sobota 3. března 2007

O těžkém údělu bloggerském

Největší kurva není štěstěna, ale anonymita.
I když těžko říct, jestli lze nadávat něčemu, co podle některých ani neexistuje.

Přesto – s naivitou mých tří blogů, z nichž dva byly kvůli anonymitě zrušeny – ještě pořád věřím, že skutečně existuje, byť jen jako "muška zlatá". Je značně pomíjivá a ve většině případů jen dočasná. Ovšem snad nikde jinde nehrají tak velkou roli náhody a Murphyho zákony. Stokrát může můj spolužák gůglit mé jméno, školní přezdívku, nebo přezdívku v e-mailové adrese a nenajde mě. Pak ho jednou nostalgické vzpomínky zavanou k Večerníčku a má mě.
Jak nefér, že? Ovšem blogger musí počítat se Štaflíkem, Špagetkou, nahými maminami i s tím, že neudělá maturitu.

Některým* to vadí, a tak se jistí, jiným je to jedno. Poslední dva odkazy se skutečně nemusí o anonymitu bát- kdybych odkaz na blog dala partnerovi, kamarádům, dokonce i pár profesorům, taky bych si klidně založila blog www.jananovakova.bloguje.cz. Ale pak bych se taky nesměla divit, když mi v komentářích partner sdělí, že kvůli jeho špinavým ponožkám uprostřed obýváku jsem zbytečně hysterická, když mi přitom v kuchyňském dřezu začaly kvasit zbytky od čtvrtečního oběda, nesměla bych se divit, když mi spolužačka jako reakci na článek o jejím "a co to bylo ten adenauer?" vmete do tváře, že přechytralá blbka jsem tady já a na první pohled to není poznat jenom kvůli barvě vlasů, a v neposlední řadě bych se nesměla divit, až se na mě kvůli blogu někdo nasere opravdu. A to já bych se právě divila. Takže tu jsou dvě možnosti, jak tomu zabránit; jedna je téměř stoprocentně účinná – nepsat nic, co by se nějakým způsobem mohlo dotknout případných čtenářů. Tuhle metodu jsem vyzkoušela u druhého blogu. Trvalo to půl roku sporadických a nezáživných příspěvků. A děsně mě to nebavilo.

Pak je tady ta druhá možnost – pokusit se o anonymitu a psát si, co chcete. Pravděpodobnost, že vás chytí, je asi stejně velká, jako když před každým pohlavním stykem vezmete deset kondomů, dva propíchnete, zamícháte a jeden pak vyberete. Jo, náhoda je svině. I v tomhle případě záleží na tom, jak má známý u vyhledáváče "šťastnou ruku." (Kdybyste prosím byli schopni si asociace se šťastnou rukou nechat pro sebe, sexuální metafora byla ukončena tři věty zpátky).
Tuhle metodu praktikuju teď. Odkaz na blog dostal jen jeden člověk, kterého jsem osobně znala dřív, než jsem začala blogovat – i když mám dojem, že můj blog čte ségra, mimojiné proto, že na ten svůj si dala stejný podtitul jako mám já:o)(Jinak, ségra, až teď změníš adresu a pak se budeš divit, že jsem tě zase našla, tak nehledej v čem je příčina, ale v kom. *šeptá*: odkazy! odkazy! odkazy!)
Nicméně počítám s tím, že jednou se tady objeví někdo, kdo nemá. Ale nevím, jak mi bude, až si někomu, kdo sem dostal odkaz, protože jako spolutrpiteli se mu třeba nad tímhle, tímhle, tímhle, tímhle, tímhle nebo třeba nad tímhle zvedne nálada, zvedne taky kufr, protože najde i tohle, tohle, tohle, nebo třeba
tohle.

Asi mi budou říkat, že nejsem objektivní. Samozřejmě, že nejsem objektivní, kdybych chtěla být objektivní, píšu do školního časopisu (kdybychom nějaký měli. Ale možná proto ho nemáme. Bojí se, že bych chtěla dělat redaktroku.) Asi mi taky budou říkat, že jsem zlá a moje frustrace by šla řešit jinak. Jistě. Mohla bych třeba přijít za Rysulkou a říct: "Já vím, že máš Sissi strašně ráda, ale víš, ona nebyla jediná historická postava, víš, a nemůžeš o ní začít mluvit, když se zrovna bavíme o karibské krizi." Anebo třeba vysvětlit Blběnce: "Víš o tom, že existuje takový druh Cosmopolitanu, který má třeba tři sta stran, vyskytuje se v něm spousta přímé řeči, nejsou v něm reklamy, stvořil ho jenom jeden člověk a prodávají ho v knihkupectví?"
Jo, to bych mohla. Ale mám málo času a hrachu.

