úterý 25. září 2007

Prvňáček

Oproti minulým situacím, ve kterých jsem se vyskytovala jako prvňáček, jsem zaznamenala jisté změny.

Tak kupříkladu, když jsem šla do první třídy, šli se mnou i rodiče a fotili mě při tom.

Když jsem šla do prváku, šla se mnou Socka a ped vstupem do budovy jsme si daly cigáro.

Rozhodně si nevzpomínám, že bych při nějaké z těchto předchozích příležitostí táhla kufr, notebook a tašku a to do a ze schodů dvou vlaků a do a ze schodů tří nádražních hal. Taky si nejsem jistá, jestli jsem přitom stála v chodbě vlaku, protože si nebylo kam sednout, což bylo obzvlášť roztomilé, když jsem průvodčímu platila příplatek 60 Kč, neboť to bylo EC. Průvodčí byl ale milý a mně a spolustojící paní (která mě trochu uklidnila, protože toho táhla tolik, že jsem nevěřila, že někde nemá rezervní končetiny) prozradil, že poslední vagón je skoro prázdný. Jelikož jsem, zatížena svým nákladem, byla poněkud imobilní, neriskovala jsem nejisté pozlátko volných míst a zvolila vidinu dvouhodinového stání, když to ale říkal i průvodčí... při cestě do posledního vagónu jsem zjistila, že neumím otevírat vlakové dveře a na okamžik jsem zůstala uvězněna mezi dvěma vagóny, dokud mi milá slečna, kterou jsem – mám ten dojem – zahlédla i ve škole, dveře z druhé strany neotevřela.
Na nádraží mi kvůli mojí poctivosti (kupovala jsem si jízdenku, protože tady je tak levná, že je mi narozdíl od Hradce trapné jezdit načerno) o dvě minuty ujel autobus. Další jel za tři čtvrtě hodiny a nebyla jsem si jistá, jaké číslo má ten druhý, který k nám jede (a opět kvůli imobilitě jsem potom nepátrala), navíc jsem měla podezření, že se jedna o tramvaj, kterých se ještě stále bojím (představte si, že tramvaje tady jezdí asi metr od chodníku, který je ve stejné úrovni jako silnice a bez obrubníku. Dopadnu jak Gaudí.) Sancha mi tedy poslala číslo na taxislužbu a hodný pan řidič mi dokonce pomohl s kufrem a dal mi kartičku, díky které budu mít po devíti jízdách s jejich firmou tu desátou zdarma! Po schodech mi s kufrem pomohl jeden z dělníků, kteří ještě stále dělají fasádu našeho domu. Majitelka říkala, že mají skončit v říjnu, ale nezmínila se, kterého roku.
Nicméně na kufr zbyla už jen ošklivá vzpomínka v podobě namožených svalů na celé levé půlce těla.

Ano, tak tohle se mi tedy, když jsem byla prvňáček minule a předminule, nestalo. Ale minule jsem kupříkladu musela svádět lítý boj o strategická místa v lavici (aneb jak jsem poznala Tolstolobika: "Bude ti vadit, když si k tobě s kamarádkou sednem? Nebude, viď? Dík.") Tentokrát ne, protože jsem nemohla ani najít učebnu, do které se mám dostavit. Když jsem nakonec zamířila k vrátnici, nebo jak se tomu říká, zrovna se na to samé ptaly tři postižené stejným oborem, a tak jsem se k nim přidala a tvářila se strašně chytře, že vím, kam jít.

Včera na mě byli všichni hodní. Vedle toho, že to možná bylo proto, že jsem se ještě nestihla studijně projvit, to taky bylo tím, že půlka předmětů nám odpadla, což jsme zjistili, když jsme se na ně dostavili. Ono je sice hezké, že to je na nástěnce, ale když to není na internetu a je to v pondělí, tak jako... Ale s bývalou i nynější spolužačkou Isabel (hele, nemůžu pořád vymýšlet originální přezdívky. Řekněme, že tahle má jistou spojitost s Chile, tak se bude jmenovat po Isabel Allende.) jsme zkonstatovaly, že zkušenosti z našeho bývalého ústavu máme aspoň příležitost zužitkovat. Tím, že se nebudeme cítit překvapeně či naštvaně. Ke stejnému závěru jsme dospěly i dnes, když jsme se my a další dvě spolužačky dostavily na španělskou konverzaci a na nástěnce uzřely papír, že informační schůzka se konala v 9:45. Ovšem jeden z náhradních termínů byl od půl dvanácté. Čekaly jsme tedy čtvrt hodiny před učebnou, až ta nejodvážnější z nás zaklepala na otitulované dveře. Narozdíl od našeho bývalého zbožňovaného ústavu nás nikdo neposlal do prdele, ani se na nás nekoukal jako na idioty, nýbrž nám sdělil, co jsme vědět potřebovaly (to je taky značný pokrok oproti bývalému ústavu. Tam mi většinou říkali, co jsem vědět ani nechtěla.)
Také mi byla objasněna minulá záhada, na níž jsem se nechtěla nikoho mailově ptát, neboť jsem se bála odpovědi. A jistěže Kopřiva by si neměla zapisovat termínky pro jednooborové studium! (Hlavně že STAG to povoluje.) Ale "neměla by" neznamená "nesmí." Prý záleží na domluvě. Což bude velmi traumatizující zážitek, protože vedle toho, že se tady ještě pořád každého bojím, tak zrovna tenhle chlap napsal knížku, ze které jsem čerpala při tvorbě mé otřesné maturitní práce. A kdyby ji někdy v životě viděl, tak nejenom, že mi nikdy nedovolí chodit na jeho přednášku a seminář pro jednoobor, ale taky mi zakáže studium na jakékoliv vysoké škole tady i v zahraničí!

