sobota 28. dubna 2007

Viděli jste hořet choceňskou sokolovnu?

Ne? Tak to víte hovno o životě!

"Stejně to ale musela bejt docela síla, co? Když to tak dlouho stavěli a najednou jim to chytlo..."

"Prosim tě, nám zase v Chocni shořela sokolovna!" zneuctila Sancha ve čtvrtek auru základního kamene Národního divadla.

"No jako promiň, ale sokolovna a Národní, to je trochu rozdíl."

"Náhodou se celá Choceň přiběhla podívat na náměstí, jak to hoří..."

My jsme se zase přiběhli podívat na Rock'n'Roll, protože když se tam před měsícem běžela podívat celá škola, já, Sancha, Kačátka a Tolstolobik jsme zrovna byli zase nekulturní a místo toho jsme se zřejmě běželi podívat do hospody. Reakce byly vesměs nadšené, proto jsme se rozhodly zneužít Tolstolobikova bytu (možná jsem spala pár metrů Julie) a udělat si menší výlet, který by zahrnoval poznání nejen kulturní, ale také by eliminoval počet hodin v pátek ve škole strávených (nakonec se nám jich podařilo eliminovat víc, než jsme plánovali, protože nejdřív jsme Tolstolobika nemohly dostat z postele – zajímavý, do postele jsme ho teda dostaly bez problémů, proč to jde vždycky líp dovnitř než ven? – a Tolstolobik potom blbě odbočil, takže jsme asi patnáckrát objeli IKEU, než jsme se dostali na dálnici). Moje reakce zase natolik nadšená není, protože to prostě bylo dlouhý, ty ohromně filozofické pasáže, které byly natolik filozofické, že si ani nepamatuju, o čem byly, mohli vynechat. Taky proto, že tam bylo děsný horko, až jsem se skoro šla zeptat, jestli jim to zase někde nehoří.

Vzhledem k tomu, že kvůli Tolstolobikovi jsme domů nemohli jet jako normální lidi metrem, poznala jsem dalšího člena jeho rodiny. Naposledy jsem se seznámila s jeho dědečkem, co bydlí kousek od školy ve finským domečku a který nás ze Socčiných narozenin odvážel domů a divil se, proč ve všední den jdeme domů už o půlnoci. Pokudivu už se vůbec nedivil, když sešrotovaná Socka otvírala dveře za jízdy. Tolstolobikův strýc mi je sympatický taky, protože autorádio mu hraje španělsky a taky vypadá trochu jako chasid. (Což mi připomíná, že izraelskou ambasádu hlídají sakra hezký chlapi.)
Napadlo mě, že kvůli rodině nastávajího bych se klidně i vdala. V tomhle případě mi v cestě stojí jen jediný problém a to fakt, že Tolstolobika bych si teda nevzala.

Když jsme se pak o chvíli později všichni čtyři váleli po matracích na zemi, pili šampaňské, co Tolstolobikova máma náhodou nechala v lednici, jedli dort vlastnoručně upečený Kačátkou a Tolstolobikem, který Sancha dostala k narozeninám (kdybyste Tolstolobika znali, nepřišlo by vám divné, že jedeme do divadla a on do auta nakládá takovou tu chladící krabici. Mně dokonce ani nepřišlo divné, že mi tvrdí, že v ní má křečka.) a mimojiné taky pomlouvali spolužáky, tentokrát ty, kteří si to zaslouží a ne ty, které jsem pomlouvala doteď, a z nichž si to nezasloužila asi tak polovina (pomlouvali jsme Madame. Já vím, že je ošklivé mít hezký pocit, když češtinářka okomentuje její seznam přečtené litaratury čítající asi osmnáct titulů, mezi nimiž se nacházel i Harry Potter, slovy "To je teda dost hrozný" a v souvislosti s maturitní slohovkou se jí vysměje – "novinářka a neumí syntax," ale rozčiluje mě, když existuje příliš velké množství nadaných lidí, o kterých není slyšet, protože jejich místo zabírají podobně ukňourané holky bez talentu s obrovským sebevědomím bez důvodu jako je Madame.), ha, a teď konečně dokončím větu (můžete si to přečíst ještě jednou od začátku a bez závorek), právě v tuhle chvíli, při druhé skleničce šampaňského mě napadlo, že strašně nechci jít dál. Že to všechno uteklo moc rychle. A že chci zůstat přesně v tomhle okamžiku, v různých variacích na jednopokojový byt, několik lahví šampaňského, dva talířky a dvě vidličky pro čtyři lidi a na nafukovací matraci, která mě odmrštila skoro na zem pokaždé, když jsem se pohnula.
A když jsem ráno dopíjela teplý zbytek v poslední lahvi šampaňského, ještě pořád jsem věděla, že nechci jít dál, ale přitom potřebuju.
A že teda půjdu, už jenom proto, že ostatní by se mnou stejně nezůstali, ale jednoduchý to nebude a taky se to budu snažit uměle prodlužovat. Například jsme se shodli, že kdejaký Japonec zná Prahu líp než my a Tolstolobikův byt poskytuje ideální výchozí bod. A tentokrát žádný hospody, ale fakt památky! A ne, hospoda starší deseti let není památka.

