nechcete poslat ten respirátor, musím se přiznat, jak mi pomohlo srovnat si priority, když jsem v rádiu chytla takový ten soundtrack k Armageddonu prostříhaný s dialogy z filmu, kdy Bruce Willis říká: „Na světě je 6 miliard lidí. Proč jste si vybrali zrovna nás?“

Šlo by to formulovat i jinak:
„Kdo, když ne ty? Kdy, když ne teď?“
Když to člověk vezme z pragmatického hlediska, odpověď je: A kdo jiný, koho znáš, když ne ty a když ne teď, by měl být svobodná matka?


  • Nebydlíš v pronájmu v 1+1 a nemusíš srazit paty a zatancovat podle ničí písničky, na kterou tancovat neumíš, včetně písničky otce dítěte
  • Na toho zelenýho panáčka v hypoteční zóně, co běhá po obrazovce s šanonem v náručí a bublinou „Už to pro to běžím“, sice budeš koukat do důchodu, ale máš takovou práci, co ti i na rodičáku umožní, že zelený panáček nezvedne varovný prst, že ses zpozdila se splátkou, a zaměstnavatele, co ti řekne, že v záplavě personálních a jiných sraček je tvoje oznámení nejlepší zpráva týdne, a že udělá všechno pro to, aby ti vyšel vstříc
  • Je rozdíl mezi matkou samoživitelkou a svobodnou matkou. Nejseš matka, co o otci dítěte slyšela naposledy u početí, a i kdyby se stalo, že Chlapec nevydýchá, že s dítětem musí hrát Člověče nezlob se podle pravidel, která nevymyslel, máš pod sebou takovou záchrannou síť, že neskončíš na opačné straně potravinové sbírky pro seniory a matky v azylácích, než seš zvyklá
  • Máš kolem sebe tolik přátel, co nabízejí pomoc, aniž by sis o ni řekla, že někdo z nich tě rozhodně dokáže zastoupit ve výrobě zvířátek z kaštanů, když na to přijde
  • Aniž by na tebe byla vyhlášena jakákoliv sbírka, už teď máš tolik nabídek na dětský oblečení, hračky a spoustu jiných věcí, z nichž u půlky neznáš název (hajdavak, tvl?) a u druhé doufáš, že je nebudeš nikdy potřebovat, že pravděpodobně nebudeš muset lézt do obchodů s dětskými potřebami a nechat si tam osahávat břicho a odpovídat, kolik máš zubů (jsem někde četla)
  • Bylas už skoro všude, kdes chtěla, a stejně tě už čekání na letišti a zácpa na cizích záchodech akorát sere

Na konci roku jsem k tomu měla rozepsaný i závěr. Přála jsem v něm Chlapci víc odvahy. A tu i vám a lidem kolem vás, protože mně zatím v životě nejvíc ublížil její nedostatek, ať už můj nebo ostatních. Suchej únor už svým načasováním prokázal, že jí má dost:* 

P.S.: Kamení naleznete vlevo dole. Nemyslím, že bych to mateřství aspoň bez jednoho komentáře o tom, že jsem blbá, vytrestala jsem se sama, co jsem jako čekala a chudák dítě, zvládla.

40 komentářů:

  1. Postup čtení:
    Aha.
    Achjo.
    Ježíšmarjá...!
    Je skvělá.
    Už to chápu komplet.

    Kamení:
    Svobodná možná (určitě) lepší než zadaná blbě a odvaha neodvaha, to už se uprostřed proudu neřeší, ale globálně to vidím jako jinou formu štěstí. Stojí to za to, i když to člověk občas v jednotlivém momentu až sledu momentů tak nevidí. Fakt stojí.

    Držím palce a v pondělí v práci se podívám, jestli náhodou kromě respirátorů FFP2 nemáme ve skladu i nějakej zatoulanej FFP3.

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem z rodiny, kde od sebe rodiče měli jít asi tak o deset let dřív. Na x dalších případech kolem sebe vidím, jak kousat se za každou cenu může být kontraproduktivní. Takže za mě je lepší mít fungující rodiče, co nefungují jako partneři, než vyrůstat v tom, jak vztah vypadat nemá. A zatím to vypadá, že bychom se měli zvládnout dohodnout.
    A jsem strašně vděčná za tu nezávislost, co v tomhle mám.

    Ad odvaha - nemyslela jsem tím, že bych si připadala nějak odvážná já, ono jako co už s tím, že jo:D Ale jak moc a kolika lidem můžeš pojebat život, když v určitý chvíli nemáš dost odvahy se nějak rozhodnout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ad odvaha - a nebo naopak konečně něco nechat, aby se to rozjelo.
      Jenže jestli tak, nebo naopak, se dopředu těžko odhaduje.
      Dokonce aji ještě kus dozadu.

      Prostě co mělo být, to se stalo, a je to. A podle toho, jak tě tak čtu, tak je to ok. :-)

      Vymazat
    2. Lepší než ok:o)

      Vymazat
    3. Tady bys mohla akorát pojebat to, kdyby ses rozhodla proti. a to snad nehrozí, takže to už jede samospádem.

