pondělí 26. února 2007

Pod bičem diktátorů dovolávám se mezinárodní bloggerské pomoci!

Ani revoluce už mi nepomůže...
Myslela jsem si, že prázdniny využiju k namáhavému plození maturitní práce, kterou musím odevzdat v termínu, který nepochybně omezuje některé z mých lidských práv (jen počkejte, až přijdu na to, které!). Představovala jsem si, že aspoň tři čtvrtiny práce udělám, i kdybych nechtěla – protože na předmaturitní testy se vykašlu, ze španělštiny je udělám a moje celoživotní úspory pokryjí zaplacení testů z dějepisu a ještě mi pár tisíc zbude (pokud pro mě ovšem u markraběte neplatí jiný tarif než pro Pítra). Pátek jsem si ještě nechala volný na léčení kocoviny z plesu. Od soboty mi v MP nepřibyla ani jediná věta. Všechno, čeho jsem byla za celý víkend schopna, bylo přečtení materiálů a symbolické podtržení některých míst. Ale né že bych snad teda místo MO dělala něco jiného, třeba aspoň něco z toho, co jsem si plánovala, že budu dělat, až budu mít čas... Dejte Kopřivě spoustu času a ona vám ho zabije. Přiznávám se, že za poslední tři dny jsem neudělala vůbec nic. Někdy tohle nic dělám, protože mozek si o to po namáhavých dnech řekne. Prostě jeden den mu dovolím jet na úsporný režim a nutím ho vykonávat jen základní funkce jako říct mi, že mám jít na záchod, že se mám najíst, že se mám nadechnout a že teď mám zmáčknout levé tlačítko myši a teď enter. Jeden den. Tři dny, to už je na provaz.
Večer se potom propadám do hlubin beznaděje, že takhle nikdy nevystuduju vysokou školu, protože takhle se ani na žádnou nedostanu, protože takhle ani neudělám maturitu, protože takhle mě k ní ani nepustí, protože takhle tu maturitní práci nikdy neobhájím, protože takhle tu maturitní práci ani nedodělám!

Kdybych si mohla vybrat dvě vlastnosti, které chci mít a nemám, jednou z nich by byla disciplína. Že když si naplánuju (plánovat to jó, to mi jde), že v sobotu dodělám přílohy ke Frankovi, že do čtvrtka dodělám Castra a pak změním politické prostředí a přesunu se do Chile, tak to taky tak (taktotakytak – zní to jak název vesnice někde v Mexiku) udělám a ne, že si v sobotu řeknu, že víkend ještě neskončil, a v pondělí, že prázdniny jsou přece dlouhý.
Je to můj problém s příliš velkým množstvím volného času. Špatně se v něm orientuju. Takhle taky zapomínám na narozeniny – týden předtím mě na ně kalendář upozorní, já si řeknu, že času dost... Jednou jsem zapomněla na tátovy narozeniny. Nechápala jsem, proč jde celá rodina někam do restaurace, a až když tátovi začali dávat dárky, hrklo ve mně, že vlastně no jo, ono už je šestnáctýho.
Druhou vlastností by byla rozhodnost. Dneska jsem s vozíkem kráčela Intersparem a tak dlouho jsem se nemohla rozhodnout, kterým vchodem tam vlezu, až jsem nakonec narazila mezi ně. A teď si představte, jak dlouho jsem vybírala dva grepy, když jich tam byla plná bedna!

Myslím, že jakmile se zase dostanu do časového tlaku, najednou to půjde. Když mě profesorka Pittová vyděsila tím, že obhajoby jsou 30., Franka jsem dopsala během týdne. Teď tam ještě potřebuju upravit několik detailů, takže včera byl jeho soubor otevřený celý den, aniž bych do něj udělala jedinou čárku.
Volný týden, kdy nemám nic naplánovaného, pro mě představuje rozplizlou časovou jednotku, kterou jaksi nedokážu uchopit. A to je zhouba pro mou pracovní morálku. Ale když vás celý život knížka baví nejvíc, když si ji musíte číst pod lavicí, kafe vám nejvíc chutná, když máte být za deset minut ve škole , kamarády chcete vidět nejvíc, když na příští měsíc nemáte v diáři ani hodinu volna, a jakmile byste tohle všechno mohli dělat v klidu, přestane se vám chtít, naučíte se rozplizlé a nekonkrétní časové jednotky ohraničit. Včera večer jsem se rohodla, že až dneska v sedm vyvenčím Barbuchu, nezalezu si pak zpátky do postele, abych se z ní vyhrabala v deset, ale místo toho si zalezu do vany, kde si přečtu noviny, potom pojedu na nákup pro ingredience na paellu, o kterou se zítra pokusím (a když už pošpanělsku, tak i se sangrií, a k sangrii je potřeba hodně ovoce, a jé, rybu bych si dala a hmm, co je tohle... a do konce týdne, než se vrátí rodiče, budeme jíst asi chleba s máslem. Ale co, když matka dokáže v Praze utratit několik tisíc za hadry – teda ne ona, táta – tak co bych já si nemohla utratit pár stovek za jídlo. Matčiných.), pak si udělám tu rybu, potom napíšu tenhle příspěvek a v šest jdu do hospody. A mezi dokončením příspěvku a hospodou mám aspoň tři hodiny, kdy už opravdu něco udělám.

