středa 10. března 2010

Postřižiny

Dlouhé vlasy -> krátký rozum -> špatný chlapi.

Asi by bylo vhodné zmínit se o pátečním bloggerském (sorry, Ness) srazu v Brně s Ladou, Liou, Manželkou a Ness (pořiď si ten blog, budu ti posílat vzkazy!). Mohla bych říct, že Manželka počůrala židli a v osm večer byla násilím odvedena Chotěm, neboť je nesvéprávná psychomatka a po nocích pije po hospodách čaj, když má doma tři malý děti, ale to bych lhala. Ovšem je pravda, že ta židle byla něčím politá a Manželka si přála, abychom o ní řekly něco ošklivého, až odejde, tak jsem to řekly. Ale ta židle byla politá asi už dlouho.

Co ovšem nemůžu popřít je fakt, že jsem prase. Když jsme dorazily k Ness a tahala jsem si z tašky ponožky (protože Ness mi v OSM ráno poslala sms, ať si vezmu bačkůrky, ale ty se mi do tašky nevešly), tak jsem vytáhla kulatý předmět nepravidelného povrchu okrové barvy (ok, já nevím, jestli to je okrová, rozlišuju barvy jako chlap – do patnácti jsem si myslela, že levandulová je odstín béžová, a losos a broskve se jedí). Neměla jsem tušení, co to je, a jak se to tam dostalo. Tipovala jsem to na kůru stromu, která mi tam musela spadnout. Než Ness přišla s tím, že je to mandarinka. Někdy v listopadu jsem si v akci koupila sáček bio-mandarinek. A občas si je nosila do školy. A občas jsem je zcela evidentně nesnědla. A zapomněla na ně. (Momentálně nosím již druhý den v kabelce česnek z nákupu.)
Musíte uznat, že biokvalita se pozná. Normální mandarinka by shnila a pak zmizela jako kotěti z lednice zmizela za mrkev. Anebo moje taška umí dělat kandovaný ovoce! Mandarinka je momentálně vystavená v kuchyni a návštěvám dáváme hádanku, co to je.

Včera jsem měla nehodu. Vlastně jednu jsem měla už před dvěma týdny, ale za tu jsem si mohla sama. Začalo mě totiž nudit rovný mikádo, tak jsem u své kadeřnice zavelela, že sestříhat. Přestalo se mi to líbit, když jsem to poprvé umyla a vyfoukala. S postupem času se má touha ustřihnout ty cancoury vepředu stávala takřka nesnesitelnou. Stála jsem před zrcadlem a přesně jsem věděla, kam bych střihla. Samozřejmě jsem ale soudná a vím, že nůžky v mé ruce v kontaktu s mými vlasy by následně vyřešil pouze strojek. Dala jsem tedy na doporučení Zrzky a Baličky a zašla do kadeřnictví hned u baráku, kde mě vzali hned. Jasně jsem vysvětlila, že to chci ustřihnout vepředu a zarovnat do mikáda. Já nevím, ale jsem filolog, takže vyjadřovací schopnosti mám snad dobré. Zeptala se, jestli to může vzít i vzadu. Tak říkám, že jo. Stříhá, stříhá vzadu, vepředu na to ani nešáhne a najednou se zeptá, jestli to takhle stačí. Prostě já jí řeknu, že chci mikádo a ostříhat vepředu a ona mi vzadu ostříhá podkovu. Tak jsem teda řekla, že jsem chtěla úplně něco jinýho, ale ať to vyfouká. Na hlavě mi samozřejmě udělala typickou helmu, kterou u účesu kratšího než po ramena dělá asi osmdesát procent kadeřnic nezávisle na sobě, skoro jsem jí chtěla říct, ať to ani nelakuje, že si to přibližně za půl minuty umyju, ale slušnost zvítězila. Když jsem koukala na výsledek, nevěděla jsem, jestli ji mám zaplatit nebo zabít. Nakonec jsem zaplatila, protože kdybych ji zabila, musela bych spoustu času strávit odklízením těla a to všechno s tím příšerným účesem na hlavě.
Doma jsem to ihned namočila a vyfoukala. A šla Zrzku požádat, aby mě ostříhala. Zrzka zbaběle odmítla. Gedžitka už byla vstřícnější a Zrzka se na to šla dívat. Nakonec ale s nůžkami v ruce řekla, že taky nemůže. Tak jsem je vzala do ruky já. A šmikla. Zalíbil se mi ten zvuk a vlasy padající na zem natolik, že mi Gedžitka ty nůžky musela vzít. A vypadá to dobře. Nebo při nejmenším líp než předtím, navíc v mém množství vlasů se nějaký ten zub ztratí. Kdybych vložila více důvěry do své jemné motoriky, mohla jsem ušetřit tři stovky a vzadu bych nebyla vopižlaná.
Já vím, že to jsou jenom vlasy a přibližně od svých dvanácti let už u kadeřníka nepláču (když tak až doma) a naposledy jsem se u kadeřnice smála dlouhovlasé holce, co váhala, jestli si má nechat zkrátit vlasy o pět centimetrů (ony ty dlouhovlasý ženský na těch vlasech hrozně lpí) a taky není tak strašné takto hanebným způsobem přijít o vlasy jako přijít o ruku, ledvinu, nebo panenství. To ale neznamená, že mě to nesere! Poučilo mě to, že nemám chodit k jiné kadeřnici než ke svojí.
Samozřejmě je třeba hledat pozitiva. Když jsem naposledy nechala dobrovolně blbě ostříhat, zakopla jsem ve valencijském parku o volně dostupného Itala. Možná, že se krátké sestřih pojí s milostnými aférami, které odrůstají společně s vlasy.