Pokud dojde k takové situaci, nebudu už pravděpodobně mít možnost cokoliv vysvětlovat, takže můžu jenom doufat, že "oběti" se dostanou i k mému skromnému prohlášení:
Nemůžete tvrdit, že něco z toho, co jsem tady napsala, není pravda. Ačkoliv je to velmi lákavé a internet k tomu poskytuje rozsáhlé možnosti, nevymýšlím si tady. Věci, které jsem napsala před dvěma lety, bych dneska zřejmě napsala jinak. Ale nebudu je předělávat ani mazat. Ono ani tak nezáleží na tom, co se interpretuje, jako na tom, jak se to interpretuje. Kvůli dvojí interpretaci jsme teprve nedávno se Sockou zjistily, že chodíme ke stejnému gynekologovi (och ano, tomu se říká vrchol intimity – mohly bychom si snad být ještě blíž?!). Podle Socky je tamnější sestře "asi osmdesát a blbě slyší, takže mluví děsně nahlas a do čekárny je všechno, co řekne, slyšet. Třeba tam přišla ženská a vážili ji a pak slyšim tu sestru: "Né sedmdesát, sedmdesát pět..." Anebo se z ordinace do ticha čekárny ozve: "A výtok máte?" "
Moje interpretace: Sestře není víc než pětašedesát, je celkem rázná, ale jinak poměrně milá (nechodila bych někam, kde maj zlý sestry!). Nemluví nahlas. Jenže dveře do ordinace jsou holt typický dveře do ordinace. A je fakt, že sestra si s nějakým falešným studem hlavu neláme a zřejmě v rámci zrychlení práce se vás už v čekárně táže, co máte za problém, tudíž celá čekárna už určuje diagnózu ještě před vyšetřením. S kapavkou bych tam asi nešla.
Každopádně ze Socčina vyprávění jsem nepoznala, že se jedná o tu samou sestru.
S blogováním je to stejné. Jedna událost, více interpretací. Někdo se pobaví, někdo zkonstatuje, že kecám. A já píšu pro tu první skupinu.

A ještě pár osobních vzkazů:
tati, jestli tohle někdy budeš číst, tak to nechci vědět!

pane řediteli, jestli tohle někdy budete číst... uznejte, že jsem k vám ještě velmi velkorysá a to, co tady popisuju, je jen ubouhoučký odvar reality. Pozdravujte ode mě finanční úřad.

Tak to by bylo.

Blogger tedy musí počítat s možností ztráty anonymity kvůli náhodě, kvůli odkazům kdekoliv na internetu, případně kvůli odkazu kdekoliv v tisku. Blog není intimní záležitostí. To, že do něj několik intimních záležitostí zaznamenáte, z něj jako z celku intimní záležitost nedělá. Proto nerozumím, když někdo napíše příspěvek a pak se diví, že v komentářích nachází i negativní reakce a křičí, že "blog je přece osobní deníček, kam si autor/ka zapisuje, co chce, a čtenáři do toho přece pořádně nevidí, protože internet zkresluje" a odmítá pochopit, že k osobnímu deníčku na internetu si taky každý může napsat, co chce, ačkoliv kvůli internetovému zkreslení nemusí záležitost dokonale pochopit. Jako vrchol všeho se pak případnému "prudiči" zakáže komentovat.
Intimního blogování také docílíte zaheslováním blogu. Ale neříkejte tomu pak prosím blogování. Nechápu, proč se někdo, kdo píše něco, co se má dostat do ruky jen některým lidem, obtěžuje se zakládáním blogu, když si rovnou může zařídit papírový deník nebo si historky a myšlenky naťukávat do Wordu a ukládat do složky "Deník", případně je pak mailem rozesílat přátelům. **
Proto taky rady (viz dále) bloggerům (bloggerům, nikoliv deníčkářům), že pokud si chtějí uchovat anonymitu a soukromí, můžou blogovat pod heslem, považuju za "mimomísové".