A jestli mi chcete pomoc, tak se stavte udělat mi časové ohraničení – třeba mě tím vytrhnete ze spárů Fidela. Třeba Ben mi to slibuje už do července;)

31 komentářů:



  1. Milá zlatá... Takhle se máš cítít za sedm let, až ti bude bezprostředně hrozit vyhození z vejšky jenom proto, že už šest měsíců nejsi schopná předělat svou diplomku :-D Ale vítej v klubu, já celý život razila heslo "ono se to zvládne" a dycky to fungovalo. Teda až doteď, teď na mě evidentně začal zkouškovej anděl strážnej srát... :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Kopřivo...

    kdybys místo první osoby použila mnohem neutrálnější osobu třetí, myslel bych si, že píšeš o mě! A já odmaturoval a dokonce se i dostal na vejšku. Tak nesejčkuj!;-)

    OdpovědětVymazat


  3. Myslím, že aspoň vysokou bloggerskou máš jistou;)

    OdpovědětVymazat


  4. Nejen o tobě, Galahade :-). Při popisu plánování jsem si hned vzpomněla, jak jsem si pěkně naplánovala učení na zkoušky...abych pak s hrůzou zjistila, že jsem celý týden proflákala, zkouška je za dva dny a já neumím vůbec nic, tudíž poměrně přesně vím, jaký to je pocit. A přesně tohle jsem dělala i celý gympl (kdy jsem pak seminárky psala dvě noci před odevzdáním apod.). A odmaturovala jsem, dostala jsem se na výšku a dokonce jsem zvládla i zkouškové. S trochou šílenství, sebevražednými sklony a spoustou čokolády se dá zvládnout vše :-).

    OdpovědětVymazat


  5. Propadám hysterickému záchvatu smíchu. Zkus se někdy Lunkvil zeptat, jak sjem vypadala, když jsem v jednu v noci zjistila, že druhej den mám poslední možnej termín na zkoušku z filozofie. Nebo kju na to, jak jsem v sedm ráno dopisovala závěrečnou práci v Dánsku. Je fascinující, co všechno se dá zvládnout za jednu noc. Ale narozdíl od Ness si myslím, že to chce klid a spoustu kafe.

    OdpovědětVymazat
  6. Ness...

    jsi měkká. Vzpomínám si, že na střední jsme konstruovali převodovku a já na úkolu začal pracovat dva týdny po termínu odevzdání... Samozřejmým důsledkem byla patřičně zhoršená známka, ale ne až tolik, poněvadž pan profesor byl evidentně velmi potěšen už jen tím, že jsem mu to odevzdal...:-)))

    OdpovědětVymazat


  7. Laura: S takovou se tak daleko, aby mě mohli vyhazovat z vejšky, ani nedostanu;o)

    galahad: Tys vůbec nepochopil, že chci politovat, ne uklidňovat:o)))

    Ailin: Kolik se za to bere?:o)

    Ness: Copak čokoláda a kofein, chce to něco ostřejšího... od přednášky našeho ekvádorského lektora mi nejdou z hlavy účinky koky. Nemáte někdo cestu do Jižní Ameriky?

