Čtyři roky

Jak jsem se (ne)seznámila.

Balička cigaret má novou práci, kde se zatím nudí, takže čas si krátí tím, že mi píše do mé nové práce, kde se občas taky trochu nudím, případně přemýšlím, jestli tam mám vůbec být, a to i navzdory tomu, že tam nemusím stát frontu na záchod a konečně se jedná o pracovní kolektiv, kde nemůžu být za alkoholika já. Den obvykle začínáme tím, že jí popíšu, co všechno kolega Denis v rozmezí 7:30 – 7:55 stihl sníst.

Někdy se ovšem dostaneme i k vážnějším tématům. Ale od začátku.

Po únorové kolaudaci jsem porušila samonařízenou karanténu. K čemuž přispěla i Balička cigaret: „Za chvíli mi jede poslední autobus. Budu muset jít.“ – „Tak přespi u Ženy, ne?“ Od té doby, co znovu bydlím ve Městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce, navíc naproti ní, Balička velmi ráda nabízí ostatním lidem, jestli u mě nechtějí přespat. Čekám, kdy to začne nabízet i náhodným bezdomovcům.

Reálně jsem tedy karanténu porušila až o dva dny později, když mi tento Rušič přišel zasádrovat díry ve zdi, které vznikly poté, co se do nich jiný muž snažil přivrtat sklápěcí stolek, který držel cca dvacet čtyři hodin. (To by, mimochodem, mohla být skvělá metafora, kdyby to bylo trochu jinak.) Jenže to s kolaudací zní líp, protože je za tím příběh: Rušič, hanácký vidlák zvyklý na ticho, měl obavy, aby ho nerušily tikající hodiny. Jelikož jsem v očekávání porušení karantény další přespávače takticky zavřela do ložnice, kde je na parapetu běžně zvyklý spávat Balů, a šla jsem si – „to jsem vůbec nečekala, že tady budeš spát“ – obětavě lehnout na rozkládací křeslo, které je nazýváno Záhořovo lože, aby mi Rušič gentlemansky vymlouval, že si tam lehne on, přestože se ho tam vejde asi tak půlka, a abych si potom já mohla jako kompromis jít lehnout k němu na gauč, když se tam přece vejdou dva lidi a známe se už pár let… Jo, co jsem to…? Prostě jsme se shodli, že ne všechno v mém malém bytě a přes tenké dveře musí být slyšet a že se dohodneme na jindy. Poté začal úřadovat Balů. Balů je zvyklý, že v ložnici spím já. Spala jsem v obýváku. Balů je zvyklý, že dveře do ložnice jsou otevřené. Dveře byly zavřené. V obýváku spím já a cizí chlap. Ha, prej tikot hodin mu bude vadit Myslím, že za tu noc hodiny odtikaly tak sto dvacet minut, kdy jsme skutečně spali. Ráno Rušič prohlásil, že Balů musí mít na břichu vytetováno „Property o Guantánamo“. 

No a pak přišel zasádrovat ty díry. Pokud byste chtěli gratulovat, tak u toho to taky zůstalo.

O víkendu jsem si stříhla ukázkový flirt s bývalým milencem Baličky cigaret. Ve dvě jsem zavřela hospodu a šla jako slušná holka domů. Následné pozvání na večeři jsem odmítla s tím, že to by bylo trochu moc i na to naše hanácké Beverly Hills, kde už skoro spal každý s každým, a pokud ne, tak někdy chtěl. Dobrou náladu jsem z toho ale měla následující dva dny.