Ano, přiznávám, nebloguju kvůli sobě. I když vlastně jo, protože všechno, co děláme, děláme nějakým způsobem kvůli sobě. Ale bez vás by mě to ani z poloviny tak nebavilo. Kdybych několikrát za sebou nenašla u příspěvku několik komentářů, už dávno bych s tím sekla (což není výhružka, že všichni musíte ke všemu něco napsat, jinak končím, to jenom projevuju vděk;o) ). Miluju Top List. A nejvíc ho miluju, když na něm vidím vysoká čísla. Když se někdy přehoupne přes obvyklý průměr, hledám, kde je na mě odkaz. Ano, chci, aby mě lidi četli a nebudu pokrytecky tvrdit, že píšu prostě proto, že mě to baví a neobejdu se bez toho, a je mi jedno, jestli si můj výlev přečte lidí deset, nebo padesát. Nechci, aby mě četli mí blízcí, ale přitom chci pochytat co nejvíc cizích duší, které budou komentovat, stanou se stálými čtenáři a přidají si mě do odkazů.

Něco vám teď povím – můj největší bloggerský problém spočívá v tom, že začnu psát kvůli nějakému podnětu a během pár odstavců se dostanu úplně někam jinam a původní záměr se často vytratí úplně. Takže ještě jednou.
Dneska oním podnětem byla "aféra" s půvabně svěžím blogem. Odkaz přidávat nebudu, protože nevím, jestli stále ještě platí embargo a v blogosféře stejně platí, že "kdo hledá, ten najde."
Asi jsem to všechno špatně pochopila. Domnívala jsem se, že to, s čím má bloggerka, jejíž blog se ocitl v jednom celkem čteném plátku, problém, je fakt, že pravděpodobnost jejího odhalení už není "dva propíchlé kondomy ku osmi normálním", ale značně vyšší. Jenže když jsem se dneska vrátila do diskuze (která infikovala i další blogy) pod článkem, byla jsem celkem nemile překvapena. Diskuze se buď ku své škodě posunula úplně někam jinam, anebo ani nikdy nebyla tam, kde jsem myslela, že je. Už nejde o vztek nad ohrožením anonymity, ale o jakési vztahovačné prskání nad detaily. Nevidím ve slovním spojením "mladá dáma" či "půvabně svěží blog" ironii a to jsem, prosím, vztahovačností a paranoiou téměř proslulá a ve větě "dneska ti to sluší" slyším "ta sukně je moc krátká, más křivý nohy."
Zřejmě několikastranné nepochopení. (Do článku byl dokonce můj komentář zařazen "mezi nejšťavnatější diskuzní příspěvky" (a mně by přitom úplně stačilo, abych se dostala na stránky školy!) díky zmínce o Lize na ochraně bloggerů. A byla jsem nepochopena! Jak bych si to asi představovala... No, pokud by Liga zjistila, že některý z jejích členů byl odhalen, šmírák by byl zajat a zastřelen, aby dál nemohl šířit odkaz – žádná malicherná autorská práva! :o) )
Je to stejné jako v případě BSOVN (bloggerky s odkazem v novinách) – se samotným článkem můžu až na detaily, které jsou prostě výsledkem toho, že neblogger bloggera nepochopí;), souhlasit, ovšem diskuze pod ním pro mě shodila jak celý článek, tak i jeho autora (ačkoliv ten se v ní shodil sám přidáním odkazu na Lauřin článek, s roztomilým přípodotekem "okouzlující"). Je to sice další bloggerské riziko, ale jak já nesnáším lidi, co se neobtěžují přečíst víc než jeden článek, na který někdo odkazuje, ale přitom z něj vyvodí zaručeně správné závěry – tudíž ze středoškolačky tu najednou máme vysokoškolačku ("nevěřím, že tohle opravdu píše vysokoškolačka!") studující bohemistiku ("ony ty holky z fildy vždycky byly kapitola sama pro sebe") plus rádoby shovívavé poznámky o věku, emoční ventilaci a "dloubnutí do bloggerského hnízda", jako kdybychom byli sekta vraždící neviňátka, ale nikdo se nám to dlouho neodvažoval zatrhnout a až pan Deyl nám vrazil dubový (bukový? osikový?) kůl do srdce. Být autorem, celou noc nespím a vzývám Internetového boha a ptám se ho, co jsem komu udělala, že zrovna já jsem dostala stádo těch nejhovadštějších komentátorů typu "vím o tom hovno, ale vyjádřit se k tomu musím."