    Julie: Ptám se tebe a chci slyšet všechny drastické a nechutné detaily!

    galahad: Přesně takhle studovala Socka - profesoři vždycky vyhrožovali, že za každý den po termínu bude bod dolů, jenže Socka to vždycky odevzdala s takovým zpožděním, že i kdyby to měla na plný počet, tak už je stejně v minusu, takže nad tím profesoři nakonec většinou mávli rukou a strhli jí maximálně tak symbolický bod;o)

    Jinak včera jsem psala Sanche, aby mě povzbudila, že na tu práci taky ještě ani nemákla. Odpověď mě uklidnila: "Jak ještě? Dyť je teprve pondělí... jo, kdyby byl pátek, tak to je něco jinýho:) Takhle je ještě času dost:)"

    Jako já vím, že nakonec to snad zvládnu přesně tímhle stylem, že poslední týden vypiju deset litrů kafe a spát budu chodit ve tři ráno. Akorát mě štve, že přesně takhle dopadnu jenom kvůli vlastní neschopnosti využít volného času a udělat to v klidu.

    OdpovědětVymazat


  8. Panenko... Za prvé: Z našich osobních setkání jsem získal dojem, že na to litování Tě právě moc neužije, tak jsem Ti ho necpal... A za druhé: Mě teda sebral o něco víc, než jen symbolický bod... Tuším, že to byly krajně nesymbolické dva stupně... Ale v tu chvíli už šlo spíš o to, abych nějakou známku měl a mohl být klasifikován... Jaká ta známka bude, bylo nejspíš jedno už i tomu profesorovi. tak jsme se dohodli na trojce a spokojeně to na maturiťáku zapili;-)

    OdpovědětVymazat


  9. No tak neužije, nó, já se docela dobře zvládnu politovat sama:o)

    OdpovědětVymazat
  10. Hele víš co...

    pojď na pivo... A já Ti slibuju, že Tě budu litovat, dokud mě Gambrinus nepřepere...;-)

    OdpovědětVymazat


  11. Chceš politovat? Ty naše chudinko malá, žahavá, nic si z toho nedělej, bude hůř :o)
    A mimochodem, až budeš noc před odevzdáním ve tři ráno dopisovat poslední větu, tak si vzpomeň, že pod tlakem vznikají diamanty, třeba tě to pak povzbudí :o)

    OdpovědětVymazat
  12. Galahade...

    já taky neříkala ten drobný detail, že seminárky jsem psala pravidelně poté, co jsem ukecala profesorku, abych to mohla odevzdat později...ve čtvrťáku už to sice začalo být trochu nápadné, ale jinak jsem to s úspěchem praktikovala u všech projektů celé 4 roky. Měknu až teď, celé zkouškové jsem byla chodící směs čokolády, kafe, lecithinu a ginko biloby, dělalo to se mnou hrozné věci...ke konci už jsem byla na lidi i hodná!

    OdpovědětVymazat
  13. Ness...

    ...ale fuj teda!!!

    OdpovědětVymazat


  14. J� v�m, a styd�m se za to...

    OdpovědětVymazat
  15. Asi málo...

    ...když to klidně zveřejníš;-)

    OdpovědětVymazat


  16. To uvádím pro Kopřivu, jako odstrašující příklad :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Ness...

    ...v tom případě jsi zase hodná:-))))

    OdpovědětVymazat
  18. Ness;-)

    ...vidíš, že to jde:-P

    OdpovědětVymazat


  19. Jednoduchý recept, stačí jen den zabitý nudnýma přednáškama, hafo úkolů na krku a notebook, který se prostě na školní wifi nepřipojí a nepřipojí... A s Kopřivou jsem prostě solidární, páč v některých povahových rysech spatřuju určitou podobu:-)

    OdpovědětVymazat
  20. Ness...

    ...vždyť já neprotestuju. Na vysoký jsem chvilku pobyl a míru nasranosti z těch dob mám ještě v živé paměti...

    OdpovědětVymazat


  21. ave: Technicky vzato, pod tlakem vzniká taky hovno:o)))

    Ness: Zase tak špatně, abych byla na všechny lidi hodná, na tom nebudu, ale možná budu hodná na oponentku, aby se mnou nevyrazila dveře;o)

