čtvrtek 9. června 2016

Musíme to opravit

A zebra nesmí zemřít.

Zvládla jsem se v akváriu zbavit řasy a rybám vyměnit asi 10 litrů vody (mám jenom dvě pětilitrový zavařovačky) a přitom jsem málem vdechla sumečka. Dva sumečky přivezl Hostující profesor z Města, kde zavraždili posledního Přemyslovce. Jeden umřel pár dní po tom, co mi málem uvízl v plicích. Druhý začal pár dní zpátky vypadat, jako že mu jeblo. Předstíral smrt, a když jsem se ho pokusila vylovit (mám blok splachovat do záchodu ryby, co ještě žijou, takže je nechávám trápit, dokud neumřou, a ohrožuju ostatní), střemhlav se vrhal nad hladinu a padal zpátky někam do kytky. Když jsem se po skoro dvou dnech pryč vrátila, myslela jsem, že ho ostatní zatím sežrali, ale tělo vyplavalo večer.

Zbývají tam dvě původní platy a kominíci, kteří přežili takzvanou plísňovou genocidu, kdy nám pochcípala půlka akvárka. A pak jejich potomci, vypiplaný vrh C. Vrh A a B si sežraly, asi proto, že jsme je předtím krmili nitěnkami, a když došly, byl ten potěr asi to nejpodobnější, co našly. Takže vrh C jsme de facto chránili vlastním tělem, i Balů v noci hlídkoval. Jenže pak následoval vrh D až asi tak Q, protože ty ryby snad nedělají nic jinýho než další ryby.  Takže jsme chov uměle a úspěšně snížili pořízením bojovnice. Jedna ze dvou žlutých plat, co jsme je tam strčili jako sluníčkářky mezi černý uprchlíky a nekorektně jsme čekali, jestli se s nimi začnou množit, to zabalila už skoro před dvěma týdny. Přemýšlela jsem, že bych počkala, až umřou všechny ryby, a pak to prodala, ale Balů je má rád. A pak je tam taky ta zebřička, kterou jsem jedinou kupovala sama – ve zverimexu, kde prodává ženská, co má asi moc testosteronu, protože je celá chlupatá, a tvrdí, že zrovna do vašeho akvárka si kupujete špatný ryby, ať si chcete koupit jakoukoliv. Mně řekla, že zebry jsou hejnové ryby a ty předchozí umřely proto, že byly ve stresu z toho, že je jich málo. Koupila jsem čtyři. Během týdne tři umřely. Od té doby je ten sameček, co zbyl, ta nejšťastnější ryba, co znám. Taky je možný, že ty ostatní zebry umřely prostě proto, že ho nesnesly. A já chci být ta zebra. Sama a spokojená. A ať si ostatní třeba pojdou.

Nějak to tady ale musím opravit. Akvárium jsme zvládla, ale u všeho ostatního to vypadá jako cedule ŘSD před rozkopanou silnicí, kde ve čtyři nepracuje jedinej dělník.




Tak se snažim aspoň něco pořádnýho zažít. Třeba minulý týden jsem si natáčela vlády po třech deckách vína. Vypadla mi z ruky kulma. Na krk. Vypadalo to, jako kdybych si snažila udělat cucflek vysavačem. A vysvětlujte to zrovna u mě v kanclu. Tak jsem lidi nechala civět mi významně na krk a tvářila jsem se, že je to mateřský znamínko. Minulý týden jsem byla na semináři v Brně – u Sv. Anny mají na záchodě zrcadla s nápisem „water-resistant mirror“. Byla jsem jediná, kdo na to zkusil stříknout vodu, co to udělá. Normálně bych o tom psala Hostujícímu profesorovi, takhle to píšu aspoň na facebook.