18 komentářů:



  1. Tak ten pocit znám taky, nechtít jít dál. A že jsem tak smělá, kam dál? Do Brna se náhodou nechystáš? :-)

    OdpovědětVymazat


  2. Izraelci? Fakt? Asi se budu muset jít podívat.
    Chválím tvé kulturní sklony, ale podle mě to přeháníš. Existují hospody starší deseti let, které jsou kulturními pamatákami. Z okolí Izraelského velvyslnectví bych vybrala zejména zájezdní hostinec Na slamníku, který se dokonce dostal i do publikace o Praze šest a kde mají skvělej nakládanej hermelín. Potom doporučuji hospodu Nad královskou oborou (tím se myslí stromovka), ta sice není tak stará, ale zchudlí studenti nedaleká AVU tam čas od času platí obrazy, takže je možno ji považovat za galerii. Vetšin obrazů je sice pěkně hnusná, ale takhle v létě si člověk může vzít pivo ven na zídku. A dole ve Stromovce je stánek zvaný Šlechtovka, kde bývá spousta koncertů.
    Nicméně pokud si myslíš, že je strašný, jak kdejaký Japonec zná Prahu líp než vy, uvědom si, že po měsíci stráveném v Praze zná každý nepržák Prahu destkrát líp než my domorodci.

    OdpovědětVymazat


  3. Ness: Do Brna ne, protože měli strašně nepřehlednou nabídku oborů:o)))

    Julie: A zrovna od tebe bych čekala, že budeš před izraelským velvyslanectvím denně obcházet;o))
    Děkuji ti za hospodské tipy, Tolstolobik nás i přes mé jasně definované přání "CHCI DO HOSPODY" totiž zavedl do pizzerie. Příště už se nenechám!

    OdpovědětVymazat


  4. Nepřehledná nabídka oborů? Na co se prosím tě hlásíš, že se ti zdá nepřehledná nabídka oborů?

    OdpovědětVymazat


  5. V Brně na nic:o) Prostě jsem vlezla na stránky a nebyla jsem se schopná zorientovat v nabídce, případně, když už jsem něco našla, tak jsem zase nemohla objevit, co po mně budou chtít u přijímače. Navíc mě docela děsily ty scio testy, a jelikož už jsem v tu dobu ideální obor našla někde jinde, tak jsem se na to vykašlala:o)

    OdpovědětVymazat


  6. A v Učitelských novinách nebylo nic?
    PS: Pořád jsi neřekla, co že je to ten ideální obor pro tebe, to by mě docela zajímalo :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Pokud jde o ty hospody...

    ...včera jsem se zamiloval! Hostinec u starejch hadrů. Absolutně genitální pajzl. Doporučuju vřele...