21 komentářů:



  1. :)))))
    Schuzka musela byt bajecna :)
    A co se kadernic tyka,mam stejne zkusenosti.
    Naposledy jsem v srpnu rekla "zarovnat konecky"... Touha vypichnout nuzkama kadernici oko,nakonec nezvitezila.Me prijde,ze se jim nechce makat,schvalne nekoho desne opizlaji,ten uz tam nejde,tak si muzou lakovat vlasky samy :)))

    OdpovědětVymazat


  2. Tyjo :) A jak to máš, na dewberry, jen delší?
    Mně to právě včera přerostlo přes míru (stane se to vždycky ze dne na den), zítra se jdu nechat zachránit.

    OdpovědětVymazat


  3. Cheorchia: Tak ono se říká, že když chceš ostříhat o pět centimetrů, tak musíš říct tři:o) Ale že mě ostříhá úplně někde jinde, než řeknu, to už je skoro dost;o)
    Přesvědčilo mě to, že si radši mám počkat, až bude mít čas moje kadeřnice.
    Ještě mě napadlo, že mi třeba nerozuměla, když jsem z východních Čech;o)

    Lia: Zas tak ne. Já to mám vepředu stejně dlouhý, jako jsem měla, akorát jsem ustřihla to, co přečnívalo. Akorát se nesmím k nikomu otáčet zády:o) Už jsem vypadala i hůř, ale že by to bylo to, co chci mít na hlavě, to taky ne.

    OdpovědětVymazat


  4. po přečtení tohoto postu mám chuť se okamžitě ostříhat, jsem totiž trapně dlouhovlasá... a nemuselo by být úplně špatné s tím něco provést, klidně sama, ostatně nio by mohla vyprávět :))

    OdpovědětVymazat


  5. Tak ta tvoje teorie má trhliny, protože já mám krátké vlasy asi čtyři roky a milostné aféry nikde:o) Ale já jsem zase případ sama o sobě, takže u mě to vlasy nezachrání.
    A zjistila jsem, že nejlepší je nechat se ostříhat mamkou, protože já ty vlasy potřebuju vždycky maximálně zkrátit a to ona umí. Navíc je to v pohodlí domova, v klidu a zadarmo:o)

    OdpovědětVymazat


  6. nio se nechá ostříhat příští týden a už se těší na ty aféry! vymyslela jsem úžasný avantgardní sestřih, tak jsem zvědavá, jak se k tomu moje konvenční kadeřnice postaví.

    OdpovědětVymazat
  7. lední brtník10. 3. 2010 22:00:00



    googlil jsem co je to mikádo - nějaký emo?

