úterý 20. března 2012

Jak se snažím nebýt ženou

Vždycky jsem nesnášela takové ty laciné ženské triky, respektive ty postupy, které ženy používají, aby si například vynutily pozornost muže, aby muže potrestaly za nějakou domnělou křivdu, která se jim z jejich strany stala (například když šel na fotbal místo do kina na Sex ve městě), nebo aby naznačily, že muž provedl něco, co se jim nelíbí, a muži, teď si zjisti, co to bylo a usmiř si mě. Prostě takové ty věci, které existují pod nálepkou "typická ženská." Přišlo mi to nedůstojné pro obě strany. Poslední dobou si ale říkám, že tohle "typicky ženské chování" vlastně vůbec není inherentní, ale je výsledkem běžných interakcí mezi mužem a ženou. Myslela jsem, že tohle dokonce ani neumím, ale možná je to tak, že ostatní ženy se s tím taky nerodí, ale osvojí si to během života. Některá dřív, některá později. Chlapi, vždyť vy tohle chcete!

Hostujícímu profesorovi se podařilo mě během posledních dvou týdnů třikrát naštvat. Podruhé se urazil ještě kvůli větší kravině, než o které mluvím v posledním příspěvku. Takže jsem se urazila. A nemluvila s ním. Což mi vydrželo den a půl. Protože - jak říká Ness - je to chlap, jiný živočišný druh, pravděpodobně mu vůbec nedošlo, že udělal něco blbě. Takže jsem zase couvla, ozvala jsem se mu a naznačila (ano, já vím, chyba) svou nelibost. Naprosto se to minulo účinkem. Nicméně už mě přešel vztek, navíc se mu podařilo mě "podplatit" něčím jiným. Poslední kousek se mu ovšem povedl včera. V pět jsem mu psala, jestli dnes přijde. Odpověděl, že mu pořád není dobře. Jenže odpověděl v osm! Po třech hodinách. Ano, když si po sobě čtu, jak se vztekám, protože mi tři hodiny neodpověděl na zprávu, připomíná mi to, jak jsem se posmívala peťulce, že dělá hysterické scény, když jí boyfriend okamžitě neodepíše. Jenže je to pondělní večer, v úterý mám školu od půl dvanácté, kdyby mi odpověděl hned, mohla jsem si zařídit jiný program. Takhle jsem si místo toho otevřela tu flašku, se kterou jsem se táhla přes půl města, a překládala. Nejde o to, že nemohl. Jde o to, že ty tři hodiny, co neodpovídal, jsem si připadala přesně jako před čtyřmi lety, kdy jsem takhle o víkendech sedávala doma a hypnotizovala displej mobilního telefonu, protože jsem buď čekala, jestli se mi Lektor neozve sám, anebo jestli aspoň neodpoví na mou poníženou prosbu, zda by se se mnou tento večer nemohl vyspat. To znamená jako úplná kráva.
(A ne, já nevěřím, že zrovna ty tři hodiny Hostující profesor zmožen horečkou spal.)

Takže mi nedalo, abych nezačala analyzovat, proč to tři měsíce šlo jako po másle a proč to teď skřípe - dokud jsem si hrála na nedostupnou a že Profesor nemá nic jistýho, dokud jsem se mu nikdy neozývala jako první a zásadně to byla já, kdo ukončoval sms konverzaci, dokud jsem nikdy nereagovala na to, že se mu stýská a jak mi to sluší, prostě dokud jsem hrála tu typicky ženskou hru, že mi je vlastně úplně ukradený a můžu mít deset jiných, tak se nestávalo, že by buď náhodou nebo cíleně dělal tyhle věci, které mě tak vytáčejí! Já vím, že to zní trochu jako, že dokud tancoval, jak jsem pískala, tak jsem byla taková nekonfliktní. Jenže mě to nebavilo, já tohle ve skutečnosti v povaze nemám. Ale kdykoliv jsem už už chtěla zareagovat trochu vřeleji, protože mi bylo líto, že se tak snaží a já mu na oplátku v podstatě jen prokazuju tu laskavost, že ho pouštím k sobě do bytu, rozsvítily se mi v hlavě tři varovné kontrolky:
1. Je to Hostující profesor.
2. Vzpomeň si na Lektora. Restaurátora. Bruce.
3. Je to muž.

