neděle 2. září 2007

ZaCyklení

Víte, já si opravdu myslím, že když člověk nemá co říct, měl by mlčet. Proto jsem taky pak Ta nekomunikativní, případně Ta arogantní, co se s námi nechce bavit.

Pak je tu ta druhá skupina lidí, která ma pocit, že mlčet a jenom poslouchat není normální.

A pak je tu ještě jedna skupina, která si myslí, že jenom mlčet není normální. Dala bych jí i za pravdu, jen to nesmí být ten nesnesitelný typ, kterému nestačí ani velmi explicitní vysvětlení, že se vám zrovna mlčet chce, a má i nadále potřebu rozvíjet konverzaci a to nejlépe pomocí otázek jako "A mluvíš někdy?"

Ale hezky chronologicky.

Tolstolobik včera slavil narozeniny. Během odpoledne jsme mu se Sanchou a Adlétou vyrobily dar, o kterém snad ani nemusím psát, že byl geniální a slovy nepopsatelný! Poté jsme se vydaly poznat jeho kamarády, o kterých jsme od prváku pouze slýchaly, ale nikdo je nikdy neviděl. Možná u toho mělo zůstat.
Tolstolobikovi kamarádi jsou inteligentní a vtipní. A kdybych taky byla jejich spolužačka, nebo jenom prostě patřila do stejného okruhu lidí, nepochybně se celý večer bavím. Nicméně historky o tom, kterak Tolstolobik ke všem přezdívkám přišel, na celý večer nevystačí (zase tolik jich nemá).
Za Adlétu a Sanchu mi ze začátku bylo trapně. Chápu, že si musely sdělit zážitky, jak se někdo zeblil na vesnický diskotéce, ale snad kvůli tomu nebylo potřeba ignorovat zbytek stolu místy se pokoušející o navázání kontaktu. A pak že moje social skills jsou v nepořádku. A když oslavenec ostatní pozve na panáka, tak se obvykle čeká, až ho před sebou budou mít všichni, byť tequila, kterou si neplatíš, je nesmírně lákavá, že ano.
Pak už se tedy dámy přestaly věnovat samy sobě, lépe řečeno začaly se věnovat těm, kteří je zvali na panáka, a mám dojem, že jednu chvíli v tom byla zainteresována i Sanchina prsa. Adlétě zase evidentně nevadilo, že... ale co, to je jedno, mně taky říkají, že mám strašnej vkus na chlapy.
Potom, co jsem si od jednoho z Tolstolobikových kamarádů vyslechla, že o španělštinu není zájem, protože je lehká, a že jestli chci pořádně umět jazyky, měla jsem jít na zemědělku (on to ví, má interní informace), cítila jsem se značně doraženě a nechtěla jsem nic jiného, než ho párkrát praštit půllitrem přes hlavu a jít spát.
Mezitím mě začali pozorovat dva nově příchozí a dotazovat se, proč se nebavím a proč nemluvím. Tři půllitry jsem u sebe bohužel neměla. Spát se mi ale chtělo pořád.
Když nás v jednu vyhodili a začalo se diskutovat o tom, kam dál, s napětím jsem pozorovala Sanchu, Adlétu a Kačátku, jestli se třeba z diskuze odtrhnou a – vzhledem k faktu, že u mě měly všechny tři spát – se zeptají, co mám v plánu třeba já. Jelikož tak neučinily, ani já jsem se neptala, kam že to jdou a nehýbala jsem se. Jeden z oněch dvou nově příchozích podotkl, že patnáct lidí se stejně nikam nevejde a že jestli na mě mají holky číslo, zařídí se podle toho. Skončili jsme tedy na pivu v nejbližším nonstopu, ačkoliv předchozí věta byla bohužel poslední inteligentní, kterou řekl, pak už následovaly jen otázky, jestli mluvím a jestli mluvím, když nejsem unavená. V nonstopu mě vypátrala Sancha a následně přivedla i zbylé dvě nocležnice, pokudivu i Adlétu, která předtím prohlásila, že se u mě ráno staví pro věci.
Možná bych jim měla dát vlastní klíče... anebo... víte, mě to vážně nasralo. Kdyby řekly, že by ještě chtěly chvíli zůstat, zůstanu taky. Ale aby mě někde nechaly stát a předpokládaly, že já prostě udělám všechno pro to, abych je mohla spokojené uložit do postýlek, to ne. Něco mi to připomíná, akorát teď už jsem moc velká holka na to, abych si to nechala líbit. Následky už taky znám a vím, že je zvládnu.
Nicméně, snad ještě není potřeba se uchylovat k... ehm, krajním variantám. Jenom mám pocit, že jsme se – jak by řekl blahé paměti profesor Jabko – jaksi zacyklily (i když profesor Jabko by řekl fafiklily). Mám dojem, jako by se pořád pohybovaly v tom samém kruhu, který se postupem bude zužovat, a mám panickou hrůzu z toho, že bych v tom jejich kruhu mohla zůstat taky a už by mi nešlo dostat se ven. Možná běhám ve stejném kruhu a jenom "pocit vlastní výjimečnosti" mi nechce dovolit připustit si to, ale při nejmenším se z toho svého kruhu chci dostat ven. Nezůstávat v těch mantinelech stanovených hospodou, akcí u kamaráda a hnusnou vesnickou diskotékou.
Chtělo by to změnu. Nemyslím tím , vyměnit staré kamarády za nové, ale prostě pustit do kruhu někoho, kdo by rozšířil obzory. Jinak se jedna ze druhé zblázníme.
Každopádně tím, že se Sanchou a Kačátkou budeme v jednom bytě, zřejmě nejsme na dobré cestě.
Ačkoliv pokud se ze "třetí neznámé" vyklube růžovka a kluci ráno na hodinu obsadí záchod, mohlo by nám to stmelit kolektiv;o)