Cestou do Brna jsme na sebe ve vlaku koukali s Mužem v obleku s notebookem. Dohonil mě na perónu a pozval na kafe. Jelikož v přítomnosti někoho z mého kanclu si zrovna nechcete s cizím mužem na vlakovém nádraží vyměňovat telefonní číslo (zvlášť, když máte můj mobil, kterému trvá půl minut otevřít seznam), řekla jsem si o vizitku. Na Produktového manažera jsem si vzpomněla včera, když mi tiskárna neoznámila, že jí došel papír, a tiskla jsem šedesát stran naprázdno. Asi bych se mu měla ozvat, co s tím. Vlastně pravděpodobnost, že se s někým seznámíte, protože na sebe na veřejném místě koukáte, je asi stejná, jako že se někdy naučím zaparkovat kolmo couváním, protože dneska všichni čumí do mobilu a ne kolem sebe. Takže dneska na služebce v Praze jsem mu fakt napsala, díky brněnské adrese na vizitce přesvědčená, že v Praze nebude. Chybný úsudek. I kdybych nebyla tak unavená, stejně bych se nenamáhala najít si, jak je Evropská daleko od Vinohrad. Hlavně ne potom, co navrhl, že bychom odpoledne mohli zajít na kakao. Do háje, vypadám jako někdo, kdo pije KAKAO?! Balička cigaret se mě pokusila uklidnit tím, že je to třeba pražský výraz pro kokain, něco jako piko pro pervitin. Ale jsou věci, přes který prostě vlak nejede. Někdo, kdo mě odhadne jako někoho, kdo chce pozvat na kakao, si taky klidně může myslet, že si s tím kakaem chci večer lehnout do postele a pustit si animák, během vánočních svátků se dívat na pohádky a před sexem posypat postel okvětními plátky růží a zapálit svíčky.
„Ta tiskárna Vás asi zas tak netrápí.“
Nějaká průhledná výmluva s omluvou.
Vlastně mě netrápí vůbec.
Takže jsem si do Salónu republiky odjela dát víno. (Australský Cabernet za 125,- -  ne proto, že mi po zkušebce zvedli plat, ale proto, že jsem neměla v Albertu sílu se hádat, že u tý láhve byla cedulka „Původní cena 99,90,-, nyní 69,90“.)

V sobotu, den po oslavě Grafikových narozenin ve Městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce (jméno Hostujícího profesora padlo až ráno, navíc od někoho, kdo neměl ani tušení, nevím, jestli náhoda nebo ohleduplnost), jsem se sešla se Sociální pracovnicí. Sociální pracovnici bych asi chtěla vídat častěji, než to jde. Stejně stará jako já, dva roky rozvedená, pořád sama, dvě kočky: „Mně ani tak nevadí ta představa, že umřu sama a ohlodaj mě kočky. Ale to, že si u toho budou říkat: ‚Konečně je po tý praštěný vegetariánce a dáme si nějaký maso.‘“

Navíc bylo uklidňující k mým pochybnostem posledního měsíce slyšet místo „tak to vnímáš teď, to přejde“, „Manželství a rodina prostě není pro každýho. Hlavně se nepodřizuj normám.“

Nevím, podle jaký normy jede zebra, ale já si v hlavě píšu normu ČSN ISO 000 00:2016, kterou se nemusím řídit. Když se tak rozhodnu.


47 komentářů:

  1. Zdáš se být dostatečně již oklepaná.
    Čímž nemyslím vyklepaná, jasný.
    Normy určené k nedodržování jsou ideální.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenom zdám. Je to asi pozůstatek reflexu z dřívějška - vytloukat klín klínem. Ale na tyhle dlouhodobější záležitosti to nefunguje.

      Tu normu musim fakt sepsat i fyzicky. Konstelace ideální.

      Vymazat
    2. Tak eště to parkování kolmo couváním.

      Vymazat
  2. Hele, Ženo, s tím kakaem je to fakt pitomost.
    Tomu pánovi s notebookem se evidentně líbíš, proč tomu nedáš šanci kvůli takové maličkosti? Chvíli nech plavat, co se líbí Tobě, a vyjdi si někým, komu se líbíš Ty. Proč si to neužít?
    V dnešní době mi to připadá celkem odvážné si takhle vyžádat od někoho číslo, tak to bych mu připsala jako plusový bod, za kakao mu jeden strhni a začínáš na nule.
    Třeba chtěl být jenom originální, no, nebo chodí do kavárny, kde mají dobré kakao, co Ty víš?
    Na pivo umí pozvat každý, na tom není nic zajímavého.