Bod dvě a tři mají jednoho společného jmenovatele: Podej prst a oni ti ukousnou ruku. Vzpomínám si na našeho prvního psa. Bylo mi asi sedm a jedla jsem rohlík, pes žebral. Tak jsem mu dala kousnout. Myslela jsem, že si jenom kousne a zbytek mi nechá. Samozřejmě mi vytrhl z ruky celý rohlík a sežral ho. A to samé se stalo, kdykoliv jsem u nějakého chlapa ustoupila z té typicky ženské pozice a něco nabídla.
Inu, chybami se člověk učí. Aspoň teoreticky. Hostující profesor se zeptal, jestli to můžeme odložit na zítřek. Tak jsem odpověděla, že na zítřek už něco mám. I když film s Rebekou by šel přeložit na kterýkoliv jiný den v týdnu.
Není to uražená ješitnost ani nějaká snaha ho potrestat. Naopak mi je líto, že se musím takhle chovat. Ale nesmí si začít myslet, že tady na něj čekám a jsem kdykoliv k dispozici. Prostě kdyby odpověděl dřív než za tři hodiny, mohla jsem ještě úterní věc přesunout na pondělí, takhle ale mám volno až ve čtvrtek, že ano:)
Jenže s touhle blbou paradoxní povahou, kdy jsem na jednu stranu samonasírací a na stranu druhou jsem schopná do dvou minut vyměknout takovým způsobem, že se půjdu omluvit někomu, komu jsem předtím vynadala za to, že mě kopnul do zadku, mi to samozřejmě začalo být přes noc líto - chudáčkovi se vrátila nemoc, bylo mu špatně, ty tři hodiny určitě spinkal a chtěl by mě vidět a já, mrcha zlá, mu z trucu napíšu, že nemůžu, i když můžu. Ale ne, nedám celej rohlík.
Ach muži, nebuďte takoví muži! Mě to nebaví.

Rebečina přednášející na jednom ze seminářů řekla: "Dělejte pro své partnery cokoliv, ale hlavně se z nich neposerte."
Až já se to naučím...

21 komentářů:

  1. (A ne, já nevěřím, že zrovna ty tři hodiny Hostující profesor zmožen horečkou spal.)

    A není zrovna tohle overthinking? Možná na začátku vašeho vztahu kontroloval mobil každých pět minut, jestlis mu nenapsala, ale v tomhle modu se nedá jet věčně. A nic se nepřehlídne tak jednoduše jako smska, stačí mít vypnuté zvonění. Kdyby mě lidé - a to i ti nejbližší - posuzovali podle toho, jak rychle jim odpovídám na zprávy, byla bych pro všechny chladná mrcha, která na ně kašle.
    To, že tě nechával z nějakých hravých důvodů tři hodiny záměrně vydusit, aby pak odmítl společný večer, je podle mě nejméně pravděpodobný scénař ze všech. To by totiž byl ženská (anebo autor knihy Jak sbalit ženu).
    A řešit to naznačováním podle mě moc nefunguje. Buď budeš říkat na tvrdo, co ti vadí a proč ti to vadí a máš šanci, že to pochopí a změní své jednání, anebo budeš naznačovat a naznačovat a on pravděpodobně nepochopí vůbec nic. Odpověď "na zítřek už něco mám" znamená pro značnou část mužů doslova "aha, ona už na zítřek něco má" a nikoli "propánajána, určitě se něco stalo, není na mě náhodou naštvaná, protože jsem jí odepsal pozdě na sms?"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O víkendu jsem na odpověď čekala dvacet dva hodin a výrazněji to se mnou nehlo;) Ale na pondělí jsme byli předběžně domluvení, zatím ne najisto, protože mu nebylo dobře. Takže bych čekala, že mezi tou pátou a osmou se buď ozve sám, anebo bude předpokládat, že po něm bude shnáňka.
      Účelem odpovědi nemělo být, aby si řekl "propánajána, určitě se něco stalo, není na mě náhodou naštvaná, protože jsem jí odepsal pozdě na sms?", ale spíš aby si neřekl: "No jo, však ona počká a bude moct kdykoliv." Taková prevence, aby si na to nezvykl:)
      A řekla bych, že s největší pravděpodobností si to přečetl a odložil telefon s tím, že odpoví za chvíli, a pak na to zapomněl. Což se mi ale taky nelíbí;)