    OdpovědětVymazat


  22. Ave, ve tři ráno? Tomu ty říkáš tlak? Pch... asi budu muset začít vyprávět své děsivé historky.
    Takže (pro kopřivu s nechutnými detaily)- zkouška z filozofie - představte si vlahou letní popůlnoc, moje maličkost spokojeně icquje s Lunkvil, když tu si uvědomí, že by se měla podívat, kdy že je vlastně ten termín na zkoušku s filozofie, kterou musí udělalat, protože jí jinak neuzavřou index. Inu, tak se koukne. A ejhle, zkouška je druhý den (vlastně už ten samý den). Moje maličkost oznámí Lunkvil, že je v maléru a odchází si vyrobit kafe (stylem pustíme na nescafé horkou vodu z karmy, to je ten nechutný detail). Kupodivu nepropadne panice (nemá na to čas). Zkouška zahrnuje dějiny filozofie od samých počátků k osvícenství (nebo tak někam). Moje maličkost se zatím stihla naučit (respektive přečíst si a počmárat zvýrazňovačem) všechno od počátků až k předsokratikům (bohužel před předsokratiky je akorát tak autorova předmluva).
    V šest ráno jsem se dostala k jakémusi Georgi Barcleymu, který tvrdil cosi v tom smyslu, že reálný svět vlastně vůbec neexistuje, protože to nijak nemůžeme potvrdit. Absolutně jsem nechápala, proč se mu to někdo snaží vyvracet a usoudila jsem, že si půjdu na hodinku zdřímnout. Po té jsem vyrazila do školy. Tři hodiny jsem čekala až se dostanu na řadu a následně jsem dostala otázku Filozofie a křeťanství, na kterou jsem se vybodla, neb jsem usoudila, že to okecám. Ale bylo to za dvě:o)
    Závěrečná práce v Dánsku byla taky vtipná. Zajímavé na ní bylo to, že byla anglicky, kju mi ji kontrolovala, dodělaly jsme to někdy v devět ráno a já od té doby doopravdy nenávidím českej Word. Nicméně za tu jsem dostala devítku:o)

    OdpovědětVymazat


  23. Člověk chce bejt jednou optimistickej a vy do mě takhle :o)
    Jinak ve tři ráno mi, nezávisle na tom, co všechno se ještě musí dodělat, přestává fungovat mozek, takže tak :o)

    OdpovědětVymazat


  24. Kopřivo, já taky neříkala, že na všechny...jsou jisté hranice, na které ani zkouškové nestačí :-).
    A obdivuju Julii, protože ve tři ráno by můj mozek prostě odmítl jakoukoliv spolupráci. A pak by mi ještě vypnul ráno pomstychtivě budík, abych zaspala, jak to už před zkouškama dvakrát udělal :-(.

    OdpovědětVymazat


  25. Julie: Ve tři ráno je dost, páč já jsem ještě malá.
    Ad to kafe - kdosi mi vyprávěla, že měl profesora, který když dopil kafe, tak si zbytek logru šel zalít vlažnou vodou z umyvadla. Což mi přijde ještě o něco nechutnější.
    Ad filozofie - zahrnovalo to i mé oblíbené monády?:o)
    Ad Word - pracně jsem si nastavila španělskou klávesnici, abych mohla používat tohle ñ a tak různě, pak jsem pracně přicházela na to, jak se na tam dělají čárky a to ostatní (závorky a úvozovky jsem nenašla doteď, takže kvůli nim musím nastavovat českou), jenže ta španělská klávesnice se mi nenápadně nastaví, i když ji zrovna nehci, načež pak přijdu na to, že na icq mám všude místo háčku číslice a pomíchaný Z/Y.

    ave, Ness: Mně mozek přestane fungovat kdykoliv se mu zachce, nezávisle na denní či noční době. Včera jsem u počítače usínala ve čtyři, spát jsem šla o půl dvanáctý s tím, že jsem unavená a pak jsem se do půl druhý převalovala v posteli a zcela bdělá přemýšlela, jestli mám jít ještě vstát, zapnout počítač a něco dělat.

    OdpovědětVymazat
  26. Kopřivo,

    přesně tyhle stavy mam, když mě žere svědomí:-)

    OdpovědětVymazat


  27. Au au, tohle je skoro jako číst vlastní deník, kdybych teda nějaký psala. Se mnou je to naprosto stejné, ale kupodivu mi to všechno prošlo, a tak myslím, že tobě to projde taky, teď i na té vejšce.

    OdpovědětVymazat


  28. Tak třeba je to normální, když nás je tolik:o)

    OdpovědětVymazat
  29. Asi jo...

    ...člověk prej je tvor línej od přirození...

    OdpovědětVymazat


  30. Kopřivo, ad monády - byly tam, ale já je ignorovala, páč už jsem velká.

    OdpovědětVymazat