sobota 23. prosince 2006

Desetitisícová* nechuť** tygra bengálského***

Kdybych byla zlá, nechám vás v tom hledat logiku...


... ale protože nejsem zlá, nýbrž pouze škodolibá, řeknu vám, že nadpis je výsledkem náhodného otevření tří různých knih: okouzlena vlastní genialitou, když jsem v nevině konkurzu na mový název jejího blogu navrhla, ať otevře tři knížky na určité straně a vybere určité slovo z určité věty z určitého odstavce, jsem se rozhodla použít tento postup při nedostatku nadpisové inspirace. Abych následně zjistila, že to moc nefunguje, a to už jenom proto, že Dášeňka má na většině stran jenom dva odstavce a zhruba tříslovné věty.

Ale o tom jsem s vámi mluvit nechtěla. Chtěla jsem vám jenom říct, že mám Vánoce ráda. A nenechám si je zkazit věčnými reptaly (kecám, jistěže se ji aspoň na chvíli zase zkazit nechám, jinak bych o tom nepsala). Víte, já chápu, když někdo nemá rád Vánoce, protože je například tráví sám, anebo je nemůže trávit s tím, s kým by chtěl, nebo tak, jak bych chtěl. Několik takových lidí znám. Ale žádního z nich jsem ještě nezaslechla nic o debilitě Vánoc. O stresu z Vánoc. O problémech s Vánoci.
Třeba taková moje teta. Ne úplně teta, příbuzensky vzdálenější teta. Minulý rok se rozvedla. Se třemi dětmi neměla kam jít, protože ačkoliv většina domu patří jí, její teď-už-bývalý-manžel se odtamtud odmítá hnout. Ona čeká s dětmi čeká v pronajatém bytě, až jí vyplatí její podíl. Jistě, mohla by něco udělat, ale má strach, aby se pak nemstil na dětech. Na jeho vlastních dětech. A do toho to ozeřování. Ale během svátků prý do nemocnice nemusí.
A ani jednou jsem ji neslyšela stěžovat si.
Ale zas a znova poslouchám kňouráním lidí, kterým – dá se říct – skoro nic nechybí.
Takže jestli je váš největší vánoční problém podobný tomu mému – kvůli jakési tradici mi odmítají dát do bramborového salátu hrášek a furt tam cpou celer a moc okurky – ale pořád máte potřebu zafňukat si, že byste nejradši zrušili Vánoce, tak si jděte fňukat někam, kde vás neuslyším, protože mě už serete.

Ó, ale to není poslední duchaplná věc, kterou jsem vám dnes chtěla sdělit.
Totiž... ta tendence společnosti nadržovat slabým. Teď nemyslím podporu "slabých" ve smyslu posílání peněz na charitu, nakupování dárků do dětských domovů a koupě plyšového kuřete. Za slabé nepovažuju ty lidi, kteří vlivem životních okolností potřebují pomoc. Mám na mysli ty, kteří jsou slabí z vychcanosti. Staví se do role "podívej, jaký jsem chudák, polituj mě, řeš za mě mé problémy, polituj mě, udělej to za mě.... A vychází jim to. Vždycky se najde někdo se samaritánským komplexem, nebo někdo, kdo splní podmínky toho vyděrače, protože "se přece sluší pomoci člověku v nouzi". Vždycky jim to někdo sežere. Jenže tenhle druh slabochů za pomoc nikdy nebude vděčný. A když mu pomůžete, je ještě schopný se tvářit dotčeně, že mu pomáháte málo, protože ho nelitujete dostatečně. Nechce po vás, abyste mu pomohli najít konstruktivní řešení jeho problémů. Chce, abyste ho politovali a přišli s krátkodobým řešením jeho problémů, protože konečné vyřešení problémů by ho mohlo připravit o suitu "politovávačů".
Nevím, proč mě slabost těch lidí tolik dráždí. Já se přece taky nepovažuju za silnou holku, naopak mám nepřetržitě strach, že každou chvíli přijde něco, co mě položí. Několikrát jsem dokonce byla v situaci, kdy jsem se stylizovala do role chudinky "a teď mi koukejte všichni pomáhat". Jenže jakmile to někdo skutečně udělal, styděla jsem se za sebe tolik, že jsem takovou pomoc nedokázala přijmout.
Je to jako kdyby si milionář sednul s nastavenou dlaní na nádraží.