    Já teda nevím, propařila jsem za život hodně nocí, ale teď si s kakaem strašně ráda sednu někam do kouta a čtu. Kakao je prostě symbol relaxace.

    Jo a jestli to psal mobilem, tak to taky mohla být automatická oprava.

    PS. Po tom, co vidím sebe, si vážně myslím, že manželství klidně může být pro každého. Je to čistě otázka vhodného protějšku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Řekla bych to ještě jinak.
      Takový Hostující profesor zve určitě vždycky na ten správný drink. Ale nezdá se, že by to ve finále bylo podstatné.

      Jinak já bych se spíš bála, že produktový manažer s notebookem si bude zakládat na tom, že chodí do správných barů se správnými lidmi na správné pití, takže kakao by mne překvapilo spíš příjemně, jakože může být třeba i normální.

      Vymazat
    2. Ono je vůbec zvláštní, že produktový manažer jezdí vlakem.

      Vymazat
    3. Christabel, já si uvědomuju, že to je pitomost. Když mi bylo patnáct, utnula jsem po prvním rande veškerou komunikaci, protože ten kluk napsal do zprávy slovo "úmorný" a mně to hrozně popudilo. Evidentně mi to zůstalo.

      "Chvíli nech plavat, co se líbí Tobě, a vyjdi si někým, komu se líbíš Ty. Proč si to neužít?"
      To je právě to. Neužila bych si to. Byla to jedna z věcí, které mě těsně po rozchodu napadly jako první. Že se nebojím, že by nikdo nechtěl mě, ale že už nikoho nebudu chtít já.

      Jestli chtěl být originální nebo vtipný, tak narážíme na problém úplně odlišného vkusu, bohužel.

      Ještě by mě zajímalo, které slovo mohl mobil automaticky opravit na kakao :o)

      S tím manželstvím jsem se nevyjádřila asi úplně přesně. Zkus vydržet do vydání ČSN ISO 000 00:2016, s tebou by to mohla být zajímavá diskuze ;o)

      Zajímavé, jaké odlišné předsudky máme:o) Já co se kakaa týče, ty co se týče kravaťáků s notebookem - mě třeba vůbec nenapadlo, že by mohl být snob, co chodí jenom na místa, kam chodí ti správní lidé, a pije jenom to, co oni. Asi proto, že sama vím, že někdy matu lidi já - třeba tak, že mě pak zvou na kakao.

      Vymazat
    4. ruliso, to zase tak zvláštní není - zrovna trať Praha - Brno je rozhodně výhodnější jet vlakem. Když to nemá zpoždění, je to i rychlejší, navíc tím získáš pár hodin na práci, čtení nebo spaní.
      Trasa Salón republiky a Město, kde zavraždili posledního Přemyslovce je to samý, akorát je tam ještě blbý, že je to s přestupem, takže aby to vyšlo nastejno i časově, chce to mít kliku.

      Vymazat
    5. Ženo,
      nebuď labuť:-)
      Co mají ti chlapi už dělat? Líbí se mu slečna ve vlaku, zdá se mu fajn, tak ji někam pozve, a ona to zabouchne kvůli tomuhle?
      Promiň mi mou upřímnost, ale to je úplně pipkoidní chování. Myslíš, že bude někdo, kdo řekne přesně to, co Ty chceš vždycky slyšet? Takový chlap by byl děsně nudný. Ty ses s ním ještě ani neseznámila a už se ho snažíš napasovat do nějaké Tvé závazné představy. Momentálně se netrefil do Tvé představy, jakými správnými slovy pozvat někoho na schůzku.

      V patnácti je to něco jiného než teď. Jiné modely seznamování a vztahů.