* Ach jo, Lauro... tak aspoň náhradní odkaz
** Ach jo, Lauro...

15 komentářů:



  1. A co? Pán měl pravdu :-) Internet není vhodné médium po poloveřejné deníky. Předpokládám, že bys chtěla heslo :-) Budu na tě myslet.

    Stejně jsem delší čas uvažovala, jestli se můj postoj k blogu trochu nezměnil. A - asi jo.

    Každopádně, kdybys četla ten vzkaz - no asi ti ho pro zábavu pošlu, aby ses měla po večerech čemu smát...

    OdpovědětVymazat
  2. Jsi chytrá holka :-)

    Člověk má hned lepší náladu... zrovna jsem si nedávno říkal, jak anonymita na webu u zlých lidí ještě posiluje zlo.. ale vidím, že to platí i obráceně :-) Tedy u dobrých lidí posiluje dobro ;-)

    OdpovědětVymazat


  3. JInak upřesnění - použiju tvou metodu výtahů z diskuse :-)

    To píchání do detailů vzniklo asi takhle:

    BSOVN napsala: ach jo, to je děs, co se mi přihodilo, o nic takovýho jsem nestála, co teď budu dělat.

    Já jsem napsala: Nic si z toho nedělej, to se spraví. BTW, všimla sis, že to slohově nemá tu správnou úroveň? + jsem přihodila jeden zbytečně gnómicky formulovaný subjektivně vnímaný příklad. - Mea Culpa, uznávám.

    fiksu pojka: Lauro, to si nemyslím, můžeš uvést nějaké další příklady?

    Já jsem: uvedla další příklady - to jsou ty detaily.

    Příznivci D.D.: se do toho vložili a zahrnuli mě opovržením.

    Já: jsem se ještě chvíli pokoušela vysvětlit, že si myslím, že žurnalista by měl psát lépe, a že si nemyslím, že v rámci "odlehčeného žánru" nezáleží na kvalitě a fundovanosti pisatele.

    Příznivci D.D. se začali navážet do toho, že "taky nemám všechny čárky správně. Pokusy o vysvětlení, že to je normální, jelikože to nevydávám v časopise pro 20 procent populace (hrdými slovy pana D.D.), jsem vzdala hned v zárodcích. Opravdu to v tuhle chvíli řídily jen emoce.

    Já: jsem ukončila diskusi jako bezpředmětnou.

    D.D.: poslal VSOBN email s vysvětlením: "jak jsem to ve skutečnosti myslel" a vyjádřil politování nad tím, že jí zveřejněním způsobil nepříjemnosti.

    BSOVN: nevydržela s nervama a poslala D.D. omluvný email, v němž se kála pomalu i za to, za co nemohla.

    D.D.: uveřejnil na svém blogu svou vyhrocenou obhajobu. Čímž popřel vše, co napsal do toho emailu.

    Já: jsem to odmítla komentovat, protože mi to přišlo už zbytečně osobní a od tématu, a navíc v ní používal stejné jazykové prostředky, které jsem předtím kritizovala. A navíc - každý máme právo říct svůj názor.

    D.D. mi poslal na blog pomstychtivý vzkaz, že odteď všechno hnusné bude veřejně nazývat mým jménem a každý odkaz prolinkuje na můj blog. Čímž se zachoval mírně řečeno - dětinsky.

    Já: jsem svůj blog pro jistotu zaheslovala, neboŤ ačkoli chápu tvé morální rozhořčení nad tímto činem a s tvými argumenty naprosto souhlasím, v případě, že by svou rádobyvýhrůžku splnil, pak by ten blog jaksi stejně přirozeně zanikl. Pravděpodobnost propíchnutých kondomů se zvýšila asi tak na 7 z deseti :-(

    A víš co? Vlastně je mi to jedno. Jak jsi naprosto brilatně napsala - mám málo času i hrachu.

