2006

Nebude to dobrý rok.
Cítím to v kostech.
Moje intuice se často plete. Možná se plete i tentokrát. Ale nevím, jestli si to tentokrát přeju.
Mám z něj strach, ale zároveň do něj vstupuju s jakousi... odevzdaností?
Moc věcí jsem příliš dlouho odkládala. Některé snad jen silou vůle.
Cítím, že tenhle rok bych jejich naplnění zvládla líp než v roce 2005 nebo 2007.
Ale nevím. Přece jenom jsem člověk, který, co může udělat dnes, může udělat i zítra, nebo třeba za týden.

V jednu jsem měla sraz s bývalým spolužákem ze základky u hlavní hřbitovní brány. Řekl mi, že bývalý spolužák se zakládky se chvíli po Vánocích zabil v autě. Kousek za Hradcem dostalo auto smyk. Mezi plechem na místě spolujezdce nezbylo moc místa na přežití. Bylo mu 17, možná 18.
První. Ale můžu ho vlastně brát jako prvního, když on byl Béčák a já Céčačka?
V páté třídě si za peníze na jíudenky koupil něco jiného, a když ho chytil revizor, tvrdil, že jeho rodiče na jízdenky nemají.
Jednou si s rozsvícenou lampičkou četl pod peřinou a zapálil povlečení.
V šesté třídě jsme si cestu do Anglie krátili hrou "Na pravdu". Protože byl napůl Vietnamec, spolužák – moje tehdejší velká láska – se ho zeptal, jestli má hodnky z Vietnamu. Smál se tomu.
Byl oblíbený.
I u Céčáků.
Jak na Nový rok, tak po celý rok?

Nejsem si jistá, jestli jsem dost opilá, abych mohla usnout.

.: poslal kopriva 1.01.2006, 4:05:00

Komentáře

Kopřivo, (galahad – Mail – WWW) Vloženo 01.01.2006, 17:41:10
myslíš, že na tohle někdy budeš dost opilá? Mohu-li poradit – nezkoušej to...

(Laura – Mail – WWW) Vloženo 02.01.2006, 11:57:09
Tohle znám. Alkohol na to nepomáhá. V dubnu jsem zažila něco podobného. Teď už na to nemyslím, ale na Vánoce se vzpomínka nedala odehnat. Pořád ještě to vypadá moc neuvěřitelně...