      Rozdíl mezi mými a Tvými předsudky je v tom, že já bych na ně v tomhle případě měla náhled a vykašlala se na ně. Jedno dvacetiminutové kafe (nebo kakao) by mi za to rozhodně stálo. Člověk ztratí v životě víc času.

      Ale samozřejmě můžeš jít je s tím, kdo Tě pozve na správný nápoj do správného podniku ve správný den těmi správnými slovy a bude to to nejsprávnější rande, jako v patnácti. Akorát bych si prošla v hlavě, jestli to správné pozvání vždycky vedlo ke správnému vztahu.
      Sorry za upřímnost.

      A k tomu, co se líbí Tobě - Tobě se nelíbí, že se mu líbíš? Že si dodal odvahy a řekl si o číslo? Vidíš, já ho neznám, ale tohle se mi na něm líbí, vždycky se mi líbí, když jsou muži ochotni do toho takto jít a riskovat odmítnutí.

      PS. Můj muž je povoláním něco podobného a rozhodně jezdí rychlíkama, kam to jen jde, dojet někam po českých dálnicích je opruz a přesně jak píšeš, ten získaný čas, několik hodin navíc, to je k tomu dobrý bonus.

      Vymazat
    6. Ono to by to dvacetiminutový kafe/kakao vyžadovalo, aby jeden z nás sednul na pár hodin do toho vlaku a dojel na místo, kde se zdržuje ten druhý :o) To už je dost velká časová investice do něčeho, do čeho se ti vlastně moc nechce. Pro oba, nechci tohle po něm chtít.

      "Tobě se nelíbí, že se mu líbíš?" - Popravdě řečeno bych to potřebovala naopak. Vědět, že se někdo může líbit mně, i kdyby to nemělo být opětovaný. Neměla jsem to v patnácti a nemám to ani teď - aby mi dodávalo sebevědomí nebo vedlo k nějakému příjemnému pocitu vědět, že se někomu líbím, když on mě ne.

      Může to být pipkoidní, ale prostě se ze začátku neumím dostat přes detaily. Po několika letech už zvládnu to, že si někdo ohřívá instantní kafe v mikrovlnce, ale ze začátku to nesmím vědět, mělo by se to zakázat :D

      Vymazat
    7. Aha, tak to znám jinou kastu produktových manažerů.

      Říkám si, jestli nechuť k pozvání na kakao není prostě jen zástupná nechuť za nechuť vůbec se s někým seznamovat...

      Vymazat
    8. Možná trefa. Ale pak si těžko vysvětlit, proč jsem se na něj smála, proč jsem si vzala vizitku, proč jsem se ozvala. Odpovědi by zřejmě byly "protože se na mě usmál on, "protože na pozvání na kafe je blbý odpovědět, že ne" a "protože pak mi bylo blbý se neozvat, když jsem si řekla o vizitku." Pak už tam chybí jenom "No a pak jsem se s nim vyspala, protože mi ho bylo líto".

      Vymazat
    9. No ale mezi kávou a postelí je přece ještě kus cesty. Kdyby se s Tebou chtěl rovnou vyspat, pozval by Tě přece úplně jinam. No, možná jsi ho odmítla právě proto?

      Ale taky si nemyslím, že je to maskovaná nechuť se potkat, když ses mu sama ozvala.
      Ta vzdálenost je problém, já jsem z toho pochopila, že jste oba ve stejném městě.

      Celé to na mne působí asi naopak, než by mělo.
      Například vídat se častěji se Sociální pracovnicí: určitě je někdo s jejím životem vhodný rádce? Ta Tě bude podvědomě směrovat tak, abys dopadla stejně.
      Leda si poslechnout její názory a udělat vždycky přesný opak, to by šlo:-)

      Vymazat
    10. Nechuť se seznamovat neznamená nechuť se na někoho usmát (protože člověk potřebuje cítit tu reakci) nebo komunikovat (dtto). Je to nechuť jít dál. Do vztahu.
      Když se má člověj čerstvou jizvu, na slunko s tím vyleze, ale do vody už se bojí.