    Takže se možná snažím udržet při životě něco už polomrtvého, ale zkouším to. I když by se vlastně vůbec nic nestalo, kdyby ten blog zmizel.

    OdpovědětVymazat


  4. Laura: 7 z 10 už je dost:o)
    Rozhořčení nad heslováním není morální, spíš... spíš to prostě nechápu, protože mám dojem, že blogování tím ztrácí smysl. Osobně by mi chyběl ten pocit z každého komentáře od neznámého čtenáře, prostě to zavírání nových dušiček do hrníčku a ta radost, když se jim nepodaří utéct:o)
    Když mi pošleš heslo, budu tě ráda číst dál, ale sama si natruc neřeknu:o) Beru to tak, jako když jsem tenkrát na nový blog posílala odkaz, komu jsem chtěla (a na tebe jsem zapomněla fakt jenom kvůli tomu, že jsem místo "odeslat" zmáčka "odložit"!)

    Ad ještě jednou BSOVN. Já jsem u toho byla jen na začátku té diskuze, a jak už jsem napsala, pochopila jsem to tak, že BSOVN se bojí, aby ji kvůli tomu nenašli její známí, tudíž jsem s ní soucítila a bla bla... A pak tam dneska přijdu a nestačím zírat - přišlo mi, že tam najednou jako největší problém řešíte, že DD úmyslně BSOVN urazil "mladou dámou s půvabně svěžím blogem" a ačkoliv podobné obraty nesnáším, rozhodně mi to nepřišlo jako ironie s úmyslem někoho urazit. Potom se začala řešit kdejaká čárka (proto jsem taky dneska výjimečně překonala svou lenost a ten článek si po sobě přečetla:o) ) a vypadalo to, jako když soutěžíte, kdo na koho vyhrabe víc blbostí.
    DD na mě působil rozumně, stejně tak i většina článku "Bloggeři s pěnou u úst", jenže v komentářích pod článkem se zachoval jako blbec, ať už kvůli tomu odkazu, anebo tím, jak horlivě přikyvoval komentujícímu stádu. Docela obdivuju matejcika (ač s ním v mnohém nesouhlasím), že mezi ně vlezl - já si tady radši hrabu na vlastním písečku, protože mám dojem, že z jakékoliv rovnocenné diskuze s nimi mě už předem diskvalifikuje můj věk (páč zastydlá puberta mi zabraňuje racionálnímu myšlení), bloggerský status (bloggerstvo je jedna verbež a drží při sobě) a u některých mám ten dojem, že i fakt, že jsem ženská.
    Pomstychtivý vzkaz DD značně shazuje argumenty některých komentujících, že BSOVN je moc mladá a nepřipravená ke kritice;o) A já si opět můžu povyskočit, že věk je skutečně jen číslo;)

    OdpovědětVymazat


  5. milionar: Skoro abys radši nečetl ty ostatní články;o)

    OdpovědětVymazat


  6. Pokud tě to Kopřivo potěší, netuším, kdo ve skutečnosti jsi, jak se jmenuješ, ani jak vypadáš. Prostě se mi líbí co a jak píšeš, toť vše.
    Btw, taky jsem paranoidní (hm, to bude asi důvod, proč nemám svůj blog - teda hned po tom, že na pc jsem tupá a mám děsivě nudný a nezajímavý život) a vztahovačná (Proč mám pocit, že ta závorka za "šťastnou rukou" se vztahovala na mě? A zrovna když mě žádné nevhodné asociace nenapadaly...).

    OdpovědětVymazat
  7. lední brtník3. 3. 2007 20:32:00

    kauza dd

    je jedno proč si člověk vede bložík, každý má své důvody. jistě jimi není publikace v nějakém plátku.
    ale metoda sebrat si nějaký článek z blogu, vytrhat si z něj věty a tyto následně komentovat s tím, že nejde o rovnocenný rozhovor ale přilepování svých glos k cizímu textu, to je ta nejzbabělejší metoda zacházení s cizím textem. pan dd je tímto v mých očích obyčejným lidským trusem.

