Proč to nezopakovat...

Jakmile se vám podaří použít jakousi klávesnicovou zkratku, kterou si vypnete počítač, ačkoliv tu zkratku vlastně neznáte a zmáčkli jste ji jen proto, že vám sjel loket ze stolu (a ještě navíc jste pořád střízliví), takže si smažete rozepsaný příspěvek, a přesto ho začnete psát znova, hned jeho začátek vypadá originálněji než obvyklé přednovoroční tlachání.

Desetitisícová* nechuť** tygra bengálského***

Kdybych byla zlá, nechám vás v tom hledat logiku...

"V mlá-dí jsem se u-čil hro-ba-řem..."

Životní soundtrack našich dvou pánů ředitelů, markraběte a Kulhavce (dlouho jsem se bránila tuto přezdívku používat, ale svým chováním v posledním týdnu mi opět dokázal, že netřeba brát ohledy, takže žádný pan "MámDvacetTitulů", Kulhavec to bude. A kdybych byla hodně zlá, mohla bych z něj udělat i Bradavičnatce, vzhledem ke vzrůstajícímu počtu bradavic na jeho jazyku a s přihlédnutím k jeho zvyku při hovoru jazyk vyplazovat).

Jak jsem se asi stala zakázaným autorem

Školním. A také nastínění projektu DSJG.

Jak ***** netopýři?

Budeme spolu mít řeč, milí přátelé...
(věta, jež nám vyslovována ústy našich rodičů způsobila v dětsví několik traumat – například to z obalů na sešity a nedotažených uzávěrů u limonád)

"Hele, toho znám.

To je můj táta!"

Ústavní sonety Lauře

Ona ví.