středa 13. června 2007

Paničelka

Tak timhle se teda živit nebudu.

Jelikož máteř dostala na tento týden tři suplované hodiny angličtiny ve druhé třídě a jelikož neumí anglicky a jelikož já jsem učinila hloupý vtip, že to za ní půjdu odučit, a jelikož tonoucí se stébla chytá, dneska dopoledne jsem skončila na své bývalé škole, tentokráte za katedrou. /Mimochodem, nemám tušení, jestli za těmi "a jelikož" mají být čárky./

Do školy jsem dorazila ke konci velké přestávky, když se děti zrovna venčily na dvorku. Začala se mě zmocňovat panika. Bylo jich tam... tak strašně moc. Křičely. Běhaly. Strkaly do sebe. A za matkou přišla holčička se dvěma zlomenými prsty.

V deset jsem s matkou vstoupila do třídy s vědomím, že mi určitě budou strašně ubližovat, neboť děti jsou sice malé, ale kruté. A je jich hodně. Asi po třech minutách, co jsem se schovávala za matčinými zády, jsem tedy vylezla a z připravených kopií dala dětem vybrat, jestli budeme nejdřív dělat obrázky nebo křížovky. Vzhledem k tomu, že bezprostředně poté vznikla naprostá anarchie, musela jsem do jejich kolektivu zavést jistý demokratický prvek, totiž hlasování, v němž těsnou většinou zvítězily obrázky. Mimochodem, byly to obrázky jídla, ke kterým se z nabídky měl připojovat jejich název, a byly strašný, protože nebylo poznat, co je jogurt a co marmeláda, co je čokoláda a co sladkosti a těstoviny mi museli poradit.

Potom, co jsme každé slovíčko zvlášť prošli a vyzkoušela jsem je z nich, skoro jsem se začínala radovat, že jsem v sobě objevila opravdu hodně hluboko ukryté pedagogické schopnosti, jenže přišla rána:
"Tak, než si to vyplníte, máte ještě nějaké otázky? Nějakému slovíčku pořád nerozumíte?"
Holčička v růžovém tílku s brýlemi: "Já nevím, co je bis... bis..."
"Biscuits? To jsou sušenky."
Chlapeček ze zadní řady: "Já nevím, co to je chicken?"
"Kuře."
Holčička v zelením tričku: "Já nevím, co to je bread."
"Chleba."
Holčička s růžovým penálem: "A biscuits?"
Opravdu velký chlapeček: "A chicken?"
"A bread?"
"A chicken?"
"A biscuits?"

Před koncem hodiny, když mi přinesli své výtvory k opravě (jednu holčičku jsem málem rozplakala, když jsem správné odpovědi odfajfkovávala, protože si myslela, že to má špatně), holčičky mě musely pohladit po vlasech, prohlídnout si řetízky a osahat náušnice, to vše bez mé asistence, jeden chlapeček se mě zeptal, jestli jsem byla v Americe, když umím tak dobře anglicky (potom, co mě slyšel říct biscuits, chicken a bread) a druhý – který se jmenuje stejně jako Ota Pavel ve skutečnosti a který měl tu smůlu, že seděl v první lavici – třetímu šeptal, že bych se mu líbila, ale mám moc velkej zadek (?!... no tak dobře, ale další informace až v kapitole "Jak jsem začala sportovat. Trochu. Nebo o tom aspoň uvažovat.")

O přestávce za mnou přišla malá Žluvová, což je vnučka Žluvy, bývalého zástupce ředitele a učitele zeměpisu, který mimo to, že je úchyl a smrdí pitralonem, také vedl chovatelský kroužek (který musel být kvůli hygieně zrušen) a zeleninu a ovoce, které dětičky zviřátkům nosily, si bral domů k vlastní konzumaci a ve sborovnách vykrádal ledničky. Něco asi mají něco v rodině, protože malá Žluvová si zase myslí, že je kočka. Vedle toho, že tak chodí, umí skvěle mňoukat a občas přijde do školy s namalovanými fousy, se taky jednou vrhla na spolužáka a poškrábala ho. O přestávce mi tedy přinesla ukázat plyšovou kočičku v košíčku a na mou otázku, jak se kočička jmenuje, odpověděla Thank you. Nutno podotknout, že ještě předtím jsem říkala, že číča je really cute.

Kromě toho, že jsem zjistila, že učitelka na základce opravdu nikdy nebudu a že radši ani nebudu mít děti, protože to bych si na svědomí nevzala, přimělo mě to i zavzpomínat, jestli jsem někdy taky poskakovala na židli a mávala rukou ve vzduchu jako tady polovina třídy (jinak jsem to viděla asi jenom u Mirky) a došla jsme k závěru, že ne. Zřejmě na mně zanechala následky učitelka v první třídě, která mou zvednutou ruku okomentovala slovy: "Ježiši, Kopřivo, co zase chceš?" Od té doby razím názor, že když po mně ten profesor něco chce, má se mě zeptat přímo! (Ovšem v páté třídě mi to vyneslo toto slovní hodnocení: Dokáže pracovat svědomitě a pečlivě, ale i bez zájmu, aktivity a sebeovládání. Je to sice dlouho, ale mám dojem, že mi to zůstalo dodnes. Ve všem.)