    OdpovědětVymazat


  8. Proč to nepřiznat, většina bloggerů asi čeká na mailu, až jim přijdou první příspěvky. Poslední dobou si taky říkám, že jestli to u mně bude takhle dále pokračovat, tak to zapíchlu úplně... píšu pro nikoho a ještě to najde někdo z mého okolí.

    OdpovědětVymazat
  9. Kopřivo,

    "...chci pochytat co nejvíc cizích duší, které budou komentovat, stanou se stálými čtenáři a přidají si mě do odkazů..."

    No já rád vyhověl;-) K Deylovi nějak nemám co říct. Osobně nemám dojem, že zmínit adresu weblogu by mohlo být nějak extrémně nebezpečné pro anonymitu bloggera, ale i tak se autor toho článku mohl alespoň zeptat, jestli může... Asi ho to nenapadlo.

    OdpovědětVymazat


  10. P.D. Chápu. A souhlasím, že to tím ztrácí smysl. Taky jsem přesně nechtěla, aby to vyznělo, jako že na sebe vyhrabujeme blbosti. Jen jsem se snažila podrobně odpovědět jedinému blogeru na tu jedinou otázku. Asi jsem to měla udělat přes email, ale ten na něj jaksi nemám. Takhle se na to nachytali lidi, kteří už jaksi nezachytili účel toho komentáře...
    Znáš ten pocit, že víš naprosto přesně, co se stane dál, ale nemůžeš s tím vůbec nic dělat, jen čekat, až se to stane a blahopřát své vlastní intuici?
    Tak tohle přesně mám i já.

    Každopádně, díky panu dd už mě kontaktovali dva lidé, kteří u mě nikdy předtím nebyli, a kteří ví, kdo jsem ve skutečnosti. Zdá se, že jsem nechala dost indicií. Chyba, nojo. Naštěstí to není nikdo z kategorie "pomoc, stěhuju se na Baleáry".
    :-(
    V tuhle chvíli můžu udělat jen dvě věci - buď to zrušit, nebo zaheslovat. S tím, že přijdu o "kouzlo náhodného kolemjdoucího". Jak to trefně nazvala ta s tím odkazem v novinách. Jenže tady už nejde o náhodné kolemjdoucí, ale na dav, co se ke mně chodí koukat jak do zoo. Přístupy za vřerejšek byly trojnásobné a převážně z TĚCH stránek.

    Uvidíme, nechám to týden vyhnít a pak to buď smažu nebo nechám tak.

    Asi nejvíc mě na tom mrzí, že jsem tě zklamala. Ale opravdu teĎ nevidím jiný rozumný východisko.

    OdpovědětVymazat


  11. Ness: Závorka se "šťastnou rukou" vychází ze zkušenosti z jedné nedávné diskuze, kdy mi bylo sexuální asociací odpovídáno i na slova jako "viset" a "stát":o) K lízátku se to nevztahovalo...

    brtník: Jako problém nevidím, že DD takhle okomentoval něčí článek jako odpověď na všechny komentáře, které k němu kdy kdo napsal. Kopírování textu taky někdy používám, protože odpovědi jsou pak přehlednější a je jasné, na co přesně se vztahují.
    Štve mě, že napíše kvalitní článek a je za slušňáka, načež v diskuzi celý jeho obsah shodí, skoro bych řekla popře, jako by snad do komentářů oko čtenářovo nedohlédlo.

    nevi: Jo, blogger visí na mailu a vzteká se, že bloguje.cz mu některé komentáře sprostě zapře:o)

    galahad: ... a takový, co komentujou pravidelně, i když já je komentuju jednou za půl roku, mám nejradší;o)
    Zmínit adresu blogu v tisku zvyšuje návštěvnost, tím pádem i počet rizikových objektů, které by tě mohly poznat - ale to bych taky nepovažovala za hlavní problém, jenže v tomhle konkrétním případě hrálo roli i to, že autorka si na blogu zvolila stejnou přezdívku, jakou používá i jinde, tudíž by se na její blog dostali i ti "nežádoucí" (viz prolínání světů u nevi).
    Každopádně tématem článku nebyl fakt, že bych považovala zveřejnění adresy blogu v novinách za špatné, ale to, co se strhlo potom.