      Vymazat
    11. Christabel, kam by mě pozval? Jako že by mi na perónu řekl: "Dobrý den, mohl bych vás k sobě pozvat na sex, v práci končím v pět?" :D
      Ne, neboj se, kdybych potřebovala chlapa do postele, řeknu si tomu kolegovi z práce.

      Se Sociální pracovnicí jsi hodně vedle. Znám málo vyrovnanějších lidí. Není singl účelově, ani netvrdí, že chlapa nechce, ale naučila se dobře zacházet s tím, co v životě má.

      Vymazat
    12. Ale jinak, to "mezi kávou a postelí je přece ještě kus cesty. Kdyby se s Tebou chtěl rovnou vyspat, pozval by Tě přece úplně jinam" je dost... ehm... naivní...
      Spousta chlapů zve na kafe nebo decku nebo večeři s tím, že pak rovnou do postele. :-)

      Ale kravaťák, co jezdí spořádaně pragmaticky úsporně vlakem, takovej asi fakt nebude.

      A lidi typu Sociální pacovnice bývají osvěžujícně realaxční, nemyslím si, že by jiné lidi typu Žena s moly či já dokázaly Sociální pracovnice změnit v jejich nastavení. Jde jen o to si s nimi odpočnout a srovnat se. Pak zas člověk vleze zpátky do své kůže a berličky zas odloží.
      A pokud nevleze, tak jeho kůže nebyla to předtím.
      Co na tom.
      Proč by nemohlko být "správně" to, co žije Sociální pracovnice?

      Vymazat
    13. Jo, smysl pro humor a nadhled, to je to, co člověk po pádu na hubu pod druhých nejvíc potřebuje.

      Vymazat
    14. Hlavně si myslím, že jediný "správně" je - přesně, jak to řekla Sociální pracovnice - žít tak, že si nenecháš vnutit normy ostatních. Že se podle nich dobře žije jim, neznamená, že se podle nich bude žít dobře tobě. Což je sice strašný klišé, ale je až s podivem, kolik lidí tohle nechce pochopit, a když jsou to ti nejbližší, je to o to těžší. Rodiče Sociální pracovnice třeba nechápou, že ji může naplňovat práce, kde jí zaplatí tolik, že si skoro ve třiceti může dovolit takový luxus, že už byt sdílí jenom s jednou spolubydlící.
      Mně se zase těžko vysvětluje, že muže typu kravaťáka z vlaku, kteří splňují všechny normy pro kvalitní, stabilní vztah, odmítám, protože to, co jde ruku v ruce s životem s nimi, třeba taky vůbec nechce. A co by za to jiné daly, že jo.

      Vymazat
    15. Je to marný, je to marný, je to marný.
      OK, já s tím nemám problém:-)
      Přeju hodně štěstí.

      Ruliso,
      jasně, určitě chtěl po tom kakau rovnou do postele, jinak to není možný a každý, kdo si myslí, že existuje i jiná varianta, je děsně naivní.

      To, že po vzetí si vizitky by se s ním mohla vyspat ze soucitu tady vytáhla Žena. Asi nějaký myšlenkový zkrat nebo co. Snažila jsem se poukázat na to, že takhle uvažovat je na hlavu, ale je to marný.

      Sorry, ale na tohle já fakt nemám.
      Jdu se bavit s muži, tam mi tohle nehrozí.

      Vymazat
    16. Jo, ještě tohle:

      "Mně se zase těžko vysvětluje, že muže typu kravaťáka z vlaku, kteří splňují všechny normy pro kvalitní, stabilní vztah, odmítám, protože to, co jde ruku v ruce s životem s nimi, třeba taky vůbec nechce. A co by za to jiné daly, že jo."

