úterý 26. května 2015

Konvice inženýra Hrocha


Rozloučení

Dřív, než jsem stihla poreferovat, jak jsem manažersky vyřešila parkování v Krně (po tři týdny jsem ráno odevzdávala klíče od auta člověku z Jízdomatu, jenž měl parkování v práci zdarma, a odpoledne jsem se svým vlastním autem nechala odvízt domů – tak když někoho baví řídit i po D1… (nemohu přispět ani historkou o odcizení vozidla: „Jak vám to auto ukradl? – No, dala jsem mu klíčky a techničák.“)), a dřív, než jsem ze spaní začala křičet „Sjeď už u Rohlenky, u Rousínova to stojí! Hlásí mi to zdržení dvacet minut a průměrnou rychlost 8,4km/hod.!“, dala jsem v práci výpověď.

To je tak, když s vámi v práci vyjebou. Inzerát lákající na zaměstnání v překladatelské agentuře Tea Tree Oil se jevil jako dream job. Ne finančně, ale náplní. Povídání na pohovoru o tom, kterak zjistili, že jsem jim víc vyplatí mít své interní překladatele. Při prvním setkání s majiteli po přijetí se z HPP stal částečný úvazek a dohoda o provedení práce. Nad deseti tisíc, tak lepší než drátem do voka. Po dvou týdnech jsem, respektive účetní, zjistila, že nejsem přihlášená na sociálce. Velký pražský šéf, který byl tou dobou v Krně optat se nás, jak se nám v práci líbí, se po mém dotazu stran mého zdravotního a sociálního pojištění vyděsil, že dohodu nad deset tisíc samozřejmě mít nemůžu, páč odvádět za mě zdravotní a souciální přece nebudou, a podepíšu ještě jednu dohodu s druhou firmou. Potom se rozpovídal o platových podmínkách po uplynutí zkušební doby a při plném úvazku. Za který by mi platili kombinací dohody a faktury. Tak to jo. Spočítala jsem si, že potom, co zaplatím zálohy na zdravotní a důchodové a jednu z dohod zdaním, budu vydělávat hůř, než kdybych v Mekáči opakovaně zapomínala na okurku, řekla jsem, že žádnou druhou dohodu nepodepíšu, ani nebudu pracovat bez nároku na placenou dovolenou a nemocenskou a z těch patnácti stovek, které oproti normální pracovní smlouvě ušetřím na daních, si šetřit na důchod.  

Ověřila jsem si, jestli tak vyjebávají s každým, anebo jestli jsem neschopná vyhádat si lepší podmínky byla jenom já. Vyjebávají. Pokud někdo dostává mzdu odpovídající kvalifikované práci, je to na kombinaci dohody a živnosťáku. Pokud is někdo vydupal smlouvu, vydělal by si víc za barem se slovní zásobou omezující se na „One more?“ Kolegyně v Praze, která nastoupila chvíli přede mnou na plný úvazek, má za sebou stáž v Evropském parlamentu a je schopná překládat právní texty z a do dvou jazyků, má nástupní plat devatenáct tisíc. V Praze. Ten, kdo vymyslel a udržuje způsob dotování vysokých škol na základě počtu studentů, by si měl jít popovídat s těmi absolventy humanitních oborů, kterých školy s vidinou toho, že za určitý počet vyprodukovaných absolventů si budou moct nechat na fildě opravit záchody a břidlicové tabulky vyměnit za flipcharty, vyplivují každoročně nepotřebné množství. Protože když kolegyně řekne, že nebude za plat brigádníka v Cinestaru překládat finanční závěrky a soudní rozsudky, najde se někdo jiný, kdo je za patnáct tisíc čistého v Praze překládat bude.

Poznámka o tom, kterak prozřeli a uvědomili si, že se jim vyplatí mít interní překladatele najednou nabyla toho pravého významu. Externistovi by museli zaplatit minimálně čtyřikrát tolik co mně.

Co mě však mrzí, je, že jsem zde nestihla v reálném čase představit ikonu naší firemní kuchyňky. 
Vlastně… představit někoho, koho nikdo nikdy neviděl. Pouze věděl, že v žádném případě nesmí použít jeho rychlovarnou konvici.



Stejně jako jsme měli přísný zákaz dotýkati se jedné ze dvou mikrovlnek a dvou ze tří odkapávačů, které patřily dalším dvěma kancelářím na patře.

