neděle 12. ledna 2020

Velký bratr


tě slyší.

Nemůžu o sobě říct, že jsem fanynka nejnovějších technologií. Chytrému telefonu jsem se bránila do roku 2014 a předtím jsem jenom nerada svolila ke kombinaci tlačítkového telefonu s dotykovým displejem, protože to aspoň byla Nokie, která pořád měla hada. Táta se musel stydět, když mi kupoval kabelovou myš a klávesnici, které jsem chtěla k předloňským Vánocům, protože jsem byla přesvědčená, že USB mi rozhodně nebudou fungovat.

„Late adopter“ jsem přirozeně byla, i co se týče mobilních aplikací. Doteď si vzpomínám na svoje překvapení, když jsem někdy v roce 2015 sháněla podnájem, a když jsem dorazila na prohlídku, zjistila jsem, že jsem zapomněla číslo popisné, takže jsem zapnula svá cenná data, abych zjistila, že slečna, se kterou jsem měla prohlídku domluvenou, mi dvacet minut zpátky napsala, že jí do toho něco přišlo a ruší to. Na facebook. Přestože měla moje telefonní číslo. Konec konců, pravidlo, že když po mně někdo něco chce urgentně, má telefonovat, ne se spoléhat na aplikace závislé na internetovém připojení, pro mě platí dodnes.

Nicméně i mě s 2GB dat na měsíc aplikace doběhly, takže kromě klasického messengeru nebo WhatsAppu mám krokoměr, aplikaci na běhání, radar, Waze, menstruační kalendář a díky google maps nebo mapy.cz bych nemohla začít jezdit sama na kole, aniž bych pokaždé neskončila v Bělorusku. Nemůžu se tedy divit, že několik společností má přehled o mé poloze a aktivitách a facebook přesně ví, kdy mi nabídnout reklamu na menstruační kalhotky a kdy na kliniku vykupující vajíčka. A asi mi to vadí míň, než by mělo. Je to taková salámová metoda. Nejdřív mi přestaly připadat děsivé kontextové reklamy na základě toho, co jsem vyhledávala (zvlášť na pracovním notebooku), pak mi nejdřív přišlo děsivé, proč mi na facebooku vyskakují kontextové reklamy na věci, které jsem nevyhledávala, ale jenom si s nimi s někým psala na messengeru. Teď si s Baličkou cigaret posíláme print screeny, jak moc se FB trefil. Myslím, že majstrštych se povedl Tatře, která mi deset minut potom, co jsem Baličce sdělila, že bych si dala pečené kuře, na něj jako sponzorovanou reklamu vyhodila recept.

Děsí mě to míň zřejmě proto, že aspoň trochu chápu, jak to funguje. Víc mě děsí, když to chápat přestanu.

Před několika měsíci mluvila na večeři Sporty Spice o Spotify. Až jsem usoudila, že to taky chci. Když jsem ráno zapnula na mobilu wifi (protože na noc ji vypínám ne proto, že způsobuje rakovinu, ale protože si nechci pro případy nouze vypínat zvonění a přitom nechci, aby mě budil Pinterest s upozorněním na várku nových pinů na mou nástěnku Koupelna), našla jsem mail z 23:20, kdy mi Spotify – španělsky – píše, ať dokončím svoji registraci. Prohledala jsem e-mail deset let nazpět, kdy jsem žila ve Španělsku, jestli jsem si tam opravdu náhodou nezaložila účet a potom na to nezapomněla. Nic. Mail jsem samozřejmě mohla smazat. Takže jsem e-mail přeposlala na zákaznické centrum Spotify s dotazem, jestli se nejedná o spam. Odepsali, že nikoliv a že registraci můžu bez obav dokončit. Odpověděla jsem jim, že také nikoliv, protože jsem žádnou registraci ani nezahájila (na to jsem pak použila jinou e-mailovou adresu), a jestli by mi mohli objasnit, jak se výzva k jejímu dokončení ocitla v mojí schránce. Tak prý někdo s podobným jménem asi zadal špatnou adresu, shodou okolností tu moji. To, že si někdo se stejným, českým, jménem, někde ve Španělsku založil účet na Spotify ve stejný den, kdy jsme se o něm bavily, a omylem zadal moji mailovou adresu je… velmi zvláštní náhoda.

Ve čtvrtek jsme tuhle historku vytáhly se Sporty Spice na večeři před kinem, doplnila jsem ji o zážitek, jak mi Google někdy v listopadu poslal něco, co se jmenuje „Google Maps Timeline“, kde mi shrnuje všechny státy a města (včetně puntíku ve Francii přibližně pět set kilometrů od Normandie, kde jsem se v tu chvíli opravdu nacházela), kde jsem byla, zajímavá místa, která jsem navštívila (včetně „Jezirko Uprostred Lesa“), počet kilometrů, které jsem ušla, počet kilometrů, které jsem ujela na kole (to má, mimochodem, blbě) a počet kilometrů, které jsme ujela v dopravních prostředcích, a glóbus s procentem planety, co jsem procestovala.
Vzhledem k používaným aplikacím mě neděsí, že o mně tohle Google ví. Děsí mě to, že když jsem po filmu vytáhla mobil, čekalo na mě připomenutí „Google Maps Timeline“ doplněné o to, kde jsem byla na Silvestra.