      Nemáš ani zdání, co je dotyčný zač. Nevíš, jaký je, co v životě chce. Jediné, co o něm víš, je jeho zaměstnání a že jsi mu asi sympatická. Zbytek je myšlenkový konstrukt v Tvé hlavě, který Ti pomůžou vytvořit všechny dobré kamarádky, bez mužů, rozvedené, osamělé, ubrečené, které se už těší, až dostanou další do party. A že se postarají, abys jim v té partě zůstala, jak vidím, na to bych si skoro vsadila.

      A jinak, třeba najdeš charismatického intelektuálního bouřliváka, který Ti ve volném čase bude pomáhat čistit akvárko a vybírat rybičky ve Zverimexu a vozit kočku k veterináři, vždyť jo:-)

      Vymazat
    17. Chris, zaprvé si to neber osobně a zadruhý to neber všechno tak strašně vážně;o) Žádný myšlenkový zkrat, prostě ironie.

      My dvě evidentně vidíme tu podstatu úplně někde jinde, takže máš pravdu, že to už pro nás obě přestává být smysluplná diskuze. Opět to neber osobně, ale bude to trochu o těch normách - ty tvoje respektuju, ale nenapasuju se do nich (a to normálně nosím S :o)).

      Vymazat
    18. Toho už jsem právě jednou potkala.

      Poznámkou o kamarádkách jsi mě celkem naštvala, protože ty zase nemáš zdání, co jsou zač ony. Pár jich mozná bude osamělých, rozvedený jsou některý taky, ale rozhodně žádný z nich není ubrečená.

      Ale znám pár ubrečených s chlapem :o)

      Vymazat
    19. Teda ale nenapadlo mě, že kolik komentářům věnujeme jednomu kakau:o) A tři překlepy v předchozím komentáři - myslím, že jdu už taky dělat něco jinýho.

      Vymazat
    20. Já si to tady neberu osobně ani omylem.
      Vůbec se mne to netýká, tak nevím, co bych si tady měla brát osobně.

      Vymazat
    21. Christabel 15.20
      to bych poopravila- MY nemáme ani zdání, co je dotyčný zač. Žena s moly ví mnohonásobně víc, protože se s ním osobně setkala. A to dá informací různého druhu dost a dost na to, aby člověk věděl, jestli chce setkání opakovat a pak se uvidí, anebo nikdy více.

      Vymazat
  3. Kakao?! Hned se mi vybaví škraloup. Ve školce.

    No snad chtěl být originální, jak říká Christabel; ostatně nějakej škraloup je jen drobnost :- )

    OdpovědětVymazat
  4. Bodejť na kafe zve kdekdo...
    Ale je fakt, že i v práci mám kolegu, kterej říká kakajíčko a myslí tím kafíčko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. liško, škraloup mě nenapadl, tak to dík, asociace mě teď dovedou k tomu, že to znamená, že je určitě fixovaný na matku:p

      ruliso, to je strašný. Měla jsem kolegu, co se ptal, jestli "půjdeme papkat". No nešla jsem.

      Vymazat
    2. Já taky nešla, ale doma u sebe jsem mu ho uvařila, protože mi pravidelně vymetá komín.
      Od kotle, z půdy!! Musím dodat, aby to pro zdejší pány nevyznívglo taky jako u nás v práci.

      Vymazat
    3. kakajíčko a papkat - takovýho chlapa nechci potkat. A ne, nejsem předpojatá, Christabel, protože toto má velkou vypovídací hodnotu.

      Vymazat
    4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    5. Kakajíčko mi, pravda, do huby nesmí... Ale na papkání bych snad až tak přísnej nebyl.
      Zjistil jsem, že pro konzumaci málokterého pokrmu bych použil citově nezabarvené sloveso "jíst". Něco baštim, něco žeru a dovedu si představit, že něco - viděl bych to tak na palačinky s meruňkovým džemem a zakysanou smetanou k nedělní snídani - třebas i papkám... ;-)

      Vymazat
  5. A ten odkaz na Sociální pracovnici už jsem opravila.