    OdpovědětVymazat
  8. galahad

    Tak tam zásadně chodím s vlastní skleničkou, Jarem a hadrem na stůl:D

    OdpovědětVymazat
  9. Ailin...

    ...na první pohled to tam k drobnému odporu svádí, ale až tak hrozný to nejni... V podstatě stačí se po každý návštěvě důkladně umýt:-)

    OdpovědětVymazat


  10. Ness: Já ti už nevím. Možná bylo, ale když jsem to pak hledala na stránkách, tak jsem nic nenašla. Ale prostě jsem se do Brna nepřihlásila na nic, mimojiné proto, že jsem viděla ty sciotesty:o)
    Pak jsem si říkala, že jsem možná měla, ale minulý týden přišla spolužačka s tím, co bylo v přijímačkách na španělštinu - přesně to, co mě může nasrat. Věci, které nejsou v osnovách pro střední školy, ale cpou se do přijímaček - např. najít v textu chybu, kterou nenašel nikdo, protože se jednalo o použití předmětu na nesprávném místě ve větě. (Ale není to jen záležitost Brna.)
    http://academica.centrum.cz/studium/clanek.phtml?id=1940
    ;o)
    Ideální obor anglická - španělská filologie

    OdpovědětVymazat


  11. Tak po těch izraelcich zkus hodit okem, kdoví...ale předtím si proklepni jejich rodinu, jestli by se tï hodila do krámu...
    dál se nechce(tělo) nikomu, ale to neznamená, že všechno co zažíváš teď bude pryč...jen to nebude tak často...ale přijdou jiný věci, fakt
    jo a dojíždět teplý šampáňo, to je teda kultůra...sis to mohla zrovna naředit ironem

    OdpovědětVymazat
  12. Za Stary hadry

    lobuju i ja, stejne jako za vinarnu kousek od Hadru, na Kodanske ulici :-)

    OdpovědětVymazat


  13. Kopřiva: Tvůj reakční čas je fakt úžasnej...to bylo řečí, jak tě zajímají komenty, seš vděčná když ti někdo pošle link abys tam hned přiběhla a tady zatím all dead...si tě mám jít hledat k tý amasádě či co?

    OdpovědětVymazat


  14. maverick: 1) Už jednou jsem ti vysvětlila, že ty možná celý den trávíš u compu, protože u něj pracuješ. Jsou lidé, kteří nikoliv. Takže tak,

    2) Už jinde jsme si ujasnili, že si s tebou budeme hrát, jenom když nebudeš nudný a trapný.

    3) Jaký link?

    4) Na kultůru já nehraju.

    OdpovědětVymazat


  15. tak to že na kultůru nehraješ vidím z tvého uvítání po tolika dnech...a) ted tady trávím přesčas, jen qůli vám, a vy mi pořád jen nadáváte :-( jedna že plním vyhledávače jejím jménem, ty zase todle...na to jak jste žebrali abych vám to tu obohatil si mě moc nevážíte :-) ... ten link byl jen příklad, tos psala u petulky, že seš ráda když ti lidi pošlou link na diskuzi o tobě aby ses mohla zapojit a tak... PS: protože si se mnou hraješ tak soudím, že moje šnůra vtipů trvá a nejsem nudný, super... :-)

    OdpovědětVymazat


  16. Ne, napsala jsem, že když už by se věci týkající se mě, blogu, nebo čehokoliv, co jsem napsala, neměly řešit u mě v komentářích, ale příspěvkem na vlastním blogu, jak psal Roj, tak na to samozřejmě chci upozornit.

    A teď nás prosím omluv, už klidně můžeš jít z práce domů, protože teď máme práci zase my.

    OdpovědětVymazat


  17. Kopřiva: Nebuď tak pedantská, slovíčko sem, slovíčko tam... Já to nehledal. Aspoň vidíš, že hltám každý tvoje slovo a místo abys mě pochválila tak zas kéruješ...A co můžete dělat? A kdes byla? :-)

    OdpovědětVymazat


  18. kdyby se ti zdálo, že sem dotěrnej, tak žekni :-)

    OdpovědětVymazat