Abych se vrátila k naším firemním mailovým konverzacím s Baličkou cigaret. V neděli jsme byli na výletě s Rušičem a panem Karanténou (jenom stratég jako já jezdí na výlety s mužem, se kterým jsem spala, a s mužem, který by chtěl spát se mnou a já ne), načež se k nám večer u Rušiče připojila Balička cigaret. Následkem tématu večera se mi v noci zdál sen, ve kterém jsem se přihlásila do personální agentury a personalistka si mě pozvala na pohovor. Hledaly jsme mi zaměstnání a najednou jsem zjistila, že mi hledá chlapa. Ukazovala mi různé obrázky, které jsem měla popsat a na základě toho mi vybírala z katalogu vhodného muže. Mezitím se velmi znepokojivě vyjádřila k faktu, že mám Balůa, a doporučila mi se ho zbavit, protože jsem jí tím pravděpodobně snížila vyhlídky na provizi. Snažila jsem se jí vysvětlit, že pokoušet se u mě o rande naslepo je ztráta času pro všechny zúčastněné.

Celé pondělí jsem strávila analyzováním toho, proč vlastně. A de facto je to úplně jasný. V mé milostné historii se mi líbil jediný muž na první pohled a tím byl Restaurátor. U ostatních mi to trvalo několik let. Jako zářný příklad si vezměme Bruce: znala jsem ho cca čtyři roky, když se rozešel s přítelkyní a já jsem si řekla: Ty jo, hele, Bruce! Po půl roce mi kamarádky řekly, že by možná věci posunulo trochu dál, kdybych mu nabídla tykání. Stejně to nepomohlo. Následoval Hostující profesor, kterého jsem znala předchozí čtyři ročníky, než mi přišlo jako fajn nápad začít s ním flirtovat po e-mailech. Rekord je pan Karanténa, kterého jsem znala téměř deset let, než se stal ten průser, kdy jsem si na cca pět týdnů myslela, že jsem připravená na vztah, navíc s ním. Rušiče znám od roku 2014, při čemž on po mně koukal možná poslední rok.

Vypadá to tedy, že v průměru potřebuju čtyři roky na to, aby mě někdo zaujal. Respektive ne přímo zaujal, ale abych si odfiltrovala všechny věci, při čemž v devadesáti procentech případů jsou ty věci mnohem menší blbost než můj Balů z Guantánama, které mě na něm můžou potenciálně štvát nebo odpuzovat. Kdybych Bruce neznala čtyři roky, odradily by mě jeho oblíbené, hnusné křusky. Kdybychom s tehdejšími spolubydlícími Delfínou a Makovou panenkou neprobraly podobnost Hostujícího profesora a Alaina Delona a Juda Law, odradila by mě jeho chlupatá záda. A tak dál.

Vzpomeňme si, jak jsem to zde schytala za pana Granka. Přitom kdybych ho pár let znala, budu kakao brát jako zdroj pro ironické poznámky a zajdeme spolu na pivo. A teď mi řekněte, jak s tímhle mám potkat někoho přes seznamku nebo tinder? Někdo se tváří obstojně a potom se nechytne na paralelu tinderu s Mengelem. Někdo se mě zeptá, co je tak kouzelná bytost za znamení (to nejufňukanější ze zvěrokruhu). U dalšího už to vypadá na zajímavou pick-up line, kdyby v poslední větě nebylo „aby jsem“.

Jsou dva scénáře. V tom optimistickém se do našeho okruhu přátel v dohledné době připojí někdo nový, já za čtyři roky zjistím, že se mi líbí, půl roku si budu snažit, aby si toho všiml, a do pěti let jsem vdaná. V tom pesimistickém se mi na střídačku budou líbit všichni moji kamarádi a já už se nebudu líbit nikomu.

Mimochodem, psaní tohoto příspěvku jsem musela přerušit včera večer, když si ke mně v podniku přes ulici k mému bytu, kde proběhl i víkendový flirt, přisedl od vedlejšího stolu muž, který taktéž seděl sám s notebookem a pivním speciálem. V sobotu máme schůzku. Nicméně neznám ho čtyři roky, je moc hubený a smrdí po cigaretách.  

Diskuzi jsem zavřela. Příště si nezapomeňte přinést přezůvky a smysl pro humor. Dík.