    OdpovědětVymazat
  6. tak zřejmě nejsi každá ... ale zase králové elfů prostě vlakem nejezdí

    OdpovědětVymazat
  7. Zcela zjevně Vám chybí základní empatie. Vůbec se nedovete vžít do potíží muže, který se chce seznámit s ženou, která se mu líbí, a společenská konvence vyžaduje, aby iniciativní byl on.
    Co by asi tak podle Vás měl udělat, říci a napsat? Schválně napište, co by Vás oslovilo, na co byste reagovala positivně.
    On Vám totiž do hlavy žádný muž nevidí, i když si Vás ve vlaku dvě hodiny prohlíží.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zas budu za prudičku... :-)
      Když, pane Milane, ono nejde o to, že by se ženská neuměla vžít, ale že se prostě dál seznamovat už nechce.

      Nejsme přece povinny jít na rande s každým, kdo projeví zájem. Právo na to že se mi protistrana něčím nezdá (a zdánlivě to může být i jen maičkost, blbost, ale v kontextu mi podvědomě říká něco víc), a tudíž dál nepokračuju, považuju jaksi za nezadatelné...

      No a to, že to pak použiju do souvislostí v nějakém relaxačním článečku, neznamená, že to bylo osudové setkání s panem Božským, které jsem pošetile a nenapravitelně zazdila a teď se z toho hroutím. Nebo že bych se hroutit měla.

      Naoapk co jsem si ověřila mockrát, když na první odrazující instinkt nedám a jdu do toho dál ("kvůli takové blbosti ho přece nebudu odmítat"), tak toho časem vyskáče problematického tolik, že to stejně padne.

      I tohle je empatie.

      Vymazat
    2. Ale jinak je ideálním když ten chlap nepřemýšlí, co by měl udělat, říct, napsat, ale když udělá, napíše, řekne to, co je mu nejbližší a nejvlastnější. To ušetří spoustu problémů a v reálu je to nejlepší záruka, že pokud z toho má být vztah, tak že bude.

      Vymazat
    3. A já k rulisině komentáři asi nemám co dodat, napsala to líp, než by se to povedlo mně.

      Vymazat
    4. Milane, na vlastní kůž mám vyzkoušeno, že ženu lze zaujmout i neuvěřitelně banální kravinou, z čehož mi plyne, že hluboké vědecké bádání na téma "kudy do toho, abych to nezazdil" je k ničemu. Ať už řeknete cokoliv, ona si to nějak přežvejká a vám v každém případě zbejvá jen čekat na výsledek.

      Vymazat
    5. Jasně, protože o slovní obsah jde jen dílče. :-)
      Slova jsou především prostředek k zastavení v čase a svedení pozornosti na sebe. A pak už musí fungovat to ostatní na člověku.

      Vymazat
  8. haha, som sa tu na niektorých komentároch pekne nasmiala! :-)

    Sociální pracovnice vyzerá byť fajn holka a múdry človek.

    Ru má pravdu, slová nie sú podstatné, napr. ja vnímam hlavne tón. a podtón ;-)

    ono holky, s tým zoznamováním je to aj tak také nejaké záhadné....neviem ako kto, ale ja osobne sa furt zoznámim vždy, keď sa mi to vôbec nehodí, a vôbec sa zoznamovať nechcem. možno si Rulisa bude pamätať historku, ako som sa po rozvode vybrala na osamelú totál decivilizačnú chatu, myslela som, no poliečim ubolené srdiečko a nejak to skúsim rozchodiť.... a bum! vyskytol sa tam chlap, ktorý sa tam vôbec vyskytovať nemal (chatár odprisahal, že v tej chate budeme len my štyri holky) a stalo sa, čo sa stať nemalo, alebo malo? ;-) no skrátim to - zaľúbená do pol sekundy, stačil jeden pohľad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ti docela závidím, Vlčica! Já asi vyzařuju poslední rok už takovou rezignaci, že se neseznámím za žádných okolností.
      Říkám si, že dosť bolo rezignace, ale ještě mi nejde prolomit, asi potřebuju ještě větší frustraci! Hrozný se mnou...

      Vymazat
  9. to chce čas, Lišinko....

    OdpovědětVymazat