    Laura: Zase si to tak neber - existují i horší bloggerské katastrofy (třeba blogy o miminech:o)) ).
    A nebylo by lepším řešením třeba blog přestěhovat? (cituji:"... a takhle taky dopadneš, když budeš měnit blogy.") Nebo možná spíš se zamyslet, jestli nejde překousnout, že tě bude číst i pár lidí, kteří vědí, kdo jsi ve skutečnosti.
    Ale kdyby ses přece jenom rozhodla pro vilu na Baleárech, tak mě pozvi, potřebuju si zlepšit španělštinu, abych rozuměla těm diktátorům;o)

    OdpovědětVymazat
  12. Kopřivo:

    ...takoví, kteří komentují pravidelně, se k tomu nemusí nijak nutit. A u sebe Tě vždycky rádi vidí...;-)

    A k tomu Deylovi asi vážně nemám co říct - nemůžu se totiž zbavit dojmu, že většina problémů, který se v souvislosti s tim jeho sloupkem rozebírali, se mě nějak netýká... Nick mám všeho všudy jeden - ten blogovací. Jinde ho najdeš jen v mailovce a tam mi snad nikdo lézt nemíní... No prostě mám v tomhle směru klid, ani nevím, kde jsem k němu přišel:-) Tak...a teď mi můžete nahlas závidět;-)

    OdpovědětVymazat


  13. osikový ... každý s ní vedeme boj ... se sebe-důležitostí. Vyhraje každý, kdo se nad tím aspoň zamyslí.

    OdpovědětVymazat


  14. prani splneno, pridano do odkazu.
    Objevila jsem tohle misto dneska a jsem uchvacena :)

    OdpovědětVymazat
  15. Ahoj všichni, mé jméno je Safa El Sadat, jsem ženatý 20 let s manželem a máme dva syny starší 16 let a mladší než 11 let, můj manžel mě hodně miloval, ale dostal se do bodu, kdy se zapojil. se ženou, která je jejím spolupracovníkem. Nikdy jsem si to nepředstavoval, ale jeho postoj ke mně a mým dětem se změnil, jeho pozdní příchod z práce přemýšlel o tom, že zůstanu na mém 20. výročí manželství v březnu, jak slibujeme na Den svatby, 15 dní před výročí svatby. přiznal, že měl sex se svým spolupracovníkem.
    Přivedl ji na mou postel, když jsem byl v práci, to znamená, že mé pocity byly pro něj naprosto bezcenné, můj duševní stav je plný utrpení, myslím, že nemůžu zapomenout a obnovit bolest, tato žena má nad ním plnou kontrolu a Nikdy jsem to nechtěla dělat s násilím, chce mě vyhrát, když je rozvedená, řekla, že žárlí na náš vztah a ona mě zničí tím, že vezme mého manžela. Musel jsem o tom diskutovat s přítelem, který mě požádal, abych našel dobré kouzlo kouzla, na prvním místě jsem nikdy v tento pravopis nevěřil, ale musím to zkusit, když jsem narazil na e-mailovou adresu PROPHET NOSA UGO o tom, jak pomáhal tolik lidí. Lidé, aby se vrátili a pomohli opravit vztah a učinili lidi šťastnými ve svém vztahu a několika dalších příbězích o Duchovní nemoci a více, vysvětlil jsem jeho situaci a pomohl mi udělat nějaké modlitby, nějaké bylinky a kořeny a malou oběť, kterou jsem udělal. a do 7 dnů se vrátil, aby se omluvil a byl to pro mě jen zázrak, jsem rád, že mi pomohl a můžu s hrdostí říci, že můj manžel je se mnou znovu a teď je do mě zamilovaný jako nikdy předtím.
    Potřebuješ pomoc ve svém vztahu, jako dostat svého muže zpátky, manželku, přítele, přítelkyni, vyhrát loterii, bylinný lék na nemoc, HIV, STD, astma, artritidu, Fybroid, mrtvici nebo jakýkoli druh nemoci, duchovní problém, Job Promotion Spoty, diváci, kteří čtou můj příspěvek, který potřebuje pomoc, pokud jde o jakékoliv životní výzvy, by měli kontaktovat společnost PROPHET NOSA UGO a být rád, že jste to udělali.

    E-mail: nosaugotemple@gmail.com
    WhatsApp: +34631686040
    +17207992813

    OdpovědětVymazat