A teď nerušte, mám tu na opravování písemky!


A ještě jedna věc: představte si, že si jdete sednout do hospody s několika bývalými spolužáky a pár profesory. Jdete si sednout na chvíli a vrátíte se ve čtyři ráno. Kocovinu sice máte jen mírnou, ale je tam. A v děvet vám přijde sms s otázkou, kdo u nás vládnul v roce 1720. Takže už mi to nikdy nedělejte! Ale mám dojem, že to byl Karel VI.

30 komentářů:



  1. za "a jelikož" určitě ne...

    OdpovědětVymazat


  2. Původně tam nebyly, když ale ono to vypadalo blbě:o)

    OdpovědětVymazat


  3. Hehe, hlavně žes to ve zdraví přežila :) Myslím, že na základce maj učit jen lidé se speciálním darem vyskytujícím se v populaci zhruba stejně často jako virtuozní hudební talent (akorát nevím, jak se rozpoznává). Zbytek tam ničí život buď sobě nebo žákům, často v kombinované konstelaci.
    Co se týče "a jelikož": Před prvníma dvěma čárka není (normální slučovací poměr mezi jelikož a jelikož ;), před třetím je čárka správně, protože se nachází za vloženou vedlejší větou, kterou je nutno oddělovat čárkami z obou stran. A jestli se mě teď zeptáš, proč jsem radši nešla učit, hodím po tobě písanku!

    OdpovědětVymazat


  4. tak po této zkušenosti se musíš podívat na tento zápisek:
    http://www.yshish.bloguje.cz/503196-yska-navostro-poprve.php

    isis na praxi, stojí to za přečtení celé.

    OdpovědětVymazat
  5. Kopřivo,

    a bylas taky "paní"? Když jsem potřebovala do ZSV vyplnit od 5.-7. tříd jednu anketu, zjistila jsem, že
    a) jsou mi asi tak do pasu (to jsem vážně někdy byla tak malá?)
    b) jsem stará (děti se učitelky ptali, kdo je "ta cizí paní" - to v osmnácti fakt potěší).

    OdpovědětVymazat


  6. Danae: Tys měla jít učit!
    No, přežila... neříkejme hop, když jsme ještě neudělali křížovky!

    guano: No já prostě vím, proč bych to nedělala... Ale žádné debilní děti jsem tam neměla. Nebo se schovávaly.

    Ness: Jasně;o) Asi jsem už tak stará, že i když vypadám na patnáct,tak sedmileté děti mi vykají a říkají paní. I když to je možná tím, že "slečna učitelka" je u nás dost nevžitá.

    OdpovědětVymazat
  7. Kopřivo...

    ono ani nešlo o to kdo v tom roce vládnul, ale kde to tehdy vládnul... Američani mi zkrátka svým "Československo 1720" úplně převrátili pohled na českou historii...
    A jinak se teda omlouvám;-)

    OdpovědětVymazat


  8. Ness, já si už připadala divně, když mě na ulici nějaká malá holčička takovým tichým hláskem pozdravila "dobrý den":D

    A Kopřivo, velmi tě obdivuju. Já bych totiž ty děcka zabila hned ze začátku! Zjistila jsem, že nemám trpělivost potřebnou k výchově dětí ani jiné činnosti s nima spojené. Z čehož vyplývá, že ani nemůžu mít děti:D otázkou je, jestli to je dobře nebo ne.

    OdpovědětVymazat
  9. Veve,

    jak tak čtu o tvém vztahu k těm malým grázlíkům, my asi fakt budeme ztracené sestry :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Ness,

    nevěřím, že jsem si s někým tak podobná:D a taky se moc nerozněžňuješ nad malýma miminkama?:D Jako, když je vidím v obchodě, tak se na ně culím jak blbec. Ale starší sestra mojí kámošky má teď asi pěti měsíční mimčo a když se tam s kámoškama stavíme, tak ony se nad ním rozplývají, šišlají na něho, hrajou si s ním. Já se na něho kouknu, usměju se a víc jako nepotřebuju. Největší šok jsem měla z toho, když mi ho strčily do náručí:D Když já nikdy mimino nedržela!:D Mi to bestie udělaly naschvál.

    OdpovědětVymazat
  11. 2 VeVe

    Přesně. A takové ty fotky malých roztomilých miminek, co mi posílá kámoška, mi taky nic neříkají. A jsi taky bordelář a děláš všechno na poslední chvíli? A schizofrenička a mnohačetnou osobností?