Jinak je můj rozvrh skvostný. Narvala jsem ho do čtyř dnů. Úterý mám volné. A v pátek od osmi do čtvrt na osm. Jupí.

22 komentářů:



  1. Co jsem říkala? :)))

    OdpovědětVymazat


  2. Rozvrhem mě nedoděláš;o) Každý člověk má prostě něco, co zcela přesahuje jeho možnosti... například normální rozvrh.

    OdpovědětVymazat
  3. "Včera na mě byli všichni hodní."

    Ještě během středoškolských studií jsem byl na dni otevřených dveří v ústavu, jež mi posléze vzal dva a půl roku života. Pančelka třídní se mě další den ptala, jestli tam na mě byli hodný. odpověděl jsem, že byli. Ona se na mě soucitně podívala a řekla: "Tak to bylo naposled."
    Takže hodně úspěchů a užívej si ty krásný pátky;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Hele

    počkej na poslední ročník, to budeš chodit do školy jako já "na víkend" ve středu a ve čtvrtek. ;))))) Hodně zdaru! :o)

    OdpovědětVymazat


  5. Tohle nebyl den otevřených dveří, mě už mají v pasi;o)
    Ne jako Kozí nožka, která ptáčkovi tak hezky zpívala, když ho lapala, a se zpěvem se přestalo hned po imatrikulaci. Když nebudu počítat supl s takovou děsnou němčinářkou, co na něj vždycky brala kytaru... To asi bylo taky součástí šikany.

    OdpovědětVymazat


  6. Zúzi: Mně taky ukázali páteční rozvrh se slovy "těšte se do vyšších ročníků." Otázka je, jestli se do nich vůbec dostanu:o)

    OdpovědětVymazat


  7. [6] Tvůj optimismus je skutečně nakažlivý...

    OdpovědětVymazat


  8. Tak to je mazec :-)) Závěr absolutně nejlepší.

    P.S. Neznám náhodou Isabel...? :-)

    OdpovědětVymazat


  9. Zdá se, že nový ústav se projevil docela sympaticky. Snad mu to vydrží.
    Odpadání předmětů je docela fajn, ale je fakt, že na jednom z mých oborů to jeden čas dosáhlo tak neuvěřitelné úrovně, že jsme se našemu oblíbenému černohumornému vtipu (Jdou malomocné děti do školy a říkají si: Copak nám zase dneska odpadne?) pomalu přestávali smát.

    OdpovědětVymazat


  10. Aspoň už nějaký máš. Já ne, prošvihl jsem předzápis :)

    OdpovědětVymazat


  11. Scandiaca: Jak jsme zkonstatovaly s Isabel - ještěže jsme zvyklé;o) Jinak Isabel znáš určitě, jenom si nejsem jistá, jestli jste chodily do stejné třídy... ale já humáč, ty humáč, ona humáč, humanitní byly jenom dvě třídy a se mnou nechodila, takže vlastně asi jo:)

    Danae: Ono je odpadání a odpadání - odpadání dopolední, pokud visí i na internetu a nezjistím to až na nástěnce, je fajn. Odpadání odpolední v případě, že do té školy pak stejně musím a v náhle volném čase jdu domů, už tak hezké není. Přece jenom to kousek pěšky je - jednou je to ještě procházka, podruhý už trochu otrava a představa, že tu samou trasu půjdu ještě večer do hospody a z hospody...:o)

    rady: :o) Je fakt, že oproti minulým rokům bych taky měla být vděčná, že ten rozvrh vůbec mám.

    OdpovědětVymazat


  12. Tak u nás se odpadá výjimečně, ale vyučující nám to napíšou nebo řeknou na seminářích předem (teda aspoň ti, co jsem je měla). Neodpustili nám ale nikdy nic, když byl třeba svátek a škola odpadla, tak jsme si ty odpadlé semináře museli nahradit.

    OdpovědětVymazat
  13. Tak to jó ;-)

    No jo, hlavně pevný nervy :-) A pozdravuj tam! Koukám, že všichni normální lidi odešli do jednoho města (a to jako vážně). Hmm...tak ať se daří.

    OdpovědětVymazat


  14. tak rozvrh... já například chodím do školy prakticky jen v pondělí. Na kafe.

    OdpovědětVymazat


  15. Člověk, co napsal knihu ještě nic není. Daleko lepší jsou lidé, o kterých jsi byla pevně přesvědčená, že už dávno umřeli.

    OdpovědětVymazat


  16. Lidé, co napsali knihu nejsou zdaleka tak strašní, jako ti o kterých byl člověk přesvědčen, že už dávno umřeli.

    OdpovědětVymazat


  17. Ach jo, napřed to na mě řve, že podvádí a pak mě to pošle dvakrát. Umravni si ten blog!

    OdpovědětVymazat
  18. Tak jsem to zakřikla,

    dneska nějak nedorazil vyučující na poslední přednášku. Že by to bylo nakažlivé?

    OdpovědětVymazat


  19. Ness, bude to nakazlive. Mne nedorazil cvici ve stredu na posledni cviko (dopredu nic nerekl!) a celej ctvrtek mi odpadl... :o)

    OdpovědětVymazat
  20. Syndrom Kopřivy je tu zas!

    No nazdar...

    OdpovědětVymazat
  21. To je v řiti...

    ...mě neodpadlo nic...

    OdpovědětVymazat


  22. mně odpadl celý první týden, protože si u nás sekretářka mazaně vzala dovču, některý předměty ještě nejsou ve stagu a tak.. :)

    OdpovědětVymazat