Dále mě více než finanční ztráta a ztráta iluzí trápí, že se nikdy nedozvím, jaký osud potkal utěrku tajemnou stejně jako konvice inženýra Hrocha. Když jsem do Tea Tree Oil nastoupila, už vypadala jako něco, čeho byste se nedotkli, ani kdybyste tím měli svojí babičce zastavit tepenné krvácení. S novou kolegyní jsme přemítaly, které kanceláři patří, a čekaly, že každým dnem zaklepe na dveře jedné z nich s tím, že chce vyprat. Když jsem si po měsíci balila svůj talíř, vidličku a sklenici z Ikey, stále tam visela a chtěla odejít se mnou. Na rozdíl od inženýra Hrocha, který se ani v tento den nepřišel ukázat, a tudíž dodnes netuším, jak vypadá člověk, který si podepíše rychlovarnou konvici.

20 komentářů:

  1. to s tím prohlížením složek bych nikde (ani tady) moc neroztruboval, jinak ano, filosofů je moc a tak se musí prodávat pod cenou, inu svět není co býval, zlatý soustružníci a svářeči

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč? Podepsala jsem, že nepoužiju informace získané o klientech, ne, že nekliknu na nezaheslovanou složku uloženou hned vedle "Podklady k překladům, které si určitče přečti":o)

      O rekvalifikačním kurzu na lakýrnici už jsem uvažovala, tuhle někoho sháněli, když jsem přezouvala auta. Ale aby to nebylo "hledáme lakýrnici s desetiletou praxí v oboru, výborná znalost AJ a NJ podmínkou, nabízíme nástupní plart 12 000":o)

      Vymazat
    2. Jinak mi ale přijde zvláštní, že vzhledem k zaměření agentury a ke vzdělání majitelů neměli ve smlouvách ošetřeno, že zaměstnanci nikomu nesdělí informace o svém platu, podmínkách smlouvy atd. V Korporaci měli smluvně ošetřené snad i to, že kdyby v jejích prostorách zaměstnanec šlápnul do hovna, nesmí si ho vynést ven na podrážce. Za lození na internet mimo účel výkonu práce byl vyhazov a pak jsem zjistila, že jsem byla asi jediná, kdo to fakt dodržoval. Takže normálně nejsem vysírací zaměstnanec, jenom, když se mou někdo vyjebává:o)

      Vymazat
    3. Nejsem si jist, jestli bych s příjmením Hroch své příjmení prezentoval na konvici;-)
      Nicméně onehdy jsem jednal s pánem, který se jmenuje René Pádlo...
      K těm platům - kdysi ze zde na ouřadě ucházela o práci jedna ženština, která pracovala v jedné kovovýrobně jako výstupní kontrolor; práci měnila proto, že jí nevyhovoval dvousměnný provoz. Když se dozvěděla platové podmínky na ouřadě, málem omdlela, protože z ní vypadlo, že má ve fabrice 25 000,- čistýho. Tady jí nabídli tabulkových 12000,- hrubého. Takže hledej pozici výstupního kontrolora!
      Anebo kominíci, případně topenáři mají pěkné příjmy. Místní kominík už postavil dva domy, jeho žena do práce nechodí a rozhodně nevypadá jako někdo na podpoře....

      Vymazat
    4. Ty jo, Sejra, já mám zas interní info z Úřadu práce (jako že o tamních zaměstnancích, ne z té druhé strany přepážky) a úplně bych ten státní sektor nazatracovala:o)

      Jinak už jsem někde psala, že v příštím životě budu realitní makléřka - stačí umět odemykat dveře a říkat "nevím".
      Nebo ajťák. V autě jsem do práce vozila celý IT crowd. Jo, ajťák... Však kdybych s nimi jezdila ještě chvíli, naučím se programovat.

      Vymazat
    5. However, máš pravdu, že kdyby nějaký personalista zjistila, že jsem Žena s moly (na molí email mi dnes přišlo: "I'm U.S. Army General(Gen. John F. Campbell)
      já Chcete-li vytvořit skutečný vztah, který nás může vést k
      obchodní partner s vámi, poté, co jsem odešel z mé práce.", tak proč by ne), mé investigativní schopnosti by mě k pohovru nejspíš nedostaly:p

      Ale teď už si přestanu spamovat vlastní blog a půjdu poslat nějaké životopisy!

      Vymazat
    6. A tak já se také blížím průměrnému platu, ovšem mám praxi od roku 1996 a to se prostě počítá. A vyšší odměny za obsáhlou agendu:-) Výhoda je ovšem ve stálosti a pravidelnosti.