      Vymazat
    2. Ehm... to s tím mobilem dělám taky. Hlavně s tím zapomínáním (tři hodiny je ještě super čas). Nebo mi nedojde, že druhá strana požaduje odpověď, a beru zprávu jako konstatování, které akceptuji, ale není třeba mé vyjádření.

      Sejra: tu mám půjčenou od spolubydlícího! navnadils mě, budu se těšit na přečtení :-)

      Vymazat
    3. Gréto, Ness, "zapomněl odpovědět" mi taky přijde jako nejpravděpodobnější varianta ;)

      Vymazat
    4. Ness, tohle ale nebyl ani jeden z těch případů. A asi to tady smažu:P Podle diskuze vypadám jak hysterka:) Přitom šlo jenom o ilustraci toho, jak mě muži nutí k typicky ženskému chování;)

      A vůbec, nemá co zapomínat!:D Pokud mu něčí chování připomíná Lektora, moc daleko bychom nedošli.

      Mimochodem, včera mi bylo decentně omláceno o hlavu "zítra už něco mám." Takže žádný, že to pro něj znamená "aha, ona už něco má." On to pochopil moc dobře. Dokonce ho podezřívám, že on to vždycky interpretuje správně, jenom PŘEDSTÍRÁ, že to nepochopil. Další teorie by mohla být, že VŠICHNI muži nás velmi dobře chápou, pouze předstírají, že ne:)

      Vymazat
    5. Dyť já vím (ještě, že nebloguju, takhle se mi můžeš smát jen soukromě). A tvářila ses aspoň jako chlap, tzn. že nechápeš, o čem to mluví?

      Vymazat
    6. Naprosto jsem to přešla. To mi jako něco naznačoval...?:D

      Vymazat
  2. Jako chlap se plně ztotožňuju s posledním souvětím předchozího příspěvku.:-)
    My chlapi máme myšlení v těhle věcech prostě úplně jiné.
    Vřele doporučuji knihu "Rukověť správného chlapa" Sice se to tváří ftipně a jánevímjakjinak, ale ve skutečnosti je v tom tuna pravdy. Asi tak 75% knížky je vo mně a vo minimálně deseti chlapech z těch 11, co znám tak trošku líp:-)
    Tebe by ovšem mohl zajímat tento úryvek: http://www.phate.honsa.eu/rukovet-spravneho-chlapa-4/#more-166 který vystihuje vše:-)))

    P.S. Nepadlo někde náhodou, že je moná profesor ženat? Pak by delší odmlka měla svůj jasný důvod. (taky sem nereagoval na SMS v nevhodnou dobu, když sem měl takový "jiný vztah")

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejra, nestraš se ženáčem;)
      No ale nechtěli by třeba muži občas zkusit pochopit ženy? U nás už jedna chlapy pochopila, ale umřela smíchy dřív, než to stačila říct ostatním;)
      Připadá mi, že knížek na téma, jak pochopit muže je spousta, ale chlapi zřejmě tu potřebu nemají. Nebo tak já vím, no, vy to neřešíte;)

      Vymazat
    2. "A Roger si mysli: … tak to znamena, ze jsme spolu zacali chodit… moment… v unoru, tesne potom, co jsem byl s autem na generalce, takze… podle pocitace kilometru… sakra! …uz jsem si mel davno nechat vymenit olej."

