neděle 11. listopadu 2007

Vlakové historky

Udělejme z toho tradici. Můžeme to pak vytisknout, svázat a prodávat cestujícím čekajícím na zpožděný vlak.

Ve středu jsem v kupé cestovala s bývalou stavbyvedoucí, v současné době se živící jako odhadce nemovitostí nebo jak se tomu říká. Do té doby jsem cestou do Olomouce nikoho zajímavého nepotkala, maximálně tak dvě učitelky z Těšína.
Odhadkyně se dala do řeči s Blondýnou s řízkem.

Příběh s happy endem: Odhadkyni zazvonil telefon. Volal jí chlápek a chtěl, aby mu přijela odhadnout jeden dům. Byl to Cikán z Bruntálu, který zbohatl na tom, že kupuje rozpadající se domy, opraví je a pak prodává. Má hodně zaměstnanců, ale jenom tři z nich jsou taky Cikáni. Nechce je moc zaměstnávat, protože jsou prý nespolehliví.
Tenhle Cikán říká, že jeho největší štěstí v životě bylo, že potom, co se jeho rodiče přestěhovali ze Slovenska do Bruntálu, bydlel hned vedle školy. Když tam nepřišel, učitelka si pro něj došla domů. Takže nejenom, že základní škola na něm zanechala nějaké stopy, ale ještě se potom zvládnul vyučit.
Když bylo jeho učitelce něco přes sedmdesát, musela opustit byt, kde celý život bydlela. Cikán si ji našel a ona teď zadarmo bydlí v jednom z jeho domů.

Příběh bez happy endu: Soud jí přidělil odhad statku v uvozovkách, protože co celého toho "statku" by se vešla tak jedna koza. Majitelka zemřela a tři synové s manželkami se na dědictví za přítomnosti odhadkyně a notáře přijeli podívat. Manželky se div neporvaly i kvůli hrnečku na poličce. Na statku se objevila sousedka, že maminka si u ní před smrtí něco nechala. Manželky zpozorněly. Sousedka přivedla pejska. Manželky se poprvé na něčem shodly – že pes se nechá utratit.

Příběh s otevřeným koncem: Tenhle případ dostala asi před třemi lety. Zemřel majitel pěti činžáků v Praze. Měl tři děti a pak ještě platil na nemanželského syna, kterého si před šestadvaceti lety pořídil někde na vojně. Syn byl mentálně postižený a matka ho dala do ústavu. Když se dozvěděla, že majitel pěti činžáků v Praze zemřel, po šestadvaceti letech si syna vzala z ústavu domů a přihlásila se s nárokem na dvanáctinu dědictví. Asi pět milionů. Které chce vyplatit a nechápe, že většinoví vlastníci nemají povinnost domy prodat. Případ se ještě pořád táhne a odhadkyně zatím nedostala zaplaceno za svou práci.

Příběh pod čarou: Sestřenice s bratrancem, dva studenti, budou muset zaplatit dvacet tisíc. Za byt, který jim máma odkázala. A takhle daň z hovna by stát nechtěl?
Tenhle stát dokázal dohlédnout na to, aby se dodrželo právo otce podílet se na výchově nejmladší dcery. Už ale nějak nezvládnul pohlídat, aby otec splnil povinnost na dceru a další dvě děti platit. Pětasedmdesátiletá prateta asi bude někde po nocích uklízet. Nedivím se jí, že nechce jít k příštím volbám. 

Žádné komentáře:

Okomentovat