13 komentářů:

  1. Já jsem ne-adopter. Alespoň teda co se chytrých telefonů týče... :-)
    Občas někdo se mi směje - třeba kamarád, kterej mýmu telefonu řiká cihla, přestože můj telefon se vejde do dlaně, kdežto on na svůj potřebuje kabelku...
    Ale někdy to přinese nějaký organizační komplikace, plynoucí z toho, že dneska už má přece chytrej telefon úplně každej a všechno pořeší nějaká appka... :-)
    Ty dialogy jsou vždycky stejný.
    "To si uděláš tady v týhle aplikaci..."
    "Neudělám..."
    "Tu si v pohodě nainstaluješ, to je hned."
    "Nenainstaluju." a odpověď doprovázím předvedením svého telefonu. Protějšek pak, je-li to první setkání, na přístroj kouká s výrazem Indiana Jonese, kterej zrovna našel tisíc let starou sošku nějakýho indickýho bůžka...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tohle jsme ještě před dvěma roky předváděla taky, a taky jsem občas tím svým telefonem třískla o zem, aby dotyčný s pusou dokořán a dechem zaraženým až v pr viděl, jak těch několik takto vzniklých kusů telůefonu zas seskládávám dohromady a bez problému opět spouštím.

      Jenže pak jsem zjistila, že potřebuju něco, co bez chytrého telefonu coby lacinější varianty nebo bez přístroje dvakrát tak drahého, který ale jinak nebude umět vůbec nic dalšího, mít nebudu. Takže jsem se zadaptovala - a nelituju. Ani za mák. Zisky přesáhly plán o cca tři sta procent. Hrdé předvádění svojí závislosti na retro věcech jsem holt omezila na kolo a auto. Případně byt. Ale tam už jsem to pokazila přechodem z kotle na uhlí na kotel na plyn.:-)

      Vymazat
    2. Nebudu lhát, že jsem o pořízení chytráka nepřemýšlel. Je to nakonec vcelku univerzální nástroj a nestojí moc fantazie a úsilí si představit situaci, kdy se to hodí. Ale zatim jsem se bez něj vcelku v klidu obešel, tak se bez něj obejdu ještě chvilku...

      Vymazat
    3. Vydrz! Dala bych prvni posledni za to, abych tenkrat zustala u Nokie a nemelo mi co schazet - je to stejny jako s televizi. Nemam a tim mi ani nechybi...

      Vymazat
    4. Tak to vidím trochu jinak. Chytrý telefon by mi chyběl, protože je tam dost věcí, které používám, protože mi umožňují využívat volný čas tak, jak si přeju. Televizi jsem používala, ale už nepoužívám, protože mi nic mnou chtěného neumžňuje, k ničemu mi není. Naopak od využívání volného času podle mých představ by mě zdržovala.

      Takže: Nepotřebuju-li něco, neschází mi to.
      (Když teda pominu, že by mi nescházelo ani dost věcí, které potřebuju, třeba plný pracovní úvazek, že...)

      Vymazat
    5. Musím říct, že mě chytrý telefon dost usnadňuje život kvůli mojí desorientaci. Těžko bych bez něj fakt jela někam sama na kole nebo dojela autem na druhou stranu republiky. Mně způsobovalo stres i to, když jsem měla dojít někam poprvé. Na školení do Prahy jsem vždycky jezdila s vytištěnou mapkou, jak se dostat na metro, s vyznačenou trasou, jak od metra dojít na místo určení, no a pak jsem vylezla z metra a vydala se na opačnou stranu. Dneska zapnu navigaci na google maps a nestarám se.

      Vymazat
    6. No jo...orientace, navigace... Kamarád - přesně ten, co mojí Nokii řiká cihla - nás jednou takhle vezl z Brna. Navigace mu na D1 někde ukázala nějakej červenej proužek, tak se rozhodl, že to jako přečůrá a pojede přes Svitavy, Vysoký Mýto a Pardubice a odtud ku Praze přes Přelouč, Kolín a Český Brod... Nemusim psát, jak dlouho ta cesta trvala, viď? :-)
      Jasně, že tohle rozhodnutí za něj neudělala navigace v chytrym telefonu. Ale jsem si dost jistej, že kdyby jí neměl, tyhle pitomosti by nevymejšlel :-)

      Vymazat
    7. Tak podobnou zkušenost jsem nedávno s jedním řidičem a jeho "chytrou" navigací udělala taky - jeli jsme vzdálenost cca pětadvacet km vzdušnou čarou cca o hodinu dýl stylem entlovačka - cik cak vedle státní silnice, protože na té byl ten malej červenej poroužek oznamující, že před jednou křižovatkou se musí chvilku čekat ve frontě u světel. :-D

      Vymazat
    8. Tak že s tím někdo neumí zacházet, to je druhá věc.

      Vymazat
    9. A říct mu to je třetí. Zulášť chlapovi. To jsem se neodvážila a radši absolvovala o něco delší vyhlídkovou cestu. :-D

      Vymazat
  2. No a pak si predstav, co se ti bezne zobrazuje za kontextovky, kdyz tvuj mobil obcas pouziva nekdo, komu je 9. Ale asi to neni jeste porad dostatecne kreativni algoritmus, protoze ani jeden navrh na jeho vysledky vyhledavani neznel na "Pravidla ceskeho pravopisu" a diskretni soukroma sanatoria pro lecbu schizofrenie...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uááá... :-))) To by ale byla ta Pravidla nejpropagovanějším zbožím na českém trhu! :-))

      Vymazat
    2. psice: Na tvým místě bych se spíš bála, co tam vyskočí za kontextovku Žmurovi a budeš to muset vysvětlovat:D

      Vymazat