24 komentářů:

  1. Jsem nevěděla...

    že máme tolik společnýho :-P

    OdpovědětVymazat


  2. Sestra na to přišla až tak půl roku po tobě. Dopadlo to ale tak, že její kámoši si dále cyklí mezi hospodou a vesnickou diskotékou a ona žije někde úplně jinde...

    OdpovědětVymazat


  3. no to sou teda zážitky :D

    nevim jak social skills, ale čte se to docela zajímavě, taková rychlá myšlenka na blog :D

    OdpovědětVymazat


  4. Když jsem ve společnosti, kde nikoho neznám a cítím se nervózně, vypadám prý hrozně arogantně a povýšeně. Uvidíš, že s novou školou a novýma známýma příjde změna sama :-)

    OdpovědětVymazat


  5. Scandiaca: Zřejmě je to dáno... původem;o)

    nevi: Já bych se nejradši odcyklila s nima:) Uvidíme, no.

    Ness: Já když si prostě s některými lidmi nemám co říct (ne že bych jim to vyčítala, ale prostě jsme si nesedli, stane se, no), tak radši neříkám nic, než abych mlela kraviny jenom proto, aby nebylo ticho. Vždyť je to naprostá ztráta času. Ale vždycky se najde někdo, kdo si myslí, že nemluvím, protože společnost mi není dost dobrá.

    OdpovědětVymazat
  6. ...se najde někdo, kdo si myslí, že nemluvím, protože společnost mi není dost dobrá...

    :-))))))))) ...nemůžu tvrdit, že by se mi to nikdy nestalo.
    přechod z rodného města s velmi omezenou kapacitou lidí použitelných k trávení volných večerů do víru studijní metropole se podepíše na každém, lidi vidí, že jseš na tom stejně(=široko daleko nikoho známého) a jak se dřív vyskytla jedna zajímavá osůbka za uherský rok, tady se jich na tebe za první semestr navalí desítky, ve správných městských koutech snad stovky, pak se člověk rád sejde s někým koho zná staletí, aby tu novost vztahů moh nechat uležet... :o)
    a nejlepší je dovléct si v pět ráno bandu na privát a vyžrat spolubydlícím jídlo z lednice... do mrtě. :o)

    OdpovědětVymazat


  7. "Ale vždycky se najde někdo, kdo si myslí, že nemluvím, protože společnost mi není dost dobrá."
    Když jsem naposled byla v hospodě se spolubydlící, jejím klukem a jeho kamarádem, byla jsem taková ospalá a moc jsem nemluvila a v průběhu večera jsem se dozvěděla, že jima pohrdám :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ness, víš, co je horší?

    Když sedíš v hospodě s bandou lidí, kterejma během večera pohrdat začneš, ale žádnej z nich to na tobě nepozná a chtěj tě zase vidět...