      Sejra, to je strašný!:D

      Vymazat
    3. Mi právě ta knížka přijde velmi ftipná, ale přitom všem hluboce pravdivá.
      Tu knížku najdeš na těch odkazovaných stránkách celou, doporučuji zejména kapitolu o záchodových mukách. Ta je - a to jako typický chlap prohlašuji se vší vážností - úplně 100% pravdivá. až na to močení na zeď, to se mi nikdy nepřihodilo:-))))

      Vymazat
    4. už som si ju objednala

      Vymazat
    5. Tak doufám danko, že se ti bude líbit a nasměješ se tak jako já:-)

      Vymazat
  3. Tiež nedokážem hrať tieto "ženské" hry, hlavne z dôvodu, že si vo svojom (v podstate už vysokom, ehm) veku, nepamätám, akú aktivitu som si vymyslela na aký čas a na čokoľvek sa musím pozrieť do diára, nie preto, že chcem byť dôležitá, ale preto, že som blbá (a nezábudníčky používam od 10 rokov, vekom to proste nie je). Mńa takéto hry nebavia. Mám striktne analytické myslenie, veľmi podobné mužskému a keď mi niekto niečo povie, beriem to ako fakt a nehľadám za tým (väčšinou) nič iné. Niekedy preváži ženské myslenie, ale býva to kontraproduktívne. Rozhodne si však myslím, že muži sa k nám chovajú inak, keď sa hráme na nedostupné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když ono to, že chlapi všechno chápou tak, jak se to řekne, a sami tím co říkají i to samé myslí, taky neplatí úplně stoprocentně. Mně nad nimi někdy zůstává rozum stát a říkám si, že bud musí být z jiné planety nebo retardovaní.

      Vymazat
    2. Jasné, že to neplatí stopercentne, keď oni sami obvykle čo povedia, myslia na 50 percent. Mám úplne aktuálny príklad - "teraz končím, ale o hodinu sa ti ozvem." Tá hodina uplynula pred pol hodinou, ja idem za chvíľu spať a viem, že to nevadí, lebo je veľmi nízka šanca, že sa dnes ešte ozve. Skúsenosťou poučená beriem spomínaný oznam s véééľkou rezervou.

      Vymazat
  4. Že zapomněl odpovědět včas, si taky myslím. Protože to má na háku.
    Možná to ode mne není moc hezké a určitě je to nepopulární, ale bodejť by to Hostující profesor neměl na háku!

    Je to nepoměrné, on je Hostující profesor, nejste v rovnocenném postavení a zodpovědnost padá na něj. Byl by div, kdyby dokázal toho nezneužívat, když už něco takového začal, něco, co už samo o sobě je vlastně zneužití postavení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško, nezlob se, ale to je děsná blbost;) Jaké zneužití postavení? Nejsme na střední. To bychom se spíš mohli bavit o tom, jak toho můžu zneužít já;) Zneužívá maximálně tak toho, že díky své práci má kolem sebe narozdíl o jiných mužů toho věku spoustu mladých holek. A nevyužít příležitosti, když se přijde sama nabídnout...? Jestli to má na háku, tak z úplně jiných důvodů, než že je profesor.

      Vymazat
    2. Anebo tak. :-)

      Nebo toho využije / zneužije někdo jinej. Nebo to změní vztahy mezi tebou a spolužáky. Nebo mezi tebou a jinými vyučujícími. Nebo mezi vyučujícími vzájemně. Nedělala bych si iluze, co kdo kde o tom vykládá. Prostě já osobně to vyhodnocuju jako nebezpečné a ano: "Nevyužít příležitosti, když se přijde sama nabídnout" vidím jako nejvhodnější.
      Ovšem mohou být i jiná vhodná řešení, neříkám že ne a že to není skvělý - co já vim. Nic. Jen já v té situaci bych asi zparanoidněla :) Jednou jsem dostala anonymní sms a není to nic moc příjemného.

      Vymazat
    3. Liško, máš pravdu ve všech bodech. A JSEM paranoidní. A JE to nebepečné. Jenže... no právě;)

      Vymazat
  5. ...takže když říkáš, že moje obavy jsou úplná blbost, jsem jedině ráda a obavám zmar!

    OdpovědětVymazat