sobota 19. července 2008

Poníci

Bez sametu, zato s Bubínkem!
Jak někdo z vás mohl nečíst Plechový bubínek?


V pondělí jsem dokázala najít nový terminál hromadné dopravy, co víc našla jsem v něm i ten správný autobus do Prahy. V autobuse jsem přečetla prozatím nejlepší erotickou scénu v literatuře a na Florenci našla metro hned na první pokus, tentokrát ho nikam nepřestěhovali. A v metru našla Adlétku.

Adléta mě u sebe nakrmila a vzájemně jsme se napojily flaškou vína a poté vyrazily do kolejní hospody, což je něco, o co jsem v Olomouci byla krom jedné zkušenosti (v Doze jsou součástí lístku taky kondomy) ochuzena, protože blíž jsem to měla do Lazenky. Musím ovšem podotknout, že v Lazence se narozdíl od Blanice žádný tlustý Marcel pravidelně nesvléká, když se opije! Jak se mi poslední dobou stává častěji, vyhazovat nás chtěli už po jedenácté, takže zpočátku to vypadalo, že jako slušná děvčata budeme do půlnoci i s vyčištěnými zuby v posteli. To by ovšem Adléta nesměla při poslední objednávce pozvat dlouhovlasého barmana na panáka. Zůstali jsme i po zavíračce, s Dlouhovlasým barmanem, Druhým barmanem a na chvíli se tam objevil i někdo, kdo se jmenoval Milbert, měl potetované ruce a sekyru.
Adléta, já a pití zadarmo je celkem drsná kombinace, řeknu vám. Matně si vzpomínám, že jsem s Dlouhovlasým barmanem dlouze rozprávěla o filozofii a nějakou dobu taky plkala o Kantovi a nevím teda co, když o něm nic nevím.
Kolem jedné ranní jsem zjistila, že si musím jí vyndat čočky, a proto jsem si od Adléty půjčila klíče od pokoje. Prošla jsem kolem kolejbáby, vyjela výtahem do devátého patra, vyndala čočky, ukradla Adlétě z lednice kus šunky, sjela výtahem dolů a... nemohla najít východ. I domnívala jsem se, že jsem třeba sjela do špatného patra. Tak jsem znova vyjela do devátého a zase dolů. A přede mnou pořád jenom další a další chodby. Tak jsem to z toho devátého patra začala zkoušet po schodech. Vždycky mě to tak v půlce přestalo bavit a zase jsem vyjela nahoru. Mezitím jsem volala Adlétě, abych se jí zeptala, jak se mám dostat ven. Adléta samozřejmě měla telefon na pokoji. Nakonec jsem zázrakem nastoupila do druhého výtahu, který mě už vyhodil před recepcí. Vše mi trvalo asi půl hodiny a ráno jsem z běhu po schodech měla namožený svaly.

Druhý den jsem tři čtvrtě hodiny jela na Václavák (jak můžete žít ve městě, kde půl dne strávíte jenom přesunem z místa na místo?), kde jsem měla sraz s guano a s kretkou.
Reklamní vsuvka: Pizzerie Modrá zahrada je dementní, dementně řešená, že hosté u vedlejšího stolu rozlévají vaše pití, se třemi dementními číšníky a pravděpodobně i dementním majitelem vzhledem k tomu, že seděl vedle nás, ale nevadilo mu, že ještě čtvrt hodiny potom, co jsem řekly, že chceme zaplatit, se nic nedělo. Tak tam nechoďte. Popravdě nechápu, jak mohli mít plno.

Naše náladice byly prapodivné, tudíž se na peť a dev dostalo minimálně, ale snad jsem potěšila alespoň vtipem o poníkovi! (Budu vykládat na požádání a pouze osobně, protože je to jediný vtip, který si pamatuju.)
Poté jsem za jejich asistence hledala po knihkupectvích Plechový bubínek, který mi v únoru podle odcizili. Šest knihkupectví a od Grasse všechno, jenom ne Bubínek. A pak, v tom sedmém... nejdřív jsem myslela, že si ze mě kretka dělá jen ošklivou legraci, aby se mi pak s guano mohly smát, jak jsem tam běžela, ale...
Reklamní vsuvka: V knihkupectví Aurora měli zřejmě poslední dva výtisky Plechového bubínku v republice, pracuje tam sympatický a pohledný pán (škoda, že na zajíce je tady Adléta), a když se budete dostatečně tvářit jako student, dostanete desetiprocentní slevu!
Při této příležitosti také vyšla najevo šokující skutečnost, že guano ještě Plechový bubínek nečetla!
Stejně jako Danae, u které jsem ten večer cákala po kuchyni olej při tvorbě palačinek a prokázala, že u plotny jsem použitelná maximálně tak na to, když je potřeba někde něco otočit.
Vedle toho, že jsem byla svědkem přesatování strašilek (možná bych si je pořídila už jenom kvůli tomu, abych mohla říkat, že je přesazuju), byl večer, kdy se ke mně Danainy kočky přiblížily nejvíc na dva metry, korunován tím, že jedna z nich mi dovolila fyzický kontakt v podobě dvou doteků v místě lebky!