    OdpovědětVymazat


  8. Já, jak se furt nemůžu rozhodnout, co bych na té hlavě chtěla mít, tak jsem u kadeřnice nebyla už asi deset let. Takže si vlasy průběžně stříhám sama pokaždé, když se mi zdá, že mám moc těžkou hlavu.
    A ňáký zuby v účesu mi můžou bejt celkem ukradený ;o)

    OdpovědětVymazat


  9. Veve: Vybavují se mi tragické zážitky, kterak se mi matka snaží ostříhat ofinu - a ty zuby tam pořád jsou a ta ofina je pořád kratší...:o)

    brtník: No, ale bez podžezanejch zápěstí.

    OdpovědětVymazat


  10. hele, moje kolegyne to vyresila jasne - prisla do kadernictvi a frajerovi rekla, at ji ostriha tak a tak a at se snazi, protoze jestli se ji to nebude libit, tak mu proste nezaplati.
    a vypada uzasne .)

    OdpovědětVymazat
  11. Ladule

    S Tvou kolegyni bych chtela chodit ke kadernici,tohle je proste SUPER :))

    OdpovědětVymazat


  12. Já myslim, že když je kadeřnice prostě blbá a nerozumí mluvenému slovu ani praktické demonstraci ve stylu "ukážu ti, co máš ustřihnout", tak to nevyřeší hrozba nezaplacení:o)

    OdpovědětVymazat
  13. nikdy nemňoukala11. 3. 2010 16:47:00



    nooo teda kadeřnice, co mě vezme hned by mi sama o sobě podezřelá, nicméně když přijdu od kadeřnice většinou si toho nikdo nevšimne, ale když se opižlám sama, každý mi to chválí ;-) otázka samozřejmě je, nedělají-li to jen z lítosti, protože můj výtvor je tak strašný, že ho ignorovat nejde a tak neslušivý, že mi to ani nemůžou říct, ale pořád mi to dodává naděje, že když to nevyjde, pořád se můžu vyučit :-)

    p.s.:ta mrkev nezmizela!nemám spolubydlící co by byly ochotné teorii o vysublimování do času a prostoru ověřit :-(

    OdpovědětVymazat


  14. Cheorchia,
    zkus to nekdy taky, evidentne to funguje .)))

    Koprivo,
    mozna nepomuze, ale zas nemusis platit za neco, co se ti nelibi ,)

    OdpovědětVymazat
  15. Ha sraz!

    Brněnský sraz a já zase nebyl pozván:( Začnu si to brát osobně :)))

    OdpovědětVymazat


  16. němňoukavá: Ale někdo přece říkal, že mu zmizela mrkev a zůstal jenom pytlík!

    Raven: To se musíš vetřít!

    OdpovědětVymazat


  17. Já se jdu nechat ostříhat někdy příští týden. Zkoušeli jsme něco trochu delšího, ale nemůžu si na to zvyknout, tak teda zpátky "na chlapečka" ;-)
    Tomíka (ano, Cheo, taky mám Toma) stříhám doma, ale tak krátký jako on to zas mít nechci...

    OdpovědětVymazat
  18. nikdy nemňoukala12. 3. 2010 16:05:00



    to bylo jablko;-)

    OdpovědětVymazat


  19. Proč je mi to celé tak povědomé...Jinak já kdysi byla dlouhovláska (sic jsem zase)s vlasy pod lopatky, šla ostříhat konečky a vzniklo mikádo.

    OdpovědětVymazat


  20. Myslím, že v hrůzných historkách o vlasech pořád vedu. Ještě jako škvrně jsem chtěla taktéž mikádo, kadeřnice byla ovšem zřejmě mentálně zaostalá, neb mě ostříhala na kluka - takže jsem v pěti letech měla na délku cca centimetrové vlasy (no, možná i centimetry dva. Ano, mám z toho trauma a doteď nerada chodím ke kadeřnici (ale teď mám tu svou, které se držím - ona ví, že se mnou nebude moc práce, já vím, že když jí řeknu, že chci účes "ráno vstanu, učešu a jdu", nebude z toho "ráno vstanu, umyju, budu půl hodiny muset vyfoukávat fénem a jdu").

    Raven: jak říkala Kopřiva, vetřít se musíš. Si vem, že to byl sraz bloggerů a mám já snad blog?

    OdpovědětVymazat


  21. Ness, máš, protože ty seš já. Říkal to alien.
    Promiň, já jsem si na to zas vzpomněla, protože ali se opět rozhod, že jsem autorka Kokota;o)

    OdpovědětVymazat