Vánoce spoustu lidí přimějí otevřít peněženku o něco víc než během roku. Peněženku klidně budu otvírat i nadále, ale jako jedno z mála předsevzetí, které si dám ("budu uklízet v pokoji víc než dvakrát do roka", "budu sportovat" a "budu na lidi hodná" mi nikdy nevyšla, takže už to nebudu zkoušet), bude, že až ke mně přijde další slaboch z vychcanosti, místo uronění slzičky nad jeho těžkým osudem, ho kopnu do prdele. Protože to je pro takové lidi jediná užitečná pomoc.

Hezké Vánoce, krásný nový rok a příjemnou kocovinu. Fakt.


*Hodiny
**Nesnesitelná lehkost bytí
***Dášeňka čili život štěněte

15 komentářů:

  1. Otiskovali opět přítomnost talentu

    Pardon, chtěla jsem vyzkoušet ten nadpis.

    Jinak z Vánoc možná nejsem tolik nadšená, ale to vůbec neznamená, že články, o kterých píšeš, mě neserou - štvou mě svojí laciností a trapností a za "humor" špatně skrývanou debilitou - čest výjimkám - třeba tendle se mi líbil:
    http://letavice.livejournal.com/30189.html

    Jinak taky přeju pěkné Vánoce atd.!

    OdpovědětVymazat
  2. Palec nahoru...

    ...fakt...

    OdpovědětVymazat
  3. ji, kterým opatrně

    taky musím vyzkoušet všechno :o)

    Já, jakožto jeden z těch věčných reptalů, se většinou snažím držet ústa, jen občas se člověk prostě neudrží :o)
    Mimochodem, taky jsem mívala problém s bramborovým salátem, protože ho nejím, ať už s hráškem nebo bez hrášku. Vyřešila jsem ho jednoduše. Na Štědrý den si k večeři peču brambory :o)

    A když máte vy netopýři to štěstí a máte pořád rádi Vánoce, tak vám všem třem přeju, aby pro vás byly šťastné a veselé :o)

    OdpovědětVymazat


  4. chloé, ave: Právě jsem vůbec neměla na mysli protivánoční články, protože ty můžu jednoduše nečíst (ale ten od ave jsem přečetla a ten reptalský tón jsem asi přeslechla - možná to umíš dobře podat:) ), ať si každý píše proti čemu chce, mně zase vadí růžovky, že ano. Ale když tohle kňourání každý den slýchám doma a ještě se ode mě očekává, že jakožto už dost stará, abych měla rozum, budu souhlasit...

    galahad: :)

    OdpovědětVymazat


  5. Jinak, ten bramborový salát... Já bych jim odpustila, že nepovažují hrášek za dostatečně důstojný, ale ten... ten... ten celer! To je hnus!

    Jo, a teď tady balím dárky a koupila jsem si papír, co se strašně trhá. Takže letos moje dárky vypadají ještě blběji zabalené než obvykle. Blbý Vánoce! :o)

    OdpovědětVymazat


  6. Vsem trem netopyrum diky za celorocni trus a preju krasne Vanoce a dobry novy rok! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Kopřivo,

    neřeš, jestlis náhodou dárky zabalila hůř než dycky... Jsou mezi námi tací, kteří je balí jen do iželitky. Nebudu je jmenovat, oni bych se styděli ;-)

    OdpovědětVymazat


  8. Kopřivo, stáří je na rozumu zcela nezávislé. A celer, celer je fakt hnus :o)
    Mimochodem, když se papír roztrhne, není větší zábavy, než ho celý oblepit izolepou, pokud jí použiješ dost, tak je úžasné, jak dlouho se pak obdarovaný dobývá dovnitř :o)

    OdpovědětVymazat


  9. hatifnat: Netopýři zaplácnutému oku taktéž;)

    ave: Taky balíš dárky s podobně velkým množstvím lásky? ;o)

    OdpovědětVymazat


  10. svinstvo s celerem bych prostě nejed, ať to daj psovi - když je kousne je to fak nepoživatelné.