    OdpovědětVymazat


  12. Kopřivo, písanka letí tvým směrem! A je to ta moje ze třetí třídy! (Obvykle jí nepoužívám jako střelivo, ale jako předmět uklidňující takové ty úzkostlivé maminky. Přesvědčuju je jejím postřednictvím, že na vysokou se může dostat i trubka, co měla ve třetí třídě trojku ze psaní i z matematiky ;)

    OdpovědětVymazat


  13. Já taky nemám ráda obrázky roztomilých miminek, ani koťátek a štěňátek. Ta jsou bohužel na většině internetových přáníček, co dostávám (jako by nebylo tolik krásných kytek a krajin!!!).

    OdpovědětVymazat
  14. Ness, přesně!!!

    Bordel mám nehorázný!! A na poslední chvíli dělám vždycky všecko, protože "vždyť mám ještě čas"!!
    Přáníčka s malýma miminama mi teda rozhodně nepřipadají roztomilá ani nic podobného.
    A schizofrenička? No, jestli se počítá ještě ta jedna osoba ve mě, která mě vždycky dokáže tak hezky uzemnit a seřvat, tak jo, jsem:D
    Tak a jestli nejsme sestry, tak už fakt teda nevím! Možná ale tenhle blog a jeho pisatelky přitahují podobné typy lidí. Vždyť Kopřiva taky všechno nechává na poslední chvíli, o uklízení svého pokoje napsala poutavý článek a pochybuju, že by se rozplývala nad fotkama mimin:D

    OdpovědětVymazat
  15. VeVe,

    ty máš jen jednu další osobnost? Žabařko :-D. Mně už se kromě mě, Hláska (to je ekvivalent tvé seřvávací osobnosti) a Alter-ega začala rozvíjet ještě další!

    OdpovědětVymazat
  16. Hele,

    mě bohatě stačí ta jedna:D Nepotřebuju, aby tu po mě pořvávalo víc lidí:D

    OdpovědětVymazat
  17. Ness, další?

    Ty jo, vás tam bude:D a jak vůbec poznáš, že se v tobě vytváří další osobnost? Já si té svojí ani moc nevšimla. Najednou prásk, byla tady:D

    OdpovědětVymazat
  18. No...

    ona se totiž začíná hlásit o slovo. Tvrdí, že je to Ness v utajení a chce založit blog :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Blog?

    Tak v tom případě tvou novou osobnost miluju a doufám, že tě přesvědčí:D čím víc blogů na čtení, tím líp:)

    OdpovědětVymazat


  20. Mimina? Možná tak rituálně obětovat nemluvně.

    OdpovědětVymazat
  21. Kopřivo,

    no, třeba tak nějak:D ale zase až tak brutální bych nebyla. Chm, ale u tebe je otázka "A kdy budeš mít děti" vážně zbytečná, co?:D
    No, já si tedy myslím, že každá ženská jednou ty děti chtít bude, ale já doufám, že u mě to "jednou" bude až za dlouho:D

    OdpovědětVymazat


  22. Tak to já si nemyslim;)

    OdpovědětVymazat


  23. Kopřivo, Esclarte: povíme si za deset let:D ale zase, kdo ví, třeba je fakt nebudete chtít:D v tuto chvíli ale řeším problém, že mám jet v létě se ségrou na chatu její kamarádky a ta kamarádka tam bude mít dva mladší sourozence ve věku 4 a 5 let. Co mám sakra udělat, abych je za ten týden nezabila?!

    OdpovědětVymazat


  24. Tohle blahosklonné "povíme si za..." opravdu nemám ráda. Od kohokoliv, nicméně už jsem vzdala jakékoliv vysvětlování, protože vedle lidské blbosti je mimojiné věčná taky lidská představa, že na všechno a všechny jde aplikovat jeden vzorec. Takže ano, povíme si za...

    OdpovědětVymazat
  25. VeVe,

    když jsem já přežila týden na chatě s 5, slovy pěti dětmi (a všechny to přežily - tohle je ta důležitá část :-)), tak ty ten týden se dvěma zvládneš taky.

    OdpovědětVymazat


  26. Kopřivo, odpusť, nechtěla jsem se tě dotknout nebo tě jakkoli naštvat, myslela jsem to všechno jako legraci:( netušila jsem, že tohle opravdu nemáš ráda. Kdybych to věděla, tak bych to neříkala, opravdu! Takže se ještě jednou vážně moc omlouvám.
    Ness: díky, je to pro mě aspoň částečná útěcha:) ještě, že ta ségřina kámoška prohlášila, že sourozence zavřem do sklepa. To mě naplňuje optimismem.

    OdpovědětVymazat


  27. Veve, já to nepsala proto, abys už příště neříkala, co si myslíš:o) Jenom mi tahle věc už fakt leze na nervy a unavuje mě to pořád vysvětlovat a následně o tom dlouze diskutovat, proto mám tuhle UHV - Univerzální Hnusnou Větu. Protože tyhle diskuze stejně nikdy nikam nevedou a nakonec pokaždé zkonstatujeme, že si to prostě povíme za...

    OdpovědětVymazat
  28. Dobře:)

    Já tě jen vážně nechtěla naštvat. To by mě fakt mrzelo:) a já to vážně myslela jako legraci;)

    OdpovědětVymazat