      Vymazat
    4. Nakonec toho možná člověk nejvíc pojebe, když moc přemýšlí nad tím, aby něco nepojebal.

      Vymazat
  3. Ad respirátory - podle tiskovky nám zmizel ministr zdravotnictví, předpokládám, že jel osobně pro ochranné pomůcky a v nějaké další linii po zdravotnících určitě budou i občané:D

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Znova a lépe:)
    Ty bláho!!! Obrovská gratulace!
    Za mě máš plnou podporu, nejen proto, že jsem z rodiny, ve které se měli rodiče rozvést nejlépe týden po svatbě. Mám kamarádku, která na začátku prošla něčím podobným (s prvním dítětem sama, druhý dítě s novým partnerem, se kterým už zůstala). I přes fungující vztah se párkrát nostalgicky zmínila o tom, že při prvním ji aspoň nikdo do ničeho nekecal;)
    Miminkovský oblečky už nemám, tak aspoň nabídka online rodičovské solidarity s neomezeným datem expirace.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky!
      Jsem zvědavá, jestli se nás někdo bude snažit trumfnout a přijde s tím, že se jeho rodiče měli rozejít ještě před početím:o)
      Jinak já doufám, že Sucháč bude mít otce, maximálně já nebudu mít chlapa:o)

      Vymazat
    2. No, i proto jsem ten první komentář upravila. Aby to nevyznělo, že Sucháčově otci nepopřávám ani nárok na existenci.)))

      Vymazat
    3. A jo - já jsem to totiž četla v mailu a pak jsem myslela, žes tam měla jenom nějakou hrubku, která mi unikla:D
      Tak já to svoje mazat nebudu, on to snad Sucháčův otec když tak pochopí.

      Vymazat
    4. Tak moji rodiče, já se hlásim. Nechápu, proč si začala moje máti něco s chlapem, který už během jejich seznámení spal (na stole na plese). Prej byl pěknej. Hm. Čistá vztahová tragédie. Dvacet let, prosim pěkně. Naštěstí mám terapeuta s lidsky přívětivou taxou.
      Gratulace! Máš se na co těšit. Myslím to vážně.

      Vymazat
    5. Tak zase "byl pěknej" je tak jednoznačný argument, žádný existenciální a transcendentální hovadiny, že terapeut by ti za takovou práci měl ještě dát slevu.

      Díky. Ale bacha s těma proroctvíma - naposledy mi říkali "choď hodně na akce a cestuj, dokud můžeš".

      Vymazat
  6. Myslím, že Suchej Únor ti na matrice neprojde :)
    A gratuluju. Děti jsou radost a těším se na tvůj mamablog ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani kdyby to bylo spisovně? :/

      Vymazat
    2. Hele Února nechceš, ještě by ti chodil vysedávat k ohni kamsi do hor s jedenácti divnými kamarády ;o)
      Suchý ti projde, jestli se tak jmenuje otec (a kdyby to byla holka, tak by to v tom případě mohla být alespoň Suchá Nora ;o)

      Vymazat
    3. Stejně je vcelku jasný, že bez ohledu na úřední formu už tomu malýmu nikdo Sucháčka neodpáře. :-))

      Vymazat
    4. Ave: Tak to bude jednou asi i tak. Suchoš bude mít příjmení po mně, to taky skvěle pasuje k noře:o)

      rulisa: On už teď má tolik jmen, že bych potřebovala, aby se z něj dlouho nesmylo to jméno, co na něj v porodnici napíšou, abych si to zvládla zapamatovat.

      Vymazat
  7. Huhůůůů, paráda.
    Zní to znale, dospěle atakdále, takže určitě se k tomu brzo přidruží nečekané radosti a bude to pěkná jízda.

    OdpovědětVymazat
  8. en avant, dans la joie et la bonne humeur!!! ;-)
    blahopreju, opravdu ze srdce moc.

    OdpovědětVymazat
  9. Liška: Takový spád to má od začátku, doufám, že to budou radosti na blog:o)

    formicka: Děkuju. Já na to ještě neumím moc reagovat, stejně jako na sahání na břicho, co je pořád zaměnitelné s cirhózou jater.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. a doufam, ze maly koprivatko bude kousavy po mamince ;-)

      Vymazat
  10. No... vítej ;-)
    Děckýho oblečení bych ti asi taky uměl nabídnout slušnou hromádku, jen bych se obával o velikosti.

    OK... známe se 15 let myslim, že si můžu dovolit být krapet osobní. Sám pro sebe jsem si vypsal takovou sázku, kdy si od tebe něco takovýho přečtu. A stejně sem překvapenej.
    Jo a - jsi blbá, vytrestala ses se sama, cos jako čekala a chudák dítě ;-) :-)
    ...a teď, když dovolíš, si jdu dát panáka na Vaše zdraví!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...tak jsem se dojal, že jsem z toho česky zapomněl, já čuně... :-)

      Vymazat
    2. Třeba Suchej únor ve třech letech do vašich dupaček doroste:o)

      Vymazat
    3. ...jestli tou dobou bude na dupačky ještě zvědavej...
      V dupačkách už mezi kámošema na pískovišti parádu neudělá ;-)
      A ještě k pohlaví Suchého Února - plánuješ si nechat ho nechat říct, nebo se necháš překvapit?