    OdpovědětVymazat
  11. Celer?

    Jak to vůbec chutná? Nejsem si jist, zda bych tuhle kytku dokázal v jídle zavčas odhalit...

    OdpovědětVymazat
  12. iželitka

    já to přitom beru jako skvělý vynález, koupím vždycky ty pomalované dárkové tašky, nahážu do nich nějaké dvd a tak, a mám zabaleno.
    když se balicí papír trhá a musí se izolepovat, je ideální tomu člověku věnovat nožík victorinox, pochopitelně dovnitř :)
    celer v salátu není vidět, ale bude kyselo-hořký. to je podobný nechuťák jako třeba rybí polívka.
    naštěstí už čeká jen svátek zdravého jídla (chlebíčky), léčivého grogu a kvalitního alkoholu.

    OdpovědětVymazat
  13. brum brum,

    já letos během svátků baštil jenom zdravě. Kdesi jsem si ulovil střevní chřipku, takže salát (lhostejno zda s celerem, či bez) se mě netýkal. Baštil sem suchý rohlíky, zapíjel je hořkym čajem a bylo mi nááááramně fajn:-P

    OdpovědětVymazat
  14. Nedáme si je vzít!

    Souhlas! Bohužel mám takového reptala doma, je to táta a snad každý rok z něj aspoň jednou během adventu vypadne "už aby bylo po vánocích." A jaký má stres s nakupováním dárků a kdesi cosi. Vždycky z toho málem vyletím z kůže, protože jsem na protivánoční řeči vyloženě alergická. Jestliže je někdo nemá rád, budiž, jsou takoví, ale ať je nepomlouvá v mojí přítomnosti. A nekazí náladu všem, kteří si ty svátky chtějí opravdu užít, dokonce i když už dávno nejsou děti.
    Kromě toho, když tátovi na svátcích nijak nezáleží, moc se nesnaží být v dobré náladě a chovat se k nám hezky. Může být stejně otrávený a protivný a hudrat nad kdejakou prkotinou stejně jako po zbytek roku.
    Taky mám tetu (z druhého kolena), která je sama a asi proto vánoce nemá ráda. Jednou nebo dvakrát mi řekla, že je nesnáší. V jejím případě to asi chápu - i když tak úplně nechápu, proč by jí ty svátky měly přímo vadit.
    Jinak je to hlavně věc dobré vůle. Vánoce jsou pro ty, kteří je chtějí a snaží se, aby byly co nejkrásnější.
    Všechno nejlepší do nového roku.

    OdpovědětVymazat


  15. Reptala naštěstí nemám doma, potkávám ho málokdy, ale už tak to stojí za to.
    Ovšem teď se drbu na hlavě a přemýšlím, jestli to není naopak. Poslední týden před Vánocemi jsem dostala několik velmi nemilých zpráv, ale stejně jsem se na Vánoce těšila a zkazila mi je jen jedna věc - představte si, že vyrazíte na půlnoční a v kostele zjistíte, že žádná není... všude mrtvo a ticho, vánoční atmosféra šla spát. Pak cestou zpátky potkáte dva Vietnamce v autě, kteří si myslí, že jsou v okresním městě o 22 km dál. Zjistíte, že z Blatné do Strakonic je to doprava... hned potom doleva... pak zase doprava, za obchoďákem doleva... za Sedlicí doprava... Doma vás přivítá děsivý štěkot vlčáka, který má 17 kg a 50centimetrové nohy, o které si zakopává, spolu s další domácí havětí vám orazítkují oblečení a když je sestřesete, projdete kolem vánočního stromku vysokého asi 50 cm (v květináči větším než stromek). No není to krásný Štědrý večer?

    OdpovědětVymazat