O, Brave Old Year!

No, tak když mám novej blog, klidně v něm můžu používat starý nadpisy.
Tematicky i formálně tedy navažme na příspěvek z 31. prosince minulého roku: Gréta má: pořád stejný titul, pořád stejné běžecké boty a pořád stejného milence. Gréta je ráda.

Vyrovnaný postoj k životu, o němž jsem se zmiňovala před rokem, byl sice zřejmě jen takový záblesk a nedržel se mě po celý rok (důkazem budiž několik hádek s Hostujícím profesorem, u kterých jsem se přesvědčila, že ano, tím talířem bych hodit uměla - kdyby se všechny tyto hádky neodehrály po smskách. Tímto zároveň děkuji Ness, která nás uchránila od poslední hádky na závěr roku, kdy mě upozornila na to, že tentokrát se z mé strany skutečně jedná o poněkud hysterickou overinterpretaci. No a Hostující profesor mi včera přivezl z Tesca úplně poslední veku na chlebíčky, když jsem si postěžovala, že v Bille došla. Což by asi neudělal, kdybych mu před třemi dny skutečně udělala tu scénu na téma "Ty si mě vůbec nevážíš!"). Nicméně i tak, přiznejme si na rovinu dvě věci:

1) Nemládnu.

2) Věk je relativní.

Ad 1) I když ve čtyři ráno sotva trefím ode dveří do postele (ani ne tak kvůli opilosti jako kvůli únavě - třeba když vyprovázím Hostujícího profesora), hlas, který mi našeptává "Odlič se. Víš, jak jinak budeš ráno vypadat," je stále naléhavější a já ho stále častěji poslechnu. Navzdory tomu, že pak ráno dostávám odličovací mléko z ofiny. Jsem zvědavá, jak dlouho potrvá mé přesvědčení, že moje babičky měly tak málo vrásek proto, že si celý život mazaly ksicht indulonou, když nic jinýho nebylo, a pořídím si něco s koenzymem Q10.

Nové běžecké boty z minulého roku jsem vskutku neopotřebovala. Podstatné je, že pořád vím, kde jsou! Naposledy jsem je vytáhla dnes ráno a přísáhám, že to nebylo jenom z tašky, ve kterých jsem si je přizvezla z domova zpátky na byt, neboť během vánočních svátků jsem byla dvakrát běhat!
Metabolismus je svině. (A myslím, že je dost nefér, když meťák prý přestává tak dobře fungovat po pětadvacítce, zatímco nejlepší sex prý budu mít až po třicítce. Co jako těch pět let?) A největší svině je metabolismus u lidí, co jsou zvyklí být celý život hubení a přitom jíst, co chtějí. A co nesnáší sport. Třeba já, že jo. Ale ta čtyři kila za rok se prostě někde nějak vzala. Ano, já vím, že mám ještě pořád pár kilo rezervu, než budu moct darovat krev nebo kostní dřeň, ale nějaká čtyři kila jsou vždycky ta první. Nepatřím k lidem, kteří by někdy dokázali zhubnout. Proto pro mě existuje jediné řešení - nikdy nepřibrat.
A co já vím, třeba mi ten sport fakt někdy vyplaví nějaký endorfiny. 

Ad 2) Ověřování klišé. A ne, neříkám to jenom kvůli Hostujícímu profesorovi - co si budeme povídat, pro starší pány jsem měla slabost vždycky, jenom se to vždycky pozdrželo spíše v té platonické rovině, Hostující profesor je v podstatě naplnění mých pubertálních snů, když jsem ve čtrnácti četla Lolitu. Akorát na tu Lolitu už jsem poněkud přezrálá.

Věku nevěřit. Před Štědrým dnem mě sestra vytáhla na pivo se svým přítelem dýdžejem a jejich kamarády. Byla jsem ubezpečena, že tam nebudu nejstarší, a je fakt, že oficiálně jsem byla po sestře druhá nejmladší. Ovšem kdybych tam seděla s osmnáctiletými puberťáky, myslím, že skutečnost by byla méně děsivá.
Dlouho se mi nestalo, že bych si s někým neměla vůbec nic co říct. Tím nic myslím opravdu nic, shledala jsem nemožným udržovat byť jen společenskou konverzaci, o které víte, že je ztrátou času, ale aspoň mluvíte. Nemám si co říct s třicetiletými lidmi, cílem jejichž večera je vypít kýbl Cuba Libre do deseti vteřin a kteří se v okamžiku dosednutí za stůl v hospodě připojí na facebook, aby mohli napsat, kde jsou, otagovat, s kým tam jsou, a vzájemně si to olajkovat. True scary story. Nejčastějším tématem rozhovoru pak bylo, kde byli pařit minule a kdo se tam jak ožral.
Bylo by zajímavé pozorovat to ze sociologického hlediska, kdyby tito lidé neměli nic společného s mojí sestrou, které z nějakého důvodu imponují. A to je moje sestra poměrně chytrá holka (až na to, že se nejdřív odbravila na blond a teď k tomu ještě přidala růžový pruh).

Po Štědrém dnu jsem se pro změnu sešla se sestřiným spolužákem ze střední, říkejme mu třeba Záchranář, přestože záchranář není, ale už na střední dělal u Červeného kříže. Seznámila jsem se s ním, když mi pomáhal předejít jednomu šumavskému průseru, a ze začátku jsem myslela, že je minimálně stejně starý jako já, takže jsem koukala, když jsem se dozvěděla, že před měsícem odmaturoval společně s mou sestrou. Víc jsme se začali bavit, když jsem zjistila, že on se taky rád směje Babicovi. Zvládli jsme skoro tři hodiny plynulé konverzace. A to jsme nikoho nepomlouvali.
Když uvážím, že mezi Záchranářem a sestřinou suitou, která zde bude uváděna pod souhrnným označením "dýdžejové," je nějaký desetiletý věkový rozdíl, tak bych skoro řekla, že někdo tu bude tragéd.
Což samozřejmě nesmím prohlašovat nahlas, protože můžu být ráda, že se se mnou sestra občas baví, přestože neznám žádný dýdžeje ani nemám kamarády, co daj kýbl Cuba Libre za deset sekund. Lepší bude, když rychle zapomeneme na její neúspěšnou snahu uvést mě do společnosti.

Když jsem včera vyprávěla tuto historku na hodně drsné lingvistické silvestrovské kalbě, kterou jsme trávily ve třech pojídáním česnekové, tuňákové, tvarůžkové a hermelínové pomazánky,

kamarádka navrhla, abych ukázala, že se snažím sestře přiblížit i prostřednictvím facebooku, na který zcela jistě bude připojená, protože na Silvestra se toho na FB děje nejvíc, a hodila jí na zeď něco tematického:

Myslím, že by mě sestra potrestala nejen odebráním z přátel.

Jinak silvestrovská oslava se nesla přesně v duchu bodu 1). Do půlnoci jsem decentně pila svou sedmičku Merlotu a ani jsem ji nedopila (!), ovšem šampaňské na náměstí zřejmě bude důvodem pro posunutí čtvrteční zkoušky, neboť mě dnes tři skleničky do půl jedenácté upoutaly na lůžko, do kterého se poté, co k obědu zkonzumuji například topinku s tvarůžkovou pomazánkou, zase odeberu.
A večer bych do lůžka ráda nalákala Hostujícího profesora s vlastním kartáčkem na zuby, neboť někdo mi s tím kilem pomazánek a dvěma litry vína pomoct musí.

To by ode mě bylo z novoročních mouder asi všechno, projev si přečtěte třeba od Okamury, nezklamal a sepsal ho, a jinak vám přeji úspěšný rok 2013.