      Vymazat
    4. Nechám si to říct, nicméně vzhledem k tomu, že moje gynda je teď zavřená, všechny prohlídky ruší a akutní případy expeduje do fakultky, kam doufám, že nebudu muset, tak aby to nakonec nebylo překvápko.

      Vymazat
    5. Je fakt, že za daných okolností to vlastně neni úplně na tobě :-)
      No nakonec co by to bylo, ne? ...zas tak moc možností neni :-)
      My si to říct nenechali. Záměrně jsme se tak bránili záplavě obláčkově modrých, nebo žužu-růžových oblečků. Vzpomínám si zřetelně, že mojí mámu jsme tim strašlivě vytáčeli ("Já viděla takový krásný šatičky s růžovym medvídkem a mašličkou." "No právě.")

      Vymazat
    6. :-)))))

      My to řekli, protože jsme čekali obakrát kluky a růžoví medvídci nehrozili, jinak bych to asi neřekla nebo výslovně musela zakázat a tvrdě růžovou pak odmítat. To bych fakt nestrávila.
      Ale pletla jsem (tehdy se ještě hodně pletlo) s hnědou a béžovou, abych záplavu té modré rozrazila.

      Vymazat
    7. Vzhledem k tomu, že případné záplavě růžové a princeznovských motivů se chci taky vyhnout, tak jedna otázka je, jestli si to necháme říct my jako rodiče, a druhá, jestli to pak řekneme ostatním:o)

      Vymazat
    8. Ano, tak. :-)
      Zas připravit se na mládě, vědět, jesli to bude Sucháč, nbo Souška, je fajn, víc s tím něčím oním v něm rostoucím srůstá i na potom.
      Ale ostatním je po tom prd.

      Nejvíc je potřeba to mládě chránit před ostatními z vnějšku, mi přislo (a i dnes přijde). Byl to můj copyright, ostatní pěkně až do fronty za bránu. :-)

      Vymazat
    9. Se omlouvám, píšu po třetím pondělním dílenském frťanu v práci, tak mi občas nějaké to písmenko či slovíčko uteče, ale vy se v tom určitě vyznáte. :-)

      Vymazat
    10. Osobně by mi nevadilo to až do konce nevědět, ale vzhledem k tomu, že v případě kluka nás čeká bitva o křestní jméno, nechci to nechávat do porodnice, protože mám dojem, že tam bych to mohla prohrát:D

      Vymazat
    11. "...jedna otázka je, jestli si to necháme říct my jako rodiče, a druhá, jestli to pak řekneme ostatním:o)"
      Need to know doktrina - když to nebudeš vědět ty, nikdo to z tebe nedostane ;-)
      Ovšem bitva o jméno je pádnej argument.

      Vymazat
  11. Gratulace!!!
    Jinak mám několik kamarádek či známých, kde tento model víceméně funguje. Někde více, někde méně... jako v každém vztahu - i sezdaném. Takže whatever... :-) A asi máme i stejnou gyndu (pokud je to ta na náměstí ve Městě, kde zabili posledního Přemyslovce), neboť mail tohoto znění mi přišel minulý týden. Ne že by mi to nebylo momentálně jedno, neboť prožívám lockdown mezi Sárou a Rýnem... bez jasné vize, kdy se mi podaří se zase podívat do Města, za rodinou...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju.
      Asi tak, no.
      Máme stejnou gyndu:o) Člověk by neřekl, že se tam bude zas jednou těšit.
      Tohle je fakt blbý. Bivojova těhotná přítelkyně taky uvízla v Německu (nasedla do autobusu hodinu předtím, než oznámili, že se budou zavírat hranice), navíc je tam kvůli univerzitnímu grantu, ale školy jsou zavřené, takže nemá moc co dělat. Mohla by se vrátit do ČR, jenže kdyby univerzity otevřely, kdoví kdy by se tam dostala zpátky a taky by o ten grant mohla přijít.
      Tak se drž a snad zas brzy uvidíš Dóm:) Obchody a kostely se tady zatím nerabují.

      Vymazat
  12. Gratuluju moc! To jsem potřebovala..nějakou dobrou zprávu před spaním :)

    Suchej únor je super strategický jméno! Ušetříte za plenky a pláštěnky :)

    OdpovědětVymazat
  13. Čím míň spím, tím víckrát po zapnutí pračky/sušičky kontroluju, jestli jsem tam i s prádlem nevrzla dítě. S Otylem jsme měli jenom pračku, takže jen polovic práce a stresu :)) Čili cyklovozík!

    OdpovědětVymazat