pondělí 18. února 2008

Muž X

Spíme spolu, ale ještě jsem ho neviděla.

Nový semestr! Nový semestr. Nový semestr... Hm. Nový semestr. No ty vole, zas už novej semestr.

Plna energie po úspěšně zvládnutém zkouškovém (hele, na toho de Saussura a Chomskyho můžeme zapomenout, ne? A na latinu taky.) jsem se kdysi dávno, je to asi čtrnáct dní, na začátek nového semestru takřka těšila. Nadšení postupně opadávalo, v neděli jsem dokonce uvažovala, že ačkoliv na tu přednášku mám v plánu jít aspoň jednou, abych viděla, jak přednášející vypadá, nemusí to být přece hned ta první, a svého spodu nadšení dosáhlo při výše jmenované přednášce. Opravdu to byla zřejmě přednáška poslední, neb dle slov mých spolužáků není třeba na ni chodit, a když už, tak jenom pro ten požitek z pohledu na výstup přednášejícího, což si ráda odpustím, neboť pošuků jsem za svůj život viděla už dost. A za tu hnusotu ze zimního semestru si zasloužím mít volné pondělí.

Po přednášce mi dvě spolužačky nabídly, že mi vezmou batoh nebo aspoň notebook. Já vím, že vypadám špatně, ale nepotřebuju, abyste mi nosili věci, potřebuju, abyste mi dávali svoje svačiny, protože jsem líná si je udělat.

V bytě jsme očekávala seznámení se svým novým spolubydlícím. Z faktu, že bylo odemčeno, jsem usoudila, že je doma. Nebyl. Není stále. Ovšem zamykaní, když nikdo není doma, bych znovuzavedla jakožto ne úplně blbý zvyk, který se v minulosti osvědčil.
Spolubydlícího už viděli všichni kromě mě. Mimoděk jsem se dozvěděla, že vlastně nestuduje třetí ročník dějin umění, jak jsem se domnívala, ani ftk, jak si myslel Kytarista, ale z obého buď odešel, nebo ho vyhodili, a co dělá, vlastně nikdo neví. Ale prý už se na mě těší.

Nicméně v pokoji teď máme zajímavé knihy a do poličky vedle mé čarodějnice z Morelly, jeřába a kaktusu postavil keramickou sovu a kočku. Já vím, že přitáhnout do tohohle bytu další keramickou kočku je chůzí po tenkém ledě, ovšem tato kočka je velmi vkusně řešená.
Třeba na mě ještě bude mít dobrý vliv.

Chtěla bych jít do hospody. Kytarista říkal, že půjdem. Ale ještě nikdo nepřišel domů. A Dred má zas určitě školu dva dny v týdnu.
Ve škole mi všichni řekli, že se ještě musí učit na zkoušku! To si to nemohli udělat dřív, bo co?
Když jsem po konci semestru přijela domů, měla jsem pocit, že tam nemám co dělat. Po měsíci a půl doma mám zase pocit, že nemám co dělat tady.

Mám dojem, že když jsem to začínala psát, plánovala jsem k tomu pointu.

14 komentářů:

  1. Hele,

    já myslim, že druhá a třetí věta od konce se jako pointa docela přesvědčivě tváří. Tak je za ní drze prohlaš;-)
    Teď marodim. Pozejtří jdu po víc jak tejdnu poprvé dělat. sedět doma na zadku už mě celkem neba, takže se dá říct, že se do práce těšim. A víš co? Kolomazník mě z toho ve středu vyléčí do deseti minut...

    OdpovědětVymazat


  2. Mně je doma dobře. Dneska mi psal spolužák, kdy to teda začínáme, a byl zklamaný, že až příští týden, protože se do školy těšil! Já vím, že se zase uvidím se starýma známýma i neznámýma spolužákama a bude se něco dít a i přes všechny předsevzetí, co si vždycky dávám, to zase budu příšerně flákat... ale doma je celkem fajn.
    A aby Kopřiva zase nefrflala, že začínám tak pozdě a že mám lepší rozvrh - budu mít tělocvik. Musím. Bože, jak hluboko jsem klesla...

    OdpovědětVymazat
  3. Ness...

    třeba pak budeš krom inteligence oplývat i krásou nesmírnou :-P

    OdpovědětVymazat
  4. Galahade,

    na to, abych se na měsíc vyřadila z provozu, mi stačila angličtina, dovedeš si představit, co všechno si můžu způsobit v tělocviku?!

    OdpovědětVymazat
  5. Já nevim...

    ...obvykle se hodiny tělocviku do výuky zařazují s tím ,že studentům způsobí fyzickou kondici... sem slyšel...

    OdpovědětVymazat


  6. ale neboj, jenom tri mesice, udelat zkouskove a potom zase volno, pohoda ne? :D

    OdpovědětVymazat


  7. Ness: ty budeš mít tělocvik? No, já ho budu muset mít příští rok oba dva semestry (tedy pokud se na tu školu dostanu, že). Víš, jak se toho děsím? Už teď!

    Kopřivo: věřím tomu, že si brzo zase zvykneš a budeš si tam zase připadat dobře:o) Ale obdivuju tě. Já bych asi s někým cizím asi bydlet nemohla. Teda, kdybych musela, tak bych si určitě i zvykla, ale prostě víš, jak to myslím, ne?:o)

    OdpovědětVymazat


  8. Tělák na vejšce se dá snést. Už to není to, co na ZŠ a SŠ, ale různé disciplíny jako plavání, aerobic, jóga a všechno možný a je na studentech, co si vyberou.

    OdpovědětVymazat


  9. Esclarte: já vím:) ale už třeba i vím, že na plavání a aerobic v životě nepůjdu, protože vím že tam bude profesorka, která nás teď měla v prváku a ve druháku na střední:o) a tu už nechci v životě vidět.

    OdpovědětVymazat
  10. Veve,

    zjisti si, kdy má hodiny a prostě jdi na jiný. nějak se mi nechce věřit tomu, že by byla jediná, kdo kurzy plavání a aerobicu vede...

    OdpovědětVymazat
  11. Galahade,

    při mém štěstí?:D Ale samozřejmě si vše zjistím:) ale věř mi, že mi stačí jen vzpomínka na ni a jsem velmi vyděšená:o) kam se na ni hrabe Miss Fitness

    OdpovědětVymazat


  12. Hm... vyučující je jedno z mála pozitiv tělocviku, měla jsem ji i minulý semestr a pomohla mi, když jsem řešila tělocvikové problémy, dobrá to žena :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Ness,

    to máš tedy štěstí:o) Mám pocit, že hodná tělocvikářka je něco, co jenom tak nepotkáš:o)

    OdpovědětVymazat
  14. Ale jo...

    ...já jednu taky měl...

    OdpovědětVymazat