A pak jsem tři čtvrtě hodiny jela za Adlétou na kolej. Tam jsme vypily lahváče, podívaly se na film a šly spát.

Praha byla ty tři dny nějaká depresivní, i když možná jenom kvůli špatným asociacím.
Každopádně i holubi jsou tam drzejší. Jeden mi na Václaváku oklovával botu, ačkoliv jsem ho opakovaně kopala do hlavy.

Jo, a v noci z úterý na středu jsem u Adléty dostala křeč do lýtka a od té doby mě pobolívá. Určitě tam mám trombózu a až budu v letadlo, tak mi to vlítne do plicní tepny a umřu. Ale snad až cestou zpátky.
Vidíte, já ani nikoho nepotřebuju – sama si určím diagnózu, sama se i pohřbím a sama si i řeknu projev! Jsem zcela soběstačná!

17 komentářů:

  1. Já bubínek také nečetl...

    ...a dosud se nenašel nikdo, koho bych tím pohoršil.

    OdpovědětVymazat


  2. Já bych tě naopak po naší zkušenosti korunovala na palačinkového experta! Naše večeře najednou chutnala o sedmdesát procent líp a olej sem tam cákala jenom já :)
    No nazdar, teď jsem nejen nebubínkář, ale také osoba, co ještě nečetla nejlepší milostnou scénu v literatuře. Alespoň jedno z toho budu muset časem napravit ;)

    OdpovědětVymazat


  3. No jo, jenže pomysli na to, že tvou diagnózu mohl určit nějaký pohledný doktor! A ty by ses o to svou soběstačností připravila.
    Do háje, já si snad ten Bubínek fakt seženu. Začíná mě to zajímat čím dál tím víc.
    A pokud z těch palačinek nestoupal podezřelý našedlý dým, tak to bylo ještě dobrý. Ale je fakt, že jsme z toho se ségrou aspoň chytly záchvat smíchu (když už se to moc jíst nedalo, neboť to bylo vážně podezřele přičouzené. Ale naštěstí se jednalo jenom o tu jednu).

    OdpovědětVymazat


  4. Matyldo, tys byla v Praze a nic jsi neřekla! Danae, Matylda byla v Praze a tys mi nic neřekla! Já vím, že jsem se tě v pondělí pokusila opít a tak, ale tohle jsem si nezasloužila. Přitom víš, že v úterý jsem potřebovala duševní podporu!

    OdpovědětVymazat
  5. Julie,

    dyš ono se to upeklo v podstatě den předtím odpoledne a já úplně něvěděla, nakolik je to "veřejná" návštěva... čímž se opakuje situace, jak Danae z přehnané opatrnosti nepředala Severce Juliiny nacionále a ta pak málem zabloudila :(
    Tož se nezlob.

    OdpovědětVymazat


  6. Normální lidi v Pze nežijou a Pražákům, je to šumák. :) A v tej pizzerii - já to ani jinak v matičce nezažila. :((

    OdpovědětVymazat


  7. Danae: Ta milostná scéna je podstatně kratší;)

    Veve: A do rakve by mě moh připravovat pohlednej pohřebák, co?;)

    Julie: Když ona tam přijela dost nečekaně a netušila, že by ji Julinka chtěla vidět! A už vůbec netušila, že Julinka zrovna potřebovala psychickou podporu - o tu su musíš říkat, protože lidi jsou blbí, musíš hlasitě fňukat a dožadovat se pozornosti!

    Phere: A to bych přitom řekla, že čím víc na západ, tím by to mělo být lepší, ne?;)

    OdpovědětVymazat


  8. Kopřivo: tak samozřejmě! Pro tebe vždy jen to nejlepší!

    OdpovědětVymazat


  9. Veve, takže to jí teda budou rakev vybírat podle toho, jak hezkej truhlář jí dělal?

    OdpovědětVymazat


  10. galahade, tak nad tím jsem nepřemýšlela. Ale myslím, že rakev by si měla vybrat už teď, aby se jí líbila.

    OdpovědětVymazat
  11. No tak samozřejmě!

    Vždyť se v tom bude válet celou smrt...

    OdpovědětVymazat


  12. To je pravda! Navíc jak by se cítila před návštěvami, kdyby měla hnusnou rakev? Já bych se tedy styděla je pustit dál.

    OdpovědětVymazat
  13. Takže jasný, jo?

    Žádná krabice od bot! Viděl bych to na mahagon s bronzovym kovánim a sněhobílym saténovym polstrovánim...

    OdpovědětVymazat


  14. Rakev hlavně s výklenkem na sud a na chlazení!

    OdpovědětVymazat
  15. No a hele...

    ...nechceš teda rovnou pohřbít v tom sudu s pivem?

    OdpovědětVymazat


  16. To se možná jmenuje nějak nijak...

    OdpovědětVymazat
  17. To je možný,

    nechce se mi citovat Shakespeara, ale víš, jak je to s těma jménama, viď?;-)

    OdpovědětVymazat