      Vymazat
    7. Na lakýrnici se vykašli... obrábění a montáž je větší sranda ;-)
      /...aneb Jak se z překladatelky stala nástupkyně Rosie the Riveter/

      Vymazat
  2. Ad plat:
    Hlavně nepracuj v neziskovce poskytující služby lidem s duš. onemocněním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško, proto mě právě naštvalo, když mi kamarádka řekla, že naše jiná kamarádka, která taky pracuje v neziskovce, bere to, co já, tak si vlastně nemám stěžovat. Tea Tree Oil na poskytování svých služeb slušně vydělává, ale už slušně neplatí lidem, kteří jim ty prachy z větší části generují:o) Prostě se úplně nehodí porovnávat komerční sektor a neziskovky.

      Vymazat
    2. haha, ta je dobrá, pracovník v neziskovce za plat do patnácti tisíc čistýho = ideální člověk- pomocník druhým, který se nechá vykořisťovat.
      My jsme u nás v práci všichni takoví, copak o to, ale co je moc, to je moc, remcáme a chceme změnu a léta není a není a jídlo zdražuje a zdražuje.
      Výsledek: kdo začne děsně makat, musí přibrzdit,protože víc peněz prostě nedostane.

      Takže jít i jinam, dělat jen na částečný úvazek a část soukromě, za dobrý prachy, ale v sektoru, kde musíš napřed desítky až stovky tisíc investovat do vzdělání, mít dostatečnou praxi (třeba u nás) a mít zajištěnej zdroj, odkud přijdou klienti. Jinak nula. Nebo přijmout ten malej plat.
      A zájemci jsou! Nahraděj tě, jen to fikne...

      Vymazat
    3. Liško, však já v žádném případě netvrdím, že je to v pořádku. Sestru mám ve zdravotnictví a rodiče jsou bývalí učitelé, takže obecně si myslím, že platy ve zdravotnictví, školství a u pomáhajících profesí jsou prostě trapas.
      Pro tu kamarádku, o které jsem psala, je její práce opravdu práce snů, prošla snad čtyřkolovým výběrovým řízením, vydupala si kvůli tomu ve škole individuální plán, a dělá to za nějakých čtrnáct tisíc čistého. Pro mě byl job v Tea Tree Oil svým způsobem taky dream job, proto jsem byla ochotná se na čas smířit s menším platem a dohánět to vlastními zakázkami, ale jak říkáš, co je moc, je moc - s tím, jak byly nakonec nastavené podmínky, bych v podstatě vykonávala prodělečnou činnost. A překládání není pomáhající profese.

      Takže abych se dostala k věci - jde o ta očekávání. Když půjdu dělat do neziskovky nebo učit, vím, jaké tam jsou finanční podmínky, jakkoliv nefér to je. Když jdu dělat do firmy, která od klienta za hodinu své práce dostane přibližně denní plat mojí kamarádky z neziskovky, tak mě tyhle podmínky dost serou. Teda připravují o iluze, jsem chtěla říct:o)
      Na druhou stranu zkušenost s tím, jak české agentury zachází s externími překladateli, jsem měla, takže fakt, že s interními zachází ještě hůř, mě asi neměl zase tolik překvapit.

      Ale je to, jak říkáš - zájemci jsou.

      Jinak v posledním odstavci jsi výstižně popsala situaci překladatelů beletrie v Čechách:o)

      Vymazat
  3. Jestlipak ing. Hroch dbá na bezpečnostní zacházení s varnou konvicí, když ji má označenou?! To znamená bez dozoru nechávat konvici bud mimo podstavec, aby nedošlo k nenadálému zkratu a požáur, anebo ji nechat na podstavci, ale vytáhnout šňůru ze zásuvky! A revize, revize varných konvic je myslím jednou ročně. To jistě ing.Hroch má na starosti, když ji má podepsanou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cha! Už vím, koho jim tam pošlu, když mi nezaplatí fakturu!
      I když Ing. Hroch je jiný kancl, obávám se:o(

      Vymazat
  4. Neznám Ing. Hrocha, zato znám jeho manželku! Jednou mě ve společné kuchyňce doslova přistihla při zcela jistě záměrném krájení rajčete jejím nožem (jeden z mnoha pohozených v šuplíku). Btw. zachránilo mě pouze to, že si ho ještě nestihla podepsat. Zřejmě byl určen pro rituální obřízku a rajče ho jednou provždy znesvětilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bože, Ing. Hroch v té konvici určitě rituálně vařil křesťanská novorozeňata!

      Vymazat
    2. Oni hroši jsou prý pěkný prasata.

      Vymazat
  5. No ty vole.
    (Už jsem tě zase našla díky detektivce Ave :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem se neschovávala:o)

      Vymazat
    2. Já vím, spíš jsem tě nějak ztratila z dohledu :)

      Vymazat