    OdpovědětVymazat


  9. Hm, taky miluju, když jsme někde s kámoškama, ony mluví a já si jen tak v klidu poslouchám a pak se většinou objeví ta věta: "Veve, nebuď dojebaná a mluv s náma taky". Proč někdy člověka prostě nenachají v klidu poslouchat, však jindy mluvím dost.

    OdpovědětVymazat
  10. Mám nápad,

    nenecháme si vytisknout trička "Nejsem naštvaná, prostě jen mlčím" a nebudeme ho nosit do hospod? Vyvrátilo by to ostatním jejich mylné závěry ;-)

    OdpovědětVymazat
  11. Ness...

    ...nevyvrátilo. Od srdce by se zasmáli a dál by se pídili po příčinách tvého mlčení...

    OdpovědětVymazat
  12. Galahade...

    to mi zase musíš kazit mé geniální myšlenky?

    OdpovědětVymazat
  13. Ness...

    moc se ti omlouvám. Já jen nechtěl, abys byla zklamaná, víš?

    OdpovědětVymazat


  14. Ty snad takové tričko už máš? :-P

    OdpovědětVymazat
  15. Nemám...

    ..ale i kdybych měl, vůbec bych to na tvém místě nebral za bernou minci - mě by se totiž asi nikdo nežinýroval dlouze zahledět na hrudník a nápis si v klidu přečíst, tím pádem by to třeba i mohlo fungovat. V tvém případě bych naopak vsadil na kradmé pohledy, které by navíc ostřily na něco úplně jiného, než příslušný nápis... Čímž se účinnost tebou navrhovaného opatření značně snižuje ;-)

    OdpovědětVymazat


  16. Pecivál: Bych se měla cejtit skoro uraženě, jsem z města stejně velkého jako je Olomouc:) Ale je fakt, že studijní metropole to není. A popravdě - takřka přesně si odhalil mé skryté naděje (i s tou lednicí:o)).

    Tričko je dobrej nápad, akorát k větě o mlčení bys musela přidat, že to není legrace a k větě o legraci, že to opravdu není legrace, takže musíme začít víc jíst, abychom měly triko velikosti, na který by se to všechno vešlo.

    OdpovědětVymazat
  17. Taky jsem si všiml...

    Čím méně mají lidi informací, tím více mluví (a píší). Ti, kdo nemají informace žádné, mluví (a píší) neustále... ;)

    OdpovědětVymazat
  18. Kopřivo...

    až ti bude triko tak velký, na který by se to všechno vešlo, akorát, počítám, že nebudeš mít problém s klukama, který by ti za účelem navázání kontaktu vnucovali jeden konec k tomu určeného provázku...:-D

    OdpovědětVymazat
  19. Galahade, je mi záhadou,

    na jakém základě pořád poukazuješ na mé údajné fyzické kvality, když jsi mě v životě neviděl? :-P

    OdpovědětVymazat
  20. Mě je záhadou,

    proč zrovna tu hypotézu výše bereš osobně... :-D
    Neznám jedinýho kluka, kterej by se holce dlouze nepokrytě zadíval na hrudník, ať už má tento kvality jakékoliv...

    OdpovědětVymazat
  21. Ještě dodám...

    ...pokud zrovna dotyčný nemá na očích sluneční brejle...

    OdpovědětVymazat


  22. Někdy mám pocit, že se lidem prostě nezavděčím. Když mlčím, jsem za nafoukanou. Když se snažím nějak udržovat hovor, jsem za otravný hmyz...

    OdpovědětVymazat
  23. čarodějnice SAXána7. 9. 2007 22:19:00

    Hmmm...

    nejdřív bych tě chtěl pozdravit a omluvit se za moji neúčast na chatě..:-(..jako kamarádky si vás tři představit umím až moc dobře ale jako spolubydlící?? to bude asi silný kafe. Bez soukromí, bez možnosti úniku..nevim těšim se na blog až tam budeš..jinak přeju hodně úspěchů v tvém studiu..a ještě poslední slovíčko: když jsi komunikovala se mnou tak jsi nebyla komárovi ani trochu podobná..:-)..zatim ahoj

    OdpovědětVymazat
  24. Ojoj

    Tak tohle mi fakt něco připomíná...Hmm,přestala jsem cyklit, staré neodpadlo, ale už taky nikdy nepřiroste a nové se ještě neusadilo. Jsem někde mezi, ale jsem ráda, protože změna je život:-)

    OdpovědětVymazat